Hentzová, Marie: Porovnání verzí

| jméno = <ee:firstname>Marie</ee:firstname> <ee:lastname>Hentzová</ee:lastname>

| povolání = <ee:profession>tanečnice, choreografka, pedagožka</ee:profession>

 

Psána též Henze, Henzová, Hentze. Rodilá Němka. Do Prahy přišla z dvorního divadla v Braunschweigu. Po hostování v tanečních scénách Halévyho opery ''Die Jüdin ''byla 1860 angažována spolu s další sólistkou J. Belkeovou do baletního souboru StD vedeného V. Reisin­gerem. Tanečníci StD vystupovali i v českých představeních a po otevření PD v listopadu 1862 i na této scéně. Když 1864 ustavoval ředi­tel Liegert samostatný baletní soubor PD s ba­letní mistryní M. Kneislovou, stala se '''H. '''první sólistkou. 1868 byly její schopnosti oceněny funkcí baletní mistryně, kterou vykonávala vedle aktivní taneční dráhy (naposledy tančila 19. 9. 1871, Helena, Meyerbeer: ''Robert ďábel''). Uplatňovala se též jako choreografka. 1868 za­ložila baletní školu a přijala 12 dívek, které společně vystoupily veřejně v červenci 1868 a občas účinkovaly v představeních. Její škola byla zrušena v rámci úsporných opatření po ná­stupu ředitele Maýra 1874 a Maýr ji též sus­pendoval z funkce baletní mistryně. Funkce byla obnovena od 1876, kdy '''H. '''začala znovu pracovat s jednou sólovou tanečnicí a 14 sbo­ristkami. 1877 měla 4 sólistky, 12 sboristek a kapelníka pro balet. Nově otevřenou baletní školu navštěvovalo 24 dívek. 1878 se počet sólistek i sboristek snížil a baletní škola nepra­covala, v roce 1879 zůstala v divadle pouze je­diná sólistka a 9 sboristek. V říjnu 1880 konči­la '''H. '''pracovní smlouva a vedení divadla ji už neobnovilo. <div style="clear: both;"/><div style="clear: both;"/><div style="clear: both;"/><div style="clear: both;"/> Jako tanečnice byla ceněna pro „znamenitou techniku a milou grácii“ (1867); již 1864–65 si jejího kultivovaného projevu ve svých kritikách pro ''Národní listy ''několikrát všiml B. Smetana. Zvláště na sebe upozornila stylovým ztvárně­ním role Blaženého ducha v Gluckově opeře ''Orfeus a Eurydika ''(1866). Spolu se sboristka­mi vystupovala též v ''Tanci cikánů ''na hudbu Smetanových ''Braniborů v Čechách'', který aranžovala baletní mistryně Mišková a který od představení ''Prodané nevěsty ''při císařské ná­vštěvě Prahy 1866 nahrazoval postrádaný ta­neční prvek. 1869 již '''H. '''navrhovala definitivní podobu tanců ve druhé verzi ''Prodané nevěsty''. Vystupovala v mnoha tanečních scénách v či­nohrách a ve výpravných hrách, které jí na vel­kých jevištích předměstských arén dávaly větší choreografické možnosti (např. 1863 Told–Titl, upr. Tyl: ''Čarovný závoj''). Pokud balet studoval samostatné představení, uplatnila se větší rolí (1863: Fany, Anon.: ''Honba na medvěda, ''ch: Reisinger; Gianetta, Benoist: ''Zamilovaný ďá­bel''; 1864: tance, Hertel–Pugni: ''Satanella'', tance při hostování souboru Théàtre Du Port St. Martin z Paříže ad.).

== <ee:bibliography_label>Choreografie</ee:bibliography_label> ==

== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==