Waltrová, Marie: Porovnání verzí
nahoru...
| (Není zobrazeno 19 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
| − | <span id="PageFillProgress"> | + | <span id="PageFillProgress">4</span> |
</ee:progress>{{Infobox Osoba | </ee:progress>{{Infobox Osoba | ||
| jméno=<ee:firstname>Marie</ee:firstname> | | jméno=<ee:firstname>Marie</ee:firstname> | ||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> | ||
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | ||
| − | 2. 4. 1897 | + | 2. 4. 1897 |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> | ||
| Řádka 12: | Řádka 12: | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | ||
| − | 20. 7. 1978 | + | 20. 7. 1978 |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | ||
Brno (CZ) | Brno (CZ) | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage>waltrovajedna.jpg</ee:titleimage> |
| − | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc>Marie Waltrová na ateliérové fotografii (1932), fotograf neznámý. Archiv NdB.</ee:imagedesc> |
| − | | povolání=<ee:profession>herečka, pedagožka, </ee:profession> | + | | povolání=<ee:profession>herečka, pedagožka,</ee:profession> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
Herečka vycházející z tradice psychologického realismu, která se díky divadelnickým kořenům dostala na jeviště už jako dítě. Působila na brněnských činoherních scénách. Zprvu byla pro mladistvý a křehký vzhled obsazována do rolí naivek, postupně dozrála k rolím matek a babiček s komplikovaným a vrstevnatým charakterem. | Herečka vycházející z tradice psychologického realismu, která se díky divadelnickým kořenům dostala na jeviště už jako dítě. Působila na brněnských činoherních scénách. Zprvu byla pro mladistvý a křehký vzhled obsazována do rolí naivek, postupně dozrála k rolím matek a babiček s komplikovaným a vrstevnatým charakterem. | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
| + | Za svobodna Marie Pechová, později uváděna též jako Walterová; pocházela z herecké rodiny, jejíž kořeny sahají až k Václavu Thámovi. Babička Marie Pešková (1846–1927) a dědeček Josef Pešek (1840–1906) byli členy kočovné společnosti E. Zöllnerové. Rodiče Ema Pechová (1869–1965) a Ladislav Pech (1866–1942) se 1900 stali stálými členy brněnské činohry, mladší bratr Ladislav Pešek (1906–1986) byl od 1929 členem činohry Národního divadla v Praze. | ||
| + | Jako dítě docházela na soukromé hodiny zpěvu a klavíru k sopranistce M. Angrové, u níž nabyla základní hudební a hlasové dovednosti. Od dětství vystupovala v Divadle na Veveří, kde byli v angažmá její rodiče; poprvé 9. února 1901 v dětské hře J. Lva Bucka v roli Jezulátka. Od té doby zde byla obsazována do dětských rolí pravidelně, přesto na hereckou dráhu nepomýšlela. Chtěla se stát farmaceutkou a úspěšně vystudovala brněnskou dívčí školu Vesna. V srpnu 1915 na poslední chvíli zastoupila v roli Zuzany v pohostinském představení ''Majitel hutí'' (hlavní roli hrál E. Vojan) a získala si publikum i ředitele brněnského divadla F. Lacinu. V sezoně 1915/16 tak neplánovaně získala angažmá v brněnské činohře, kde později potkala svého budoucího manžela Rudolfa Waltera (1894–1966). 1919 zaujala rolí Mariany v inscenaci ''Marianiny vrtochy ''režiséra a dramatika K. H. Hilara, který jí nabídl angažmá v Městském divadle na královských Vinohradech, '''W. '''však nabídku z rodinných důvodů odmítla. 1921 se provdala za R. Waltra a o rok později se jim narodila jejich jediná dcera Olga Zezulová (1922–2001), která se v dospělosti věnovala především divadelní a rozhlasové režii. Od 1936 '''W.''' s přestávkami vyučovala na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře kostýmnictví pro operní a činoherní herce a společenskou výchovu. 1938 společně s manželem odešla z brněnské činohry, věnovala se pedagogické činnosti a 1940–48 občasnému hostování v Horáckém divadle v Jihlavě. Od 1948 působila i na Janáčkově akademii múzických umění, kde postupně přebrala výuku studia rolí po své matce E. Pechové. K soustavnější herecké práci se vrátila 1942, kdy spolu s manželem a studenty brněnské konzervatoře založili poloprofesionální soubor Komorní hry Radosti ze života, který fungoval další dva roky a pak splynul s nově vznikajícím Svobodným divadlem. '''W.''' zde účinkovala pod uměleckým vedením manžela až do sezony 1947/48, kdy angažmá v divadle ukončila a nastoupila na rok do Československého rozhlasu. 1949 přijala nabídku M. Zajdy a stala se členkou Městského divadla mladých v Brně (od 1955 Divadlo Julia Fučíka). 1965 bylo divadlo zrušeno a část uměleckého souboru včetně '''W.''' přešla do angažmá v Divadle Bratří Mrštíků. Od 1965 jí zdravotní stav bránil dál účinkovat v divadle. Zemřela v 81 letech v brněnské nemocnici, pohřbena je na Ústředním hřbitově města Brna. | ||
| + | |||
| + | [[File:Waltrovadva.jpg|left|x450px|Marie Waltrová jako Kleopatra (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra, Národní divadlo Brno, 1928), fotograf neznámý. Archiv NdB.]]Za svůj život získala několik ocenění. Za roli Matky ve stejnojmenné hře K. Čapka jí byla 1945 udělena Cena osvobození země Moravskoslezské. V Městském divadle mladých získala 1949 za roli Matky v dramatizaci stejnojmenného románu M. Gorkého nejvyšší ocenění v divadelní žatvě a 1956 jí byl udělen titul zasloužené umělkyně. Ve filmu režiséra V. Kršky ''Kde řeky mají slunce'' (1961) ztvárnila roli Mlynářky. | ||
| + | |||
| + | Herečka drobného vzrůstu se vyznačovala jemností, křehkostí a citlivostí, ale i bytostnou energií a temperamentem. Při vytváření rolí byla v touze po co nejdokonalejším a nejpřesnějším ztvárnění postavy často přehnaně úzkostlivá. Kritika oceňovala především přirozenost a něžnost schopné a talentované umělkyně. | ||
| + | |||
| + | Po nástupu do angažmá v brněnské činohře 1915/16 byla '''W. '''obsazována do rolí mladých dívek, v nichž mohla uplatnil dětskou naivitu, mladistvý elán, jazykovou pohotovost a pohybové nadání (titulní role v ''Holčičce ''B. Vikové-Kunětické, Hilda v Ibsenově ''Paní z námoří'', Rosetta z Mussetovy komedie ''Se srdcem divno hrát''). Zpočátku hereckou tvorbu pravidelně konzultovala s rodiči; nejvíce inspirována byla matkou, známou svými improvizačními schopnostmi, vitalitou, pohybovými dovednostmi, humorem a kadencí řeči. Stejně jako ona ztvárňovala '''W. '''komické postavy, mladé dívky, ale i kalhotkové role (nejúspěšněji v titulní roli jednoaktovky ''Zrzek ''J. Renarda). Disponovala zvučným hlasem, kultivovaným projevem a brzy vynikla v rolích psychologicky složitějších mladých žen (např. Gozziho krutá ''Princezna Turandot ''nebo Kleopatra v Shawově ''Caesaru a Kleopatře''). Po vzoru matky nenastoupila na žádnou z hereckých škol, přesto si celoživotně podržela zájem o osobní rozvoj a sebevzdělávání. Ve své práci byla ovlivněna moderními uměleckými směry; s manželem absolvovali 1921 cestu do Berlína, kde se seznámili s německým expresionismem a prací M. Reinhardta. | ||
| + | |||
| + | Ve 30. letech nastoupili do brněnské činohry E. F. Burian, J. Honzl a A. Podhorský a '''W. '''přestala být tolik obsazována. Začala se věnovat pedagogické činnosti na Státní konzervatoři v Brně a od 1935 jí R. Waltr svěřoval role v melodramatech, kde mohla využít své hlasové dispozice. 1938 kvůli vršícím se konfliktům s E. F. Burianem a J. Honzlem '''W. '''společně s manželem po 23 letech divadlo opustila. | ||
| + | |||
| + | Ve 40. letech dostala opět příležitost věnovat se herecké práci v Komorních hrách Radosti ze života, v kolektivu mladých studentů a absolventů brněnské konzervatoře. S vyzrálou citlivostí a lidskostí hrála charakterních role, dokázala propracovat tragické polohy, neustále objevovala nové způsoby ztvárnění komických lidových postav. Ve Svobodném divadle dosáhla vrcholu herecké kariéry v rolích Čapkových her; Matku (1945) dokázala zahrát s naprostou samozřejmostí a obyčejností, ale přesto působivě, jako ženu pohlcenou nesmírnou, neutuchající láskou ke svým dětem. | ||
| + | |||
| + | V Městském divadle mladých, které se věnovalo divadlu pro děti a mládež, se od 1949 opět ujímala rolí matek a babiček, které se pomocí charakterotvorných gest, přísného, kultivovaného hlasu a střídmých hereckých prostředků snažila dovést k co nejpřesnějšímu a nejpřirozenějšímu výrazu. Působila výchovně jak na herecký soubor, tak na dětského diváka. Od 1955, kdy bylo divadlo přejmenováno na Divadlo Julia Fučíka, se soubor zaměřoval i na dospělé diváky, a '''W. '''tak dostala širší prostor pro hereckou práci. 1965 ztvárnila v Divadle Bratří Mrštíků svou poslední roli; její Paní Niklová v Hofmanově hře ''Synové ''byla přísnou matkou, současně však herečka zdůraznila svým výkonem mateřskou něžnost, křehkost a lásku. | ||
| + | |||
| + | '''W. '''byla oddána soustavné, profesionální a tvůrčí herecké práci, kterou inspirovala a ovlivňovala své okolí. Diváky si získala svou lidskostí, otevřeností a citlivostí. Podle kritiky byla talentovanou herečkou, která neměla dostatek hereckých příležitostí. | ||
| + | |||
| + | [[File:Walrovatri.jpg|center|x500px|Marie Waltrová jako Peg (J. H. Manners: Peg mého srdce, Národní divadlo Brno, 1926), fotograf neznámý. Archiv NdB.]] | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| − | <ee:bibliography/> | + | <ee:bibliography> |
| + | == <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>'''Národní divadlo Brno'''<br/>(od 1931 Zemské divadlo Brno) | ||
| + | |||
| + | Zrzek (J. Renard: ''Zrzek''), Efrosina (J. K. Tyl: ''Jiříkovo vidění'') – 1916; Liduška (J. K. Tyl: ''Fidlovačka''), Lenka (A. Jirásek: M. D. ''Rettigová''), Sefa (B. Viková-Kunětická: ''Holčička''), Rosetta (Alfred de Musset: ''Se srdcem divno hrát'') – 1917; Nellie (W. S. Maugham: ''Paní stará''), Marie (W. Shakespeare: ''Večer tříkrálový''), Cecily (O. Wilde: ''Jak je důležité míti Filipa O. Wilde'') – 1918; Mariana (''Alfred de Musset: Marianiny vrtochy''), Puk (W. Shakespeare: ''Sen noci svatojánské''), Juhe (V. Sardou: ''Madame Sans Gêne''), Komorná (A. Jirásek: ''Lucerna''), Rozára (A. a V. Mrštíkovi: ''Maryša''), Simona (H. Bataille: ''Amazonky'') – 1919; Hilda (H. Ibsen: ''Paní z námoří''), Alena (A. Jirásek: ''Kolébka''), Toinetta (Molière: ''Zdravý nemocný''), Lulu (S. Quitry: ''Dobytí pevnosti''), Betuška (F. S-Tůma: ''Staříček Holuša''), Jelka (B. Nušić: ''Lidé''), Josua Kopperstock (V. Sardou: ''Vlast''), Mladý Holunder (F. Molnár: ''Liliom''), Nasťa (M. Gorkij: ''Na dně''), Scylla, sudička (E. L. Morselli: ''Glaukus''), Suza (E. Tréval: ''Válka bohů''), Šotek (J. Mahen: ''Chroust''), Toinetta (Molière: ''Zdravý nemocný''), Zuzana (K. E. Sokol: ''Nesmrtelný'') – 1920, Madla (Molière: ''Směšné precieusy''), Doňa Rosa d’Orthez (V. Hugo: ''Torquemada''), Efrosina (J. K. Tyl: ''Chudý kejklíř''), Jelka, Kristina (I. Vojnović: ''Dubrovnická trilogie''), Mladá paní (J. Štolba: ''Mořská panna''), Muška (G. Zapolská: ''Škýz''), Peja (J. Zeyer: ''Bratři''), Pepík (F. F. Šamberk: ''Palackého třída 27''), Rozára (A. a V. Mrštíkovi: ''Maryša''), Růžena (P. Hervieu: ''Žena a revoluce''), Služka (Euripidés: ''Hippolytos''), Tulliola (A. T. Pavičić: ''Vyhnanství Ciceronovo'') – 1921, Bodil van Hanchová (J. A. Larsen – E. Rostrup: ''500 %''), Gadeletta (C. Lemonnier – A. Bahier – J. Dubois: ''Pytlák''), Kukla (J. a K. Čapkovi: ''Ze života hmyzu''), Lidka (F. X. Svoboda: ''Ořechy''), Mol (W. Shakespeare: ''Marné lásky snaha''), Puk (W. Shakespeare: ''Sen noci svatojánské''), Zulika (J. K. Tyl: ''Strakonický dudák'') – 1922; Božka (J. R. Hradecký: ''Červené strašidlo)'', Ethel Warren (L. Ditrichstein – F. Hatton: ''Slavný baryton''), Helena z Trévillaců (G. A. de Caillavet – R. de Flers – É. Rey: ''Rozkošná příhoda''), Hilda (K. Elgart Sokol: ''Moloch''), Kristina (K. Čapek: ''Věc Makropulos''), Krystýna (L. Stroupežnický: ''Naši furianti''), Lulu (S. Quitry: ''Tatínek měl pravdu''), Malka (H. Kottow – F. Löhner-Beda: ''Paní Róza''), Pleja (S. Cyliak: ''Dravec''), Slečna Goldschmidtová (M. Glass – Ch. Klein: ''Potash a Perlmutter''), Terézka (H. Bataille: ''Kašpar''), Tonča Vacková (F. X. Svoboda: ''Poslední muž''), Věra (Q. M. Vyskočil: ''Konec Petrovských aneb Loupežníci z českých lesů''), Wendla (F. Wedekind: ''Probuzení jara'') – 1923; Adriana (W. Shakespeare: ''Komedie plná omylů''), Dcera (G. Kaiser: ''Osudy''), Eliška (A. Dvořák: ''Husité''), Františka Wermelskirchová (G. Hauptmann: ''Forman Henčl''), Liduška (J. K. Tyl: ''Paní Marjánka, matka pluku aneb ženská srdce''), Olga (F. Zavřel: ''Tři místo jednoho''), Zdeňka (R. Jesenská: ''Devátá louka'') – 1924; Agáta (H. Müller: ''Tokajské''), Berta Baumertová (G. Hauptmann: ''Tkalci''), Čang-Haitang (Klabund: ''Křídový kruh''), Děvče (L. Blatný: ''Vystěhovalci''), Dorina (Molière: ''Tartuffe''), Gabriela Virtaudová (S. Guitry: ''Illusionista''), Isabella (M. Achard: ''Chcete se mnou hrát?''), Lanncelot Gobbo (W. Shakespeare: ''Kupec Benátský''), Lola Careňo (G. Kadelburg: ''Cesta do pekel''), Marie, Jindřiška (F. Crommelynck: ''Dětinní milenci''), Mabel (O. Wilde: ''Ideální manžel''), Smrt (N. Jevrejnov: ''Veselá smrt''), Tatíčkova zlatá modla (M. Miranová: ''Páví křik'') – 1925; Apolenka (J. K. Tyl: ''Pražský flamendr''), Blandina (C. Goldoni: ''Sluha dvou pánů''), Colombina (B. Zavadil: ''Pulcinellovo vítězství aneb Člověk je křehký tvor''), Děvče (W. Wandurski: ''Smrt na hrušce''), Ella Downeyová (E. O’Neill: ''Všechny boží děti mají křídla''), Kristinka (J. K. Tyl: ''Jiříkovo vidění''), Kitty (M. Mayo: ''Sem s dítětem!''), Marča (R. Walter: ''Marčino vítězství''), Marie (W. Shakespeare: ''Večer tříkrálový''). Nicola (Molière: ''Měšťák šlechticem''), Olga (J. Štolba: ''Ach, ta láska!''), Oliva (A. Arnoux: ''Světélko a medvědice''), Peg d’Connellová (H. Manners: ''Peg mého srdce''), Turandot (C. Gozzi: ''Princezna Turandot''), Vaina (W. Speyer: ''Jižní moře'') – 1926; Aude (P. Raynal: ''Hrob neznámého vojína''), Dcera vladařova (L. Blatný: ''Říše míru''), Lilith (J. a K. Čapkovi: ''Adam stvořitel''), Líza Doolittlová (G. B. Shaw: ''Pygmalion''), Madla z cihelny (O. Scheinpflugová: ''Madla z cihelny''), Mary Bertová (F. Šrámek: ''Ostrov veliké lásky''), Panoš (A. Fischerová-Kučerová: ''Dlouhý, Široký a Bystrozraký''), Selka (A. Fischerová-Kučerová: ''Když hračky oživnou''), Sorel Blissová (N. Coward: ''Week-end''), Tyla Haselbergrová (R. Bernauer – R. Österreicher: ''Rajská zahrada'') – 1927; Anitra (H. Ibsen: ''Peer Gynt''), Billie Mooreová (P. Dunning – G. Abbott: ''Broadway''), Emilka (L. Blatný: ''Blázen z amplionu''), Kleopatra (G. B. Shaw: ''Caesar a Kleopatra''), Mildred Douglasová (E. O’Neill: ''Chlupatá opice''), Mimi (K. Čapek: ''Loupežník''), Princezna Pampeliška (J. Kvapil: ''Princezna Pampeliška''), Repetilka (K. E. Sokol: ''Slunovrat''), Růžová panenka (A. Fischerová-Kučerová: ''Štědrý večer''), Ysoarda z Ansoys (J. Vrchlický: ''Soud lásky''), Zuzka Saxlová (L. Fodor: ''Kostelní myška'') – 1928; Bonny (G. Watters – A. Hopkins: ''Artisté''), Kateřina (W. Shakespeare: ''Zkrocení zlé ženy''), Kiddie Coonesová (F. Lichtneker: ''Atlantic Palace Hotel''), Lisette (J. F. Regnard: ''Universální dědic''), Marie Klára z Gernoise (V. A. Jager-Schmidt: ''Princezna Kukuli''), Náčelnice sboru 12 Lític (Aischylos: ''Oresteia'') – 1929; Jeanette (M. Glass – J. E. Goodman: ''Potash a Perlmutt co by detektivové'') – 1930; Blažena (W. Shakespeare: ''Mnoho povyku pro nic''), Fanny (M. Pagnol: ''Malajský šíp''), Jelena (F. M. Dostojevskij: ''Uražení a ponížení''), Kristýna Flammová (V. Baumová: ''Lidé v hotelu''), Marie Bílá (J. Hilbert: ''Blíženci''), Pampeliška (M. Lipan: ''Kulihrášek v pohádkové říši''), Paní Waltrová (F. Fischer – O. Friedmann: ''Haló Brno'') – 1931; Gwen Cavendishová (G. S. Kaufman – E. Ferber: ''Královská rodina''), Jeník (A. Klimeš: ''Kulihrášek štěstí nosí''), Líza, Maria Aegyptiaca (J. W. Goethe: ''Faust''), Ongara (A. Klimeš: ''Kulihrášek hledá princeznu''), Princezna Čistomila (A. Klimeš: ''Kulihrášek prohání lenochy''), Štefka Maliczewská (G. Zapolská: ''Slečna Maliczewská''), Vittorie (A. Hoffmeister: ''Zpívající Benátky''), Zdeňka (V. Werner: ''Komediant Hermelín'') – 1932; Bianca (W. Shakespeare: ''Othello''), Birgitta Helweghová (L. Hirschfeld: ''Švédská sirka''), Claudina (Molière: ''Ošálený manžel''), Lída (O. Scheinpflugová: ''Zabitý''), Členka Molièrovy divadelní společnosti (Molière: ''Versailleské impromptu'') – 1933; Beatrice (R. Walter: ''Neodolatelný don Diego''), Cvrčková (J. a K. Čapkovi: ''Ze života hmyzu''), Dvě písničkářky (J. K. Tyl: ''Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka''), Irena (F. Langer: ''Manželství s. r. o.''), Káťa (B. A. Lavreněv: ''Letadlo nad městem''), Krása (P. Calderón de la Barca: ''Velké divadlo světa''), Tanečnice (V. Werner: ''Medvědí tanec''), Valinka (J. Neruda: ''Týden v tichém domě''), Vivian Douglasová (E. Konrád: ''Čaroděj z Menlo'') – 1934; Ariadna (J. A. Benda: ''Melodramy Jiřího Bendy – Ariadna na Naxu''), Colombina (F. von Suppé: ''Boccaccio''), Edelgarda (Ch. Winsloe: ''Děvčata v uniformě'') – 1935; Nerissa (W. Shakespeare: ''Benátský kupec'') – 1936; Paní Skřivánková (W. A. Mozart: ''Divadelní ředitel'') – 1937. | ||
| + | |||
| + | '''Komorní hry Radosti ze života''' | ||
| + | |||
| + | Woljová (G. Hauptmann: ''Bobří Kožich'') – 1941. | ||
| + | |||
| + | '''Národní divadlo Moravskoslezské''' | ||
| + | |||
| + | Marie Kapličková (J. Štolba: ''Na letním bytě'') – 1944. | ||
| + | |||
| + | '''Svobodné divadlo Brno''' | ||
| + | |||
| + | Kartářka (A. Radok: ''Vesnice žen''), Stařenka (L. Andrejev: ''Život člověka''), Konipásková (V. Nezval: ''Loretka''), Matka (K. Čapek: ''Matka''), Merčitkinová (A. P. Čechov: ''Hořký smích''), Dynynylová (O. Scheinpflugová: ''Okénko'') – 1945; Anna-Marie (H. Ibsen: ''Nora''), Paní Bohnová (M. A. Nexö: ''Lidé na Dangaardu''), Paní Anna (R. Walter: ''Pana Dačického trest a kšaft''), Jeantina (G. A. de Caillavet – R. de Flers – É. Rey: ''Rozkošná příhoda''), Paní Higginsová (G. B. Shaw: ''Pygmalion''), Chůva (J. Anouilh: ''Antigona''), Emilia Marty (K. Čapek:''Věc Makropulos''), Honorina (M. Pagnol: ''Malajský šíp'') – 1946; Paní správcová (B. Němcová, dram. F. Kovář: ''Babička''), Ellida Wangelová'', ''(H. Ibsen: ''Paní z námoří''), Karla Buttleyová (J. B. Priestley: ''Přišli k městu''), Porodní bába (Klabund: ''Křídový kruh''), Tonka Šibenice (T. T. Kisch: ''Tonka Šibenice''), Alžběta (P. Hamilton: ''Plynové lampy''), Matka (J. Szaniawski: ''Dvě divadla''), Paní Ane (I. Vojnović: ''Maškaráda v podkroví''), Fanka (K. Čapek: ''Loupežník'') – 1947; Jekatěrina Antonova (A. S. Makarenko, dram. M. Stehlík: ''Začínáme žít''), Matka P. N. Vlasovová (M. Gorkij, dram. J. Klíma: ''Matka''), Dulská (G. Zapolská: ''Morálka paní Dulské''), Kate Kellerová (A. Miller: ''Všichni moji synové''), Kadlíková (J. Klíma: ''Na dosah ruky'') – 1948. | ||
| + | |||
| + | '''Městské divadlo mladých '''<br/>(od 1955 Divadlo Julia Fučíka) | ||
| + | |||
| + | Klásková (A. Jirásek: ''Lucerna'') – 1949; Babička (A. Fadějev, dram. N. P. Ochlopkov: ''Mladá garda''), Vychovatelka (A. K. Makarenko, dram. M. Stehlík: ''Začínáme žít''), Matka (J. K. Tyl: ''Jan Hus)'', Svině (S. Maršak: ''Dům kočky Modroočky: O domečku'') – 1950; Káča (J. K. Tyl: ''Čert na zemi'') – 1951; Rosava (J. K. Tyl: ''Strakonický dudák'') – 1953; Stařenka (O. Waltrová: ''Zlatá kachna''), Lukášova matka (L. Ukrajinka: ''Lesní píseň'') – 1954; Královna (F. Pavlíček: ''Bajaja''), Müllerová (J. Hašek, dram. A. Fencl: ''Dobrý voják Švejk'') – 1955; Fanka (K. Čapek: ''Loupežník''), Paní Čiperná (W. Shakespeare: ''Veselé paničky windsorské'') – 1956; Černá císařovna (H. Ch. Andersen, dram. F. Pavlíček: ''Slavík''), Mandaléna (S. Čech, dram. V. S. Rozov: ''Výlet pana Broučka do XV. století'') – 1957; Anastasia (V. Blažek: ''Třetí přání'') – 1958; Spálenková (J. Dietl: ''Nepokojné hody svaté Kateřiny''), Matka (K. Čapek: ''Matka'' ) – 1959; Marie (O. Leck-Fischer: ''Volná neděle''), Vasilisa (P. Boris, dram. T. London: ''Příběh opravdového člověka'') – 1960; Matka (A. Parnis: ''Kypr, Ostrov bohyně Afrodity'') – 1961; Paní Machardová (B. Brecht – L. Feuchtwanger: ''Vidění Simony Machardové''), Helga (J. Werich dle J. N. Nestroye: ''Teta z Bruselu''), Hraběnka Chrjumiová (A. S. Gribojedov: ''Hoře z rozumu'') – 1962; Kateřina Melvillová (G. Ballak – P. Quentin: ''Rugby''), Paní Butlerová (J. L. Hughes: ''Jesse B. Semple se žení''), Florence Boothroydová (K. Waterhouse – W. Hall: ''Billy Lhář'') – 1963; Babi (R. Thomas: ''Osm žen''), Stará paní (J. Topol: ''Jejich den'') – 1964. | ||
| + | |||
| + | '''Divadlo Bratří Mrštíků''' | ||
| + | |||
| + | Evženie (S. Mrożek: ''Tango''), Paní Niklová (G. Hofmann: ''Syn'') – 1965.</ee:bibliography_content> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>Archiv NdB: dobové recenze; strojopis hesla M. W., původně určeno pro ''Postavy brněnského jeviště'', po úpravě otištěno in ''Program'' 53, 1981/82, č. 8, s. 256</ee:bibliography_content> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>Nesign., ''Svobodné slovo ''27. 7. 1978 [vzpomínka na M. W.]; Z. Srna, ''Práce ''27. 7. 1978 + ''Brněnský večerník ''28. 8. 1978 [vzpomínka na M. W.]; A. Závodský, ''Lidová demokracie ''1. 4. 1982 [vzpomínka na M. W.]; DČD IV; nesign., ''Svobodné slovo ''2. 4. 1987 [k jubileu MW]; M. Třebíčský, ''Denní telegraf '' 19. 4. 1994 [100 let od narození M. W.]; kol. autorů: Lékárnice v brněnské činohře, ''Divadlo ''3, 1997, č. 5, s. 41–43; V. Kudělka: Herecká legenda: Životodárné herectví: její život v umění, ''Dokořán'', 1997, č. 5, s. 17 + Hvězdný prach Městského divadla Brno, ''Dokořán ''6, 2000, č. 55, s. 12 + ''Brněnský den ''21. 9. 1997 [100 let od narození M. W.]; V. Závodský: Herečka staré gardy, ''Zpravodaj Klubu přátel Mahenovy činohry'', 1997, č. 6; nesign.: Z předminulého století…, ''Aplaus'' 3, 2002, č. 4, s. 26; J. Konečná: Z divadelní historie, ''Kam v Brně ''9, 2003, č. 47, s. 7–8; E. Šlapanská: Před lety, ''Aplaus ''8, 2007, č. 4, s. 23; nesign.: M. W., ''Internetová encyklopedie dějin Brno'' [online, cit. 5. 11. 2021], URL: [https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti_amp_load=601 https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti_amp_load=601]; nesign.: M. W., ''Encyklopedie Plzeň'' [online, cit. 5. 11. 2021], URL: [https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/?acc=profil_osobnosti_amp_load=1463 https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/?acc=profil_osobnosti_amp_load=1463]; nesign.: M. W. – životopis, ''Národní divadlo Moravskoslezské'' [online, cit. 5. 11. 2021], URL: [https://www.ndm.cz/cz/osoba/7902-waltrova-marie.html https://www.ndm.cz/cz/osoba/7902-waltrova-marie.html]; J. Nováková: Rod Pechů na scénách NdB, ''Národní divadlo Brno'' [online, cit. 5. 11. 2021], URL: [http://ndbrno.qcm.cz/o-divadle/online-archiv/rod-pechu-na-scenach-ndb http://ndbrno.qcm.cz/o-divadle/online-archiv/rod-pechu-na-scenach-ndb]. | ||
| + | |||
| + | ODF JAMU, PBJ I</ee:bibliography_content> | ||
| + | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
| − | * <ee:chronology_date_from>2. 4. 1897 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Plzeň (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>2. 4. 1897</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Plzeň (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
| − | * <ee:chronology_date_from>20. 7. 1978 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Brno (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>20. 7. 1978</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Brno (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
<div class="names"><ee:names/></div> | <div class="names"><ee:names/></div> | ||
| Řádka 41: | Řádka 90: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | <ee:published>'''Vznik:''' 2022{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Klára Melišíková]]{{break}}</ee:author> | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2022{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Klára Melišíková]], [[Petra Ježková]]{{break}}</ee:author> |
<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]] | <ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]] | ||
Aktuální verze z 26. 1. 2022, 16:29
Herečka vycházející z tradice psychologického realismu, která se díky divadelnickým kořenům dostala na jeviště už jako dítě. Působila na brněnských činoherních scénách. Zprvu byla pro mladistvý a křehký vzhled obsazována do rolí naivek, postupně dozrála k rolím matek a babiček s komplikovaným a vrstevnatým charakterem.
Za svobodna Marie Pechová, později uváděna též jako Walterová; pocházela z herecké rodiny, jejíž kořeny sahají až k Václavu Thámovi. Babička Marie Pešková (1846–1927) a dědeček Josef Pešek (1840–1906) byli členy kočovné společnosti E. Zöllnerové. Rodiče Ema Pechová (1869–1965) a Ladislav Pech (1866–1942) se 1900 stali stálými členy brněnské činohry, mladší bratr Ladislav Pešek (1906–1986) byl od 1929 členem činohry Národního divadla v Praze.
Jako dítě docházela na soukromé hodiny zpěvu a klavíru k sopranistce M. Angrové, u níž nabyla základní hudební a hlasové dovednosti. Od dětství vystupovala v Divadle na Veveří, kde byli v angažmá její rodiče; poprvé 9. února 1901 v dětské hře J. Lva Bucka v roli Jezulátka. Od té doby zde byla obsazována do dětských rolí pravidelně, přesto na hereckou dráhu nepomýšlela. Chtěla se stát farmaceutkou a úspěšně vystudovala brněnskou dívčí školu Vesna. V srpnu 1915 na poslední chvíli zastoupila v roli Zuzany v pohostinském představení Majitel hutí (hlavní roli hrál E. Vojan) a získala si publikum i ředitele brněnského divadla F. Lacinu. V sezoně 1915/16 tak neplánovaně získala angažmá v brněnské činohře, kde později potkala svého budoucího manžela Rudolfa Waltera (1894–1966). 1919 zaujala rolí Mariany v inscenaci Marianiny vrtochy režiséra a dramatika K. H. Hilara, který jí nabídl angažmá v Městském divadle na královských Vinohradech, W. však nabídku z rodinných důvodů odmítla. 1921 se provdala za R. Waltra a o rok později se jim narodila jejich jediná dcera Olga Zezulová (1922–2001), která se v dospělosti věnovala především divadelní a rozhlasové režii. Od 1936 W. s přestávkami vyučovala na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře kostýmnictví pro operní a činoherní herce a společenskou výchovu. 1938 společně s manželem odešla z brněnské činohry, věnovala se pedagogické činnosti a 1940–48 občasnému hostování v Horáckém divadle v Jihlavě. Od 1948 působila i na Janáčkově akademii múzických umění, kde postupně přebrala výuku studia rolí po své matce E. Pechové. K soustavnější herecké práci se vrátila 1942, kdy spolu s manželem a studenty brněnské konzervatoře založili poloprofesionální soubor Komorní hry Radosti ze života, který fungoval další dva roky a pak splynul s nově vznikajícím Svobodným divadlem. W. zde účinkovala pod uměleckým vedením manžela až do sezony 1947/48, kdy angažmá v divadle ukončila a nastoupila na rok do Československého rozhlasu. 1949 přijala nabídku M. Zajdy a stala se členkou Městského divadla mladých v Brně (od 1955 Divadlo Julia Fučíka). 1965 bylo divadlo zrušeno a část uměleckého souboru včetně W. přešla do angažmá v Divadle Bratří Mrštíků. Od 1965 jí zdravotní stav bránil dál účinkovat v divadle. Zemřela v 81 letech v brněnské nemocnici, pohřbena je na Ústředním hřbitově města Brna.
Herečka drobného vzrůstu se vyznačovala jemností, křehkostí a citlivostí, ale i bytostnou energií a temperamentem. Při vytváření rolí byla v touze po co nejdokonalejším a nejpřesnějším ztvárnění postavy často přehnaně úzkostlivá. Kritika oceňovala především přirozenost a něžnost schopné a talentované umělkyně.
Po nástupu do angažmá v brněnské činohře 1915/16 byla W. obsazována do rolí mladých dívek, v nichž mohla uplatnil dětskou naivitu, mladistvý elán, jazykovou pohotovost a pohybové nadání (titulní role v Holčičce B. Vikové-Kunětické, Hilda v Ibsenově Paní z námoří, Rosetta z Mussetovy komedie Se srdcem divno hrát). Zpočátku hereckou tvorbu pravidelně konzultovala s rodiči; nejvíce inspirována byla matkou, známou svými improvizačními schopnostmi, vitalitou, pohybovými dovednostmi, humorem a kadencí řeči. Stejně jako ona ztvárňovala W. komické postavy, mladé dívky, ale i kalhotkové role (nejúspěšněji v titulní roli jednoaktovky Zrzek J. Renarda). Disponovala zvučným hlasem, kultivovaným projevem a brzy vynikla v rolích psychologicky složitějších mladých žen (např. Gozziho krutá Princezna Turandot nebo Kleopatra v Shawově Caesaru a Kleopatře). Po vzoru matky nenastoupila na žádnou z hereckých škol, přesto si celoživotně podržela zájem o osobní rozvoj a sebevzdělávání. Ve své práci byla ovlivněna moderními uměleckými směry; s manželem absolvovali 1921 cestu do Berlína, kde se seznámili s německým expresionismem a prací M. Reinhardta.
Ve 30. letech nastoupili do brněnské činohry E. F. Burian, J. Honzl a A. Podhorský a W. přestala být tolik obsazována. Začala se věnovat pedagogické činnosti na Státní konzervatoři v Brně a od 1935 jí R. Waltr svěřoval role v melodramatech, kde mohla využít své hlasové dispozice. 1938 kvůli vršícím se konfliktům s E. F. Burianem a J. Honzlem W. společně s manželem po 23 letech divadlo opustila.
Ve 40. letech dostala opět příležitost věnovat se herecké práci v Komorních hrách Radosti ze života, v kolektivu mladých studentů a absolventů brněnské konzervatoře. S vyzrálou citlivostí a lidskostí hrála charakterních role, dokázala propracovat tragické polohy, neustále objevovala nové způsoby ztvárnění komických lidových postav. Ve Svobodném divadle dosáhla vrcholu herecké kariéry v rolích Čapkových her; Matku (1945) dokázala zahrát s naprostou samozřejmostí a obyčejností, ale přesto působivě, jako ženu pohlcenou nesmírnou, neutuchající láskou ke svým dětem.
V Městském divadle mladých, které se věnovalo divadlu pro děti a mládež, se od 1949 opět ujímala rolí matek a babiček, které se pomocí charakterotvorných gest, přísného, kultivovaného hlasu a střídmých hereckých prostředků snažila dovést k co nejpřesnějšímu a nejpřirozenějšímu výrazu. Působila výchovně jak na herecký soubor, tak na dětského diváka. Od 1955, kdy bylo divadlo přejmenováno na Divadlo Julia Fučíka, se soubor zaměřoval i na dospělé diváky, a W. tak dostala širší prostor pro hereckou práci. 1965 ztvárnila v Divadle Bratří Mrštíků svou poslední roli; její Paní Niklová v Hofmanově hře Synové byla přísnou matkou, současně však herečka zdůraznila svým výkonem mateřskou něžnost, křehkost a lásku.
W. byla oddána soustavné, profesionální a tvůrčí herecké práci, kterou inspirovala a ovlivňovala své okolí. Diváky si získala svou lidskostí, otevřeností a citlivostí. Podle kritiky byla talentovanou herečkou, která neměla dostatek hereckých příležitostí.
Role
Národní divadlo Brno
(od 1931 Zemské divadlo Brno)
Zrzek (J. Renard: Zrzek), Efrosina (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1916; Liduška (J. K. Tyl: Fidlovačka), Lenka (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Sefa (B. Viková-Kunětická: Holčička), Rosetta (Alfred de Musset: Se srdcem divno hrát) – 1917; Nellie (W. S. Maugham: Paní stará), Marie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Cecily (O. Wilde: Jak je důležité míti Filipa O. Wilde) – 1918; Mariana (Alfred de Musset: Marianiny vrtochy), Puk (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Juhe (V. Sardou: Madame Sans Gêne), Komorná (A. Jirásek: Lucerna), Rozára (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Simona (H. Bataille: Amazonky) – 1919; Hilda (H. Ibsen: Paní z námoří), Alena (A. Jirásek: Kolébka), Toinetta (Molière: Zdravý nemocný), Lulu (S. Quitry: Dobytí pevnosti), Betuška (F. S-Tůma: Staříček Holuša), Jelka (B. Nušić: Lidé), Josua Kopperstock (V. Sardou: Vlast), Mladý Holunder (F. Molnár: Liliom), Nasťa (M. Gorkij: Na dně), Scylla, sudička (E. L. Morselli: Glaukus), Suza (E. Tréval: Válka bohů), Šotek (J. Mahen: Chroust), Toinetta (Molière: Zdravý nemocný), Zuzana (K. E. Sokol: Nesmrtelný) – 1920, Madla (Molière: Směšné precieusy), Doňa Rosa d’Orthez (V. Hugo: Torquemada), Efrosina (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Jelka, Kristina (I. Vojnović: Dubrovnická trilogie), Mladá paní (J. Štolba: Mořská panna), Muška (G. Zapolská: Škýz), Peja (J. Zeyer: Bratři), Pepík (F. F. Šamberk: Palackého třída 27), Rozára (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Růžena (P. Hervieu: Žena a revoluce), Služka (Euripidés: Hippolytos), Tulliola (A. T. Pavičić: Vyhnanství Ciceronovo) – 1921, Bodil van Hanchová (J. A. Larsen – E. Rostrup: 500 %), Gadeletta (C. Lemonnier – A. Bahier – J. Dubois: Pytlák), Kukla (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Lidka (F. X. Svoboda: Ořechy), Mol (W. Shakespeare: Marné lásky snaha), Puk (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Zulika (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1922; Božka (J. R. Hradecký: Červené strašidlo), Ethel Warren (L. Ditrichstein – F. Hatton: Slavný baryton), Helena z Trévillaců (G. A. de Caillavet – R. de Flers – É. Rey: Rozkošná příhoda), Hilda (K. Elgart Sokol: Moloch), Kristina (K. Čapek: Věc Makropulos), Krystýna (L. Stroupežnický: Naši furianti), Lulu (S. Quitry: Tatínek měl pravdu), Malka (H. Kottow – F. Löhner-Beda: Paní Róza), Pleja (S. Cyliak: Dravec), Slečna Goldschmidtová (M. Glass – Ch. Klein: Potash a Perlmutter), Terézka (H. Bataille: Kašpar), Tonča Vacková (F. X. Svoboda: Poslední muž), Věra (Q. M. Vyskočil: Konec Petrovských aneb Loupežníci z českých lesů), Wendla (F. Wedekind: Probuzení jara) – 1923; Adriana (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Dcera (G. Kaiser: Osudy), Eliška (A. Dvořák: Husité), Františka Wermelskirchová (G. Hauptmann: Forman Henčl), Liduška (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb ženská srdce), Olga (F. Zavřel: Tři místo jednoho), Zdeňka (R. Jesenská: Devátá louka) – 1924; Agáta (H. Müller: Tokajské), Berta Baumertová (G. Hauptmann: Tkalci), Čang-Haitang (Klabund: Křídový kruh), Děvče (L. Blatný: Vystěhovalci), Dorina (Molière: Tartuffe), Gabriela Virtaudová (S. Guitry: Illusionista), Isabella (M. Achard: Chcete se mnou hrát?), Lanncelot Gobbo (W. Shakespeare: Kupec Benátský), Lola Careňo (G. Kadelburg: Cesta do pekel), Marie, Jindřiška (F. Crommelynck: Dětinní milenci), Mabel (O. Wilde: Ideální manžel), Smrt (N. Jevrejnov: Veselá smrt), Tatíčkova zlatá modla (M. Miranová: Páví křik) – 1925; Apolenka (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Blandina (C. Goldoni: Sluha dvou pánů), Colombina (B. Zavadil: Pulcinellovo vítězství aneb Člověk je křehký tvor), Děvče (W. Wandurski: Smrt na hrušce), Ella Downeyová (E. O’Neill: Všechny boží děti mají křídla), Kristinka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kitty (M. Mayo: Sem s dítětem!), Marča (R. Walter: Marčino vítězství), Marie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový). Nicola (Molière: Měšťák šlechticem), Olga (J. Štolba: Ach, ta láska!), Oliva (A. Arnoux: Světélko a medvědice), Peg d’Connellová (H. Manners: Peg mého srdce), Turandot (C. Gozzi: Princezna Turandot), Vaina (W. Speyer: Jižní moře) – 1926; Aude (P. Raynal: Hrob neznámého vojína), Dcera vladařova (L. Blatný: Říše míru), Lilith (J. a K. Čapkovi: Adam stvořitel), Líza Doolittlová (G. B. Shaw: Pygmalion), Madla z cihelny (O. Scheinpflugová: Madla z cihelny), Mary Bertová (F. Šrámek: Ostrov veliké lásky), Panoš (A. Fischerová-Kučerová: Dlouhý, Široký a Bystrozraký), Selka (A. Fischerová-Kučerová: Když hračky oživnou), Sorel Blissová (N. Coward: Week-end), Tyla Haselbergrová (R. Bernauer – R. Österreicher: Rajská zahrada) – 1927; Anitra (H. Ibsen: Peer Gynt), Billie Mooreová (P. Dunning – G. Abbott: Broadway), Emilka (L. Blatný: Blázen z amplionu), Kleopatra (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), Mildred Douglasová (E. O’Neill: Chlupatá opice), Mimi (K. Čapek: Loupežník), Princezna Pampeliška (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Repetilka (K. E. Sokol: Slunovrat), Růžová panenka (A. Fischerová-Kučerová: Štědrý večer), Ysoarda z Ansoys (J. Vrchlický: Soud lásky), Zuzka Saxlová (L. Fodor: Kostelní myška) – 1928; Bonny (G. Watters – A. Hopkins: Artisté), Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Kiddie Coonesová (F. Lichtneker: Atlantic Palace Hotel), Lisette (J. F. Regnard: Universální dědic), Marie Klára z Gernoise (V. A. Jager-Schmidt: Princezna Kukuli), Náčelnice sboru 12 Lític (Aischylos: Oresteia) – 1929; Jeanette (M. Glass – J. E. Goodman: Potash a Perlmutt co by detektivové) – 1930; Blažena (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Fanny (M. Pagnol: Malajský šíp), Jelena (F. M. Dostojevskij: Uražení a ponížení), Kristýna Flammová (V. Baumová: Lidé v hotelu), Marie Bílá (J. Hilbert: Blíženci), Pampeliška (M. Lipan: Kulihrášek v pohádkové říši), Paní Waltrová (F. Fischer – O. Friedmann: Haló Brno) – 1931; Gwen Cavendishová (G. S. Kaufman – E. Ferber: Královská rodina), Jeník (A. Klimeš: Kulihrášek štěstí nosí), Líza, Maria Aegyptiaca (J. W. Goethe: Faust), Ongara (A. Klimeš: Kulihrášek hledá princeznu), Princezna Čistomila (A. Klimeš: Kulihrášek prohání lenochy), Štefka Maliczewská (G. Zapolská: Slečna Maliczewská), Vittorie (A. Hoffmeister: Zpívající Benátky), Zdeňka (V. Werner: Komediant Hermelín) – 1932; Bianca (W. Shakespeare: Othello), Birgitta Helweghová (L. Hirschfeld: Švédská sirka), Claudina (Molière: Ošálený manžel), Lída (O. Scheinpflugová: Zabitý), Členka Molièrovy divadelní společnosti (Molière: Versailleské impromptu) – 1933; Beatrice (R. Walter: Neodolatelný don Diego), Cvrčková (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Dvě písničkářky (J. K. Tyl: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka), Irena (F. Langer: Manželství s. r. o.), Káťa (B. A. Lavreněv: Letadlo nad městem), Krása (P. Calderón de la Barca: Velké divadlo světa), Tanečnice (V. Werner: Medvědí tanec), Valinka (J. Neruda: Týden v tichém domě), Vivian Douglasová (E. Konrád: Čaroděj z Menlo) – 1934; Ariadna (J. A. Benda: Melodramy Jiřího Bendy – Ariadna na Naxu), Colombina (F. von Suppé: Boccaccio), Edelgarda (Ch. Winsloe: Děvčata v uniformě) – 1935; Nerissa (W. Shakespeare: Benátský kupec) – 1936; Paní Skřivánková (W. A. Mozart: Divadelní ředitel) – 1937.
Komorní hry Radosti ze života
Woljová (G. Hauptmann: Bobří Kožich) – 1941.
Národní divadlo Moravskoslezské
Marie Kapličková (J. Štolba: Na letním bytě) – 1944.
Svobodné divadlo Brno
Kartářka (A. Radok: Vesnice žen), Stařenka (L. Andrejev: Život člověka), Konipásková (V. Nezval: Loretka), Matka (K. Čapek: Matka), Merčitkinová (A. P. Čechov: Hořký smích), Dynynylová (O. Scheinpflugová: Okénko) – 1945; Anna-Marie (H. Ibsen: Nora), Paní Bohnová (M. A. Nexö: Lidé na Dangaardu), Paní Anna (R. Walter: Pana Dačického trest a kšaft), Jeantina (G. A. de Caillavet – R. de Flers – É. Rey: Rozkošná příhoda), Paní Higginsová (G. B. Shaw: Pygmalion), Chůva (J. Anouilh: Antigona), Emilia Marty (K. Čapek:Věc Makropulos), Honorina (M. Pagnol: Malajský šíp) – 1946; Paní správcová (B. Němcová, dram. F. Kovář: Babička), Ellida Wangelová, (H. Ibsen: Paní z námoří), Karla Buttleyová (J. B. Priestley: Přišli k městu), Porodní bába (Klabund: Křídový kruh), Tonka Šibenice (T. T. Kisch: Tonka Šibenice), Alžběta (P. Hamilton: Plynové lampy), Matka (J. Szaniawski: Dvě divadla), Paní Ane (I. Vojnović: Maškaráda v podkroví), Fanka (K. Čapek: Loupežník) – 1947; Jekatěrina Antonova (A. S. Makarenko, dram. M. Stehlík: Začínáme žít), Matka P. N. Vlasovová (M. Gorkij, dram. J. Klíma: Matka), Dulská (G. Zapolská: Morálka paní Dulské), Kate Kellerová (A. Miller: Všichni moji synové), Kadlíková (J. Klíma: Na dosah ruky) – 1948.
Městské divadlo mladých
(od 1955 Divadlo Julia Fučíka)
Klásková (A. Jirásek: Lucerna) – 1949; Babička (A. Fadějev, dram. N. P. Ochlopkov: Mladá garda), Vychovatelka (A. K. Makarenko, dram. M. Stehlík: Začínáme žít), Matka (J. K. Tyl: Jan Hus), Svině (S. Maršak: Dům kočky Modroočky: O domečku) – 1950; Káča (J. K. Tyl: Čert na zemi) – 1951; Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1953; Stařenka (O. Waltrová: Zlatá kachna), Lukášova matka (L. Ukrajinka: Lesní píseň) – 1954; Královna (F. Pavlíček: Bajaja), Müllerová (J. Hašek, dram. A. Fencl: Dobrý voják Švejk) – 1955; Fanka (K. Čapek: Loupežník), Paní Čiperná (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské) – 1956; Černá císařovna (H. Ch. Andersen, dram. F. Pavlíček: Slavík), Mandaléna (S. Čech, dram. V. S. Rozov: Výlet pana Broučka do XV. století) – 1957; Anastasia (V. Blažek: Třetí přání) – 1958; Spálenková (J. Dietl: Nepokojné hody svaté Kateřiny), Matka (K. Čapek: Matka ) – 1959; Marie (O. Leck-Fischer: Volná neděle), Vasilisa (P. Boris, dram. T. London: Příběh opravdového člověka) – 1960; Matka (A. Parnis: Kypr, Ostrov bohyně Afrodity) – 1961; Paní Machardová (B. Brecht – L. Feuchtwanger: Vidění Simony Machardové), Helga (J. Werich dle J. N. Nestroye: Teta z Bruselu), Hraběnka Chrjumiová (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu) – 1962; Kateřina Melvillová (G. Ballak – P. Quentin: Rugby), Paní Butlerová (J. L. Hughes: Jesse B. Semple se žení), Florence Boothroydová (K. Waterhouse – W. Hall: Billy Lhář) – 1963; Babi (R. Thomas: Osm žen), Stará paní (J. Topol: Jejich den) – 1964.
Divadlo Bratří Mrštíků
Evženie (S. Mrożek: Tango), Paní Niklová (G. Hofmann: Syn) – 1965.
Prameny
Archiv NdB: dobové recenze; strojopis hesla M. W., původně určeno pro Postavy brněnského jeviště, po úpravě otištěno in Program 53, 1981/82, č. 8, s. 256
Literatura
Nesign., Svobodné slovo 27. 7. 1978 [vzpomínka na M. W.]; Z. Srna, Práce 27. 7. 1978 + Brněnský večerník 28. 8. 1978 [vzpomínka na M. W.]; A. Závodský, Lidová demokracie 1. 4. 1982 [vzpomínka na M. W.]; DČD IV; nesign., Svobodné slovo 2. 4. 1987 [k jubileu MW]; M. Třebíčský, Denní telegraf 19. 4. 1994 [100 let od narození M. W.]; kol. autorů: Lékárnice v brněnské činohře, Divadlo 3, 1997, č. 5, s. 41–43; V. Kudělka: Herecká legenda: Životodárné herectví: její život v umění, Dokořán, 1997, č. 5, s. 17 + Hvězdný prach Městského divadla Brno, Dokořán 6, 2000, č. 55, s. 12 + Brněnský den 21. 9. 1997 [100 let od narození M. W.]; V. Závodský: Herečka staré gardy, Zpravodaj Klubu přátel Mahenovy činohry, 1997, č. 6; nesign.: Z předminulého století…, Aplaus 3, 2002, č. 4, s. 26; J. Konečná: Z divadelní historie, Kam v Brně 9, 2003, č. 47, s. 7–8; E. Šlapanská: Před lety, Aplaus 8, 2007, č. 4, s. 23; nesign.: M. W., Internetová encyklopedie dějin Brno [online, cit. 5. 11. 2021], URL: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=601; nesign.: M. W., Encyklopedie Plzeň [online, cit. 5. 11. 2021], URL: https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/?acc=profil_osobnosti&load=1463; nesign.: M. W. – životopis, Národní divadlo Moravskoslezské [online, cit. 5. 11. 2021], URL: https://www.ndm.cz/cz/osoba/7902-waltrova-marie.html; J. Nováková: Rod Pechů na scénách NdB, Národní divadlo Brno [online, cit. 5. 11. 2021], URL: http://ndbrno.qcm.cz/o-divadle/online-archiv/rod-pechu-na-scenach-ndb.
ODF JAMU, PBJ I
Životní události
- 2. 4. 1897: narození, Plzeň (CZ)
- 20. 7. 1978: úmrtí, Brno (CZ)
Vazby
H
Vznik: 2022
Autor: Klára Melišíková, Petra Ježková
