Rainoldi, Paolo: Porovnání verzí

Aktuální verze z 10. 2. 2017, 12:16

Psán též Pavel, Paul. Manžel tanečnice Angio­liny R., roz. Martignoni. Syn pekaře. Projevo­val výtvarné nadání, ale finanční situace rodiny po krachu živnosti mu neumožnila studovat. Otec, ochotnický herec, ho přivedl k divadlu. Výuku tance u baletního mistra F. Sediniho v Miláně si R. financoval prací pro výrobce divadelních paruk. Ve 14 letech se stal prvním tanečníkem dětského baletu v Bergamu. 1798–1804 vystřídal Milán, Monzu, Lodi, Turín, Bolognu a Cremonu. 1804 byl na Sediniho doporučení přijat jako figurant do vídeňského dvorního divadla, kde se specializoval na groteskní tance a pod vedením tanečníka P. Angioliniho se 1805 stal sólistou. Po sňatku s A. Martignonio­vou (1813) a po rozpuštění baletu dvorního divadla přešli manželé do Theater in der Leopoldstadt; v následujících letech rostla R. popularita a další scény, zejména Theater an der Wien, ho zvaly k hostování. 1813–30 byl balet­ním mistrem, tanečníkem, choreografem a lib­retistou v Theater in der Leopoldstadt. 1830/31 vystupoval ve vídeňském Theater in der Josef­stadt. Pak odešel s manželkou do soukromí, ale již 1833 se oba pokusili o návrat na scénu hostováním v Prešpurku [Bratislava] a Badenu, znovu v Prešpurku, Olomouci a Opavě (1835), Těšíně a v St. Pöltenu (1836), kde uváděli ví­deňský repertoár. Turné je však finančně vyčer­palo a 1837–40 se vrátili do Theater in der Jo­sefstadt, kde se R. stal baletním mistrem. Na období 1840–46 přijal nabídku ředitele J. A. Stögera na funkci baletního mistra v pražském StD po J. Raabovi. 1846–48 a 1849/50 vystu­poval opět v Theater in der Josefstadt, 1850–52 v Theater an der Wien. Nedosáhl však dřívěj­ších úspěchů a dostal se do finančních problé­mů. O Velikonocích 1852 se vrátil spolu se Stögerem do Prahy, záhy však zemřel.

Jeho umělecký obzor formovalo prostředí ví­deňského dvorního divadla s tanečníky evrop­ského významu. Se svou schopností karikatury a parodie se stal vynikajícím komickým taneč­níkem. Svůj komický typ vypracovával ve dvorním divadle na pantomimách Harlekin und Colombine auf den Alpen od hostujícího A. Schlotthauera (1810) či Der blöde Ritter od choreografa L. Duporta (1812). V Theater in der Leopoldstadt tančil i milovníky, komické postavy a posléze charakterní role. Jako baletní mistr studoval tance do kouzelných pohádek, frašek a parodií (Raimund, Bäuerle) a na scénu uvedl asi 70 pantomim, z nichž mnohé sám napsal a pod různými názvy uváděl i jinde (mj. Der betrogene Vormund, 1813; Die Unterhal­tung in der Ukraine, 1814; Perseus und Andro­meda, 1815; Der Teufel in allen Ecken, 1818; Columbinens und Arlequins Entführung, 1820; Der Zaubervogel, 1823). Byl spolutvůrcem vrcholné fáze vývoje vídeňské pantomimy, jejíž drastickou komiku a dějovou nelogičnost zača­ly koncem 30. let vytěsňovat výpravné hry se zpěvy a tanci a romantické balety. R. sice vy­hověl proměně vkusu nastudováním Toldovy frašky Die schlimmen Frauen im Serail (Thea­ter in der Josefstadt), 1840 však přijal nabídku z Prahy, protože doufal, že zde se jeho pantomima ještě uplatní.

Působení ve StD zahájil německou a pak českou verzí Toldovy frašky Spurné ženské v serailu a vybavil ji kopiemi vídeňských kostýmů, orientálními tanci bajadér a maurskými bitvami. Četné taneční scény připravil i pro Štěpánkovy adaptace Bäuerleho hry Alí­na aneb Praha v jiném dílu světa a Toldova Čarovného závoje, obě opakované pro české i německé obecenstvo. K jeho funkci patřilo aranžování tanečních scén do oper a činoher, do kterých vkládal stylizované národní tance (mazurky, polky, čardáše, tance tyrolské, štýr­ské, cikánské, indiánské, z českých mj. strašáka, zákolanskou polku ad.). V krátké době se však vrátil k pantomimám. V Novém diva­dle v Růžové ulici, které Stöger provozoval jako soukromou scénu, R. zopakoval pod čes­kými i německými názvy většinu svých star­ších prací. Ani pražské prostředí již však nepři­jalo profesionálně nedokonalé výkony a stále obhroublejší pantomimy, jež měly blíže k pa­rodii než ke komice. R. ve své autobiografii soudí, že příčina byla v návštěvnické krizi po otevření divadla v Růžové ulici, jež ho nutila spěšně produkovat stále nové krátké tituly. Hlubším důvodem však bylo rozšíření romantických výpravných her s tanci i do Prahy. R. nezachytil nastupující trend romantických ba­letů, jejichž interpretace i choreografie vyžadovaly klasickou taneční techniku. Soubor StD, nepočetný a málo vyškolený, nový balet ani nemohl realizovat. Poslední pantomima Die Verwirrung in der Schusterwerkstatt, kte­rou R. uvedl po návratu do Prahy 1852, již zcela propadla.

Choreografie (vlastních baletů), Role (ve StD a v Novém divadle v Růžové ulici)

u některých titulů nelze identifikovat hudbu: 1840: Venkovská kratochvíle aneb Tyrolové, pant., h: Karmasin; Arlequin und Colombine auf den Alpen oder Der Zaubergarten, čes. Arlekin a Kolumbinka na Alpách aneb Kouzelná zahrada, pant., h: směs; Die lustigen Bäckerinnen oder Der im Backofen verbrannte Har­lekin, čes. Veselé pekařky aneb V peci upálený Arlekýn, pant., h: směs; 1841: Medvěd a zamilovaný Pierot aneb Posvícení v Hloupětíně, pant., h: F. Vinař, role: Jiljí; Die glückliche Schusterin, česky Šťastná ševcová aneb Statku majitel jakožto ševcovský tova­ryš, role: Mistr Kopyto, 1845 hráno jako Ďábel v každém koutě aneb Proměněné ženy, bal. pantomi­ma; Die Riesen- und Zwergenfamilien, čes. Rodina velikánů a trpaslíků, pant.; Der lustige Schuster oder Der Teufel in allen Ecken, česky jako Veselý švec aneb Ďábel ve všech koutech, pant., role: Švec; 1842: Lov na medvědy a hloupý Petr jakožto rekruta aneb Kratochvíle v Ukrajině, pant., h: Volkert; Rulík z vlasů aneb Slavnost v Hloupětíně, pant.; Arlekýn co ďábel, Pierot co strašidlo a slepý muzikant co šrák, pant., role: Skřípálek; Perseus und Andromeda oder Zauberadler,čes. Perseus a Andromeda aneb Kou­zelný orel, pant., h: F. Vinař; Slavnost ožínku aneb Tyrolové, tan. pantomima; 1843: Die Zigeuner im Schwarzwalde oder Amor als Medicus, čes. Cikáni v černém lese aneb Mílek jako hojič, balet, h: V. Fischer, role: Adam, chromý lazebník; 1844: Harle­kin als Spinne, pant.; 1845: České národní tance, tan. quodlibet, h: směs; 1852: Die Verwirrung in der Schusterwerkstatt, pant.; tan. divertissement (krako­viak, mazurka, tanec námořníků).

Choreografie (tance v kouzelných hrách a operách)

1840: Told: Die schlimmen Frauen im Serail, h: Proch, čes. 1841, Spurné ženské v serailu; 1841: Th. Krones: Silfída, žínka vodní, výprav. hra, upr. J. K[aška], h: Drechsler; 1843: Told: Der Zau­berschleier oder Maler, Fee und Wirthin, čes. jako Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská, kouzel. hra, h: Titl; Told–Klicpera, upr. Tyl: Nové Amazonky aneb Ženy a muži v rozbroji, fraška, h: Titl, Labler, Drechsler, Čapek; Bäuerle, upr. Štěpánek: Alína aneb Praha v jiném dílu světa, h: W. Müller; 1844: Novotný: Čarodějná věž v horách Krkonošských aneb Náramek, zvon a ostruha; 1846: Nestroy, upr. Tyl: Děvče z Karlína čili Všechno přijde najevo, fraš­ka, h: Ad. Müller.

Prameny a literatura

Cedule StD 1840–46, NMd. • Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 1833, s. 231 [Prešpurk]; Květy 8, 1841, s. 40, 71, 414; Bohemia 10., 17. a 26. 5., 4. 8., 8. 12. 1840; 26. 1., 18. 4., 24. 8. 1841; 11. 1., 5. 4. 1842; 12. 8. 1852 [po­sl. pantomima]; B. Gutt: Theater im Stögerschen Hause, Bohemia 18. 12. 1842; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1847, s. 15 [odchod]; 1854, s. 19, 20; V. J. Tomášek: Vlastní životopis, 1941; P. R., Bal­lett- und Pantomimenmeister, eine autobiographi­sche Skizze, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung, 1946/47, s. 60–88; O. Rommel: Die Alt-Wiener Volkskomödie, Wien 1952; H. A. Mannsfeld: Theaterleute in den Akten der k. k. Ober­sten Hoftheaterverwaltung von 1792 bis 1867, Jahr­buch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung,XIII, Wien 1962; DČD II; M. H. Winter: Pre-Ro­mantic Ballet, London 1974; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983; R. Raab: Biographisches Index des Wiener Opern­ballets von 1631 bis zur Gegenwart, Wien 1996; L. Petišková: Pantomime–internationale Kunst auf der Bühne des Ständetheaters in Prag in der ersten Hälfte des 19. Jhs., in: Deutschsprachiges Theater in Prag, 2001, s. 227, 228. • Wurzbach; ÖBL; Schnei­der: Tanzlexikon; Oxford Dictionary of Ballet; NDp; Český taneční slovník.

Pavel,  Paul

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 429–432
Autor: Alice Dubská, Jana Holeňová