Butteau, Jean (Starší divadlo): Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:58

Psán též Butot, křest. jménem Johann. – Manžel herečky a tanečnice → Josefy B., otec herečky a tanečnice → Kathariny B. Z jeho mládí v Paříži je známo, že byl žákem slavného tanečníka a choreografa L. Duprého. 8. 2. 1767 poprvé vystoupil ve Vídni (člen sboru Korinťanů v Noverrově baletu Médée et Jason), kam přišel se skupinou tanečníků ze Stuttgartu. 1772/73 byl ve Vídni sólistou. 1774 mu hrabě → Prokop Vojtěch Černín nabídl místo učitele tance a společenského chování ve své rodině v Praze a zároveň také místo sólového tanečníka baletu → Brunianovy společnosti v Divadle v Kotcích, vedeného → V. Morávkem-Albertim. B. nabídku přijal a přibyl do Prahy s manželkou, se slečnou B., patrně svou sestrou (v Kotcích pak tančila jednu z Grácií v baletu Venus und Adonis, 3. 12. 1776), a s dětmi, z nichž se v divadle uplatnil už 1778 v pantomimách syn neznámého jména (v dětských rolích už u → J. Böhma v Brně 1777) a později dcera Katharina. Po Černínově smrti (1777) byl B. angažován v tanečním a pantomimickém souboru → F. A. Göttersdorfa (1777/78) a od 1779 ve společnosti → K. Wah­ra jako první tanečník vážného oboru. 1784–86 byl spolu s → F. X. Sevem a C. Spozzim baletním mistrem ve Druhé Bondiniho společnosti v Nosticově divadle. Po jejím rozpuštění se živil opět jako učitel tance v pražských šlechtických rodinách. Po smrti dosavadního tanečního mistra v pražské Stavovské škole tance J. A. Debroise (1787) se ucházel o uvolněnou funkci, ale neuspěl. 1789 vstoupil do spolku s → V. Mihulem a spolu s ním získal povolení hrát s nově sestavenou společností v Thunovském divadle na Malé Straně. Od 12. 4. 1790 oba převzali vedení společnosti Vlastenského divadla v Divadle u Hybernů. B. však už v červenci 1790 odešel do Vídně, kde byl obnoven balet a kde jeho dcera Katharina získala od 1793 činoherní angažmá. Zde setrval až do své smrti (zemřel v 55 letech na zápal plic). S manželkou Josefou, která žila nadále v Praze, se zřejmě rozešel, neboť jeho dědičkami byly dcera a neprovdaná švagrová B. Walterová.

Za svého prvního vídeňského působení kolem 1770 vyspěl B. v profesionálně zdatného tanečníka noverrovského směru. Byl stoupencem vážného dramatického baletu s dějovou zápletkou a s jasně vystiženými charaktery. V Praze tančil v Morávkově baletu Venus und Adonis titulní roli Adonise, v Göttersdorfově souboru se mohl dobře uplatnit v baletech → A. Röslera (mezi sólisty baletu Die Hora­zier und die Curiazier [Horáciové a Kuriáciové] nebyl však kritikou jmenován) a podobně i v baletech, uváděných Wahrem; bližší informace o jeho tanečním působení z tohoto období nejsou známy. Baletní dohry a vložky do zpěvoher, na nichž se zřejmě podílel ve Vlastenském divadle, byly nutným, avšak nikoli preferovaným polem B. působnosti.

Prameny a literatura

NA, fond ČG-Publ 1786–95, kart. 1056, 1057, 1058, 1064; Wiener Stadt- und Landesarchiv, fond Magistralisches ­Zivilgericht, Grundbuchsurkunde A 1, Einheit 6, Stand­ort 106/9/26. č. A 12665 (testament B.); SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínové (nezpracován), dodatky: Approbation Buch beim Prager Theater (1774/75), fol. 32; Gantz Jährige Rechnung Der Teutschen Comoedien Geld Cassa (1775/76), fol. 24; Quittungs und Approbations Buch Zu der Theatralen Rechnung gehörig (1775/76), fol. 57–59; Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 1123, přív. 2: Venus und Adonis, Prag 1776 (B. – Adonis); Strahovská knihovna, fond ­Divadelní cedule: oznámení o prvním představení Vlastenského divadla vedeného Mihulem a B. (A. W. Iff­land: Die Jäger, 17. 4. 1790, Divadlo u Hybernů). •• Theaterkalender von Wien für das Jahr 1772, s. 200; Genaue Nachrichten von beyden k. k. Schaubühnen und andern öffentlichen Ergötzlichkeiten in Wien (Wien) 1, 1772, s. 79; Genaue Nachrichten von beyden k. k. Schaubühnen… und den vorzüglichsten Theatern der übrigen k. k. Erbländer (Wien) 2, 1773, s. 119; Almanach des Theaters (Wien) 1774, s. 18n.; Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 118; GTK 1780, s. 251; 1792, s. 300–302; Wiener Zeitung 4. 12. 1799; ­Teuber II 1885, s. 150, 153, 284, 293, 295, 297n.; A. Novotný: O panu Butteauovi, Lidové noviny 1. 6. 1941 + Naposledy v Praze F. L. Věka, Praha 1948, s. 325–341; G. Gugitz: Die Totenprotokolle der Stadt Wien als Quelle zur Wiener Theaterge­schichte, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Thea­terforschung 1953/54, Wien 1958, s. 120; G. Zech­meister: Die Wie­ner Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776, Wien 1971, s. 283, 329, 331; B. Brodská: Balet v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 93–95, 418. •• DČD II, ­Raab, Vondráček I

Johann

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 95–97
Autor: Adolf Scherl