Šmíd, František Leopold: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 2. 2017, 13:36

Původně psán Schmidt. Vyučený strojník se vě­noval divadlu. Postupně se stal jednou z ústřed­ních osobností pražských zpěvních síní a šantá­nů a vedle J. Mošny nejoblíbenějším pražským komikem. Asi od 1868 byl členem kočovných hereckých společností (9. 9. 1893 slavil ve zpěvní síni U zlatého soudku v Praze 25 let své divadelní činnosti). 1873 se oženil s dcerou ředitele J. Sodomy a opatřil si vlastní koncesi. Od 1874 působil na venkově a do Prahy zajížděl do zpěvních síní U Rozvařilů a U Vocelků, do pivovaru U bílé labutě ad. Vystupoval sám ne­bo s partnery, tzv. duetisty. 1886 se vrátil do Prahy natrvalo a 14. 8. 1892 otevřela jeho Prv­ní pražská pěvecká společnost U zlatého soud­ku v Ostrovní ulici první stálý český šantán, kde Š. uvedl své nejznámější práce. Setrval zde do 1895. V létě 1895 hrál ve zpěvní síni na vý­stavišti po dobu Národopisné výstavy, po jejím skončení s jinou skupinou v Konviktu na Sta­rém Městě, poté zřídil nové letní divadlo „Šmí­dův první český chantant“ v zahradě Na Slova­nech. Jeho soubory trpěly vnitřními konflikty, na nichž měl Š. jistý podíl, a rychle se rozpada­ly. 1903 se Š. vzdal koncese ve prospěch svého syna Vítězslava a připojoval se k cizím společ­nostem jako sólista. Od 1909 žil v Praze. Když 1914 zemřel jeho syn, převzal po něm Š. kon­cesi biografu, využil jí však jen krátce.

Š. zdokonalil své podnikání zejména organi­začně. Na rozdíl od zpěváčků, kteří se střídali v pivovarech, účinkovala v jeho šantánu trvale angažovaná skupina herců a zpěváků, jejíž pro­gram byl dramaturgicky přesně stanoven a režijně upraven. Představení začínalo v pevnou hodinu a platilo se vstupné, čímž odpadla stará praxe obcházení hostů „s talířkem“. Pořad obsahoval až 15 čísel (zpěváci kupletů, operetní subrety, břichomluvci, produkce kouzelníků), po nichž následovala jako vrchol večera aktov­ka s hudebními vložkami.

Jako herec a zpěvák vynikl Š. v převleko­vých výstupech, jež kombinovaly mluvený text a zpívaná čísla. Byly uměním zkratky a vychá­zely z dobře odpozorované reality. Předváděl typické postavy: žižkovského Pepíka, podskalského „dlouhoprsťáka“ Vénu, vychrtlého smluv­ního písaře–diurnistu, lázeňského sluhu, fiakris­tu, průvodce cizinců, herce venkovské šmíry ad. Vykreslil je hlasově a mimicky na malé časové ploše, bez možnosti postupného rozehrávání, kterou nabízí divadlo. Dvě jeho nejznámější dramatická dílka, sociální sondy do pražského podsvětí, byla pro středostavovské publikum značně exotická. Aktovka Z pražského zákoutí, obrázek ze života pražských gaminů, zachycova­la zlodějskou noční krčmu; 1892/93 měla asi 300 repríz. V její tištěné verzi (1893) je obsažen i slovníček slangových výrazů. Další aktovka, nazvaná podle krčmy Batalion, obrázek z ovzdu­ší alkoholu a provedená poprvé 9. 9. 1893 U zlatého soudku, měla asi 350 repríz; zpopu­larizovala starou kramářskou píseň Pryč, ach pryč je všecko, vřazenou do textu. Batalion se hrál ještě po roce 1920 v prostředí levicové avantgardy, naposledy byl vydán 1942. Další Š. aktovky jsou spíše satirické a parodické (mj. „opery“ Mistři pěvci vyšehradští, Cravalleria rusticana, Mlynář a jeho dítě), případně jde o pikantní komedie (Hlídací společnost, Chan­tecler ad.).

Uplatnil se jako organizátor i mimo jeviště. 1888 se stal předsedou Jednoty národních zpě­váků a redaktorem a též hlavním přispěvatelem jejího časopisu Národní pěvec (1890/91), který byl prvním českým periodikem v oblasti populární hudby. Od 1910 redigoval časopis Český artista. V obou postupně uveřejňoval podrob­nou historii pražských zpěvních síní a šantánů. Vydával vlastní list Napověda (1902) a kuplet­ní edice. Ve veřejnosti i v kruzích zpěváčků si vydobyl uznání pro svůj autorský rozhled, oso­bitost a náročná měřítka, jež v oboru své pů­sobnosti nepřestal prosazovat.

Prameny a literatura

Národní listy 2. 11. 1892 [Z pražského zákoutí], 16. 5. 1893 [popis progra­mu], 3. 4. 1912 [Batalion], 16.–24. 8. 1915 [k úmrtí]; M. B. Stýblo: Český národní zpěvák, vlastenec, hu­morista a spisovatel F. L. Š., jeho život a dílo, 1923; Javorin, s. 260, 286–287; L. Buzek: Historie praž­ského šantánu, Svobodné slovo 13. a 17. 3. 1957; V. Pletka–V. Karbusický: Kabaretní písničky, 1961; V. Pletka: Přehledný soupis edic, kupletů a šlágrů […], Hudební věda 1, 1964, s. 317–348; DČD III [též obr.]; J. Kotek: Šantán s červenou lucernou, 1985; J. Kotek: Český kuplet, jeho prostředí a pěsto­vatelé, Hudební věda 22, 1985, zvl. s. 118–124; J. Kotek: Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. stol., I, 1994; J. Meszner: Od zpěvních síní k divadlům malých forem, 1860–1930, I–II, 1988, zvl. II, s. 517, rkp. v Městské knihovně v Praze, od­dělení Pragensií. • ČHS.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 544–546
Autor: Josef Kotek