Blažková, Marie: Porovnání verzí

<span id="PageFillProgress">3</span>

| povolání = <ee:profession>herečka, </ee:profession>

Roz. Štursová. Divadelní dráhu nastoupila v šestnácti letech (1901) v pražském ND jako operní sboristka a po dvou letech činoherní epizodistka. 1905 ji angažoval J. A. Frýda do své společnosti, s níž přišla na podzim do ND v Brně. Po třech letech odešla (1908) do nové cestující družiny, kterou založil její herecký kolega J. Blažek, za něhož se 1911 provdala.  Po rozpuštění této společnosti (1921) působila téměř deset let v divadle Uranie (1922-31) a krátce v Tylově divadle v Nuslích (1925). Pohostinsky hrála Paní Kondelíkovou v inscenaci divadélka Rokoko (1932) a přijala angažmá ve Švandově divadle na Smíchově (1932-35), které provozovala E. Švandová. 1935 opakovaně hostovala v ND, sez. 1935/36 strávila v Uranii, odkud přešla do Divadla V. Buriana (1936-44). Po obnovení divadelního provozu v květnu 1945 se vrátila na jeviště v nově ustaveném Divadle kolektivní tvorby (obsadilo Burianovu zlikvidovanou scénu a převzalo část souboru), kde působila do jeho zániku na konci sez. 1945/46. Od poloviny třicátých let pokračovala ve spolupráci s filmem (debutovala už 1926 v němém filmu ''Prach a broky''), intenzivně natáčela za okupace. Hrála v téměř padesáti filmech (naposledy 1952), většinou vedlejší role matek a tetiček (mj. v ''Osudové chvíli'', 1938; ''Pohádce máje'', 1939; ''Cestě do hlubin študákovy duše'', 1940; ''Divé Báře'', 1950), hospodyněk a bytných (ve filmech ''Lízino štěstí'', 1940; ''Konečně sami'', 1941; ''Minulost Jany Kosinové'', 1941; ''Noční motýl'', 1942; ''Valentin Dobrotivý'', 1942), starých dam a babiček (Mlynářka v ''Babičce'', 1941). Ve filmových verzích inscenací Burianova divadla si zopakovala jevištní postavy (např. Hornová, ''U pokladny stál'', 1937; Hospodyně Veronika, ''Prodám svou ženu'', 1939; Brigita, ''Ducháček to zařídí'', 1944). <br/>V prvním období herecké dráhy byly její doménou role dívek a mladých žen, jimž propůjčovala půvabný zjev, lahodný hlas a svěží temperament. Talentovaná začátečnice zastávala ve Frýdově souboru nejprve obor druhých milovnic (např. Ludmila, Šamberk: ''Josef Kajetán Tyl''; Hortensie, Bozděch: ''Světa pán v županu''), záhy se propracovala k významnějším rolím naivek (Hanička, Jirásek: ''Lucerna''; Anežka, Svoboda: ''Poupě'') i k psychologicky obsažnějším či střízlivě věcným postavám moderní dramatiky (Hilda, Ibsen: ''Paní z námoří''; Vivie, Shaw: ''Živnost paní Warrenové''). Své fyzické přednosti uplatňovala i v jinošských postavách (tzv. kalhotkových rolích), tradičně obsazovaných mladými herečkami (kralevic Václav, Hilbert: ''Falkenštejn''; Prokop, Tyl:'' Paličova dcera''). Referent ''Moravské orlice'' konstatoval, že v Brně se představila jako naivka, ale shledával u ní výrazné předpoklady pro role tragické, které osvědčila v Maryše či v tit. roli Wildeovy ''Salome''. V dramaticky vypjatých figurách se někdy uchylovala k silné vnější expresi. Prokazovala též komediální vlohy (Corina, Hervé: ''Mamzelle Nitouche''). Jako suverénní protagonistka dámské části manželova souboru vytvořila široké spektrum různorodých rolí klasického i moderního repertoáru, sahající od sentimentálních a tragických milovnic (Ofélie v ''Hamletu'', Markéta ve ''Faustovi'', Amálie v Schillerových ''Loupežnících'') přes romantické heroiny (tit. role v Adámkově''Salomeně'') po salonní dámy (Lady Erlynová, Wilde:'' Vějíř lady Windermerové'') a zahrnující vedle Shakespearových postav (Titanie, ''Sen noci svatojanské'', Porcie, ''Kupec benátský'', Olivie,'' Večer tříkrálový'') role v dramatice realistické (Magda, Sudermann: ''Domov''; Eva, Preissová:'' Gazdina roba'') a symbolistní (Routička, Hauptmann:''Potopený zvon''). Postupně se přehrávala do charakterních rolí a do postav středního a staršího věku, které dominovaly druhé etapě její herecké dráhy, započaté přechodem do Uranie. Uplatňovala se jak v náročnější části repertoáru holešovické scény (matka Aase v ''Peeru Gyntovi''; tit. role Mariovy ''Dolfy''; paní Alvingová v Ibsenových''Příšerách''; kostelnička Buryjovka v Preissové ''Její pastorkyni''), tak v převažujícím zábavném programu, tvořeném druhořadými veselohrami a efemérními fraškami. V řadě sebevědomých dam a manželek vynikla jako temperamentní Mrs. Chichester v Hartleyho veselohře ''Peg mého srdce''. Uplatnila se rovněž v operetách (Desiré, Fall: ''Stambulská růže''; Kněžna Brunhilda, Kálmán: ''Hraběnka Marica''). Ve třicátých letech již byla oblíbenou představitelkou chápavých manželek, oddaných maminek, laskavých tetiček a moudrých babiček, spolehlivých hospodyň či bytných. Vynikla zejména jako představitelka energických, jadrných, přímých typů, navenek poněkud drsných až obhroublých, jež nejdou pro slovo daleko. Kreslila je sytou povahopisnou drobnokresbou (Matka Kulichová, Matka Kráčmerka). Byla opěrným pilířem lidových divadel, kde v mnoha často i vedlejších rolích tzv. komických starých opakovaně prokazovala tvořivou pohotovost pro vystižení charakteru a sociálního zařazení postavy.

<ee:bibliography_content>-a., ''Moravská orlice'' 30. 3. 1906 [Salome], 26. 4. 1906 [Maryša], 5. 1. 1907 [Fedosie, Vzříšení], 19. 11. 1907 [Kralevic Václav, Falkenštejn]; nesign., ''Moravská orlice'' 19. 2. 1907 [Anna, Dcery upírovy]; nesign.: Nová divadelní společnost, ''Divadlo ''7, 1908/09, s. 128; nesign: Činoherní družina Jana Blažka, ''Divadlo ''9, 1910/11, s. 427; B. K.: M. Š., tamtéž, s. 449n.; L. Frank: Činoherní družina Jana Blažka v Táboře, ''Divadlo ''10, 1911/12, s. 284; J. Burda: ''Aby se nezapomnělo''…, 1958, s. 88, 110-112; Š. Bartošková, L. Bartoška: ''Filmové profily'' I, 1990, s. 37n.; M. Fikejs: ''Český film'', 2006, s. 78n.<br/>PBJ  II; Uranie</ee:bibliography_content>

</ee:names></cshow>

'''Autor:''' [[<ee:author>Alice Dubská</ee:author>]]

<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat">