Bečvářová, Marie: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
|||
| Řádka 27: | Řádka 27: | ||
Rozená Wintrová, křtěna Marie Berta. Nemanželská dcera herečky Anny Wintrové, v tu dobu členky kočující společnosti V. Prokopové. Herečka Augusta Wintrová-Želenská byla její sestřenice. Vyrůstajíc v prostředí kočujících společností příležitostně vystupovala již jako dítě. Profesionální hereckou dráhu nastoupila nejpozději 1895 u společnosti L. Chmelenského, po krátkém angažmá u A. J. Frýdy (1897–98) se v červnu 1898 stala členkou Divadla na výstavě (Uranie). Když spolu s výstavou v říjnu t. r. skončilo, přijala nabídku ředitele V. Budila. V jeho společnosti, působící převážně v Plzni (ve starém městském divadle a v ředitelově letní aréně), setrvala dva roky. Poté co Budil svůj podnik z finančních důvodů dočasně rozpustil, přestoupila do družiny F. Trnky, s níž hrála dvě zimní sezony v Plzni. 1902 byla Budilem angažována do stálého souboru nového Městského divadla v Plzni. 27. 9. 1904 se provdala za Karla B., pokladníka plzeňské Občanské záložny a po sňatku vystupovala pod jménem Bečvářová, nebo Bečvářová-Vintrová. V manželství se narodily děti Vilemína (* 9. 10. 1905) a Jindřich (* 1. 7. 1912).''' B.''' se účastnila plzeňského kulturního života, vystupovala na různých akademiích, od 1914 příležitostně spolupracovala s Loutkovým divadlem feriálních osad. Po nástupu ředitele B. Jeřábka byla 1922 propuštěna, získala statut stálého hosta, ale téměř nehrála. I proto přijala angažmá v Městském divadle na Královských Vinohradech (od 1. 8. 1922), které jí bylo nabídnuto po smrti M. Benoniové. Do Plzně zajížděla z Prahy občas hostovat. 1931 utrpěla v divadle vážný úraz, ale brzy se vrátila na scénu. 1934 dostala výpověď, kterou vedení vinohradského divadla po ostré mediální kritice odvolalo. Ani ne šedesátiletá zemřela po záchvatu mrtvice. | Rozená Wintrová, křtěna Marie Berta. Nemanželská dcera herečky Anny Wintrové, v tu dobu členky kočující společnosti V. Prokopové. Herečka Augusta Wintrová-Želenská byla její sestřenice. Vyrůstajíc v prostředí kočujících společností příležitostně vystupovala již jako dítě. Profesionální hereckou dráhu nastoupila nejpozději 1895 u společnosti L. Chmelenského, po krátkém angažmá u A. J. Frýdy (1897–98) se v červnu 1898 stala členkou Divadla na výstavě (Uranie). Když spolu s výstavou v říjnu t. r. skončilo, přijala nabídku ředitele V. Budila. V jeho společnosti, působící převážně v Plzni (ve starém městském divadle a v ředitelově letní aréně), setrvala dva roky. Poté co Budil svůj podnik z finančních důvodů dočasně rozpustil, přestoupila do družiny F. Trnky, s níž hrála dvě zimní sezony v Plzni. 1902 byla Budilem angažována do stálého souboru nového Městského divadla v Plzni. 27. 9. 1904 se provdala za Karla B., pokladníka plzeňské Občanské záložny a po sňatku vystupovala pod jménem Bečvářová, nebo Bečvářová-Vintrová. V manželství se narodily děti Vilemína (* 9. 10. 1905) a Jindřich (* 1. 7. 1912).''' B.''' se účastnila plzeňského kulturního života, vystupovala na různých akademiích, od 1914 příležitostně spolupracovala s Loutkovým divadlem feriálních osad. Po nástupu ředitele B. Jeřábka byla 1922 propuštěna, získala statut stálého hosta, ale téměř nehrála. I proto přijala angažmá v Městském divadle na Královských Vinohradech (od 1. 8. 1922), které jí bylo nabídnuto po smrti M. Benoniové. Do Plzně zajížděla z Prahy občas hostovat. 1931 utrpěla v divadle vážný úraz, ale brzy se vrátila na scénu. 1934 dostala výpověď, kterou vedení vinohradského divadla po ostré mediální kritice odvolalo. Ani ne šedesátiletá zemřela po záchvatu mrtvice. | ||
| − | Matka Anna Wintrová († 19. 2. 1904), v literatuře někdy mylně označována jako sestra '''B.''', pocházela z rodiny královéhradeckého řezníka. Hrála druhé naivky, milovnice a subrety ve společnosti F. J. Čížka (Mína, Putlitz: ''Afrikánka''; Rebeka, Hopp: ''Kožíšek, perle a kamna''; Ganymed, Suppé: ''Krásná Galathea''; Amor Cupido, Offenbach: ''Orfeus v podsvětí''; Komorná Karolinka, Bayard: ''Musí na venek ''– 1879) a V. Prokopové (Kačenka, Kneisel: ''Svatouškové'', 1882; Cilka, Kaiser: ''Nehody pana Pilulky'', 1883; Jehud, Kolár: ''Pražský žid'', Vanda, Balucki: ''Těžké ryby'', Efrozina, Tyl: ''Jiříkovo vidění'', 1885). Po smrti Prokopové 1888 zůstala v souboru, který převzal J. Mušek, u něhož působila ještě 1892. Tehdy už zastávala obor matrón (např. Veronika, Kolár: ''Pražský žid''), v němž se uplatňovala také u A. J. Frýdy (Hospodyně, Stroupežnický: ''Rozbitý medailon''). Poslední angažmá měla u J. Pištěka; krátce před smrtí, v lednu 1904, hrála v jeho Lidovém divadle na Královských Vinohradech služku Aldurdu v Nerudově tragédii ''Francesca di Rimini''. | + | Matka Anna Wintrová († 19. 2. 1904), v literatuře někdy mylně označována jako sestra '''B.''', pocházela z rodiny královéhradeckého řezníka. Hrála druhé naivky, milovnice a subrety ve společnosti F. J. Čížka (Mína, Putlitz: ''Afrikánka''; Rebeka, Hopp: ''Kožíšek, perle a kamna''; Ganymed, Suppé: ''Krásná Galathea''; Amor Cupido, Offenbach: ''Orfeus v podsvětí''; Komorná Karolinka, Bayard: ''Musí na venek ''– 1879) a V. Prokopové (Kačenka, Kneisel: ''Svatouškové'', 1882; Cilka, Kaiser: ''Nehody pana Pilulky'', 1883; Jehud, Kolár: ''Pražský žid'', Vanda, Balucki: ''Těžké ryby'', Efrozina, Tyl: ''Jiříkovo vidění'', 1885). Po smrti Prokopové 1888 zůstala v souboru, který převzal J. Mušek, u něhož působila ještě 1892. Tehdy už zastávala obor matrón (např. Veronika, Kolár: ''Pražský žid''), v němž se uplatňovala také u A. J. Frýdy (Hospodyně, Stroupežnický: ''Rozbitý medailon''). Poslední angažmá měla u J. Pištěka; krátce před smrtí, v lednu 1904, hrála v jeho Lidovém divadle na Královských Vinohradech služku Aldurdu v Nerudově tragédii ''Francesca di Rimini''. |
| − | '''B.''' prokázala hned na počátku své divadelní kariéry výrazný talent a smysl pro charakterizační detail. Mladistvá začátečnice jiskřivého temperamentu začínala v rolích naivních dívenek a v tzv. kalhotkových rolích. Upoutala něžnou plachostí farské schovanky Aničky (Halbe: ''Mládí''), prosadila se v kvalitním ansámblu výstavního divadla (např. Růžena, Sudermann: ''Zápas motýlů''), při debutu v Plzni podala efektní výkon v kalhotkové roli vikomta z Letoriéru. Záhy bylo zřejmé, že z '''B.''' vyrůstá [[File:Becvarova.JPG|left|middle|250px|Becvarova.JPG]]výborný ženský komik''.'' Pro formování jejího herectví bylo důležité angažmá v Plzni pod vedením V. Budila. Za působení v novém Městském divadle dosáhla prvního uměleckého vrcholu. Byla něžnou Dorotkou (Tyl: ''Strakonický dudák''), jímavou Pampeliškou (Kvapil: ''Princezna Pampeliška''), rozmarnou švitořivou Julinkou (Blumenthal–Kadelburg: ''U bílého koníčka''), hubatou služtičkou (Holberg: ''Muž, který nemá kdy''), rezolutní Marií (Shakespeare: ''Večer tříkrálový'') i živelně divokou a vášnivou Routičkou (Hauptmann: ''Potopený zvon''). Jejímu herectví byla blízká dramatika realistického směru; uplatňovala se ve hrách domácích autorů (např. Markýtka ve Stroupežnického ''Našich furiantech'', Božena v Šimáčkových ''Směrech života'', Zdeňka Lebdušková v Šubertových ''Žních'') i v dramatech M. Gorkého (Krivcová, ''Měšťáci'', Nasťa, ''Na dně'', později Pelageja Ivanovna, ''Barbaři''). Svou vnímavostí a hereckou inteligencí bezpečně zvládala i role v básnických dramatech (Brianda z Luny ve Vrchlického ''Soudu lásky'') a v četných salonních konverzačních hrách. Tzv. charakterní obor obsáhla jak v komediálních, tak ve vážných polohách (např. Eva, Madách: ''Tragédie člověka''; Růža, Kosor: ''Požár vášní''), ale jen zřídka se uplatnila jako tragická hrdinka, které byly v Plzni doménou O. Beníškové a T. Brzkové. Po Budilově odchodu z vedení divadla (1911) excelovala i nadále v komických rolích, prokazujíc smysl pro jadrný humor (mj. Kateřina v Shakespearově ''Zkrocení zlé ženy'', Corina v operetě ''Mamzelle Nitouche'', Dorina v Molièrově ''Tartuffovi''). Kolem poloviny desátých let se začala přehrávat do rolí starších žen. Byla laskavou slečnou Růženkou ve Šrámkově ''Létu'', temperamentní chůvou v ''Romeovi a Julii'' či hrdě odměřenou šlechtičnou Marou ve Vojnovićově ''Dubrovnické tragédii''. Bez námitek přijímala malé role a epizody, které oživovala svým charakterizačním uměním a činila z nich nepřehlédnutelné jevištní figury (např. čeledínka Maláňa v Krylově ''Divošce'' či učedník Filip v Tylově ''Pražském flamendru''). Tuto linii završila v Plzni rolí chůvy Nány v Čapkově ''R. U. R. ''a Frosiny v Molièrově ''Lakomci''. Po přechodu do Prahy jako by získala nový impulz a její herectví dosáhlo druhého vrcholu. Stala se vynikající představitelkou menších a epizodních rolí, které tvořila v ostrých obrysech a se schopností „živelně uchopit lidskou prapodstatu“ postavy. Nejlépe se jí dařily prosté venkovanky a maloměštky, nekomplikované starosvětské matróny, hospodyně, bytné, vdovy, babky a babičky, jimž vdechla opravdový život a jež obklopila atmosférou citové vroucnosti. V nesčetných variantách a podobách odhalovala jejich neřesti i ctnosti a ve zdánlivě jednoduchých stvořeních pootevírala průhledy do netušených hloubek vnitřního života. Diváky získávala „vodopádem lidového humoru“ (Františka, Scheinpflug: ''Pod závojem''), upoutala jako podšitá, hubatá a vypočítavá Fialová (Stroupežnický: ''Naši furianti''), jako plebejská kuplířka Irma (Langer: ''Obrácení Fredyše Pištory'') či potměšilá lichvářka Alena Ivanovna (Dostojevskij–Bor: ''Zločin a trest''). Její vynikající kreace vinohradské se většinou pojily s českou dramatikou současnou (Peštová v Langerově ''Velbloudu uchem jehly'', Fanka v Čapkově ''Loupežníkovi'') i starší, zejména Tylovou (Kordula ve ''Strakonickém dudákovi'', Mastílková ve ''Fidlovačce''). | + | '''B.''' prokázala hned na počátku své divadelní kariéry výrazný talent a smysl pro charakterizační detail. Mladistvá začátečnice jiskřivého temperamentu začínala v rolích naivních dívenek a v tzv. kalhotkových rolích. Upoutala něžnou plachostí farské schovanky Aničky (Halbe: ''Mládí''), prosadila se v kvalitním ansámblu výstavního divadla (např. Růžena, Sudermann: ''Zápas motýlů''), při debutu v Plzni podala efektní výkon v kalhotkové roli vikomta z Letoriéru. Záhy bylo zřejmé, že z '''B.''' vyrůstá [[File:Becvarova.JPG|left|middle|250px|Becvarova.JPG]]výborný ženský komik''.'' Pro formování jejího herectví bylo důležité angažmá v Plzni pod vedením V. Budila. Za působení v novém Městském divadle dosáhla prvního uměleckého vrcholu. Byla něžnou Dorotkou (Tyl: ''Strakonický dudák''), jímavou Pampeliškou (Kvapil: ''Princezna Pampeliška''), rozmarnou švitořivou Julinkou (Blumenthal–Kadelburg: ''U bílého koníčka''), hubatou služtičkou (Holberg: ''Muž, který nemá kdy''), rezolutní Marií (Shakespeare: ''Večer tříkrálový'') i živelně divokou a vášnivou Routičkou (Hauptmann: ''Potopený zvon''). Jejímu herectví byla blízká dramatika realistického směru; uplatňovala se ve hrách domácích autorů (např. Markýtka ve Stroupežnického ''Našich furiantech'', Božena v Šimáčkových ''Směrech života'', Zdeňka Lebdušková v Šubertových ''Žních'') i v dramatech M. Gorkého (Krivcová, ''Měšťáci'', Nasťa, ''Na dně'', později Pelageja Ivanovna, ''Barbaři''). Svou vnímavostí a hereckou inteligencí bezpečně zvládala i role v básnických dramatech (Brianda z Luny ve Vrchlického ''Soudu lásky'') a v četných salonních konverzačních hrách. Tzv. charakterní obor obsáhla jak v komediálních, tak ve vážných polohách (např. Eva, Madách: ''Tragédie člověka''; Růža, Kosor: ''Požár vášní''), ale jen zřídka se uplatnila jako tragická hrdinka, které byly v Plzni doménou O. Beníškové a T. Brzkové. Po Budilově odchodu z vedení divadla (1911) excelovala i nadále v komických rolích, prokazujíc smysl pro jadrný humor (mj. Kateřina v Shakespearově ''Zkrocení zlé ženy'', Corina v operetě ''Mamzelle Nitouche'', Dorina v Molièrově ''Tartuffovi''). Kolem poloviny desátých let se začala přehrávat do rolí starších žen. Byla laskavou slečnou Růženkou ve Šrámkově ''Létu'', temperamentní chůvou v ''Romeovi a Julii'' či hrdě odměřenou šlechtičnou Marou ve Vojnovićově ''Dubrovnické tragédii''. Bez námitek přijímala malé role a epizody, které oživovala svým charakterizačním uměním a činila z nich nepřehlédnutelné jevištní figury (např. čeledínka Maláňa v Krylově ''Divošce'' či učedník Filip v Tylově ''Pražském flamendru''). Tuto linii završila v Plzni rolí chůvy Nány v Čapkově ''R. U. R. ''a Frosiny v Molièrově ''Lakomci''. Po přechodu do Prahy jako by získala nový impulz a její herectví dosáhlo druhého vrcholu. Stala se vynikající představitelkou menších a epizodních rolí, které tvořila v ostrých obrysech a se schopností „živelně uchopit lidskou prapodstatu“ postavy. Nejlépe se jí dařily prosté venkovanky a maloměštky, nekomplikované starosvětské matróny, hospodyně, bytné, vdovy, babky a babičky, jimž vdechla opravdový život a jež obklopila atmosférou citové vroucnosti. V nesčetných variantách a podobách odhalovala jejich neřesti i ctnosti a ve zdánlivě jednoduchých stvořeních pootevírala průhledy do netušených hloubek vnitřního života. Diváky získávala „vodopádem lidového humoru“ (Františka, Scheinpflug: ''Pod závojem''), upoutala jako podšitá, hubatá a vypočítavá Fialová (Stroupežnický: ''Naši furianti''), jako plebejská kuplířka Irma (Langer: ''Obrácení Fredyše Pištory'') či potměšilá lichvářka Alena Ivanovna (Dostojevskij–Bor: ''Zločin a trest''). Její vynikající kreace vinohradské se většinou pojily s českou dramatikou současnou (Peštová v Langerově ''Velbloudu uchem jehly'', Fanka v Čapkově ''Loupežníkovi'') i starší, zejména Tylovou (Kordula ve ''Strakonickém dudákovi'', Mastílková ve ''Fidlovačce''). |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == | ||
| − | + | <ee:bibliography_content>Chmelenského společnost<br/>Eliška (A. Anno: ''Nevěsta z Amsterodamu''), Suzanna (G. Ohnet: ''Majitel hutí''), Kristýnka (L. Stroupežnický: ''Naši furianti'', i MD Plzeň 1908), Marie (Molière: ''Tartuffe''), Marta (V. Sardou: ''Opožděné psaní'') – 1893; Anička (M. Halbe: ''Mládí'') – 1895; Tereza (G. v. Moser: ''Ultimo''), Lais + Josefina (T. Barrière, Lambert-Thiboust: ''Srdce kamenná''), Inez (J. Echegaray: ''Světec či blázen''), Klára Danešová (J. Kvapil: ''Bludička'') – 1896; Bětuška (A. Kotzebue: ''Krejčí Divíšek''), Cilka (K. Costa: ''Bratr Martin''), Františka (K. Laufs, W. Jacoby: ''Nevěřící Tomáš'') – 1897; Dosia (C. Savage, dram. L. Chmelenský: ''Oficielní žena''), Emma (R. Benedix: ''Vyloučení studenti'') – b. d.<br/>Frýdova společnost<br/>Kornelie (L. Stroupežnický: ''Rozbitý medailonek''), Hela (M. A. Šimáček: ''Jiný vzduch'', i MD Plzeň 1909), Fanda (J. Štolba: ''Peníze'', i MD Plzeň 1906), Lubočka (I. I. Mjasnickij: ''Uštvaný zajíc'', i Divadlo na výstavě 1898), Emma (F. Cavallotti: ''Dcera Jeftova''), Selma (Ch. Birch-Pfeifferová: ''Paní jenerálová''), Bianca (J. Zeyer: ''Doňa Sanča'') – 1897.<br/>Divadlo na výstavě (Uranie)<br/>Julka (V. Štech, K. Šípek, B. Kaminský: ''Náš dům v asanaci''), Růžena (H. Sudermann: ''Zápas motýlů'', i Budilova společnost 1899), Hetty Griffinová (H. a E. A. Paulton: ''Nioba'') – 1898.<br/>Budilova společnost<br/>Vicomte z Letoriéru (J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: ''Vicomte z Letoriéru'') j. h. – 1897; Petřík (L. Stroupežnický: ''Zvíkovský rarášek''), Abigail (E. Scribe: ''Sklenice vody'', i MD Plzeň 1916), Pamela (V. Sardou: ''Pamela''), Ilka (G. v. Moser, F v. Schönthan: ''Válka v míru'') – 1898; Mizi Schlägrová (A. Schnitzler: ''Milkování''), Mercedes (J. Zeyer: ''Doňa Sanča'', i MD Plzeň 1903), Kristyna Winklerova (C. Karlweis: ''Hrubá košile''), Zaza (P. Berton, Ch. Simon: ''Zaza''), Julinka (O. Blumenthal, G. Kadelburg: ''U bílého koníčka'', i MD Plzeň 1909), Lidunka (J. K. Tyl: ''Paní Marjánka, matka pluku''), Boža Pavlasová (L. Archleb: ''Boža''), Pampeliška (J. Kvapil: ''Princezna Pampeliška'', i MD Plzeň 1902) – 1899; Routička (G. Hauptmann: ''Potopený zvon'', i MD Plzeň 1904), Akulina (L. N. Tolstoj: ''Vláda tmy'', i MD Plzeň 1908), Princezna (H. Drachmann: ''Byl jednou jeden král'', i MD Plzeň 1905) – 1900.<br/>Trnkova společnost<br/>Renata (M. Hennequin, A. Valabrègue: ''Ustupte ženám!''), Fenella (D.-F.-E. Auer: ''Němá z Portici'', i MD Plzeň 1908) – 1900; Hermance (Ch. Birch-Pfeifferová: ''Miláček Štěstěny''), Tonča (M. A. Šimáček: ''Svět malých lidí''), Kolombina (R. Lothar: ''Král Harlekýn'') – Plzeň 1901; Jo (H. Heijermans: ''Naděje''), Štefka (J. A. Kisielewski: ''Karikatury'') – Plzeň 1902.<br/>Městské divadlo v Plzni<br/>Dorotka (J. K. Tyl: ''Strakonický dudák''), Bětuška Kyralová (F. A. Šubert: ''Jan Výrava''), Brianda z Luny (J. Vrchlický: ''Soud lásky''), Krivcová (M. Gorkij: ''Měšťáci''), Helena (H. Sudermann: ''Svatojanské ohně''), Milina (J. K. Tyl: ''Slepý mládenec'') – 1902; Toninka (F. X. Svoboda: ''Čekanky''), Puk (W. Shakespeare: ''Sen v noci svatojanské''), Ďábel Kusý (L. Rydel: ''Začarované kolo''), Lupáč (J. K. Tyl: ''Jan Hus''), Máří (A. Jirásek: ''Jan Žižka''), Nasťa (M. Gorkij: ''V noční útulně ''[''Na dně'']), Gisa Holmová (O. Ernst: ''Flachsmann vychovatel''), Kralevic Václav (J. Hilbert: ''Falkenštejn''), Lenka (A. Jirásek: ''M. D. Rettigová'') – 1903; Madlenka (J. K. Tyl: ''Zlatohlav a tvrdohlavá žena''), Athenais (G. Ohnet: ''Majitel hutí''), Kordelie (W. Shakespeare: ''Král Lear''), Marie (N. V. Gogol: ''Revisor''), Královna loutek (J. Bayer: ''Královna loutek''), Jeanne (M. Prévost: ''Polopanny''), Elisa (Molière: ''Lakomec''), Zdeňka Lebdušková (F. A. Šubert: ''Žně''), Emma (G. Hauptmann: ''Tkalci''), Markéta (L. Stroupežnický: ''Zvíkovský rarášek''), Zdeněk Lorecký z Elkuše (týž: ''Paní mincmistrová''), Anna (C. Karlweis: ''Národní švec''), Ismena (Sofokles: ''Antigona''), Emma (V. Štech: ''Třetí zvonění''), Hema (J. Vrchlický: ''Knížata''), Blanche Taverny (P. Veber, M. Soulié: ''Chudinka Champeray''), Emma (K. Želenský: ''Tažní ptáci''), Marie (E. Raupach: ''Mlynář a jeho dítě''), Klárka (F. A. Beyerlin: ''Čepobití''), Johanna (O. Faster: ''Zelené mládí'') – 1904; Phoebe (J. M. Barrie: ''V tiché uličce''), Berta Volfová (J. Štolba: ''Její systém''), Jana (B. Viková-Kunětická: ''Přítěž''), Nerissa (W. Shakespeare: ''Kupec benátský''), Verunka (R. Marenco: ''Excelsior''), Rozára (A. a V. Mrštíkové: ''Maryša''), Markýtka (L. Stroupežnický: ''Naši furianti'') – 1905; Lisarda (Lope de Vega: ''Sedlák svým pánem''), Bettina (L. Fulda: ''Novella d’Andrea''), Boženka (F. F. Šamberk: ''Podskalák''), Pavlína (E. Bozděch: ''Světa pán v županu''), Zerbinetta (Molière: ''Šibalství Scapinova''), Marta (J. Lemaitre: ''Slečna šafářka''), Regina Engstrandová (H. Ibsen: ''Příšery''), Loulou de Chaud-Braisé (M. Soulié, H. de Gorsse: ''Loulou''), Sigmund Korybut (J. J. Kolár: ''Žižkova smrt''), Héda (B. Dowska: ''Zlaté časy''), Prokop (J. K. Tyl: ''Paličova dcera''), Madlena (K. Mašek: ''Betlém'') – 1906; Essie (G. B. Shaw: ''Pekelník''), Paní Obratná (W. Shakespeare: ''Veselé ženy windsorské''), Mago, později Pátek (A. Ludwig dle D. Defoea: ''Robinson Crusoe''), Fedosia (L. N. Tolstoj, dram. H. Bataille: ''Vzkříšení''), Mařka (G. Hauptmann: ''Forman Henčl''), Anna (A. Jirásek: ''Otec''), Hanička (A. Jirásek: ''Lucerna''), Herta (M. Bernstein: ''Hertiny vdavky''), Markéta (W. Shakespeare: ''Mnoho povyku pro nic za nic''), Miquetta (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: ''Miquetta a její máti''), Dolly (L. N. Tolstoj, dram. E. Giraud: ''Anna Karenina''), Cecily Cardewová (O. Wilde: ''Na čem záleží'') – 1907; Vivie (G. B. Shaw: ''Živnost paní Warrenové''), Popelka (V. K. Klicpera: ''Veselohra na mostě''), Božena (F. X. Svoboda: ''Směry života''), Fenella (D. F. E. Auber: ''Němá z Portici''), Marjána (A. H. Horáková: ''Páni''), Kostomlatská (V. Štech: ''Deskový statek''), Josette (P. Gavault, R. Charvay: ''Slečna Josetta má ženuška''), Terezka (J. K. Tyl: ''Lesní panna''), Hanička (G. Hauptmann: ''Hanička''), Paní Elvstedová (H. Ibsen: ''Hedda Gablerová''), Ester Ábelová (G. Wied: ''2 x 2 = 5'') – 1908; Kordelie (W. Shakespeare: ''Král Lear''), Krysta (E. Gettke: ''V předpeklí''), Jacqueline (G.-A. de Caillavet, R. de Flers: ''Láska bdí''), Zdeňka (B. Viková-Kunětická: ''Dospělé děti''), Marta Bernikova (H. Ibsen: ''Podpory společnosti''), Zuzka (A. Jirásek: ''Pan Johanes'') – 1909; Michelina (G.-A. de Caillavet, R. de Flers: ''Buridanův osel''), Leontina (S. Michaëlis: ''Revoluční svatba''), Airopa (J. Vrchlický, h. Z. Fibich'': Smrt Hippodamie''), Eva Gerndlová (H. Bahr: ''Koncert''), Benjamina (P. Gavault: ''Čokoládová princezna''), Julie (F. F. Šamberk: ''Jedenácté přikázání''), Alvilda (B. Bjørnson: ''Když réva znovu kvete''), Simona (E. Brieux: ''Simona''), Čas jako Chorus (W. Shakespeare: ''Zimní pohádka''), Suzanne (F. Fonson, F. Wicheler: ''Sňatek slečny Beulemansovy'') – 1910; Hesia (G. Zapolska: ''Morálka paní Dulské''), Anna (H. Bahr: ''Děti''), Marie (W. Shakespeare: ''Večer tříkrálový neb Cokoli chcete''), Cigánka (J. Mahen: ''Jánošík''), Honyšová (V. Štech: ''Habada a Jordán''), Little Britain (M. L. Ryleyová: ''Schovanka''), Adrienna (P. Bilhaud, M. Hennequin: ''Ze všech nejhodnější'') – 1911; Elsa (F. Molnár: ''Ďábel''), Nataša (A. P. Čechov: ''Tři sestry'') – 1912; Angelika (Molière: ''George Dandin''), Babbie (J. M. Barrie: ''Velebníček''), Růža (J. Kosor: ''Požár vášní'') – 1913; Kateřina (W. Shakespeare: ''Zkrocení zlé ''ženy), Adéla (K. Lindau, L. Krenn: ''Chudá holka'') – 1914; Andulka (J. Šmaha: ''Premiéra na vsi''), Žofie Johansenova (E. Rostrup, A. Larsen: ''Bunkovy předhistorie''), Slečna Růžena (F. Šrámek: ''Léto''), Zuzka (G. Preissová: ''Gazdina roba'') – 1915; Maláňa (V. Krylov: ''Divoška''), Ruměna (V. K. Klicpera: ''Hadrian z Římsů''), Chůva Juliina (W. Shakespeare: ''Romeo a Julie''), Aurelie Cafourková (J. Štolba: ''Vodní družstvo''), Kačenka (J. K. Tyl: ''Jiříkovo vidění''), Strouhalka (A. a V. Mrštíkové: ''Maryša''), Terezka Fialová (L. Stroupežnický: ''Naši furianti''), Corina (F. Hervé: ''Mamzelle Nitouche'') – 1916; Madlenka (J. K. Tyl: ''Tvrdohlavá žena''), Markéta (L. Stroupežnický: ''Zvíkovský rarášek''), Pelageja Ivanovna (M. Gorkij: ''Barbaři'') – 1917; Stará Lišková (V. Skoch: ''Libellula''), Šafářka (F. X. Svoboda: ''Čekanky''), Sirotek Filip Rowly (W. Christmans: ''Peněžní automat'') – 1918; Kašpárek (K. Mašek: ''Kašpárkova maminka''), Rollerová (A. Jirásek'': M. D. Rettigová''), Pernilla (L. Holberg: ''Muž, který nemá kdy''), Míla (J. Mahen: ''Ulička odvahy'') – 1919; Germaine Bellangerová (S. Guitry: ''Tatínek měl pravdu''), Theano (J. C. Warr dle Homéra: ''Poslední dnové Troje''), Mercedes (P. Louÿs, P. Frondaie: ''Žena a tatrman''), Teta Hata (M. Ogrizovič: ''Hasanaginice'') – 1920; Regan (W. Shakespeare: ''Král Lear''), Frosina (Molière: ''Lakomec''), Panna Pluche (A. de Musset: ''Se srdcem divno hrát''), Nána (K. Čapek: ''R. U. R.'') – 1921; Dorina (Molière: ''Tartuffe''), Mara (I. Vojnović: ''Dubrovnická trilogie''), Slečna Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: ''Jiříkovo vidění'') – 1922.<br/>Městské divadlo na Královských Vinohradech<br/>Poklizečka (K. Čapek: ''Věc Makropulos''), Chůva (J. Kvapil: ''Princezna Pampeliška'') – 1922; Hrubešová (F. Šrámek: ''Plačící satyr''), Žena (J. Čapek: ''Země mnoha jmen''), Emilie (W. Shakespeare: ''Zimní pohádka''), Krysařka (H. Ibsen: ''Eyolfek''), Františka (F. F. Šamberk: ''Jedenácté přikázání'') – 1923; Služka (K. Hamsun: ''Hra života''), Kordula (J. K. Tyl: ''Strakonický dudák''), Černá dáma (J. Romains: ''Knock aneb Triumf mediciny'') – 1924; Ramsdenová (G. B. Shaw: ''Člověk a nadčlověk''), Soukupová (M. A. Šimáček: ''Směry života''), Lísková (O. Scheinpflugová: ''Madla z cihelny''), Hrdá (J. Štolba: ''Mořská panna''), Babička (M. Maeterlinck: ''Modré ptáče'') – 1925; Rývová (J. Bartoš: ''Hrdinové naší doby''), Mastílková (J. K. Tyl: ''Fidlovačka''), Háta (týž: ''Jan Hus''), Horačka (A. a V. Mrštíkové: ''Maryša'') – 1926; Františka (K. Scheinpflug: ''Pod závojem''), Karla (O. Scheinpflugová: ''Zabitý''), Klára (N. Coward: ''Anglická sobota'') – 1927; Alena Ivanovna (F. M. Dostojevskij, dram. J. Bor: ''Zločin a trest''), Paní Onoria (L. Pirandello: ''Nahé odívati''), Stařenka (E. Konrád: ''Olbřím''), Mášina matka (L. N. Tolstoj: ''Živá mrtvola''), Fanka (K. Čapek: ''Loupežník'') – 1928; Irma Pištorová (F. Langer: ''Obrácení Ferdyše Pištory''), Kněžna Mjahká (L. N. Tolstoj, dram. J. Bor: ''Anna Karenina'') – 1929; Célie Plumchumová (B. Brecht dle J. Gaye: ''Žebrácká opera''), Bábi (V. Štech: ''Třetí zvonění''), Mariana (L. Pirandello: ''Rozmysli si, Jakoubku!'') – 1930; Matrona (F. M. Dostojevskij, dram. J. Bor: ''Bratři Karamazovi''), Kyselá (M. Gorkij: ''Na dně''), Bába (F. Langer: ''Andělé mezi námi''), Rummy Mitchensová (G. B. Shaw: ''Major Barbora'') – 1931; Marta (J. W. Goethe: ''Faust''), Marie (V. Werner: ''Komediant Hermelín''), Jadwiga (O. Nedbal: ''Polská krev''), Bába (A. Jirásek: ''Lucerna''), Peštová (F. Langer: ''Velbloud uchem jehly'') – 1932; Voršila (R. Fauchois: ''Pozor na malíře'') – 1933; Paní Petiponová (G. Feydeau: ''Dáma od Maxima'') – 1934; Paní Jourdainová (Molière: ''Měšťák šlechticem''), Holice (J. Port, B. Stejskal: ''České pašije''), Kalousová + Slečna Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: ''Jiříkovo vidění''), Záhornová (F. A. Šubert: ''Žně'') – 1935; Teta Katy (L. Riley: ''Osobní kouzlo'') – 1936.</ee:bibliography_content> | |
== <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | ||
<ee:bibliography_content>SOA Zámrsk: sign. 2783 matrika narozených Choceň 1866–1883, s. 295. Archiv města Plzně: cedule MD 1902–22. </ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>SOA Zámrsk: sign. 2783 matrika narozených Choceň 1866–1883, s. 295. Archiv města Plzně: cedule MD 1902–22. </ee:bibliography_content> | ||
Verze z 3. 2. 2016, 13:39
Marie Bečvářová
* 16. 2. 1878 Choceň (CZ)
† 30. 5. 1936 Choceň (CZ)
herečka
Ze společností, u nichž začínala, byla pro její herecký vývoj určující ta poslední – Budilova v Plzni. Tam v prvních dvou desetiletích 20. st. v novém Městském divadle dosáhla prvního uměleckého vrcholu. Její temperamentní herecký projev a lidově hřejivý humor se dobře uplatňovaly především v dramatice realistického směru. Nový impulz získala ve vinohradském angažmá, kde působila od 20. let doživotně jako bytostná představitelka prostých venkovanek, maloměštek, starosvětských matrón, hospodyní, bytných, vdov a babek.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
