Matys, Vojta: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
| − | <span id="PageFillProgress"> | + | <span id="PageFillProgress">3</span> |
</ee:progress> | </ee:progress> | ||
{{Infobox Osoba | {{Infobox Osoba | ||
| Řádka 13: | Řádka 13: | ||
| povolání = <ee:profession>herec,</ee:profession> | | povolání = <ee:profession>herec,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | + | Jako herec prošel s kočovníky řadou štací, načež získal angažmá v Městském divadle v Plzni (1912–14) a posléze v Národním divadle (od 1915 doživotně). Jeho životní rolí se stala postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka ''Léto'', která mu byla svěřena již v prvním roce působení v Národním divadle. Představil se v ní i při zájezdu divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. | |
</ee:perex> | </ee:perex> | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
<ee:content> | <ee:content> | ||
| + | Syn novopackého městského a nemocničního lékaře. Počátkem února 1911 se ubytoval v Praze s úmyslem připravit se na divadelní dráhu (v policejní přihlášce uvedl do rubriky povolání „Opernschüler“). Traduje se, že se školil u J. Šmahy, ten však v tu dobu nežil v Praze, ale v Táboře. S divadlem přišel '''M.''' profesionálně do styku brzy potom jako odpovědný redaktor časopisu ''Divadelní svět''. Ještě 1911 nastoupil krátké herecké angažmá u společnosti J. Blažka, která tehdy hrála i v jeho rodišti. Prošel s ní štace v Lounech a Slaném, v následujícím roce v Turnově, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Poděbradech. Jako začátečník se v dobře obsazeném souboru uplatňoval toliko v epizodních rolích. Zahrál např. komickou postavu nevrlého obtloustlého dvorního chirurga Dimpfla v Bahrově hře ''Pavouk'', mohl se těšit i z pochvalné zmínky jindřichohradeckého referenta o své herecké účasti v Schillerově tragédii ''Loupežníci.'' Od října 1912 se stal členem Městského divadla v Plzni, kde setrval do konce 1914. Seznámil se tu s operní a koncertní pěvkyní Eliškou Svěcenou, s níž se 8. 11. 1916 oženil. V prosinci 1914 a v lednu 1915 hostoval úspěšně na angažmá v pražském Národním divadle, v jehož svazku pak působil od 1. 2. 1915. Vedle herecké tvorby se věnoval recitaci, mimo jiné i melodramů. 1920 spolupracoval se skupinou sociálně demokratických herců-amatérů v inscenaci ''Makový květ'' (provedeno 8. 3. 1920 v sále Heinovky). Byl činný ve stavovských organizacích (Ústřední jednota českého herectva, později Organizace českého herectva), s velkým zaujetím se zabýval sociálními otázkami. Zasazoval se o důstojnější podmínky pro hereckou práci, o sociální zabezpečení herců, které především členové cestujících společností postrádali, formuloval práva i povinnosti herců a kladl důraz na jejich odpovědnost vůči divákům. Jeho hereckou kariéru omezovala závažná plicní choroba, k níž se 1920 přidružil zhoubný zánět ledvin, jemuž v nedožitých třiceti letech podlehl. | ||
| + | Dvacetiletý '''M.''' začínal v Plzni jako epizodista, ale brzy si talentem a uměleckou poctivostí vydobyl přístup k významnějším postavám komickým (např. Lubin, Molière: ''George Dandin''; Sejtko, Jirásek: ''Lucerna'') i charakterním (např. maršál Illo v inscenaci Schillerova ''Valdštejna'' režírované pohostinsky J. Kvapilem). Dlouhý seznam '''M.''' plzeňských rolí (přes 80 položek) obsahuje i dvě role operní a několik operetních a baletních. Již v době plzeňského angažmá zaujal milovnickými rolemi lyrického ladění, které tvořily nemalou část jeho tamního repertoáru (Demetrius, Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''; Isidor Slovíčko, Tyl: ''Lesní panna''; Lorenzo, Shakespeare: ''Kupec benátský''). Byl pro ně disponován jak mládím, tak křehkým zjevem, k němuž se pojil melodicky zvučný, tvárný, jímavý hlas schopný dramatických akcentů a jemných citových nuancí. V obličeji upoutávalo nápadně vysoké čelo se silně vystouplými nadočnicovými oblouky, stínícími hluboko vnořené oči. Takto formovaná tvář už vizuálně předurčovala '''M.''' i k charakterově komplikovanějším postavám, jako byl např. Aljoša v dramatizaci Dostojevského ''Bratří Karamazových'', k figurám groteskního ladění či ke karikaturně pojatým rolím. V Národním divadle odehrál jako hojně zaměstnávaný herec přes stovku úloh, ze značné části jen vedlejších. Již 1915 mu však byla svěřena postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka ''Léto'', která se stala jeho životní rolí; představil se v ní i při zájezdu Národního divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. Vedle Jana Skalníka vytvořil v Národním divadle řadu rolí chlapců na prahu dospělosti a mladých mužů především v české dramatice, programově uváděné J. Kvapilem. Hrál se zdarem postavy slabochů, pozérů a fanfarónů, Shakespearových sluhů a šašků. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| − | <ee:bibliography/> | + | <ee:bibliography> |
| − | <div class="chronology"><ee:chronology/></div> | + | == <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == |
| + | <ee:bibliography_content>Blažkova společnost<br/>Dvorní chirurg Dimpfl (H. Bahr: Pavouk) – 1911; [?] (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), [?] (Leda: Hříchy otců) – Jindřichův Hradec 1912.<br/>Městské divadlo v Plzni<br/>Zářecký (P. I. Čajkovskij: Eugenij Oněgin), Štěpán, vévoda bavorský (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Hrajnoha (J. Mahen: Jánošík), David Stern (G. Drégely: Frak), Guildenstern (W. Shakespeare: Hamlet, králevic dánský) – 1912; Filip (W. A. Mozart: Divadelní ředitel), JUDr. Klika (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Doktor Fleischer (G. Hauptmann: Bobří kožich), Lubin (Molière: George Dandin), Jolos (J. Vrchlický: Námluvy Pelopovy), Sejtko (A. Jirásek: Lucerna), Jo Crickshanks (J. M. Barrie: Velebníček), Marek Ehrmann (L. Stroupežnický: Naši furianti), Jaroslav Havelka (J. Štolba: Na letním bytě), Demetrius (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Ferdík, kupecký mládenec (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Václav Budovec z Budova + Kněz Jan Rosacius Hořovský (K. Kolman: Zimní král), Dr. Bedřich Gerlach (F. Arnold, A. Bach: Španělská muška), Illo (F. Schiller, úpr. J. Kvapil: Valdštejn), Owen Glendower (W. Shakespeare: Král Jindřich IV.), Tranio (týž: Zkrocení zlé ženy) – 1913; Alexej Fedorovič Karamazov (J. Copeau, J. Croué dle F. M. Dostojevského: Bratři Karamazovi), Octave (G. Ohnet: Majitel hutí), Isidor Slovíčko (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Cyril Owerton (E. Knoblauch: Faun), Alamír (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Charley Hood (B. Thomas: Charleyova teta), Max šl. Wendlovský (H. Sudermann: Domov), Lorenzo (W. Shakespeare: Kupec benátský), Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Šejk Sidi el Assif (G. B. Shaw: Kapitán Brassbound), Emerich, baronův syn (G. Kadelburg, R. Presber: Rodinná kaňka) – 1914.<br/>Národní divadlo<br/>Přítel primátorova syna (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) j. h. – 1914; Deveroux + Jízdní myslivec pluku Holkova (F. Schiller: Valdštejn) j. h., Zbyszko (G. Zapolska: Morálka paní Dulské) j. h., Jan Skalník (F. Šrámek: Léto), Slavík (F. A. Šubert: Jan Výrava), Baltazar (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1915; Lysander (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Feste (týž: Večer tříkrálový), Dion (týž: Zimní pohádka), Baronův myslivec (F. X. Svoboda: Čekanky), Roman (S. Kiedrziński: Hra srdcí), Baše (F. A. Šubert: Žně), Tigellinus (O. Wilde: Salome), André (G. Courteline: Boubouroche), Spintho (G. B. Shaw: Androkles a lev) – 1916; Princ arragonský (W. Shakespeare: Benátský kupec), Irhamel (S. Lom: Vůdce), Tyfón (O. Theer: Faëthón), Pešek z Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Komediant (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Abbé de Chauzeuill (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová), Václav (L. Stroupežnický: Naši furianti), Jan (A. Jirásek: Kolébka), Mánek Mešjaný (G. Preissová: Gazdina roba), Bobeš (A. Jirásek: Otec), Filip (V. Dyk: Revoluční trilogie) – 1917; Rytíř Paběnický (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Alberto (J. W. Goethe: Torquato Tasso), Křepelka (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Konrád (O. Fischer: Přemyslovci), Přibina (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Václav (J. Mahen: Mrtvé moře), Gospar Karlo (I. Vojnović: Dubrovnická trilogie) – 1918; Alexej Dmitrijevič Stibelev (L. Andrejev: Jekatěrina Ivanovna), Ferda (V. Dyk: Ondřej a drak) – 1919; Kníže Volkonskij (D. S. Merežkovskij: Smrt cara Pavla I.) – 1920; Polydoro (V. Alfieri: Merope) – 1921.<br/>Skupina sociálně demokratických herců při Dělnické akademii<br/>Andrej (D. S. Merežkovskij, D. Filosofov, Z. Gippiusová: Makový květ) – 1920.</ee:bibliography_content> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>SOA Zámrsk: Sbírka matrik, Nová Paka, sign. 113-6223, matrika narozených 1883–1902, s. 272. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 382, obr. 415. NDa: fotodokumentace. Archiv města Plzně: cedule MD 1912–14. </ee:bibliography_content> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>Divadelní anonce a referáty in ''Svobodný občan ''1911, ''Jihočeské listy ''1912 (2. 3. J. Blažek: Divadelní oznámení), ''Český denník'' 1912–14, ''Národní listy'' 1915–21, ''Národní politika'' 1920; ''České divadlo královského města Plzně. Obrazový almanach 1912''–''1913'', Plzeň [1913]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearův cyklus, ''Národní listy'' 2. 4. 1916, ráno; nesign.: Sňatek v divadelních kruzích, ''Moravská orlice'' 11. 11. 1916; J. Vodák, ''Čas'' 15. 10. 1920 → ''Shakespeare'', Praha 1950 [Princ arragonský, Kupec benátský]; ● nekrology: J. Hurt, ''Divadlo ''2 (9), 1921/22, č. 5, s. 2; chl [J. Honzl], tamtéž, č. 6, s. 5–6 + ''Rudé právo ''22. 1. 1922 → ''Divadelní a literární podobizny'', Praha 1959; Ot. F. [Fischer], ''Národní listy'' 11. 1. 1922; M. Laudová, ''Venkov ''21. 1. 1922; J. B. Foerster, ''Národní politika'' 1. 2. 1922; R. Nasková, ''Jeviště ''2, 1922, s. 37–39 ●; V. Tille: ''Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu ''(Dějiny Národního divadla V), Praha 1935, s. 193, 225, 257; R. Nasková: ''Jak šel život. Paměti a zápisky'', Praha 1941, <sup>8</sup>1955, s. 202–204; V. Novák: V přítelově pokoji. Za V. M., ''Divadlo a hudba ''1 (28), 1941/42, č. 5, s. 33; nesign.: Vzpomínka na herce V. M., ''Lidová demokracie ''10. 1. 1957; M. Laiske: ''Divadelní periodika v Čechách a na Moravě'', Praha 1967, s. 68; DČD IV.<br/>Otto, NDp </ee:bibliography_content> | ||
| + | </ee:bibliography> | ||
| + | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
| + | == Životní události == | ||
| + | * <ee:chronology_date_from>9. 9. 1892</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>:<ee:chronology_event_type/> <ee:chronology_place>Nová Paka (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | ||
| + | * <ee:chronology_date_from> 10. 1. 1922</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>:<ee:chronology_event_type/> <ee:chronology_place>Praha (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | ||
| + | </ee:chronology></div> | ||
<div class="names"><ee:names/></div> | <div class="names"><ee:names/></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| Řádka 37: | Řádka 50: | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
'''Zdroj:''' <ee:published>2015</ee:published><br/> | '''Zdroj:''' <ee:published>2015</ee:published><br/> | ||
| − | '''Autor:''' <ee:author></ee:author> | + | '''Autor:''' <ee:author>[[Adolf Scherl – Eva Šormová]]</ee:author> |
</cshow> | </cshow> | ||
<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]] | <ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]] | ||
Verze z 16. 12. 2015, 18:12
Vojta Matys
herec
Jako herec prošel s kočovníky řadou štací, načež získal angažmá v Městském divadle v Plzni (1912–14) a posléze v Národním divadle (od 1915 doživotně). Jeho životní rolí se stala postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka Léto, která mu byla svěřena již v prvním roce působení v Národním divadle. Představil se v ní i při zájezdu divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
