Komedie o svaté panně Dorotě: Porovnání verzí
nahoru...
(založení hesla) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Dílo</ee:template><ee:progress/> | + | <ee:template>Dílo</ee:template><ee:progress> |
| − | {{Infobox Dílo | + | <span id="PageFillProgress"></span> |
| + | </ee:progress>{{Infobox Dílo | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc> | ||
| typ = <ee:type>anonymní dramatický text - druhá polovina 17. stol.</ee:type> | | typ = <ee:type>anonymní dramatický text - druhá polovina 17. stol.</ee:type> | ||
| alias = <ee:alias></ee:alias> | | alias = <ee:alias></ee:alias> | ||
| Řádka 9: | Řádka 11: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | Nejstarší a nejdelší dosud známý český text hry o mučednici Dorotě se dochoval v zápisu → E. J. Košetického. Vyrůstá z kultu světice pěstovaného augustiniány poustevníky od 14. stol. v oblasti Lužice a Slezska. Svatodorotský kult byl velmi rozšířen v Čechách i na Moravě a pozdější legendistické hry o životě sv. Doroty, existující v mnoha formálně značně odlišných verzích (kupř. Hra o sv. Dorotě z Milevska, dorotské hry z Moravy sebrané J. Feifalikem, → ''Hra o svaté Dorotě''), se hrály dlouho do 19. stol. | |
| − | Nejstarší a nejdelší dosud známý český text hry o mučednici Dorotě se dochoval v zápisu → E. J. Košetického. Vyrůstá z kultu světice pěstovaného augustiniány poustevníky od 14. stol. v oblasti Lužice a Slezska. Svatodorotský kult byl velmi rozšířen v Čechách i na Moravě a pozdější legendistické hry o životě sv. Doroty, existující v mnoha formálně značně odlišných verzích (kupř. Hra o sv. Dorotě z Milevska, dorotské hry z Moravy sebrané J. Feifalikem, → ''Hra o svaté | + | |
Představuje příběh v tradičním zpracování. Dorota odmítá za chotě krále Maxentia, protože se chce zasvětit Kristu. Je předána katům, král za ní posílá její sestry, aby ji přemluvily k sňatku. Dorota je však obrátí na víru v Krista, sestry jsou poslány na smrt a ona sama je po dalším marném králově přemlouvání rovněž popravena. Archanděl Rafael přináší Teofilovi z rajské zahrady růže, o něž prosil Dorotu před popravou. Teofil je též odsouzen k smrti a popraven je i kat, který se obrátil na víru. | Představuje příběh v tradičním zpracování. Dorota odmítá za chotě krále Maxentia, protože se chce zasvětit Kristu. Je předána katům, král za ní posílá její sestry, aby ji přemluvily k sňatku. Dorota je však obrátí na víru v Krista, sestry jsou poslány na smrt a ona sama je po dalším marném králově přemlouvání rovněž popravena. Archanděl Rafael přináší Teofilovi z rajské zahrady růže, o něž prosil Dorotu před popravou. Teofil je též odsouzen k smrti a popraven je i kat, který se obrátil na víru. | ||
| Řádka 23: | Řádka 24: | ||
<ee:bibliography_content>Strahovská knihovna, sign. DG II 6: E. J. Košetický: ''Quodlibetica ''III, fol. 482v–490v. • P. Bogatyrev: ''Lidové divadlo české a slovenské'', Praha 1940, s. 219–237; K. Horálek: Staré veršované legendy a lidová tradice, ''Studie'' ''Pražského'' ''linguistického'' ''kroužku ''6, Praha 1946, s. 37–46; J. Hrabák: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, ''Studie'' ''o'' ''českém verši'', Praha 1959, s. 148–154; L. Schmidt: ''Das'' ''deutsche'' ''Volksschauspiel'', Berlin 1962, s. 54, 216, 171, 177; O. Sirovátka: Komedie o svaté panně Dorotě a lidové dorotské hry, ''Český'' ''lid ''57, 1970, č. 3, s. 129–134; Z. Kalista: ''Století'' ''andělů'' ''a'' ''ďáblů,'' Jinočany 1994, s. 251–254; viz Edice. • DČD I, LČL</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Strahovská knihovna, sign. DG II 6: E. J. Košetický: ''Quodlibetica ''III, fol. 482v–490v. • P. Bogatyrev: ''Lidové divadlo české a slovenské'', Praha 1940, s. 219–237; K. Horálek: Staré veršované legendy a lidová tradice, ''Studie'' ''Pražského'' ''linguistického'' ''kroužku ''6, Praha 1946, s. 37–46; J. Hrabák: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, ''Studie'' ''o'' ''českém verši'', Praha 1959, s. 148–154; L. Schmidt: ''Das'' ''deutsche'' ''Volksschauspiel'', Berlin 1962, s. 54, 216, 171, 177; O. Sirovátka: Komedie o svaté panně Dorotě a lidové dorotské hry, ''Český'' ''lid ''57, 1970, č. 3, s. 129–134; Z. Kalista: ''Století'' ''andělů'' ''a'' ''ďáblů,'' Jinočany 1994, s. 251–254; viz Edice. • DČD I, LČL</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
| − | <div class="chronology"><ee:chronology/></div> | + | <div class="chronology"><ee:chronology> |
| − | <ee:ats/> | + | |
| + | </ee:chronology></div> | ||
| + | <ee:ats> | ||
| + | |||
| + | </ee:ats> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
| Řádka 33: | Řádka 38: | ||
| resultsfooter=\n\n | | resultsfooter=\n\n | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
| − | }} | + | }} |
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 302–303{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Vojtěch Ron]]{{break}}</ee:author> |
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | <ee: | + | |
| − | + | ||
| − | <ee:author>'''Autor:''' [[Vojtěch Ron]]</ee:author | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]] | <ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]] | ||
[[Category:Díla]]</ee:category> | [[Category:Díla]]</ee:category> | ||
Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:00
Nejstarší a nejdelší dosud známý český text hry o mučednici Dorotě se dochoval v zápisu → E. J. Košetického. Vyrůstá z kultu světice pěstovaného augustiniány poustevníky od 14. stol. v oblasti Lužice a Slezska. Svatodorotský kult byl velmi rozšířen v Čechách i na Moravě a pozdější legendistické hry o životě sv. Doroty, existující v mnoha formálně značně odlišných verzích (kupř. Hra o sv. Dorotě z Milevska, dorotské hry z Moravy sebrané J. Feifalikem, → Hra o svaté Dorotě), se hrály dlouho do 19. stol.
Představuje příběh v tradičním zpracování. Dorota odmítá za chotě krále Maxentia, protože se chce zasvětit Kristu. Je předána katům, král za ní posílá její sestry, aby ji přemluvily k sňatku. Dorota je však obrátí na víru v Krista, sestry jsou poslány na smrt a ona sama je po dalším marném králově přemlouvání rovněž popravena. Archanděl Rafael přináší Teofilovi z rajské zahrady růže, o něž prosil Dorotu před popravou. Teofil je též odsouzen k smrti a popraven je i kat, který se obrátil na víru.
Hra obsahuje 418 veršů a jedenáct postav, je opatřena prologem i epilogem. V textu dosti frekventované scénické poznámky předpisují poměrně detailní hereckou akci, místy velmi expresivní výraz (např. hněv, zuřivost, a to i u postavy Doroty) a řadu rekvizit (zbraně, měch, řemen, peníze ad.). Původ hry je umělý, pochází patrně ze školského prostředí. Jde o hru kolední (nikoli však obchůzkovou) ještě ve fázi před foklorizací. Zda byla archetypem pozdějších folklorních obchůzkových her, není jasné.
Edice
A. Podlaha: Třetí díl rukopisného sborníku E. J. Košetického, Sborník Historického kroužku 15, 1914, s. 33–41; České baroko, ed. Z. Kalista, Praha 1941, s. 242–248, (301); Lidové drama pobělohorské, ed. J. Hrabák, Praha 1951, s. 47–63 (234).
Prameny a literatura
Strahovská knihovna, sign. DG II 6: E. J. Košetický: Quodlibetica III, fol. 482v–490v. • P. Bogatyrev: Lidové divadlo české a slovenské, Praha 1940, s. 219–237; K. Horálek: Staré veršované legendy a lidová tradice, Studie Pražského linguistického kroužku 6, Praha 1946, s. 37–46; J. Hrabák: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s. 148–154; L. Schmidt: Das deutsche Volksschauspiel, Berlin 1962, s. 54, 216, 171, 177; O. Sirovátka: Komedie o svaté panně Dorotě a lidové dorotské hry, Český lid 57, 1970, č. 3, s. 129–134; Z. Kalista: Století andělů a ďáblů, Jinočany 1994, s. 251–254; viz Edice. • DČD I, LČL
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 302–303
Autor: Vojtěch Ron
