Hentzová, Marie: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
| Řádka 20: | Řádka 20: | ||
| povolání = <ee:profession>tanečnice, choreografka, pedagožka</ee:profession> | | povolání = <ee:profession>tanečnice, choreografka, pedagožka</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | + | ||
</ee:perex> | </ee:perex> | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
<ee:content> | <ee:content> | ||
| − | Psána též Henze, Henzová, Hentze. Rodilá Němka. Do Prahy přišla z dvorního divadla v Braunschweigu. Po hostování v tanečních scénách Halévyho opery ''Die Jüdin ''byla 1860 angažována spolu s další sólistkou J. Belkeovou do baletního souboru StD vedeného V. Reisingerem. Tanečníci StD vystupovali i v českých představeních a po otevření PD v listopadu 1862 i na této scéně. Když 1864 ustavoval ředitel Liegert samostatný baletní soubor PD s baletní mistryní M. Kneislovou, stala se '''H. '''první sólistkou. 1868 byly její schopnosti oceněny funkcí baletní mistryně, kterou vykonávala vedle aktivní taneční dráhy (naposledy tančila 19. 9. 1871, Helena, Meyerbeer: ''Robert ďábel''). Uplatňovala se též jako choreografka. 1868 založila baletní školu a přijala 12 dívek, které společně vystoupily veřejně v červenci 1868 a občas účinkovaly v představeních. Její škola byla zrušena v rámci úsporných opatření po nástupu ředitele Maýra 1874 a Maýr ji též suspendoval z funkce baletní mistryně. Funkce byla obnovena od 1876, kdy '''H. '''začala znovu pracovat s jednou sólovou tanečnicí a 14 sboristkami. 1877 měla 4 sólistky, 12 sboristek a kapelníka pro balet. Nově otevřenou baletní školu navštěvovalo 24 dívek. 1878 se počet sólistek i sboristek snížil a baletní škola nepracovala, v roce 1879 zůstala v divadle pouze jediná sólistka a 9 sboristek. V říjnu 1880 končila '''H. '''pracovní smlouva a vedení divadla ji už neobnovilo. | + | Psána též Henze, Henzová, Hentze. Rodilá Němka. Do Prahy přišla z dvorního divadla v Braunschweigu. Po hostování v tanečních scénách Halévyho opery ''Die Jüdin ''byla 1860 angažována spolu s další sólistkou J. Belkeovou do baletního souboru StD vedeného V. Reisingerem. Tanečníci StD vystupovali i v českých představeních a po otevření PD v listopadu 1862 i na této scéně. Když 1864 ustavoval ředitel Liegert samostatný baletní soubor PD s baletní mistryní M. Kneislovou, stala se '''H. '''první sólistkou. 1868 byly její schopnosti oceněny funkcí baletní mistryně, kterou vykonávala vedle aktivní taneční dráhy (naposledy tančila 19. 9. 1871, Helena, Meyerbeer: ''Robert ďábel''). Uplatňovala se též jako choreografka. 1868 založila baletní školu a přijala 12 dívek, které společně vystoupily veřejně v červenci 1868 a občas účinkovaly v představeních. Její škola byla zrušena v rámci úsporných opatření po nástupu ředitele Maýra 1874 a Maýr ji též suspendoval z funkce baletní mistryně. Funkce byla obnovena od 1876, kdy '''H. '''začala znovu pracovat s jednou sólovou tanečnicí a 14 sboristkami. 1877 měla 4 sólistky, 12 sboristek a kapelníka pro balet. Nově otevřenou baletní školu navštěvovalo 24 dívek. 1878 se počet sólistek i sboristek snížil a baletní škola nepracovala, v roce 1879 zůstala v divadle pouze jediná sólistka a 9 sboristek. V říjnu 1880 končila '''H. '''pracovní smlouva a vedení divadla ji už neobnovilo. |
Jako tanečnice byla ceněna pro „znamenitou techniku a milou grácii“ (1867); již 1864–65 si jejího kultivovaného projevu ve svých kritikách pro ''Národní listy ''několikrát všiml B. Smetana. Zvláště na sebe upozornila stylovým ztvárněním role Blaženého ducha v Gluckově opeře ''Orfeus a Eurydika ''(1866). Spolu se sboristkami vystupovala též v ''Tanci cikánů ''na hudbu Smetanových ''Braniborů v Čechách'', který aranžovala baletní mistryně Mišková a který od představení ''Prodané nevěsty ''při císařské návštěvě Prahy 1866 nahrazoval postrádaný taneční prvek. 1869 již '''H. '''navrhovala definitivní podobu tanců ve druhé verzi ''Prodané nevěsty''. Vystupovala v mnoha tanečních scénách v činohrách a ve výpravných hrách, které jí na velkých jevištích předměstských arén dávaly větší choreografické možnosti (např. 1863 Told–Titl, upr. Tyl: ''Čarovný závoj''). Pokud balet studoval samostatné představení, uplatnila se větší rolí (1863: Fany, Anon.: ''Honba na medvěda, ''ch: Reisinger; Gianetta, Benoist: ''Zamilovaný ďábel''; 1864: tance, Hertel–Pugni: ''Satanella'', tance při hostování souboru Théàtre Du Port St. Martin z Paříže ad.). | Jako tanečnice byla ceněna pro „znamenitou techniku a milou grácii“ (1867); již 1864–65 si jejího kultivovaného projevu ve svých kritikách pro ''Národní listy ''několikrát všiml B. Smetana. Zvláště na sebe upozornila stylovým ztvárněním role Blaženého ducha v Gluckově opeře ''Orfeus a Eurydika ''(1866). Spolu se sboristkami vystupovala též v ''Tanci cikánů ''na hudbu Smetanových ''Braniborů v Čechách'', který aranžovala baletní mistryně Mišková a který od představení ''Prodané nevěsty ''při císařské návštěvě Prahy 1866 nahrazoval postrádaný taneční prvek. 1869 již '''H. '''navrhovala definitivní podobu tanců ve druhé verzi ''Prodané nevěsty''. Vystupovala v mnoha tanečních scénách v činohrách a ve výpravných hrách, které jí na velkých jevištích předměstských arén dávaly větší choreografické možnosti (např. 1863 Told–Titl, upr. Tyl: ''Čarovný závoj''). Pokud balet studoval samostatné představení, uplatnila se větší rolí (1863: Fany, Anon.: ''Honba na medvěda, ''ch: Reisinger; Gianetta, Benoist: ''Zamilovaný ďábel''; 1864: tance, Hertel–Pugni: ''Satanella'', tance při hostování souboru Théàtre Du Port St. Martin z Paříže ad.). | ||
| Řádka 67: | Řádka 67: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Verze z 15. 10. 2015, 14:39
Marie Hentzová
tanečnice, choreografka, pedagožka
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
