Barényi, Olga: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| (Není zobrazeno 28 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">4</span> | <span id="PageFillProgress">4</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Olga</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Olga</ee:firstname> | + | | příjmení=<ee:lastname>BARÉNYI</ee:lastname> |
| − | | příjmení = <ee:lastname>BARÉNYI</ee:lastname> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym>Olga Bělská, Olga/ Luisa/ Louisa Voznicová (herecké); Olga Barényi/ Barényiová/ von Barényi, Hilde Wangel, Jolán Deutsch [?] (autorské).</ee:pseudonym> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym>Olga Bělská, Olga/ Luisa/ Louisa Voznicová (herecké); Olga Barényi/ Barényiová/ von Barényi, Hilde Wangel, Jolán Deutsch [?] (autorské).</ee:pseudonym> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | |
4. 7. 1905 | 4. 7. 1905 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
Kroměříž (CZ) | Kroměříž (CZ) | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
3. 8. 1978 | 3. 8. 1978 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
München (D) | München (D) | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage>bareny.jpg</ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage>bareny.jpg</ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>autorka divadelních her a románů, herečka, tanečnice,</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc>Olga Barényi na civilní fotografii neznámého autora. Olga Barényi: Román, Praha: Akropolis 1945, obálka.</ee:imagedesc> |
| + | | povolání=<ee:profession>autorka divadelních her a románů, herečka, tanečnice,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
Ve dvacátých letech krátce herecky činná v avantgardních skupinách a v Bratislavě. Za nacistické okupace se intenzivně věnovala literatuře (povídky, psychologické a experimentální prózy, dramata), její hry byly uváděny na pražských scénách. Zároveň si úspěšně budovala falešnou identitu. V exilu psala a publikovala německy (román z pražského povstání 1945 aj.). Její skutečná totožnost byla odhalena až 2015. | Ve dvacátých letech krátce herecky činná v avantgardních skupinách a v Bratislavě. Za nacistické okupace se intenzivně věnovala literatuře (povídky, psychologické a experimentální prózy, dramata), její hry byly uváděny na pražských scénách. Zároveň si úspěšně budovala falešnou identitu. V exilu psala a publikovala německy (román z pražského povstání 1945 aj.). Její skutečná totožnost byla odhalena až 2015. | ||
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | Vlastním jménem Aloisie Anna Woznicová. Otec byl bednář, původem z Olomouce, matka švadlena. Po její smrti 1917 '''B.''' pobývala v kroměřížském sirotčinci, otec v té době sloužil ve válčící armádě. Vychodila tři ročníky učitelského ústavu v Kroměříži a 1923 nastoupila na dramatické oddělení Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně. Po roce přešla na konzervatoř pražskou do třídy M. Laudové-Hořicové (spolužačkami jí byly L. Skrbková a S. Svozilová). Po absolutoriu 1927 byla přijata jako elévka činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde se téhož roku provdala za architekta Ferencze Halvaxe bez státní příslušnosti, čímž pozbyla československé občanství. Několik dní po sňatku zažádala o rozvod, soud rozhodl až 1933. Krátce před vypršením roční smlouvy v divadle se pokusila o sebevraždu. V Bratislavě pak provozovala rytmickou a dramatickou školu pro děti a příležitostně vystupovala jako tanečnice. 1930 spolupracovala s československou rozvědkou v Brně, ve Vídni byla zatčena pro špionáž a tamním soudem zproštěna obvinění; pro výzvědnou službu přestala být použitelná. V tomto období se několikrát pokusila o sebevraždu, částečně šlo o demonstrační pokusy. 1931 navázala vztah se spolužákem z konzervatoře Ludvíkem Vogelem, který se živil jako barový hudebník, a žila s ním do 1937. Do pražské pobytové přihlášky 1935 uvedla, že je herečkou Nového divadla (nepotvrzeno jinými zdroji). V květnu 1938 se provdala za Antona Gerstbergera, komerčního úředníka německé národnosti. Po vyhlášení protektorátu 15. 3. 1939 manželé požádali o říšskoněmecké občanství, které jim bylo 1940 uděleno. Za okupace mystifikovala fiktivním životopisem (německo-maďarský původ, narození 1910 ve smyšleném uherském Kresiru, rodné jméno Barényi), který byl akceptován nejen v literárním prostředí (F. Jakubův: ''Hovory se čtenáři: o krásné české próze 1943''). '''B.''' se jej podařilo částečně legalizovat – prokazovala se tak za Pražského povstání i později v exilu. Během povstání byla spolu s manželem zatčena povstalci (7. 5. 1945), ale již po dvou dnech propuštěna, manžel zůstal ve vazbě na Pankráci do podzimu 1945. V únoru 1946 jim bylo povoleno vycestovat do Rakouska, odkud 1951 přesídlili do Mnichova. Trestní nalézací komise ÚNV hl. m. Prahy '''B.''' v říjnu 1948 odsoudila v nepřítomnosti k pokutě 130 000 Kčs, především za podání žádosti o říšské občanství. V exilu '''B.''' spolupracovala – patrně jen krátce – s Rádiem Svobodná Evropa (1952 uvedena na seznamu české redakce jako externí spolupracovnice), věnovala se přednáškové činnosti, publicistice a beletristické tvorbě. Počátkem sedmdesátých let se stáhla do ústraní. Pod upravenou identitou žila až do smrti, zemřela a pochována je v Mnichově (Nordfriedhof). | |
| − | <ee:content> | + | |
| − | Vlastním jménem Aloisie Anna Woznicová. Otec byl bednář, původem z Olomouce, matka švadlena. Po její smrti 1917 '''B.''' pobývala v kroměřížském sirotčinci, otec v té době sloužil ve válčící armádě. Vychodila tři ročníky učitelského ústavu v Kroměříži a | + | |
| − | V začátcích své krátké herecké dráhy prokazovala v inscenacích avantgardních skupin u mladých režisérů J. Frejky (''Fraška o Mistru Miminovi'', ''Když ženy něco slaví… ''– pseudonym Bělská) a V. Gamzy (Bouhélier: ''Dětský karneval'') komediální talent, schopnost ostře groteskního projevu a stylizovaného výrazu, sklon ke karikatuře a nadsázce. Pro rozpohybované avantgardní divadlo byla dobře disponována; vystoupila též v tanečním programu M. Holzbachové. Ve Slovenském národním divadle osvědčovala – byť většinou v menších rolích (v českých i slovenských inscenacích jich vytvořila šestnáct) – cit pro odlišný styl a žánr jednotlivých her. Zaujala | + | V začátcích své krátké herecké dráhy prokazovala v inscenacích avantgardních skupin u mladých režisérů J. Frejky (''Fraška o Mistru Miminovi'', ''Když ženy něco slaví… ''– pseudonym Bělská) a V. Gamzy (Bouhélier: ''Dětský karneval'') komediální talent, schopnost ostře groteskního projevu a stylizovaného výrazu, sklon ke karikatuře a nadsázce. Pro rozpohybované avantgardní divadlo byla dobře disponována; vystoupila též v tanečním programu M. Holzbachové. Ve Slovenském národním divadle osvědčovala – byť většinou v menších rolích (v českých i slovenských inscenacích jich vytvořila šestnáct) – cit pro odlišný styl a žánr jednotlivých her. Zaujala realisticky pojatou Hankou (Zapolska: ''Morálka paní Dulské'') či symbolistním podáním Anitry (Ibsen: ''Peer Gynt''; atmosféru podpořila nekonvenčními rytmickými tanci). Stvrzovala své komediální předpoklady (Marie, Shakespeare: ''Večer tříkrálový'') a blízkost k postavám starších žen (Baba Pejzlerka ve ''Švejkovi''). |
| − | Po více než deseti letech, kdy se divadlu zřejmě nevěnovala, se obrátila k literatuře. 1938 a od 1940 publikovala pod pseudonymem O. Barényi v časopisech (především v Ahoji) přes osmdesát povídek. 1941–45 vydala sedm románů (volná psychologická tetralogie ''Janka'', ''Rybí náměstí'', ''Předehra'', ''Sedmé dveře'', dále ''Překrásná země'', ''Hra pro Danielu'' a experimentální ''Román'') a tři novely. Grotesku ''Sanatorium Božský klid'' vysílal rozhlas, napsala též filmový námět (nerealizováno). Jako dramatička debutovala konverzační komedií ''Veliká hvězda'', líčící nezdařený pokus naivní novomanželky proniknout k filmu pomocí nevěry. Drama ''Herečka'' (a pozdější lyrická novela ''Šťastná Jarinka'') je inspirováno výjimečně talentovanou, předčasně zemřelou J. Horákovou; hrdinka a její osud se prolínají s postavou Hildy z Ibsenova Stavitele Solnesse (Horáková ji hrála v Národním divadle). Společenskokritická hra ''Zámek Miyajima'', zobrazující mravní zkaženost zbohatlické vrstvy a generační vzpouru proti ní, vykazuje motivem ztráty paměti jistou závislost na zahraniční dramatice (Anouilh aj.); jako jediná z autorčiných prací pronikla do Národního divadla. Morální aspekty herectví tvoří tematické pole hry ''Ten druhý'' (nedatovaný strojopis, neprovedeno). '''B.''' divadelní hry se vyznačovaly živým dialogem a zdařilými postavami žen s negativní životní zkušeností, schopných ironického nadhledu a sebeironie. Divadelní motivy a témata se objevují i v prozaických pracích, kde spolu se zřetelnými autobiografickými prvky představují materiálovou základnu. Všechny tři publikované hry byly uváděny na profesionálních i ochotnických scénách, jejich scénický život ukončilo zavření divadel v září 1944 a po osvobození odpor k „německé“ autorce (přesto ještě 1947 ochotníci hráli ''Herečku'' a ''Zámek Miyajima''). V padesátých letech byla všechna díla '''B.''' vyřazena z knihoven jako protektorátní brak. V exilové produkci, kterou zahájil kriminální „miniromán“ ''Zwei Tassen Tee'' (1948, pseudonym H. Wangel), se obrátila k pražskému květnovému povstání a poválečnému pronásledování Němců, posléze k československé StB a poúnorové emigraci. Jednostranná reflexe vlastních zážitků a zkušeností, naturalistický popis a dokumentárnost charakterizují zejména první díl volné románové trilogie ''Prager Totentanz'' (1958, česky ''Pražský tanec smrti'', 2012), jemuž předcházel publicistický čtyřdílný seriál o Pražském povstání (Sudetendeutsche Zeitung 1955). Další dva díly trilogie, ''Der tote Briefkasten'' (1960) a ''Das tote Geleise'' (1961), uzavřely '''B.''' beletristickou tvorbu. Jako publicistka sporadicky psala divadelně popularizační články (1958 pro mládežnický měsíčník Rasselbande o historii stínového divadla, o vývoji masky), k podstatnějším příspěvkům patří článek o české literatuře v časopisu Der europäische Osten (1956). | + | [[File:Barenyisest 6.jpg|left|300px|Olga Barényi na civilní fotografii neznámého autora. Das interessante Blatt 50, 1931, č. 11, s. 17 (12. 3. 1931). Online: Anno ÖNB, URL: http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=dib&datum=19310312&seite=17&zoom=33]]Po více než deseti letech, kdy se divadlu zřejmě nevěnovala, se obrátila k literatuře. 1938 a od 1940 publikovala pod pseudonymem O. Barényi v časopisech (především v Ahoji) přes osmdesát povídek. 1941–45 vydala sedm románů (volná psychologická tetralogie ''Janka'', ''Rybí náměstí'', ''Předehra'', ''Sedmé dveře'', dále ''Překrásná země'', ''Hra pro Danielu'' a experimentální ''Román'') a tři novely. Grotesku ''Sanatorium Božský klid'' vysílal rozhlas, napsala též filmový námět (nerealizováno). Jako dramatička debutovala konverzační komedií ''Veliká hvězda'', líčící nezdařený pokus naivní novomanželky proniknout k filmu pomocí nevěry. Drama ''Herečka'' (a pozdější lyrická novela ''Šťastná Jarinka'') je inspirováno výjimečně talentovanou, předčasně zemřelou J. Horákovou; hrdinka a její osud se prolínají s postavou Hildy z Ibsenova Stavitele Solnesse (Horáková ji hrála v Národním divadle). Společenskokritická hra ''Zámek Miyajima'', zobrazující mravní zkaženost zbohatlické vrstvy a generační vzpouru proti ní, vykazuje motivem ztráty paměti jistou závislost na zahraniční dramatice (Anouilh aj.); jako jediná z autorčiných prací pronikla do Národního divadla. Morální aspekty herectví tvoří tematické pole hry ''Ten druhý'' (nedatovaný strojopis, neprovedeno). '''B.''' divadelní hry se vyznačovaly živým dialogem a zdařilými postavami žen s negativní životní zkušeností, schopných ironického nadhledu a sebeironie. Divadelní motivy a témata se objevují i v prozaických pracích, kde spolu se zřetelnými autobiografickými prvky představují materiálovou základnu. Všechny tři publikované hry byly uváděny na profesionálních i ochotnických scénách, jejich scénický život ukončilo zavření divadel v září 1944 a po osvobození odpor k „německé“ autorce (přesto ještě 1947 ochotníci hráli ''Herečku'' a ''Zámek Miyajima''). V padesátých letech byla všechna díla '''B.''' vyřazena z knihoven jako protektorátní brak. V exilové produkci, kterou zahájil kriminální „miniromán“ ''Zwei Tassen Tee'' (1948, pseudonym H. Wangel), se obrátila k pražskému květnovému povstání a poválečnému pronásledování Němců, posléze k československé StB a poúnorové emigraci. Jednostranná reflexe vlastních zážitků a zkušeností, naturalistický popis a dokumentárnost charakterizují zejména první díl volné románové trilogie ''Prager Totentanz'' (1958, česky ''Pražský tanec smrti'', 2012), jemuž předcházel publicistický čtyřdílný seriál o Pražském povstání (Sudetendeutsche Zeitung 1955). Další dva díly trilogie, ''Der tote Briefkasten'' (1960) a ''Das tote Geleise'' (1961), uzavřely '''B.''' beletristickou tvorbu. Jako publicistka sporadicky psala divadelně popularizační články (1958 pro mládežnický měsíčník Rasselbande o historii stínového divadla, o vývoji masky), k podstatnějším příspěvkům patří článek o české literatuře v časopisu Der europäische Osten (1956). |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| Řádka 35: | Řádka 33: | ||
<ee:bibliography_content>Olga Bělská, Olga/ Luisa/ Louisa Voznicová (herecké); Olga Barényi/ Barényiová/ von Barényi, Hilde Wangel, Jolán Deutsch [?] (autorské).</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Olga Bělská, Olga/ Luisa/ Louisa Voznicová (herecké); Olga Barényi/ Barényiová/ von Barényi, Hilde Wangel, Jolán Deutsch [?] (autorské).</ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content> | + | <ee:bibliography_content>'''Divadlo mladých''' |
| − | + | M. Holzbachová:''Taneční orchestrion'', První Marie (anon.: ''Mastičkář''), Liběna (anon.: ''Fraška o Mistru Miminovi'') – 1925; Žena Kritylla (Aristofanes, ú: J. Frejka: ''Když ženy něco slaví… | |
| + | |||
| + | '''Státní konservatoř hudby, dramatické oddělení''' | ||
| + | |||
| + | Vdova (W. Shakespeare: ''Zkrocení zlé ženy''), Jahelková (J. K. Tyl: ''Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec'') – 1926; Mráčková (A. Jirásek: ''Samota''), Martina (Molière: ''Učené ženy'' | ||
| + | |||
| + | '''Umělecké studio''' | ||
| + | |||
| + | Teta Tereza (Saint-Georges de Bouhélier: ''Dětský karneval'' | ||
| + | |||
| + | '''Slovenské národní divadlo Bratislava''' | ||
| + | |||
| + | Anna Fedorovna (P. Romanov: ''Zemetrasenie'', slov.), Evuša (F. Urbánek: ''Bludár'', slov.), Dorka (W. Shakespeare: ''Pohádka zimného večera'', čes.) – 1927; Fernanda (F. Savigny: ''Ľalia z baru'', čes.), Paní Schuttleworthová (W. S. Maugham: ''Viktorie'', čes.), Jolantha (E. Scribe: ''Leonie'', česky), Hanka (G. Zapolska: ''Morálka panej Dulskej'', čes.), Katy (J. Skorkovská: ''Opičiak Fuk'', čes.), Maria (W. Shakespeare: ''Večer trojkráľový'', slov.), Matka ženíchova + Anitra (H. Ibsen: ''Peer Gynt'', čes.), Baba Pejzlerka (J. Hašek, dram. V. Jiřikovský: ''Dobrý vojak Švejk'', čes.) – 1928.</ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Hry</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Hry</ee:bibliography_label> == | ||
<ee:bibliography_content>''Veliká hvězda'', Komorní divadlo 1943, i t.; ''Herečka'', Městské divadlo na Poříčí 1944, i t.; ''Zámek Miyajima'', Národní divadlo 1944, i t.; ''Ten druhý'', rozmn., Alfa b. d.</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>''Veliká hvězda'', Komorní divadlo 1943, i t.; ''Herečka'', Městské divadlo na Poříčí 1944, i t.; ''Zámek Miyajima'', Národní divadlo 1944, i t.; ''Ten druhý'', rozmn., Alfa b. d.</ee:bibliography_content> | ||
| Řádka 55: | Řádka 65: | ||
NMd: Režij. knihy J. Frejka (Fraška o Mistru Miminovi, H6A-14082; Když ženy něco slaví…, H6A-14092); premiérové cedule (Když ženy něco slaví…, H6C-1412; Dětský karneval, H6C-11433; Veliká hvězda, H6C-26111; Herečka, H6C-289), fotografie (Veliká hvězda, E54916–54954 D 1792). | NMd: Režij. knihy J. Frejka (Fraška o Mistru Miminovi, H6A-14082; Když ženy něco slaví…, H6A-14092); premiérové cedule (Když ženy něco slaví…, H6C-1412; Dětský karneval, H6C-11433; Veliká hvězda, H6C-26111; Herečka, H6C-289), fotografie (Veliká hvězda, E54916–54954 D 1792). | ||
| − | + | NDa: Zámek Miyajima, č. 1297a (posudky, smlouva, rozpočet, fotografie, premiérová cedule). | |
| − | NA: fond MZV–VA I, kart. 2783 | + | NA: fond MZV–VA I, kart. 2783 (výstřižkový archiv O. B.). |
| − | Archiv SND Bratislava: smlouva, programové plakáty 1927/28 [online, cit. 21. 3. 2016]. URL: [http://www.snd.sk/ | + | Archiv SND Bratislava: smlouva, programové plakáty 1927/28 [online, cit. 21. 3. 2016]. URL: [http://www.snd.sk/history-posters-19271928 http://www.snd.sk/history-posters-19271928] |
DÚ Bratislava: Osobnost: Voznicová O. [online, cit. 21. 3. 2016]. URL: [http://etheatre.sk/du_vademecum/permalinkdu?xid=d6846135cdba6ac803e51b060bb72df1_amp_modeView=LIST http://etheatre.sk/du_vademecum/permalinkdu?xid=d6846135cdba6ac803e51b060bb72df1_amp_modeView=LIST].</ee:bibliography_content> | DÚ Bratislava: Osobnost: Voznicová O. [online, cit. 21. 3. 2016]. URL: [http://etheatre.sk/du_vademecum/permalinkdu?xid=d6846135cdba6ac803e51b060bb72df1_amp_modeView=LIST http://etheatre.sk/du_vademecum/permalinkdu?xid=d6846135cdba6ac803e51b060bb72df1_amp_modeView=LIST].</ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>V. Papoušek: ''Věž a království'', Praha 2014 | + | <ee:bibliography_content>V. Papoušek: ''Věž a království'', Praha 2014 ■ ad Umělecké studio: Kstr., ''Pražský večerník'' 14. 10. 1926; Radmond [E. Konrád], ''Národní listy'' 15. 10. 1926, příl.; Z. Hásková, ''Československá republika'' 15. 10. 1926; N. M. P. [Papoušková], ''Lidové noviny'' 16. 10. 1926; Jv. [J. Vodák], ''České slovo'' 19. 10. 1926; K. Engelmüller, ''Národní politika'' 20. 10. 1926; nesign., Dětský karneval, ''Týden v Praze'' 29. 10. 1926; O. Š. M. [Štorch-Marien], ''Rozpravy Aventina ''2, 1926/27, s. 46–47; V. Kolátor: ''O Vladimíru Gamzovi'', Praha 1931, příl. s. 6; L. Boháč: ''Tisíc a jeden život'', Praha 1981, s. 43 ● nesign., Drobnosti, ''Cesta ''9, 1926/27, s. 388 [Mráčková, Samota]; E. K.: Z letošních maturit, ''Národní listy'' 24. 6. 1927; Schz.: Z pražské činohry, ''Lidové noviny'' 24. 6. 1927 [Večer úryvků] ● ad SND Bratislava: Kappa: Pani Hübnerová v Bratislave, ''Robotnícke noviny'' 11. 3. 1928; H. H., ''Živena'' 18, 1928, s. 96–97; nesign., ''Nové Slovensko'' 19, 1928, s. 7 [Hanka, Morálka panej Dulskej]; Kappa: Shakespeare miesto Ibsena, ''Robotnícke noviny'' 25. 3. 1928 [Maria, Večer trojkráľový]; -rn.: Ibsenove oslavy na S.N.D. v Bratislave, ''Slovenská politika'' 22. 4. 1928; Kappa: Ibsenova oslava. S. N. D. v zrkadle Peer Gynta, ''Robotnícke noviny'' 24. 4. 1928; Ardito [Ĺ. Kühn], ''Prúdy'' 12, 1928, s. 292–294 [Anitra, Peer Gynt] ● ref. Veliká hvězda – inscenace: ej. [E. Janský], ''Národní politika'' 17. 5. 1943 (Praha); jn., ''Polední list'' 18. 5. 1943; AFŠ., ''A-Zet'' 18. 5. 1943; J. K. [Kopecký], ''Lidové noviny'' 19. 5. 1943; vlč [V. Přikryl], ''České slovo'' 19. 5. 1943; J. R. Banzet, ''Národní střed'' 19. 5. 1943; os. [O. Srbová], ''Národní práce'' 19. 5. 1943; V. Hloch, ''Venkov'' 19. 5. 1943; [J]. Sajíc, ''Lidové listy'' 20. 5. 1943; -ar., ''Večerní České slovo'' 25. 5. 1943; de., ''Svět'' 21, 1943, s. 10 ● ref. Veliká hvězda – knižně: F. Tetauer: [Předmluva], in O. B.: ''Veliká hvězda'', Praha 1943, s. 5; P. D. [Dán], ''Národní střed'' 28. 9. 1943; F. P., ''České slovo'' 3. 11. 1943; Š., ''A-Zet'' 16. 11. 1943 ● ref. Herečka – inscenace: S. Lorencová, ''Národní střed'' 2. 2. 1944; A. J. U. [J. Urban], ''Národní politika'' 12. 2. 1944; jk., ''Večerní České slovo'' 12. 2. 1944; ža, ''Lidové noviny'' 13. a 15. 2. 1944; v. j. s., ''Polední list'' 14. 2. 1944; drh [V. Hloch], ''Večer'' 14. 2. 1944; [V.] Hloch, ''Venkov'' 15. 2. 1944; J. R. Banzet, ''Národní střed'' 15. 2. 1944; Š., ''A-Zet'' 15. 2. 1944; os. [O. Srbová], ''Národní práce'' 15. 2. 1944; Dr Hk [J. Horák], ''Pressa'' 15. 2. 1944; [J]. Sajíc, ''Lidové listy'' 16. 2. 1944; vlč [V. Přikryl], B., ''České slovo'' 17. 2. 1944; O. Srbová, ''Naše doba'' 51, 1943/44, s. 274–276; de., ''Zlín'' 12, 1944; s. 2; V. Kolátor, ''Živá tvorba ''1, 1944, s. 4–5 ● ref. Herečka – knižně: F. Salzer: [Předmluva], in O. B.: ''Herečka'', Praha 1944, s. 7; J. M. [Machoň], ''Lidové noviny'' 26. 6. 1944; JRB [Banzet], ''Národní střed'' 5. 7. 1944; nesign., ''Osvěta'' 1, 1944, s. 313 ● ref. Zámek Miyajima – inscenace: A. Podhorský, ''Večerní České slovo'' 27. 5. 1944; jk, ''Večerní České slovo'' 30. 5. 1944; K. S., ''Večer'' 30. 5. 1944; P., ''Polední list'' 30. 5. 1944; nn., ''Pressa'' 31. 5. 1944; J. H., ''Lidové noviny'' 31. 5. a 1. 6. 1944, ráno; ej. [E. Janský], ''Národní politika'' 31. 5. 1944; P. Dán, ''Národní střed'' 31. 5. 1944; V. Hloch, ''Venkov'' 31. 5. 1944; jwg [J. Wenig], ''České slovo'' 31. 5. 1944; AFŠ, ''A-Zet'' 31. 5. 1944; [J]. Sajíc, ''Lidové listy'' 31. 5. 1944; p. [A. M. Píša], ''Národní práce'' 31. 5. 1944; Hch. [V. Hloch], ''Rozkvět'' 23, 1944, s. 5; jr., ''Svět'' 23, 1944, s. 11; K. Marek, ''Řád'' 10, 1944, s. 384–386 ● ref. Zámek Miyajima – knižně: F. Götz: [Předmluva], in O. B.: ''Zámek Miyajima'', Praha 1944, s. 7–9; J. M. [Machoň], ''Lidové noviny'' 14. 10. 1944; Tch. [J. Teichman], ''Svět'' 42, 1944, s. 5 ● F. Jakubův: Medailon autorky, ''Hovory se čtenáři: o krásné české próze 1943'', Praha 1944, s. 129; nb.: Ženy, které tvoří: O. B., ''Český deník'' 28. 5. 1944; J. Kunc: Pod čarou, ''Česká osvěta'' 1–2, 1946, s. 73; A. Jochmanová: Kontexty české divadelní avantgardy a tvorba režiséra Jiřího Frejky ve dvacátých letech XX. století, dis. práce, FF MU Brno 2006; R. B. Pynsent: Sentiment, sarkasmus a silná žena: úvod k českému dílu O. B., ''Ďáblové, ženy, národ: výbor z úvah o české literatuře'', Praha 2008, s. 423–440 + Doslov, s. 590–601; P. Šámal: ''Soustružníci lidských duší'', Praha 2009, s. 230; P. Tigrid: ''Přikládáme sekeru ke kořenům lži'', Praha 2015, s. XII–XIII obr. příl.; P. Janoušek: Hry o požáru: Protektorátní drama jako příklad alegorické komunikace, ''Česká literatura'' 1, 2019, s. 32–59; B. Rádl: ''Mé vzpomínky na Osvobozené divadlo'', rkp., b. d., DÚk, s. 16–21. |
W. Kosch (ed.): ''Deutsches Literatur-Lexikon. Das 20. Jahrhundert. Biographisch-bibliographisches Handbuch'', 1. díl, Bern 2000; ''Katalog-Lexikon zur österreichischen Literatur des 20. Jahrhunderts'', díl 1/1, Wien 1995; LČL [všude chybně * 1910, chybí místo a datum úmrtí, neuvedeno vlastní jméno, pouze pseudonym, vydávaný za rodné jméno] | W. Kosch (ed.): ''Deutsches Literatur-Lexikon. Das 20. Jahrhundert. Biographisch-bibliographisches Handbuch'', 1. díl, Bern 2000; ''Katalog-Lexikon zur österreichischen Literatur des 20. Jahrhunderts'', díl 1/1, Wien 1995; LČL [všude chybně * 1910, chybí místo a datum úmrtí, neuvedeno vlastní jméno, pouze pseudonym, vydávaný za rodné jméno] | ||
| Řádka 69: | Řádka 79: | ||
| − | [[File:Barenyitri.jpg|x400px|Aristofanes, ú: J. Frejka: Když ženy něco slaví…, Divadlo mladých, 1926 (Voznicová vlevo). Bedřich Rádl: Osvobozené divadlo, dokumentace. 1. část: Od počátků do 30. června 1927, Praha 1961, rkp. DÚk, s. I – 32, negativ č. 21. | + | [[File:Barenyidruha.jpg|x400px|Aloisie Voznicová, Tablo absolventů Státní konservatoře hudby v Praze, školní rok 1926/27, foto J. F. Langhans. Pražská konzervatoř – knihovna a archiv, sign. A–III–b–287.]] [[File:Barenyitri.jpg|x400px|Aristofanes, ú: J. Frejka: Když ženy něco slaví…, Divadlo mladých, 1926 (Voznicová vlevo). Bedřich Rádl: Osvobozené divadlo, dokumentace. 1. část: Od počátků do 30. června 1927, Praha 1961, rkp. DÚk, s. I – 32, negativ č. 21.]] [[File:Barenyitrib.jpg|x400px|Plakát k inscenaci. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6C-1412, sign. P-3-B-227-b-C1412. Online: Databáze českého amatérského divadla, URL: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=multimedia_amp_id=46203]] [[File:Barenyipet.jpg|x400px|Pestrý týden 4, 1929, č. 29, s 16 (20. 7. 1929), fotograf neuveden. URL: http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:708d7b6c-435e-11dd-b505-00145e5790ea]] |
| − | [[File: | + | [[File:Barenyictyri.jpg|x400px|Teta Tereza (Saint-Georges de Bouhélier: Dětský karneval, Umělecké studio 1926), foto Mika (Voznicová a Svozilová uprostřed). Vladimír Kolátor: O Vladimíru Gamzovi, Praha 1931, s. 6 příloh.]] [[File:Barenyisedm.jpg|x400px|Hrob Olgy Barényi, Nordfriedhof, Mnichov. Foto Raimund Paleczek, 2015.]] |
| Řádka 81: | Řádka 91: | ||
Olga v. Barényi: Das Geheimnis der Pyrenäen-Höhle, ''Rasselbande ''[6], 1958, s. 154–156 | Olga v. Barényi: Das Geheimnis der Pyrenäen-Höhle, ''Rasselbande ''[6], 1958, s. 154–156 | ||
| − | [[File:Barpdfctyri.jpg|x200px|Barpdfctyri.jpg]] [[File:Barpdfpet.jpg|x200px|Barpdfpet.jpg]] [[File:Barpdfsest.jpg|x200px|Barpdfsest.jpg]]</ee:bibliography_content> | + | [[File:Barpdfctyri.jpg|x200px|Barpdfctyri.jpg]] [[File:Barpdfpet.jpg|x200px|Barpdfpet.jpg]] [[File:Barpdfsest.jpg|x200px|Barpdfsest.jpg]] |
| + | |||
| + | Souborné vydání povídek a krátkých textů O. Barényi zdarma ke stažení [https://search.mlp.cz/cz/titul/povidky-a-jine-kratke-texty/4439065/ ZDE]</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
| Řádka 101: | Řádka 113: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2016{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Dušan Hübl]]{{break}}</ee:author> | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | <ee:published>'''Vznik:''' 2016</ee:published> | + | |
| − | <ee:source></ee:source> | + | |
| − | <ee:author>'''Autor:''' [[Dušan Hübl]]</ee:author> | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]] | <ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 118: | Řádka 123: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Aktuální verze z 13. 2. 2020, 22:05
Ve dvacátých letech krátce herecky činná v avantgardních skupinách a v Bratislavě. Za nacistické okupace se intenzivně věnovala literatuře (povídky, psychologické a experimentální prózy, dramata), její hry byly uváděny na pražských scénách. Zároveň si úspěšně budovala falešnou identitu. V exilu psala a publikovala německy (román z pražského povstání 1945 aj.). Její skutečná totožnost byla odhalena až 2015.
Vlastním jménem Aloisie Anna Woznicová. Otec byl bednář, původem z Olomouce, matka švadlena. Po její smrti 1917 B. pobývala v kroměřížském sirotčinci, otec v té době sloužil ve válčící armádě. Vychodila tři ročníky učitelského ústavu v Kroměříži a 1923 nastoupila na dramatické oddělení Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně. Po roce přešla na konzervatoř pražskou do třídy M. Laudové-Hořicové (spolužačkami jí byly L. Skrbková a S. Svozilová). Po absolutoriu 1927 byla přijata jako elévka činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde se téhož roku provdala za architekta Ferencze Halvaxe bez státní příslušnosti, čímž pozbyla československé občanství. Několik dní po sňatku zažádala o rozvod, soud rozhodl až 1933. Krátce před vypršením roční smlouvy v divadle se pokusila o sebevraždu. V Bratislavě pak provozovala rytmickou a dramatickou školu pro děti a příležitostně vystupovala jako tanečnice. 1930 spolupracovala s československou rozvědkou v Brně, ve Vídni byla zatčena pro špionáž a tamním soudem zproštěna obvinění; pro výzvědnou službu přestala být použitelná. V tomto období se několikrát pokusila o sebevraždu, částečně šlo o demonstrační pokusy. 1931 navázala vztah se spolužákem z konzervatoře Ludvíkem Vogelem, který se živil jako barový hudebník, a žila s ním do 1937. Do pražské pobytové přihlášky 1935 uvedla, že je herečkou Nového divadla (nepotvrzeno jinými zdroji). V květnu 1938 se provdala za Antona Gerstbergera, komerčního úředníka německé národnosti. Po vyhlášení protektorátu 15. 3. 1939 manželé požádali o říšskoněmecké občanství, které jim bylo 1940 uděleno. Za okupace mystifikovala fiktivním životopisem (německo-maďarský původ, narození 1910 ve smyšleném uherském Kresiru, rodné jméno Barényi), který byl akceptován nejen v literárním prostředí (F. Jakubův: Hovory se čtenáři: o krásné české próze 1943). B. se jej podařilo částečně legalizovat – prokazovala se tak za Pražského povstání i později v exilu. Během povstání byla spolu s manželem zatčena povstalci (7. 5. 1945), ale již po dvou dnech propuštěna, manžel zůstal ve vazbě na Pankráci do podzimu 1945. V únoru 1946 jim bylo povoleno vycestovat do Rakouska, odkud 1951 přesídlili do Mnichova. Trestní nalézací komise ÚNV hl. m. Prahy B. v říjnu 1948 odsoudila v nepřítomnosti k pokutě 130 000 Kčs, především za podání žádosti o říšské občanství. V exilu B. spolupracovala – patrně jen krátce – s Rádiem Svobodná Evropa (1952 uvedena na seznamu české redakce jako externí spolupracovnice), věnovala se přednáškové činnosti, publicistice a beletristické tvorbě. Počátkem sedmdesátých let se stáhla do ústraní. Pod upravenou identitou žila až do smrti, zemřela a pochována je v Mnichově (Nordfriedhof).
V začátcích své krátké herecké dráhy prokazovala v inscenacích avantgardních skupin u mladých režisérů J. Frejky (Fraška o Mistru Miminovi, Když ženy něco slaví… – pseudonym Bělská) a V. Gamzy (Bouhélier: Dětský karneval) komediální talent, schopnost ostře groteskního projevu a stylizovaného výrazu, sklon ke karikatuře a nadsázce. Pro rozpohybované avantgardní divadlo byla dobře disponována; vystoupila též v tanečním programu M. Holzbachové. Ve Slovenském národním divadle osvědčovala – byť většinou v menších rolích (v českých i slovenských inscenacích jich vytvořila šestnáct) – cit pro odlišný styl a žánr jednotlivých her. Zaujala realisticky pojatou Hankou (Zapolska: Morálka paní Dulské) či symbolistním podáním Anitry (Ibsen: Peer Gynt; atmosféru podpořila nekonvenčními rytmickými tanci). Stvrzovala své komediální předpoklady (Marie, Shakespeare: Večer tříkrálový) a blízkost k postavám starších žen (Baba Pejzlerka ve Švejkovi).
Pseudonymy
Olga Bělská, Olga/ Luisa/ Louisa Voznicová (herecké); Olga Barényi/ Barényiová/ von Barényi, Hilde Wangel, Jolán Deutsch [?] (autorské).
Role
Divadlo mladých
M. Holzbachová:Taneční orchestrion, První Marie (anon.: Mastičkář), Liběna (anon.: Fraška o Mistru Miminovi) – 1925; Žena Kritylla (Aristofanes, ú: J. Frejka: Když ženy něco slaví…
Státní konservatoř hudby, dramatické oddělení
Vdova (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Jahelková (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec) – 1926; Mráčková (A. Jirásek: Samota), Martina (Molière: Učené ženy
Umělecké studio
Teta Tereza (Saint-Georges de Bouhélier: Dětský karneval
Slovenské národní divadlo Bratislava
Anna Fedorovna (P. Romanov: Zemetrasenie, slov.), Evuša (F. Urbánek: Bludár, slov.), Dorka (W. Shakespeare: Pohádka zimného večera, čes.) – 1927; Fernanda (F. Savigny: Ľalia z baru, čes.), Paní Schuttleworthová (W. S. Maugham: Viktorie, čes.), Jolantha (E. Scribe: Leonie, česky), Hanka (G. Zapolska: Morálka panej Dulskej, čes.), Katy (J. Skorkovská: Opičiak Fuk, čes.), Maria (W. Shakespeare: Večer trojkráľový, slov.), Matka ženíchova + Anitra (H. Ibsen: Peer Gynt, čes.), Baba Pejzlerka (J. Hašek, dram. V. Jiřikovský: Dobrý vojak Švejk, čes.) – 1928.
Hry
Veliká hvězda, Komorní divadlo 1943, i t.; Herečka, Městské divadlo na Poříčí 1944, i t.; Zámek Miyajima, Národní divadlo 1944, i t.; Ten druhý, rozmn., Alfa b. d.
Prameny
MZA Brno: Sbírka matrik, Kroměříž – sv. Mořic 7902, matrika narozených 1888–1911, fol. 292, obr. 291.
SOA Kroměříž: Matrika domovská, fond B-a 1, inv. č. 1187.
ÚMČ Praha 1: Matrika oddaných fary u sv. Antonína v Holešovicích, kn. 11, fol. 218.
ABS Praha: Fond 319 Vytříděné spisy sekretariátu ministra vnitra, sign. 319-42-3.
Landeshauptstadt München–Friedhöfe: Nordfriedhof 97-U2-0404.
Knihovna a archiv Pražské konzervatoře: Programy 1924/25–1926/27; Ateliér Langhans: Tablo absolventů Státní konservatoře hudby v Praze, školní rok 1926/27, sign. A–III–b–287; Výroční zpráva za školní rok 1926/27, s. 68, sign. 2 E 3550.
NMd: Režij. knihy J. Frejka (Fraška o Mistru Miminovi, H6A-14082; Když ženy něco slaví…, H6A-14092); premiérové cedule (Když ženy něco slaví…, H6C-1412; Dětský karneval, H6C-11433; Veliká hvězda, H6C-26111; Herečka, H6C-289), fotografie (Veliká hvězda, E54916–54954 D 1792).
NDa: Zámek Miyajima, č. 1297a (posudky, smlouva, rozpočet, fotografie, premiérová cedule).
NA: fond MZV–VA I, kart. 2783 (výstřižkový archiv O. B.).
Archiv SND Bratislava: smlouva, programové plakáty 1927/28 [online, cit. 21. 3. 2016]. URL: http://www.snd.sk/history-posters-19271928
DÚ Bratislava: Osobnost: Voznicová O. [online, cit. 21. 3. 2016]. URL: http://etheatre.sk/du_vademecum/permalinkdu?xid=d6846135cdba6ac803e51b060bb72df1&modeView=LIST.
Literatura
V. Papoušek: Věž a království, Praha 2014 ■ ad Umělecké studio: Kstr., Pražský večerník 14. 10. 1926; Radmond [E. Konrád], Národní listy 15. 10. 1926, příl.; Z. Hásková, Československá republika 15. 10. 1926; N. M. P. [Papoušková], Lidové noviny 16. 10. 1926; Jv. [J. Vodák], České slovo 19. 10. 1926; K. Engelmüller, Národní politika 20. 10. 1926; nesign., Dětský karneval, Týden v Praze 29. 10. 1926; O. Š. M. [Štorch-Marien], Rozpravy Aventina 2, 1926/27, s. 46–47; V. Kolátor: O Vladimíru Gamzovi, Praha 1931, příl. s. 6; L. Boháč: Tisíc a jeden život, Praha 1981, s. 43 ● nesign., Drobnosti, Cesta 9, 1926/27, s. 388 [Mráčková, Samota]; E. K.: Z letošních maturit, Národní listy 24. 6. 1927; Schz.: Z pražské činohry, Lidové noviny 24. 6. 1927 [Večer úryvků] ● ad SND Bratislava: Kappa: Pani Hübnerová v Bratislave, Robotnícke noviny 11. 3. 1928; H. H., Živena 18, 1928, s. 96–97; nesign., Nové Slovensko 19, 1928, s. 7 [Hanka, Morálka panej Dulskej]; Kappa: Shakespeare miesto Ibsena, Robotnícke noviny 25. 3. 1928 [Maria, Večer trojkráľový]; -rn.: Ibsenove oslavy na S.N.D. v Bratislave, Slovenská politika 22. 4. 1928; Kappa: Ibsenova oslava. S. N. D. v zrkadle Peer Gynta, Robotnícke noviny 24. 4. 1928; Ardito [Ĺ. Kühn], Prúdy 12, 1928, s. 292–294 [Anitra, Peer Gynt] ● ref. Veliká hvězda – inscenace: ej. [E. Janský], Národní politika 17. 5. 1943 (Praha); jn., Polední list 18. 5. 1943; AFŠ., A-Zet 18. 5. 1943; J. K. [Kopecký], Lidové noviny 19. 5. 1943; vlč [V. Přikryl], České slovo 19. 5. 1943; J. R. Banzet, Národní střed 19. 5. 1943; os. [O. Srbová], Národní práce 19. 5. 1943; V. Hloch, Venkov 19. 5. 1943; [J]. Sajíc, Lidové listy 20. 5. 1943; -ar., Večerní České slovo 25. 5. 1943; de., Svět 21, 1943, s. 10 ● ref. Veliká hvězda – knižně: F. Tetauer: [Předmluva], in O. B.: Veliká hvězda, Praha 1943, s. 5; P. D. [Dán], Národní střed 28. 9. 1943; F. P., České slovo 3. 11. 1943; Š., A-Zet 16. 11. 1943 ● ref. Herečka – inscenace: S. Lorencová, Národní střed 2. 2. 1944; A. J. U. [J. Urban], Národní politika 12. 2. 1944; jk., Večerní České slovo 12. 2. 1944; ža, Lidové noviny 13. a 15. 2. 1944; v. j. s., Polední list 14. 2. 1944; drh [V. Hloch], Večer 14. 2. 1944; [V.] Hloch, Venkov 15. 2. 1944; J. R. Banzet, Národní střed 15. 2. 1944; Š., A-Zet 15. 2. 1944; os. [O. Srbová], Národní práce 15. 2. 1944; Dr Hk [J. Horák], Pressa 15. 2. 1944; [J]. Sajíc, Lidové listy 16. 2. 1944; vlč [V. Přikryl], B., České slovo 17. 2. 1944; O. Srbová, Naše doba 51, 1943/44, s. 274–276; de., Zlín 12, 1944; s. 2; V. Kolátor, Živá tvorba 1, 1944, s. 4–5 ● ref. Herečka – knižně: F. Salzer: [Předmluva], in O. B.: Herečka, Praha 1944, s. 7; J. M. [Machoň], Lidové noviny 26. 6. 1944; JRB [Banzet], Národní střed 5. 7. 1944; nesign., Osvěta 1, 1944, s. 313 ● ref. Zámek Miyajima – inscenace: A. Podhorský, Večerní České slovo 27. 5. 1944; jk, Večerní České slovo 30. 5. 1944; K. S., Večer 30. 5. 1944; P., Polední list 30. 5. 1944; nn., Pressa 31. 5. 1944; J. H., Lidové noviny 31. 5. a 1. 6. 1944, ráno; ej. [E. Janský], Národní politika 31. 5. 1944; P. Dán, Národní střed 31. 5. 1944; V. Hloch, Venkov 31. 5. 1944; jwg [J. Wenig], České slovo 31. 5. 1944; AFŠ, A-Zet 31. 5. 1944; [J]. Sajíc, Lidové listy 31. 5. 1944; p. [A. M. Píša], Národní práce 31. 5. 1944; Hch. [V. Hloch], Rozkvět 23, 1944, s. 5; jr., Svět 23, 1944, s. 11; K. Marek, Řád 10, 1944, s. 384–386 ● ref. Zámek Miyajima – knižně: F. Götz: [Předmluva], in O. B.: Zámek Miyajima, Praha 1944, s. 7–9; J. M. [Machoň], Lidové noviny 14. 10. 1944; Tch. [J. Teichman], Svět 42, 1944, s. 5 ● F. Jakubův: Medailon autorky, Hovory se čtenáři: o krásné české próze 1943, Praha 1944, s. 129; nb.: Ženy, které tvoří: O. B., Český deník 28. 5. 1944; J. Kunc: Pod čarou, Česká osvěta 1–2, 1946, s. 73; A. Jochmanová: Kontexty české divadelní avantgardy a tvorba režiséra Jiřího Frejky ve dvacátých letech XX. století, dis. práce, FF MU Brno 2006; R. B. Pynsent: Sentiment, sarkasmus a silná žena: úvod k českému dílu O. B., Ďáblové, ženy, národ: výbor z úvah o české literatuře, Praha 2008, s. 423–440 + Doslov, s. 590–601; P. Šámal: Soustružníci lidských duší, Praha 2009, s. 230; P. Tigrid: Přikládáme sekeru ke kořenům lži, Praha 2015, s. XII–XIII obr. příl.; P. Janoušek: Hry o požáru: Protektorátní drama jako příklad alegorické komunikace, Česká literatura 1, 2019, s. 32–59; B. Rádl: Mé vzpomínky na Osvobozené divadlo, rkp., b. d., DÚk, s. 16–21.
W. Kosch (ed.): Deutsches Literatur-Lexikon. Das 20. Jahrhundert. Biographisch-bibliographisches Handbuch, 1. díl, Bern 2000; Katalog-Lexikon zur österreichischen Literatur des 20. Jahrhunderts, díl 1/1, Wien 1995; LČL [všude chybně * 1910, chybí místo a datum úmrtí, neuvedeno vlastní jméno, pouze pseudonym, vydávaný za rodné jméno]
Olga von Barényi: Wenn der Kaiser Langeweile hatte…, Rasselbande [6], 1958, s. 55–57
Olga v. Barényi: Das Geheimnis der Pyrenäen-Höhle, Rasselbande [6], 1958, s. 154–156
Souborné vydání povídek a krátkých textů O. Barényi zdarma ke stažení ZDE
Životní události
- 4. 7. 1905: narození, Kroměříž (CZ)
- 3. 8. 1978: úmrtí, München (D)
Další jména
Woznicová Aloisie Anna
Vazby
H
Vznik: 2016
Autor: Dušan Hübl
