Merhaut, Vladimír: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
(Automatická aktualizace šablony)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádka 22: Řádka 22:
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
 
Mnohostranný talent mu dovoloval herecké i režijní uplatnění v činohře, operetě i opeře. Prošel několika kočovnými společnostmi (Suk, Košner, Kratochvíl, Zöllnerová), působil ve Švandově divadle a v brněnském i pražském Národním divadle. Herec s mužnou tváří a zvučným hlasem zpočátku směřoval k charakternímu oboru, později se uplatňoval více v operetě a v komických rolích.
 
Mnohostranný talent mu dovoloval herecké i režijní uplatnění v činohře, operetě i opeře. Prošel několika kočovnými společnostmi (Suk, Košner, Kratochvíl, Zöllnerová), působil ve Švandově divadle a v brněnském i pražském Národním divadle. Herec s mužnou tváří a zvučným hlasem zpočátku směřoval k charakternímu oboru, později se uplatňoval více v operetě a v komických rolích.
−
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
 
Syn herce a divadelního ředitele Aloise M. a herečky Adolfiny, roz. Kesslerové, bratr hereček Marie M. (provd. Kantorové, 1869–1937), Boženy M. (provd. Balcarové, 1881–1919) a Růženy M. (provd. Kovářové, 1887–1957). Vyrůstal v prostředí divadelních společností a od raného věku vystupoval v dětských rolích. Od rodiny záhy odešel; v létě 1886 je zaznamenán u ředitele J. Košnera v plzeňské aréně. Hrál u J. V. Suka, 1889 nebo 1890 opět u Košnera, 1891 v činoherní a operetní společnosti T. Kratochvíla. Po jejím rozpuštění nastoupil 1892 u E. Zöllnerové, kde setrval třináct let. 1897 nebo 1898 se oženil s členkou souboru Pavlou Rainovou. Oba manžele angažoval 1905 A. J. Frýda, který měl zadáno Národní divadlo v Brně; '''M.''' tu působil tři sezony, i jako režisér (režíroval už u Zöllnerové). 1908 přijal nabídku na místo šéfrežiséra operety ve Švandově divadle, jíž byla vyhrazena Aréna na Smíchově (poblíž Železničního mostu). Byl tu činný i herecky a pro skladatele K. Moora napsal operetní libreto podle románu S. Čecha ''Výlet pana Broučka na měsíc'' (1910). Koncem 1908 zastával souběžně i místo šéfa operety v začínajícím Divadle M. Zieglerové (činohru vedl Jan Kubík). Ze smíchovské arény (angažmá ukončil k 31. 8. 1911) přestoupil do činohry Národního divadla, přijat ředitelem G. Schmoranzem pro drobné a epizodní role. Zde působil do odchodu na odpočinek 1933. Byl také zaujatým loutkářem a propagátorem maňásků. S vlastním bramborovým divadlem vystupoval na společenských a charitativních akcích i při zájezdu herců Národního divadla na jižní frontu 1917. Po válce spolupracoval s Uměleckou loutkovou scénou (1918–20), přednášel v loutkářských kurzech pro válečné invalidy pořádaných pod záštitou ministerstva obrany (1919–20). Nadán řezbářským talentem vytvářel loutky, 1924 byly vystaveny na Třetí loutkářské výstavě v Praze. Ve dvacátých letech pracoval ve výboru Ústřední jednoty českého herectva, byl jmenován jejím čestným předsedou. Zemřel v Mladé Boleslavi, kde se zotavoval po prodělané operaci, byl pohřben žehem.
 
Syn herce a divadelního ředitele Aloise M. a herečky Adolfiny, roz. Kesslerové, bratr hereček Marie M. (provd. Kantorové, 1869–1937), Boženy M. (provd. Balcarové, 1881–1919) a Růženy M. (provd. Kovářové, 1887–1957). Vyrůstal v prostředí divadelních společností a od raného věku vystupoval v dětských rolích. Od rodiny záhy odešel; v létě 1886 je zaznamenán u ředitele J. Košnera v plzeňské aréně. Hrál u J. V. Suka, 1889 nebo 1890 opět u Košnera, 1891 v činoherní a operetní společnosti T. Kratochvíla. Po jejím rozpuštění nastoupil 1892 u E. Zöllnerové, kde setrval třináct let. 1897 nebo 1898 se oženil s členkou souboru Pavlou Rainovou. Oba manžele angažoval 1905 A. J. Frýda, který měl zadáno Národní divadlo v Brně; '''M.''' tu působil tři sezony, i jako režisér (režíroval už u Zöllnerové). 1908 přijal nabídku na místo šéfrežiséra operety ve Švandově divadle, jíž byla vyhrazena Aréna na Smíchově (poblíž Železničního mostu). Byl tu činný i herecky a pro skladatele K. Moora napsal operetní libreto podle románu S. Čecha ''Výlet pana Broučka na měsíc'' (1910). Koncem 1908 zastával souběžně i místo šéfa operety v začínajícím Divadle M. Zieglerové (činohru vedl Jan Kubík). Ze smíchovské arény (angažmá ukončil k 31. 8. 1911) přestoupil do činohry Národního divadla, přijat ředitelem G. Schmoranzem pro drobné a epizodní role. Zde působil do odchodu na odpočinek 1933. Byl také zaujatým loutkářem a propagátorem maňásků. S vlastním bramborovým divadlem vystupoval na společenských a charitativních akcích i při zájezdu herců Národního divadla na jižní frontu 1917. Po válce spolupracoval s Uměleckou loutkovou scénou (1918–20), přednášel v loutkářských kurzech pro válečné invalidy pořádaných pod záštitou ministerstva obrany (1919–20). Nadán řezbářským talentem vytvářel loutky, 1924 byly vystaveny na Třetí loutkářské výstavě v Praze. Ve dvacátých letech pracoval ve výboru Ústřední jednoty českého herectva, byl jmenován jejím čestným předsedou. Zemřel v Mladé Boleslavi, kde se zotavoval po prodělané operaci, byl pohřben žehem.
  
Řádka 63: Řádka 63:
 
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 388, obr. 516. </ee:bibliography_content>
 
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 388, obr. 516. </ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> ==
−
<ee:bibliography_content>''Národní listy'' 26. 8. 1908, ráno [jmenování šéfem operety Arény na Smíchově]; nesign., tamtéž 5. 11. 1908 [šéfem operetních inscenací Divadla M. Zieglerové]; nesign., ''Moravská orlice'' 13. 3. 1907 [Krüger, Bobří kožich]; -a, tamtéž 1. 10. 1907 [Dorrit, Malá Dorritka]; S. K., tamtéž 16. 10., 27. 10. 1907 [Principál, Prodaná nevěsta]; ● ref. Pan profesor v pekle: nesign., ''Národní listy'' 5. 12. 1909, ráno; nesign., ''Divadlo'' 8, 1909/10, s. 104 ●; d-, tamtéž, s. 240 [My od divadla, V záři milionů]; -a, tamtéž, s. 372 [Gejša]; A. B. Dostal: ''Čtyřicet let Divadla na Smíchově'', Praha 1911, s. 98; V. Merhaut: Bramborová divadelní společnost na frontě, ''Loutkář ''1, 1917, s. 87–89; k [J. Kodíček], ''Tribuna ''25. 5. 1919 [Simeonov Piščik, Višňový sad]; Prospero: Činnost Umělecké loutkové scény v Adrii, ''Loutkář ''4, 1919/20, s. 108–109; ● nekrology: jv [Vodák], ''České slovo'' 18. 8. 1936 → ''Tváře českých herců'', Praha 1967; jr., ''Národní listy'' 19. 8. 1936; p [A. M. Píša], ''Právo lidu ''19. 8. 1936; V. Novák, ''Divadlo ''16, 1936/37, č. 1, s. 6–7; nesign., ''Národní divadlo ''14, 1936/37, č. 1, s. 8; -y, ''Loutkář ''23, 1936/37, s. 20; L. Odstrčilová, tamtéž, s. 32 ●; V. Vydra: ''Má pouť životem a uměním'', Praha 1948, s. 50, 203–206; V. Skála: Umělci Národního divadla a loutky, ''Československý loutkář ''3, 1953, s. 229–230; A. Javorin: ''Pražské arény'', Praha 1958, s. 232; J. Knap: ''Zöllnerové'', Praha 1958, s. 150–151 + ''Umělcové na pouti'', Praha 1961, s. 189, 198; DČD III; M. Šulc: ''Česká operetní kronika'' ''1863''–''1948'', Praha 2002, s. 98, 104, 115.<br/>Knížák, NDp, Otto-dod, PBJ I; Buchner
+
<ee:bibliography_content>''Národní listy'' 26. 8. 1908, ráno [jmenování šéfem operety Arény na Smíchově]; nesign., tamtéž 5. 11. 1908 [šéfem operetních inscenací Divadla M. Zieglerové]; nesign., ''Moravská orlice'' 13. 3. 1907 [Krüger, Bobří kožich]; -a, tamtéž 1. 10. 1907 [Dorrit, Malá Dorritka]; S. K., tamtéž 16. 10., 27. 10. 1907 [Principál, Prodaná nevěsta] ● ref. Pan profesor v pekle: nesign., ''Národní listy'' 5. 12. 1909, ráno; nesign., ''Divadlo'' 8, 1909/10, s. 104 ● d-, tamtéž, s. 240 [My od divadla, V záři milionů]; -a, tamtéž, s. 372 [Gejša]; A. B. Dostal: ''Čtyřicet let Divadla na Smíchově'', Praha 1911, s. 98; V. Merhaut: Bramborová divadelní společnost na frontě, ''Loutkář ''1, 1917, s. 87–89; k [J. Kodíček], ''Tribuna ''25. 5. 1919 [Simeonov Piščik, Višňový sad]; Prospero: Činnost Umělecké loutkové scény v Adrii, ''Loutkář ''4, 1919/20, s. 108–109 ● nekrology: jv [Vodák], ''České slovo'' 18. 8. 1936 → ''Tváře českých herců'', Praha 1967; jr., ''Národní listy'' 19. 8. 1936; p [A. M. Píša], ''Právo lidu ''19. 8. 1936; V. Novák, ''Divadlo ''16, 1936/37, č. 1, s. 6–7; nesign., ''Národní divadlo ''14, 1936/37, č. 1, s. 8; -y, ''Loutkář ''23, 1936/37, s. 20; L. Odstrčilová, tamtéž, s. 32 ● V. Vydra: ''Má pouť životem a uměním'', Praha 1948, s. 50, 203–206; V. Skála: Umělci Národního divadla a loutky, ''Československý loutkář ''3, 1953, s. 229–230; A. Javorin: ''Pražské arény'', Praha 1958, s. 232; J. Knap: ''Zöllnerové'', Praha 1958, s. 150–151 + ''Umělcové na pouti'', Praha 1961, s. 189, 198; DČD III; M. Šulc: ''Česká operetní kronika'' ''1863''–''1948'', Praha 2002, s. 98, 104, 115.<br/>Knížák, NDp, Otto-dod, PBJ I; Buchner
  
 
[[File:Merhautlucerna.jpg|x500px|Vrchní (A. Jirásek: Lucerna, Národní divadlo, 1912), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 140]]</ee:bibliography_content>
 
[[File:Merhautlucerna.jpg|x500px|Vrchní (A. Jirásek: Lucerna, Národní divadlo, 1912), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 140]]</ee:bibliography_content>
Řádka 72: Řádka 72:
 
* <ee:chronology_date_from>14. 8.1936</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Mladá Boleslav (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>14. 8.1936</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Mladá Boleslav (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
−
<div class="names"><ee:names/></div>
+
<div class="names"><ee:names>
 +
 
 +
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 82: Řádka 84:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
 
−
<cshow logged="0">
 
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
 
−
</cshow>
 
−
<cshow logged="1">
 
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2015{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Alice Dubská]], [[Eva Šormová]]{{break}}</ee:author>
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2015{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Alice Dubská]], [[Eva Šormová]]{{break}}</ee:author>
−
</cshow>
+
 
 
<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]]
 
<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 94: Řádka 91:
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
−
 
+
<br/>
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:53

Vladimír Merhaut na civilní fotografii, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 137
Vladimír Merhaut
* 6. 3. 1868 Česká Třebová (CZ)
† 14. 8.1936 Mladá Boleslav (CZ)
herec, režisér

Mnohostranný talent mu dovoloval herecké i režijní uplatnění v činohře, operetě i opeře. Prošel několika kočovnými společnostmi (Suk, Košner, Kratochvíl, Zöllnerová), působil ve Švandově divadle a v brněnském i pražském Národním divadle. Herec s mužnou tváří a zvučným hlasem zpočátku směřoval k charakternímu oboru, později se uplatňoval více v operetě a v komických rolích.

Syn herce a divadelního ředitele Aloise M. a herečky Adolfiny, roz. Kesslerové, bratr hereček Marie M. (provd. Kantorové, 1869–1937), Boženy M. (provd. Balcarové, 1881–1919) a Růženy M. (provd. Kovářové, 1887–1957). Vyrůstal v prostředí divadelních společností a od raného věku vystupoval v dětských rolích. Od rodiny záhy odešel; v létě 1886 je zaznamenán u ředitele J. Košnera v plzeňské aréně. Hrál u J. V. Suka, 1889 nebo 1890 opět u Košnera, 1891 v činoherní a operetní společnosti T. Kratochvíla. Po jejím rozpuštění nastoupil 1892 u E. Zöllnerové, kde setrval třináct let. 1897 nebo 1898 se oženil s členkou souboru Pavlou Rainovou. Oba manžele angažoval 1905 A. J. Frýda, který měl zadáno Národní divadlo v Brně; M. tu působil tři sezony, i jako režisér (režíroval už u Zöllnerové). 1908 přijal nabídku na místo šéfrežiséra operety ve Švandově divadle, jíž byla vyhrazena Aréna na Smíchově (poblíž Železničního mostu). Byl tu činný i herecky a pro skladatele K. Moora napsal operetní libreto podle románu S. Čecha Výlet pana Broučka na měsíc (1910). Koncem 1908 zastával souběžně i místo šéfa operety v začínajícím Divadle M. Zieglerové (činohru vedl Jan Kubík). Ze smíchovské arény (angažmá ukončil k 31. 8. 1911) přestoupil do činohry Národního divadla, přijat ředitelem G. Schmoranzem pro drobné a epizodní role. Zde působil do odchodu na odpočinek 1933. Byl také zaujatým loutkářem a propagátorem maňásků. S vlastním bramborovým divadlem vystupoval na společenských a charitativních akcích i při zájezdu herců Národního divadla na jižní frontu 1917. Po válce spolupracoval s Uměleckou loutkovou scénou (1918–20), přednášel v loutkářských kurzech pro válečné invalidy pořádaných pod záštitou ministerstva obrany (1919–20). Nadán řezbářským talentem vytvářel loutky, 1924 byly vystaveny na Třetí loutkářské výstavě v Praze. Ve dvacátých letech pracoval ve výboru Ústřední jednoty českého herectva, byl jmenován jejím čestným předsedou. Zemřel v Mladé Boleslavi, kde se zotavoval po prodělané operaci, byl pohřben žehem.

Manželka Pavla M. (1864–1919) hrála již před sňatkem u týchž cestujících společností. Zastávala role činoherní (např. Maruška, Halbe: Mládí, 1897; Veronika, Vrchlický: Rabínská moudrost, 1903; Avdotja, Gogol: Revizor, 1908; Josefina, Bozděch: Světa pán v županu, b. d.) i operetní (Binka, Lecocq: Giroflé–Girofla, 1900; Jorana, Strauss: Cikánský baron, 1903, Petronella, Millöcker: Viceadmirál, 1905). Podle lokální kritiky patřila v souborech cestujících společností ke kvalitním silám. Hereckou dráhu ukončila 1908 v Brně.

Von Tschernembel (A. Dvořák: Bílá Hora, Národní divadlo, 1924), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 141
M. byl podsadité postavy, měl mužně pohlednou tvář výrazných rysů a hustou vlnitou kštici. Disponoval zvučným, příjemným hlasem, výborně zpíval i tančil a na scéně se pohyboval se sebevědomou lehkostí. Pro své mnohostranné vlohy se od počátku uplatňoval jak v činohře, tak v operetě i v menších operních rolích (Vojtěch, Weber: Čarostřelec; Indián a Principál, Smetana: Prodaná nevěsta). Jako činoherec projevoval smysl pro realistickou charakteristiku i pro vyjádření psychologie postavy. Již rané role (Toník v dramatizaci románu K. Světlé Kříž u potoka, Jiří Mařák v Hilbertově Vině, Amandus v Halbeho Mládí, Boleslav ve Vrchlického Bratřích) naznačovaly M. směřování k charakternímu oboru. Propracoval se k němu poměrně záhy; do brněnského souboru nastupoval už jako zdatný představitel komických i vážných charakterních postav. V té době byl však vnímán především jako interpret operetních rolí, zejména těch, v nichž mohl uplatnit své komediální předpoklady, smysl pro nadsázku a parodii. Vytěžován úkoly ve Frýdově zpěvoherním repertoáru, které upevňovaly jeho pozici operetního herce, vymaňoval se v Brně jen pozvolna z jednostranného zařazení. Řadou zdařilých činoherních kreací (Dorrit, Schönthan: Malá Dorritka, Vodník Michal, Jirásek: Lucerna, První hrobník, Shakespeare: Hamlet), jež vyvrcholily rolí Krügera (Hauptmann: Bobří kožich), si postupně vydobyl respekt a uznání. V následném angažmá ve Švandově divadle se doménou jeho působení, rozkročeného mezi činohrou a operetou, stala opereta. Hereckými výkony si získal obecenstvo i kritiku, oceňující jeho umění nevtíravé charakterizační komiky (např. rezervista Wallerstein, Kálmán: Podzimní manévry; prof. Balík, Moor: Pan profesor v pekle, Matěj Brouček, týž: Výlet pana Broučka do Měsíce). V Národním divadle, které se stalo jeho posledním a nejdelším působištěm, hrál menší charakterní role, podružné úlohy a epizody, jichž se však chápal s příkladnou svědomitostí a zodpovědností. Pro každou postavu a postavičku objevoval osobité detaily, podtržené diferencovanými výrazovými prostředky. Velkou péči věnoval také vnější podobě figur, utvářené obličejovou maskou, líčením a vlásenkou i kostýmem a rekvizitou. Jako tvárný herec se dokázal přizpůsobit odlišným režijním požadavkům a představám: Jeho minuciézně propracovaná charakteristika se dobře uplatňovala v inscenacích J. Kvapila (např. Vrchní v Jiráskově Lucerně, Shakespearův Klubko ve Snu noci svatojanské, pastýř Corin v Jak se vám líbí či Nehluba v Jindřichu IV.), groteskní nadsázka a výrazová plasticita v režiích K. H. Hilara (Pan Fleurant + 2. doktor, Molière: Zdravý nemocný; Finančník + Rosenbaum: Lom: Převrat) i K. Dostala (Muchomor ve Wedekindově Procitnutí jara). Vytvořil obsáhlou galerii postav v české dramatice od Tyla (Kalafuna ve Strakonickém dudákovi, Matinoha v Tvrdohlavé ženě) přes Stroupežnického (Pavel Kožený a Marek Ehrmann v Našich furiantech), Štecha (Krakeš, David a Goliáš, Kaštyl, Třetí zvonění) a Štolbu (Zelenka, Vodní družstvo) až po současné autory (Dědeček Kajlík, Viková Kunětická: Přítěž, Kantor: Dyk: Ondřej a drak, Havíř, Čapek: Loupežník, Hradecký, Hilbert: Druhý břeh). Pro své přetělesňovací schopnosti se stal vyhledávaným interpretem bizarních zvířecích figur (pavoučí král Mygale v Kàanově Bajajovi, Druhá sova a Tlustá ropucha v Rostandově Chanteclerovi, Druhý slimák ve féerii bratří Čapků Ze života hmyzu). Byl však vnímán především jako komik, vzdáleně upomínající na J. Frankovského, od jehož měkké, usměvavé komiky se odlišoval říznějším a štiplavějším humorem a venkovanským rozumářstvím. V loutkářské činnosti uplatňoval výrazně stylizovaný projev (mluvní interpretace Vágnera v inscenaci Fausta, 1918). Sklon k parodii rozvinul ve hříčkách Salome a Princ Jaromír (1919), které předváděl s maňásky zhotovenými z brambor. 


Role

Společnost Elišky Zöllnerové

Fricek (K. Görlitz: Ženské slze aneb Svatební cesta), Ludvík (F. Křenek: Starý desátník), Ataman kozáků (F. v. Suppé: Fatinica), Princ Camillo Borghese (E. Bozděch: Světa pán v županu, i ND Brno 1906), Dvořák (F. A. Šubert: Jan Výrava), Blafálek (F. Hopp: Domácí čepička doktora Fausta), Inocenz, baron Puck (J. Offenbach: Velkovévodkyně z Gerolsteinu) – 1892; Ferdinand Vostrý (O. B.: Jmenovci aneb Dobrodružství pana Sýkory) – 1893; Oktavian di Palma (A. Andrelović: Pan vyslanec), Montélimar (G. Serpette, V. Roger: Popelička), André Champeaux (A. Bisson, A. Mars: Paragraf 330) – 1894; Matěj Ambrož (E. Audran: Šotek) – 1896; Bartoloměj Michálek (L. Krenn, K. Lindau: Náci a Muci), Jiří Mařák (J. Hilbert: Vina), Vojtěch (C. M. v. Weber: Čarostřelec), Riccardo (F. v. Suppé: Model), Amandus (M. Halbe: Mládí), Beránek (R. Kafka: Rozpustilé holky ve škole) – 1897; Carlos (R. Dellinger: Don César), Cascart (P. Berton, Ch. Simon: Zaza) – 1898; Toník (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Alois Kroupa (A. Čadský: Svatební košile), Hector Ravasot (K. Weinberger: Maison Tamponin), Gaston Van Molden (G. Serpette: Stella Estella aneb Která jest vlastně ta pravá), Dr. Slepejš (J. Strauss: Netopýr), Zdeborský (G. Kadelburg: Hanzi Vejvara) – 1899; Philipe (R. Heuberger: Ples v opeře), Indián (B. Smetana: Prodaná nevěsta), René, král navarský (E. Audran: Děvče z Arguillonu), Major von Wangenheim (C. Millöcker: Žebravý student) – 1900; Takemini (S. Jones: Gejša, i ND Brno 1907), Bouquet des Ifs (A. Valabrègue, M. Hennequin: Ustupte ženám!), Comté Pizzi (L. Revenoix: Princ a hodinář) – 1901; Jindřich Ostadal (H. Sudermann: Svatojanské ohně), Richard Davison (C. M. Ziehrer: Lota aneb Troje přání), Krištof z Nilsenu (G. Davis: Katakomby), Borkowski (J. A. Kisielewski: Karikatury), Principál (B. Smetana: Prodaná nevěsta, i ND Brno 1907), John Murgatroyd (C. Graves: Matka trojčat), Princ Usingen (H. Sudermann: Ať žije život), Vendelín Šebánek (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Hostinec U bílého koníčka), Boleslav (J. Vrchlický: Bratři) – 1902; Don Diego Tenorio (J. Zorrilla: Don Juan Tenorio), Jakub Brychta (K. Kovařovic: Psohlavci), Adolár (C. M. Ziehrer: Tuláci), Samiel (C. M. v. Weber: Čarostřelec), Arthur Lamm (A. Stanovský: Kouzlo domoviny), Mistr David z Bruselu (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Štěpán Páleč (J. K. Tyl: Mistr Jan Hus), Pinčl (R. Kneisel: Bláznivá noc), Veverka (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn), Starý Ekdal (H. Ibsen: Divoká kachna), Jeremiáš Machulka (C. Karlweis: Jeremiáš Machulka, výrobce obuvi v malém), Dobčinský (N. V. Gogol: Revisor), Mercutio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Octavián z Monferatu (A. Messager: Krásná Bearňanka) – 1903; Vincent (E. Reiterer: Jarní vánek) – 1904; Hector (M. Ordonneau: Také jedna taková), Narcisso (C. Millöcker: Viceadmirál), Ravier (M. Donnay: Milenci), Fernand Hilarius (E. Audran: Loutka, i Švandovo div. 1908 s tit. Panenka), Habakuk Bronsen (G. Kerker: Kráska z New Yorku), Jan Ludevik Queiss (F. A. Beyerlein: Čepobití), Wolf Bär Pfefferkorn (F. Lehár: Dráteníček), Bořivoj Všetečka (K. Fořt, Č. Hráška: Na pomoc Rusům) – 1905; Spiegelberk (F. Schiller: Loupežníci), Lord Cyril Garston (H. M. Paull: Nový clown), Kalchas (J. Offenbach: Krásná Helena), Conte Carnero (J. Strauss: Cikánský baron), Král Aleonoros (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Silas Hobbs (F. E. H. Burnettová: Malý lord) – b. d.

Národní divadlo v Brně – A. J. Frýda

Vondráček (J. K. Tyl: Paličova dcera), Vodník Michal (A. Jirásek: Lucerna), Bartošek (F. Lehár: Dráteníček), Zafari (A. Thomas: Mignon), Lignière (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), 1. hrobník (W. Shakespeare: Hamlet, i ND 1915) – 1905; Landa (F. X. Svoboda: Mlsáníčko), Malardot  (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Wermelskirch (G. Hauptmann: Forman Henčl), Lékárník (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Nubičan (O. Wilde: Salome), Florián Králíček (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i ND 1914), Červenka (F. X. Svoboda: Směry života), Princ Camillo Borghese (E. Bozděch: Světa pán v županu), Jan Hruška (A. Jirásek: Vojnarka), Petr Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), De Navailles (Ch. Lecocq: Malý vévoda), Strýc William Dudgeon (G. B. Shaw: Pekelník), Školomet (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Tobiáš Tříska (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Menelaos (J. Offenbach: Krásná Helena), Neguš (F. Lehár: Veselá vdova) – 1906; Bonifác Bonafides (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kostelecký (J. Veleba [K. Elgart Sokol]: Bahno), Kofránek (V. Štech: Vodní družstvo), Krüger (G. Hauptmann: Bobří kožich), Vratko (J. Zeyer, h. J. Suk: Radúz a Mahulena), Paganel (J. Verne, A. Dennery: Děti kapitána Granta), Ješek z Vartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Wiliam Dorrit (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritka), Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i Národní divadlo 1913), Negendank (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Muchomír Kulíšek (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Klíčník (J. Hilbert: Falkenštejn), Joachym XIII. (O. Straus: Kouzlo valčíku) – 1907; Ivan Kuzmič Špekin (K. Weis: Revisor), Soused Kalous (A. H. Horáková: Páni), Prof. Tomáš Balík (K. Moor: Pan profesor v pekle, i Švandovo div. 1909) – 1908.

Švandovo divadlo – Aréna na Smíchově

Hofmistr Leoben (G. Jarno: Krista z myslivny) – 1908; Prosper (E. Eysler: Baron Větroplach z Nemanic [Johann der Zweite]), President soudu Dupont (M. Hennequin, P. Veber: Nemáte nic k zdanění?), Žibřid Dvoratchek (H. Reinhardt: Zlaté dítě) Sysel (K. Zeller: Ptáčník), Wallerstein (E. Kálmán: Podzimní manévry), Theophile Boche (E. Eysler: V záři milionů), Tobiáš Skýba (E. Eysler: My od divadla) – 1909; Peter Dragotin (F. Lehár: Cikánská láska), Bimini (B. Lehner: Postel s nebesy) – 1910; Matěj Brouček (K. Moor: Výlet pana Broučka do Měsíce), Chabrier (E. Starý: Růženčina svatební noc) – 1911.

Národní divadlo

Beulemans (F. Fonson, F. Wicheler: Vdavky slečny Beulemansovy) j. h., Ammos Fedorovič Ljapkin-Ťapkin (N. V. Gogol: Revisor), Butkěvič (L. N. Tolstoj: Živá mrtvola) – 1911; Tlustý, bledý pán (H. Ibsen: Divoká kachna), Gonsalvo d’Asuar (J. J. Kolár: Magelona), Matějíček (F. V. Krejčí: Redakce), Vrchní (A. Jirásek: Lucerna), Bohatství (M. Maeterlinck: Modrý pták), Báča (K. Mašek: Betlém), Klubko (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské) – 1912; Jens (L. Holberg: Konvář politik), Dědeček Kajlík (B. Viková Kunětická: Přítěž) – 1913; Petrovský (O. Nedbal: Z pohádky do pohádky), Sekáč (A. Fredro: Dámy a husaři) – 1914; Corin (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Hostinský (K. Želenský: Tažní ptáci), Strážce zvěřince (G. B. Shaw: Androkles a lev), Řehák (F. A. Šubert: Jan Výrava), Krakeš (V. Štech: David a Goliáš) – 1915; Lískovec (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Vrah (W. Shakespeare: Macbeth), Václav Zelenka (J. Štolba: Vodní družstvo), Mygale (J. Kàan z Albestů: Bajaja), Nehluba (W. Shakespeare: Jindřich IV.), Roth (G. Courteline: Boubouroche) – 1916; Kaštyl (V. Štech: Třetí zvonění), Pavel Kožený (L. Stroupežnický: Naši furianti), Bláha (A. Jirásek: Kolébka), Mistr Blazius (A. de Musset: Se srdcem divno hrát) – 1917; Diviš (J. Vrchlický: Drahomíra), Battista Pigna (J. Maria: Torquato Tasso), Vaníček (M. A. Šimáček: Jiný vzduch) – 1918; Petr (K. Mašek: Kašpárkova maminka), Loyal (E. Bozděch: Světa pán v županu), Boris Borisovič Simeonov Piščik (A. P. Čechov: Višňový sad), Žizněk (S. Lom: Děvín), Kantor (V. Dyk: Ondřej a drak) – 1919; Havíř (K. Čapek: Loupežník), Štěpán Ilji Uchovertov (N. V. Gogol: Revisor), Dirigent (L. Andrejev, Ten, který dostává políčky), Mapipe (G. Courteline: Spletitý případ), Hlavní porotce (R. Rolland: Danton) – 1920; Naryškin (D. S. Merežkovskij: Smrt cara Pavla I.), Myslibor (V. K. Klicpera: Zlý jelen), Otec Auboyer (G. Duhamel: Dílo athletů), Pan Fleurant + Druhý doktor (Molière: Zdravý nemocný) – 1921; Redaktor Opatrnosti (A. Dvořák, L. Klíma: Matěj Poctivý), Dobroděj + Druhý slimák (J. a K. Čapkové: Ze života hmyzu), Matinoha (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena),  Muchomor (F. Wedekind: Procitnutí jara), Finančník + Rosenbaum (S. Lom: Převrat) – 1922; Strýc Titus Dudgeon (G. B. Shaw: Pekelník), Tartaglia (C. Gozzi: Turandot) – 1923; Prostakov (D. I. Fonvizin: Mazánek), Tardiveau (E. Labiche: Slaměný klobouk), Hradecký (J. Hilbert: Druhý břeh) – 1924; Starý farmář (E. O’Neill: Farma pod jilmy), Marek Ehrmann (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1925; Mikuláš z Pelhřimova (S. Lom: Žižka) – 1926; Druhá sova + Tlustá ropucha (E. Rostand: Chantecler), Hlídač + Strážník (J. a K. Čapkové: Adam Stvořitel), Mydlinka (B. Jonson: Mlčelivá žena), První Purkartovec (J. Hilbert: Falkenštejn) – 1927; Sešlý filosof (F. M. Dostojevskij, dram. B. Puťata: Idiot) – 1928; Vulkov (G. Hauptmann: Bobří kožich), Aron Lewi (F. A. Šubert: Velkostatkář), Tatík Pavel (M. Achard: Život je krásný) – 1929; Všetečka (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Mikuli (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Kurát (M. Anderson, L. Stallings: Rivalové) – 1930; Dobronička (A. Jirásek: Kolébka), Vincek (O. Scheinpflugová: Okénko) – 1931; Starý Ferapont (A. P. Čechov: Tři sestry), Strojvůdce (G. Neveux: Julie aneb Snář) – 1932.

Režie

Společnost E. Zöllnerové

J. Hilbert: Vina – 1897; H. Sudermann: Svatojanské ohně, E. Brieux: Červený talár – 1901; G. Davis: Katakomby, H. Drachmann: Byl jednou jeden král – 1902; O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka – 1903; K. Poldi: Naše ženy, J. Strauss: Mařinka vonná, E. Reiterer: Jarní vánek, V. Blodek: V studni – 1904; H. Reinhardt: Sladké dítě, G. Kerker:  Kráska z New Yorku, K. Fořt, Č. Hráška: Na pomoc Rusům – 1905; M. Donnay: Milenci, H. M. Paull: Nový clown – b. d.

Národní divadlo v Brně – A. J. Frýda

R. Heuberger: Ples v opeře, F. Lehár: Veselá vdova, S. Jones: Gejša (i Švandovo divadlo 1910), K. Costa: Bratr Martin, O. Straus: Kouzlo valčíku (i Švandovo div. 1908), F. Hervé: Mamzelle Nitouche (i Švandovo divadlo 1908), F. Kollmaneck: Záchrance života – 1907; K. Weis: Revisor – 1908.

Švandovo divadlo

C. M. Ziehrer: Vagabundi, G. Jarno: Krista z myslivny, K. Zeller: Ptáčník, J. Strauss: Cikánský baron, E. Eysler: Krajánek Straubinger – 1908; M. Hennequin, P. Veber: Nemáte nic k zdanění?, F. Lehár:  Dráteníček, K. Millöcker: Zakletý zámek, J. Strauss: Netopýr, K. Moor: Pan profesor v pekle, E. Kálmán: Podzimní manévry – 1909; E. Audran: Panenka, C. M. Ziehrer: Milostný valčík, J. Offenbach: Krásná Helena, F. Lehár: Cikánská láska, G. Kerker: V záři milionů, V. Roger: Past na muže, D.-F.-E. Auber: Fra Diavolo, B. Lehner: Postel s nebesy, E. Eysler: My od divadla, R. Raiman: Pradlenka, F. Lehár: Knížecí dítě, E. Starý: Skvělá partie, Ch. Lecocq: Malý vévoda, J. Gilbert: Cudná Zuzana, K. Millöcker: Ubohý Jonathan – 1910; K. Moor: Výlet pana Broučka na měsíc – 1911.

Prameny

SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 3076 matrika narozených Česká Třebová 1864–1871, s. 155.

NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 388, obr. 516. 

Literatura

Národní listy 26. 8. 1908, ráno [jmenování šéfem operety Arény na Smíchově]; nesign., tamtéž 5. 11. 1908 [šéfem operetních inscenací Divadla M. Zieglerové]; nesign., Moravská orlice 13. 3. 1907 [Krüger, Bobří kožich]; -a, tamtéž 1. 10. 1907 [Dorrit, Malá Dorritka]; S. K., tamtéž 16. 10., 27. 10. 1907 [Principál, Prodaná nevěsta] ● ref. Pan profesor v pekle: nesign., Národní listy 5. 12. 1909, ráno; nesign., Divadlo 8, 1909/10, s. 104 ● d-, tamtéž, s. 240 [My od divadla, V záři milionů]; -a, tamtéž, s. 372 [Gejša]; A. B. Dostal: Čtyřicet let Divadla na Smíchově, Praha 1911, s. 98; V. Merhaut: Bramborová divadelní společnost na frontě, Loutkář 1, 1917, s. 87–89; k [J. Kodíček], Tribuna 25. 5. 1919 [Simeonov Piščik, Višňový sad]; Prospero: Činnost Umělecké loutkové scény v Adrii, Loutkář 4, 1919/20, s. 108–109 ● nekrology: jv [Vodák], České slovo 18. 8. 1936 → Tváře českých herců, Praha 1967; jr., Národní listy 19. 8. 1936; p [A. M. Píša], Právo lidu 19. 8. 1936; V. Novák, Divadlo 16, 1936/37, č. 1, s. 6–7; nesign., Národní divadlo 14, 1936/37, č. 1, s. 8; -y, Loutkář 23, 1936/37, s. 20; L. Odstrčilová, tamtéž, s. 32 ● V. Vydra: Má pouť životem a uměním, Praha 1948, s. 50, 203–206; V. Skála: Umělci Národního divadla a loutky, Československý loutkář 3, 1953, s. 229–230; A. Javorin: Pražské arény, Praha 1958, s. 232; J. Knap: Zöllnerové, Praha 1958, s. 150–151 + Umělcové na pouti, Praha 1961, s. 189, 198; DČD III; M. Šulc: Česká operetní kronika 1863–1948, Praha 2002, s. 98, 104, 115.
Knížák, NDp, Otto-dod, PBJ I; Buchner

Vrchní (A. Jirásek: Lucerna, Národní divadlo, 1912), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 140

Životní události

  • 6. 3. 1868: narození, Česká Třebová (CZ)
  • 14. 8.1936: úmrtí, Mladá Boleslav (CZ)


Vznik: 2015
Autor: Alice Dubská, Eva Šormová



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Merhaut,_Vladimír&oldid=17505“