Gordigiani, Giovanni Battista: Porovnání verzí

Jeho otec Antonio G. (před 1775 Pistoia /Tos­kánsko–před 1820 Florencie [?]) byl komorním pěvcem císaře Napoleona a učitelem zpěvu. 1808/9 hrál se stagionovými společnostmi v Bergamu, Brescii a Ferraře. Bratr Luigi (1806 Modena–1860 Florencie) byl plodným sklada­telem divadelní a církevní hudby; kompozice obou bratří bývají zaměňovány.

Základní hudební vzdělání získal '''G. '''od otce. Upozornil na sebe v osmi letech výkonem při koncertě v Monze a dostal stipendijní místo na milánské konzervatoři jako jeden z jejích prv­ních studentů (zal. 1807). Po šestiletém studiu se asi 1815 připojil k otci, který působil ve Flo­rencii v Teatro della Pergola. Pak vystřídal ně­kolik italských scén, jednou z posledních byla stagiona ve Vicenze 1819/20. V této době ze­mřel jeho otec, '''G. '''opustil divadlo a více se vě­noval koncertnímu zpěvu. 1820 byl pozván do Regensburgu, aby založil hudební spolek a ve­řejnou pěveckou školu. Během dvouletého po­bytu se oženil (jeho manželkou se stala literár­ně činná Crescenze Frein von Imsland). V čer­vnu 1822 přijal místo učitele zpěvu na pražské konzervatoři, které opustila M. Czejka, 1829 byl však propuštěn pro zanedbávání povinností. O jeho činnosti v období 1829–38 nejsou zprá­vy, lze ale předpokládat, že se živil jako učitel v pražských šlechtických kruzích, snad i v Itá­lii, kam o prázdninách pravidelně po celý život zajížděl. O Velikonocích 1831 pořádal v hu­debním ústavu J. Proksche s malířem J. Führi­chem hudební a výtvarnou produkci k biblické křížové cestě, když zhudebnil příslušná místa z bible a nechal je zpívat ke scénicky uspořáda­ným Führichovým tzv. transparentním (proře­závaným) obrazům. Na pražskou konzervatoř, kde ho jako učitelky vystřídaly M. Czejka (krátce 1829) a po ní, po jednoročním působe­ní neznámé suplující zástupkyně, M. L. Cara­voglia-Sandrini (1832–38), se vrátil 1838/39. Měl patrně trvale problémy s plněním formál­ních učitelských úkolů, protože 1843 byl vede­ním konzervatoře kárán, že neudělil známky sborové třídě a nenapsal zprávu o průběhu vyu­čování. Psal (patrně nedokončil) hudební ro­mán ''Leporello’s Denkwürdigkeiten''. 1864 byl penzionován a žil v soukromí v Praze. Zemřel po týdenní chorobě. Na slavnostním pohřbu zpívali Č. Vecko, F. Vogel, K. Čech a A. Krös­sing.

Na '''G. '''podnět zřídil hrabě Vrtba 1826 v za­hradě svého paláce malou studijní scénu. Hned 1826 tam byla provedena Kotzebuova hra ''Fe­dora ''s hudbou J. Nostitze, v níž '''G. '''vystoupil ja­ko Ivan Petrovič; 1827 (nikoli 1828) připravil se studenty části Mozartovy opery ''Le nozze di Figaro v ''dobré italštině, 15. 1. 1828 provedli studenti italsky Mozartovu operu ''Titus''. '''G. '''hlas již postrádal svěžest, jež byla nahrazena doko­nalou technikou a rutinou. V dubnu 1838, před návratem na konzervatoř, zpíval '''G. '''roli Gug­lielma v představení Mozartovy opery ''Cosi'' ''fan tutte'', které připravila odcházející M. L. Cara­voglia-Sandrini (s recitativy doprovázenými klavírem, violoncellem a kontrabasem). Se stu­denty provedl italsky 12. 5. 1842 ve StD Mo­zartovu operu ''Don Giovanni ''(pod titulem ''Don Juan'') a vytvořil hlavní roli. Jeho vynikající žá­ci (E. z Ehrenbergů, C. Soukupová, V. Blažko­vá, Č. Vecko, F. J. Schüttky, sestry Ludmila a Františka Stolzovy, jeho nástupce na konzer­vatoři F. Vogel ad.) si většinou později osvojili i tzv. německou metodu.  

Skladby (nikoli diva­delní) v archivu Konzervatoře v Praze. – Tištěné lib­reto opery ''Consuelo ''v NMd. – ''Der Minnesänger zur Feier ''pro sólo, sbor a klavír ke svatbě Josefa Lobko­witze s Franciskou Sternbergovou, s. a., rkp. v Hud. oddělení Nár. knihovny. • Schematismus [konzerva­toř, kap. Verein zur Bef. der Tonkunst] 1823, s. 497; 1825, s. 446; 1826, s. 451; 1827, s. 447; 1828, s. 449; ''Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode ''1827, s. 44, 358–359; 1829, s. 73; 1838, s. 86; 1842, s. 129; 1843, s. 96; 1847, s. 194; ''Bohemia ''1846, č. 59, 79, 80, 81 [Consuelo]; ''Allgemeine musi­kalische Zeitung ''[Leipzig] 1846, s. 491–494 [Con­suelo]; Z konservatoře Pražské, ''Dalibor ''3, 1860, s. 286–287; A. Ambros: Musikalische Briefe aus Prag, ''Österreichische Revue ''1867, sv. 3, s. 114 [s chybnými daty]; ''Bohemia ''2. 3. 1871 a 4. 3. 1871 [nekrolog, pohřeb]; ''Josef Proksch: Biographisches Denkmal aus dessen Nachlasspapieren errichtet'', vyd. R. Müller, Reichenberg 1874, s. 265 [Křížová cesta], 309; Teuber III, s. 101, 118, 169, 181, 322, 356, 357, 358, 364, 823; ''Prager Necrologe''. ''Ein Fa­milienbuch 1870–1882'', vyd. H. J. Landau, 1888, s. 20–21; E. Rychnowsky: ''Johann Friedrich Kittl'', 1904, sv. II, s. 107 [zasedání vedení konzervatoře 16. 5. 1843]; A. Meissner: ''Geschichte meines Le­bens'', 1885, nově vyd. jako ''Ich traf auch Heine in Pa­ris'', Berlin 1973; J. R. Kronbauer: Kniha karikatur z uměleckých dýchánků u hraběte Františka Thuna v Praze v zimě 1842–43, ''Máj ''III, 1905, s. 363–364; J. Branberger: ''Konservatoř hudby v Praze'', 1911; A. Zbořilová: ''Pražské pěvecké školy 19. stol.'', dis. UK Praha, 1931; ''Sborník na paměť 125 let Kon­servatoře hudby v Praze'', 1936, s. 82–86; Bartoš: PD opera; H. Berlioz: ''Paměti''. ''Cesty po Itálii, Německu, Rusku a Anglii 1803–1865'', česky 1956, s. 433–435; Verti, sv. II, s. 1464, 1467, 1471 [otec], s. 1535 [Gio­vanni]; J. Ludvová: „Odumírající větev na živém stromě umění?“ (Italská operní představení na praž­ské něm. scéně 1807–1885), ''Divadelní revue ''10, 1999, č. 1. s. 47–57; J. Pešková: Provádění Mozarto­vých oper pražskou konzervatoří v první polovině 19. stol., ''Hudební věda ''38, 2001, s. 397–414; T. Vo­lek: Mozartovy italské opery v nastudování G. Gor­digianiho, ''Hudební věda ''38, 2001, s. 439–444. • Fé­tis, 2. vyd. 1883, i dodatky k 1. vyd. 1881 [s operou ''Pygmalion'']; Rieger; Mendel; Pazdírek; čHS; Stieger, sv. Komponisten; Ulrich 1997; Piper, sv. Register.