Rittner, Rudolf: Porovnání verzí
nahoru...
(založení hesla) |
|||
| (Není zobrazeno 20 mezilehlých verzí od 6 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
| − | <span id="PageFillProgress"> | + | <span id="PageFillProgress">4</span> |
| − | </ee:progress | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | + | | jméno=<ee:firstname>Rudolf</ee:firstname> | |
| − | | jméno = <ee:firstname>Rudolf</ee:firstname> <ee:lastname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Rittner</ee:lastname> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
| − | + | 30.6. 1869 | |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
| − | + | Bílý Potok u Javorníka / Weißbach b. Jauering, dříve Rak. Slezsko | |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
| − | + | 4.2. 1943 | |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
| − | + | Bílý Potok u Javorníka | |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage>rrit.jpg</ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>herec, dramatik, divadelní režisér, hudebník, </ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc>Rudolf Rittner, 1901. https://de.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Rittner#/media/File:Rudolf_Rittner.jpg</ee:imagedesc> |
| − | }}< | + | | povolání=<ee:profession>herec, dramatik, divadelní režisér, hudebník,</ee:profession> |
| + | }}<ee:perex> | ||
| + | Vystudoval hru na housle a na hoboj, pak přešel k dramatickému oboru. 1888 – 1889 byl v angažmá v hannoverském Residenztheater. 1889 -1890 angažován ředitelem Carlem Stichem pro role mladistvých hrdinů a milovníků v Olomouci. V Karlových Varech (angažován 1890) ho viděl ředitel Lautenburg a pozval ho do Rezidenztheater v Berlíně (1891- 1894), kde se proslavil jako herec naturalistických rolí. Spolupracoval s významnými divadelníky (Otto Brahm, Max Reinhardt), vynikl jako interpret postav ve hrách Gerharta Hauptmanna (Florian Geyer ve stejnojmenné hře). 1913 – 1914 režisér a spoluředitel berlínského Deutsches Künstlertheater, později hrál v němém i zvukovém filmu. | ||
| + | </ee:perex><ee:content> | ||
| + | Pocházel z rodiny sedláka Franze R., starosty obce Bílý Potok, a jeho ženy Albertine Latzelové. Již v mládí se zřejmě vzdělával v hudbě, protože úspěšně složil zkoušky na vídeňskou konzervatoř a ve dvanácti letech, na podzim 1881, odešel do Vídně; studoval nejprve hru na housle a poté na hoboj. Až v roce 1887 přešel na dramatický obor, který zakončil roku 1888 s výbornými výsledky. Své první angažmá získal v Residenztheater v Hannoveru (1888/1889), kde byl většinou obsazován do nevýznamných rolí. Již zde však nastudoval svou první naturalistickou roli: účetního Gräberga ve hře ''Die Wildente'' Henrika Ibsena. | ||
| − | + | Na sezonu 1889/1890 ho angažoval ředitel Carl Stick do prvních rolí mladistvých hrdinů a milovníků pro Königliches städt. Theater v Olomouci. Odtud přešel k řediteli Emanuelu Raulovi a následující letní sezonu (duben–září 1890) hrál v Karlových Varech. Od října 1890 do ledna 1891 působil v Prešpurku [Bratislavě] a do Květné neděle 1891 v Temešváru. Již v Karlových Varech ho viděl na jevišti režisér a divadelní ředitel Siegmund Lautenburg a nabídl mu angažmá v Residenztheater v Berlíně, které '''R.''' nejprve odmítl a do konce sezony 1890/1891 působil ve Stadttheater v Kolíně n. R. Posléze Lautenburgovu nabídku přijal a dostal se na počátku 90. let 19. století do Berlína, centra německého naturalismu. V Residenztheater působil tři sezony (1891–94) a proslul ztvárněním postavy studenta Hanse Hartwiga v dramatu ''Die Jugend'' Maxe Halbeho. Pod vedením Otto Brahma se na scénách Deutsches Theater (1894–1904) a Lessingtheater (1904–07) stal prototypem moderního herce naturalistických dramat, využívajícího přirozené řeči a gestiky bez teatrálního patosu starší školy. Vynikl jako interpret Hauptmannových postav, z nichž mnohé ztvárnil poprvé; vytvořil např. Moritze Jägra v dramatu ''Die Weber'' či vozku Henschla (''Fuhrmann Henschel'') a Floriana Geyera ve stejnojmenné hře. 1906 uzavřel smlouvu s ředitelem Maxem Reinhardtem na období 1909–12, smlouva však nevstoupila v platnost, jelikož se '''R.''' na vrcholu své dráhy (1907) rozhodl hereckou kariéru opustit a žít na svém statku v rodišti. S jevištěm se rozloučil ve Vídni svou nejúspěšnější rolí Floriana Geyera (zachytil ho v ní malíř Lovis Corinth). V této době napsal dvě divadelní hry (''Wiederfinden ''a'' Narrenglanz''). | |
| − | + | ||
| + | [[File:Rtt.jpg|left|270px|Rittner, Rudolf]]Z divadelního světa však neodešel natrvalo. Po Brahmově smrti přijal roku 1912 nabídku podílet se na vedení Lessingtheater spolu s několika divadelníky, včetně Hauptmanna. V letech 1913−14 byl režisérem a spoluředitelem berlínského divadla Deutsches Künstlertheater. Po různých neshodách však divadlo znovu opustil. Roku 1922 se ke své profesi vrátil jako herec němého filmu (''Der Graf von Charolais, Ein Glas Wasser, Nibelungen: Kriemhilds Rache, Zur Chronik von Grieshuus, Der Wilderer, Der Mann im Feuer, Der Meister von Nürnberg'')'','' později točil i zvukové filmy'' (Der fröhliche Weinberg, Väter und Söhne).'' V letech 1927–1932 působil také v rozhlasovém vysílání. | ||
| + | |||
| + | V Olomouci získal '''R. '''mnoho hereckých zkušeností. Vstoupil sice do jedné z nejslabších sezon, ale nenechal se klesající úrovní divadla strhnout. Postupně na sebe upozornil a místní kritika jej nejednou vyznamenala jako talentovaného herce. Dočkal se ocenění již při svém prvním vystoupení jako Gottlieb Schadenbeck v rozmarné veselohře H. Wittmanna a Th. Herzla Wilddiebe. Postupně dostal první příležitost ztvárnit významné role v dramatických pracích různých žánrů (Princ Gonzaga / Lessing: ''Emilia Galotti, ''Templář / Lessing: Nathan der Weise, Rýnský hrabě von Stein / Kleist: Das Käthchen von Heilbronn, Cassio / Shakespeare: Othello, der Mohr von Venedig, Lucentio / Shakespeare: ''Die bezähmte Widerspänstige'', Mashama / Scribe: ''Ein Glas Wasser'', Max Piccolomini / Schiller: ''Wallenstein-Trilogie'', Kosinsky / Schiller: ''Die Räuber'', Ferdinand / Schiller: ''Kabale und Liebe'', Mortimer / Schiller: ''Maria Stuart'', Franz / Anzengruber: ''Der Meineidbauer'', Phaon / Grillparzer: ''Sappho'', Jaromíra / Grillparzer: ''Die Ahnfrau'', Valentin / Goethe: ''Faust''). Kromě toho úspěšně vystupoval v rolích milovníků, mladíků nešťastně zamilovaných, veselých a lehkovážných, jako udatný šermíř, milující syn, bratr bránící čest své sestry, doktor nebo umělec. Byl obsazován do her z různých historických období, včetně operet, ale svůj zájem o současné drama prokázal výběrem svého benefičního představení (Freytag: ''Die Journalisten''). Vystupoval v olomouckém divadle až sedmnáctkrát za měsíc a mnohé role byl nucen studovat narychlo. Ač v recenzích nechyběla ani negativní hodnocení (absence vznešenosti a důstojnosti urozených osob), býval jeho výkon celkově hodnocen jako znamenitý. Olomoucká kritika oceňovala jeho energii a zanícení pro hru a mladistvý rozmach. Z recenzí vyplývá, že měl smysl pro herecký vtip a dobrou schopnost souhry a improvizace. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| − | <ee:bibliography/> | + | <ee:bibliography> |
| − | <ee:chronology> | + | == <ee:bibliography_label>Další role v Olomouci</ee:bibliography_label> == |
| + | <ee:bibliography_content>'''Září 1889''': Malíř Leopold (C. Haffner: ''Therese Krones, Genrebild mit Gesang''), Karlhan (Grillparzer: ''Der Traum ein Leben''), Ramsdorf (Benedix: ''Das Gefängnis, Lustspiel''), Sporner (Nestroy: ''Der Zerrissene''). – '''Říjen 1889''': Don Luis (A. Moreto: ''Donna Diana''), Leopold (L´Arronge: ''Mein Leopold''), Anatole (Ch. Birch-Pfeiffer: ''Ein Kind des Glücks''), Henry de Symeux (Dumas ml.: ''Francillon''), Der Rheingraf von Stein (Kleist: ''Das Käthchen von Heilbronn'')'','' von Rubke (Millöcker: ''Der Feldprediger, ''opereta), Der Timarch von Massalia (F. Halm: ''Der Sohn der Wildnis''), Alcidor (Gutzkow: ''Der Königslieutnant, Lustspiel''), Hejtman zeměbrany von Rollet (A. Langer – F. v. Suppé: ''Ein Judas von anno Neune,'' ''Original-Charaktergemälde mit Gesang''), doktor Klingbach/Klingberg (J. Melbourn: ''Ein schwieriger Fall'', ''Lustspiel, ''novinka). – '''Listopad 1889''': Konrad, mlynářský chlapec (Raupach: ''Der Müller und sein Kind''), Hans Rolland (F. v. Schönthan − Kadelburg: ''Goldfische''), Druhý jízdní myslivec pluku Holkova (Schiller: ''Wallensteins Lager''), Max Piccolomini (Schiller: ''Die Piccolomini, Der Wallensteins Tod''), Kupec Carl Theodor (Töpfer: ''Rosenmüller und Finke, Oder Abgemacht''), Šermíř Thumelicus (F. Halm: ''Der Fechter von Ravenna'', ''Trauerspiel''), Oficír Constantin, syn sochaře (A. Dumas – A. d´Artois: ''Der Fall Clemenceau'', novinka), Syn Bruno (Birch-Pfeiffer: ''Mutter und Sohn''), doktor Steinkirch (G. Moser: ''Das Stiftungsfest''), Fámulus Edmund (Benedix: ''Die Hochzeitsreise''). – '''Prosinec''' '''1889''': Starosta Krakova (Millöcker: ''Der Bettelstudent, ''opereta), Kosinsky (Schiller: ''Die Räuber''), Eugen von Felsen, (F. W. Hackländer: ''Magnetische Kuren''), Ženich Theobald (J. v. Forst: ''Scandal im Olmützer Theater oder Frankl im Publicum'', fraška), Friedrich Hahn (Mosenthal: ''Ein deutsches Dichterleben''), Octave (Ohnet: ''Der Hüttenbesitzer''), Mortimer (Schiller: ''Maria Stuart''), Leander (Grillparzer: ''Des Meeres und der Liebe Wellen''), Lucentio (Shakespeare: ''Die bezähmte Widerspänstige''), Kronwild (C. Morrée: ''s´Nullerl, Volksstück mit Gesang''), Král Karel VII. (Schiller: ''Die Jungfrau von Orleans''), Nicki Flatterschöffel (J. Wimmer – C. Kleiber: ''Die Gigerln von Wien, Posse mit Gesang''). – '''Leden 1890''': Wilhelm von Föhrenthal (Nestroy: ''Der Affe und der Bräutigam''), Kupec Wellstein (Benedix:'' Doktor Wespe''), Ferdinand Kraus (O. F. Berg – E. Stolz: ''Einer von unsere Leut, Posse''), Hrabě Bela Palmay (F. v. Schönthan – Kadelburg: ''Die berühmte Frau''), Syn Miguel (Echegaray: ''Galeotto, ''novinka), Berthold Eichmann (R. Kneisel: ''Der liebe Onkel, Schwank''), Jaromir (Grillparzer: ''Die Ahnfrau''), Baron Sperling (J. Stern: ''Die Hochzeit des Reservisten, Posse''), Konrad Bolz (Freytag: ''Die Journalisten''), Doktor Maithal (Cosmar: ''Die Liebe im Eckhaus''). – '''Únor''' '''1890''': Ernst (Benedix: ''Der Vetter''), Templář (Lessing: ''Nathan der Weise''), Champeaux (A. Bisson – A. Mars: ''O diese Schwiegermutter''), Ferdinand (Schiller: ''Kabale und Liebe''), Arthur (L. Goldhann: ''Ein verkauftes Herz''), Hejtman Römhild (O. Stoklaska – M. Freiherr v. Willenfeld: ''Oberst Lumpus'', opereta, novinka), August Sonders (Nestroy:''Einen Jux will er sich machen''), Don Alfonso (Wolff – C. M. v. Weber: ''Preciosa''), Emil Groß (P. Schönthan: ''Der Raub der Sabinerinnen''). – '''Březen''' '''1890''': Chevalier Dumont (F. Raimund: ''Der Verschwender''), De Siriex (Sardou:''Fedora''), Bruno Wismar (Benedix: ''Die zärtlichen Verwandten''), Franz (Anzengruber: ''Der Meineidbauer''), Friedrich von Goseck (E. v. Wildenbruch: ''Das neue Gebot''), Gyges (Hebbel: ''Gyges und sein Ring''), Urban (O. Justinus:''Griechisches Feuer''), Valentin (Goethe: ''Faust''), Valentin (Mosenthal: ''Der Sonnenwendhof''). – '''Duben 1890''': Phaon (Grillparzer: ''Sappho'').</ee:bibliography_content> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Teatralia</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>''Wiederfinden, ein Schauspiel in 3 Akten'', Berlin–Cassierer 1901; ''Narrenglanz, ein Spielmannsdramma in 4 Akten'', Berlin – Oesterfeld 1906.</ee:bibliography_content> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>SOkA Jeseník: osobní fondy, fond Rittner Rudolf (NAD 262), Rittnerův deník.</ee:bibliography_content> | ||
| + | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| + | <ee:bibliography_content>Kritiky: ''Mährisches Tagblatt'' [Olmütz], 38 záznamů od 16. 9. 1889 do 2. 4. 1890. – ''Die Neue Zeit. Olmützer politische Blätter, ''54 záznamů od 14. 9. 1889 do 2. 4. 1890. | ||
| + | |||
| + | R. Zuber: R. R., in ''Severní Morava: Vlastivědný sborník'', sv. 5. Šumperk: Vlastivědný ústav, 1960, s. 44–51 | ||
| + | |||
| + | V. Smolková: Zapomenutý umělec. Z kulturní historie Jesenicka, in: ''Jesenický kulturní zpravodaj.'' Jeseník nad Odrou: Obecní úřad, 1960, s. 7–10; | ||
| + | |||
| + | A. Pompe: ''R. R. – ein Schauspieler des Naturalismus'', dis. práce, Wien 1988; | ||
| + | |||
| + | G. Rühle: ''Theater in Deutschland'' 1887–1945. ''Seine Ereignisse – seine Menschen'', Fischer 2007, viz rejstřík | ||
| + | |||
| + | J. Tunková: R. R. v Olomouci. Počátky kariéry jednoho z předních německých herců v Královském městském divadle. In ''Divadelní revue'', 2012, v tisku, zde podrobný soupis rolí a bližší lokalizace kritik. | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
| + | Brümmer, Eisenberg, Encyklopedie Slezska, Flüggen, Kosch Th, ÖBL</ee:bibliography_content> | ||
| + | </ee:bibliography> | ||
| + | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
| − | * <ee:chronology_date_from/><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>30.6. 1869</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Bílý Potok u Javorníka / Weißbach b. Jauering, dříve Rak. Slezsko</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
| − | * <ee:chronology_date_from/><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>4.2. 1943</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Bílý Potok u Javorníka</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
| − | </ee:chronology> | + | </ee:chronology></div> |
| − | <ee:names/></ | + | <div class="names"><ee:names/></div> |
| + | {{#dpl: | ||
| + | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
| + | | ignorecase=true | ||
| + | | mode=category | ||
| + | | ordermethod=titlewithoutnamespace | ||
| + | | resultsheader=\n== Vazby ==\n | ||
| + | | resultsfooter=\n\n | ||
| + | | noresultsheader=\n | ||
| + | }} | ||
| + | <ee:published>'''Vznik:''' 30.11.2012{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jana Tunková]]{{break}}</ee:author> | ||
| − | + | <ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]] | |
| − | + | [[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]</ee:category> | |
| − | + | ||
| − | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat"> | + | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> |
| − | + | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
| − | <noinclude><languages></languages></noinclude> | + | <noinclude><languages>[[de:Rittner Rudolf]]</languages></noinclude> |
Aktuální verze z 11. 1. 2021, 15:41
Vystudoval hru na housle a na hoboj, pak přešel k dramatickému oboru. 1888 – 1889 byl v angažmá v hannoverském Residenztheater. 1889 -1890 angažován ředitelem Carlem Stichem pro role mladistvých hrdinů a milovníků v Olomouci. V Karlových Varech (angažován 1890) ho viděl ředitel Lautenburg a pozval ho do Rezidenztheater v Berlíně (1891- 1894), kde se proslavil jako herec naturalistických rolí. Spolupracoval s významnými divadelníky (Otto Brahm, Max Reinhardt), vynikl jako interpret postav ve hrách Gerharta Hauptmanna (Florian Geyer ve stejnojmenné hře). 1913 – 1914 režisér a spoluředitel berlínského Deutsches Künstlertheater, později hrál v němém i zvukovém filmu.
Pocházel z rodiny sedláka Franze R., starosty obce Bílý Potok, a jeho ženy Albertine Latzelové. Již v mládí se zřejmě vzdělával v hudbě, protože úspěšně složil zkoušky na vídeňskou konzervatoř a ve dvanácti letech, na podzim 1881, odešel do Vídně; studoval nejprve hru na housle a poté na hoboj. Až v roce 1887 přešel na dramatický obor, který zakončil roku 1888 s výbornými výsledky. Své první angažmá získal v Residenztheater v Hannoveru (1888/1889), kde byl většinou obsazován do nevýznamných rolí. Již zde však nastudoval svou první naturalistickou roli: účetního Gräberga ve hře Die Wildente Henrika Ibsena.
Na sezonu 1889/1890 ho angažoval ředitel Carl Stick do prvních rolí mladistvých hrdinů a milovníků pro Königliches städt. Theater v Olomouci. Odtud přešel k řediteli Emanuelu Raulovi a následující letní sezonu (duben–září 1890) hrál v Karlových Varech. Od října 1890 do ledna 1891 působil v Prešpurku [Bratislavě] a do Květné neděle 1891 v Temešváru. Již v Karlových Varech ho viděl na jevišti režisér a divadelní ředitel Siegmund Lautenburg a nabídl mu angažmá v Residenztheater v Berlíně, které R. nejprve odmítl a do konce sezony 1890/1891 působil ve Stadttheater v Kolíně n. R. Posléze Lautenburgovu nabídku přijal a dostal se na počátku 90. let 19. století do Berlína, centra německého naturalismu. V Residenztheater působil tři sezony (1891–94) a proslul ztvárněním postavy studenta Hanse Hartwiga v dramatu Die Jugend Maxe Halbeho. Pod vedením Otto Brahma se na scénách Deutsches Theater (1894–1904) a Lessingtheater (1904–07) stal prototypem moderního herce naturalistických dramat, využívajícího přirozené řeči a gestiky bez teatrálního patosu starší školy. Vynikl jako interpret Hauptmannových postav, z nichž mnohé ztvárnil poprvé; vytvořil např. Moritze Jägra v dramatu Die Weber či vozku Henschla (Fuhrmann Henschel) a Floriana Geyera ve stejnojmenné hře. 1906 uzavřel smlouvu s ředitelem Maxem Reinhardtem na období 1909–12, smlouva však nevstoupila v platnost, jelikož se R. na vrcholu své dráhy (1907) rozhodl hereckou kariéru opustit a žít na svém statku v rodišti. S jevištěm se rozloučil ve Vídni svou nejúspěšnější rolí Floriana Geyera (zachytil ho v ní malíř Lovis Corinth). V této době napsal dvě divadelní hry (Wiederfinden a Narrenglanz).
V Olomouci získal R. mnoho hereckých zkušeností. Vstoupil sice do jedné z nejslabších sezon, ale nenechal se klesající úrovní divadla strhnout. Postupně na sebe upozornil a místní kritika jej nejednou vyznamenala jako talentovaného herce. Dočkal se ocenění již při svém prvním vystoupení jako Gottlieb Schadenbeck v rozmarné veselohře H. Wittmanna a Th. Herzla Wilddiebe. Postupně dostal první příležitost ztvárnit významné role v dramatických pracích různých žánrů (Princ Gonzaga / Lessing: Emilia Galotti, Templář / Lessing: Nathan der Weise, Rýnský hrabě von Stein / Kleist: Das Käthchen von Heilbronn, Cassio / Shakespeare: Othello, der Mohr von Venedig, Lucentio / Shakespeare: Die bezähmte Widerspänstige, Mashama / Scribe: Ein Glas Wasser, Max Piccolomini / Schiller: Wallenstein-Trilogie, Kosinsky / Schiller: Die Räuber, Ferdinand / Schiller: Kabale und Liebe, Mortimer / Schiller: Maria Stuart, Franz / Anzengruber: Der Meineidbauer, Phaon / Grillparzer: Sappho, Jaromíra / Grillparzer: Die Ahnfrau, Valentin / Goethe: Faust). Kromě toho úspěšně vystupoval v rolích milovníků, mladíků nešťastně zamilovaných, veselých a lehkovážných, jako udatný šermíř, milující syn, bratr bránící čest své sestry, doktor nebo umělec. Byl obsazován do her z různých historických období, včetně operet, ale svůj zájem o současné drama prokázal výběrem svého benefičního představení (Freytag: Die Journalisten). Vystupoval v olomouckém divadle až sedmnáctkrát za měsíc a mnohé role byl nucen studovat narychlo. Ač v recenzích nechyběla ani negativní hodnocení (absence vznešenosti a důstojnosti urozených osob), býval jeho výkon celkově hodnocen jako znamenitý. Olomoucká kritika oceňovala jeho energii a zanícení pro hru a mladistvý rozmach. Z recenzí vyplývá, že měl smysl pro herecký vtip a dobrou schopnost souhry a improvizace.
Další role v Olomouci
Září 1889: Malíř Leopold (C. Haffner: Therese Krones, Genrebild mit Gesang), Karlhan (Grillparzer: Der Traum ein Leben), Ramsdorf (Benedix: Das Gefängnis, Lustspiel), Sporner (Nestroy: Der Zerrissene). – Říjen 1889: Don Luis (A. Moreto: Donna Diana), Leopold (L´Arronge: Mein Leopold), Anatole (Ch. Birch-Pfeiffer: Ein Kind des Glücks), Henry de Symeux (Dumas ml.: Francillon), Der Rheingraf von Stein (Kleist: Das Käthchen von Heilbronn), von Rubke (Millöcker: Der Feldprediger, opereta), Der Timarch von Massalia (F. Halm: Der Sohn der Wildnis), Alcidor (Gutzkow: Der Königslieutnant, Lustspiel), Hejtman zeměbrany von Rollet (A. Langer – F. v. Suppé: Ein Judas von anno Neune, Original-Charaktergemälde mit Gesang), doktor Klingbach/Klingberg (J. Melbourn: Ein schwieriger Fall, Lustspiel, novinka). – Listopad 1889: Konrad, mlynářský chlapec (Raupach: Der Müller und sein Kind), Hans Rolland (F. v. Schönthan − Kadelburg: Goldfische), Druhý jízdní myslivec pluku Holkova (Schiller: Wallensteins Lager), Max Piccolomini (Schiller: Die Piccolomini, Der Wallensteins Tod), Kupec Carl Theodor (Töpfer: Rosenmüller und Finke, Oder Abgemacht), Šermíř Thumelicus (F. Halm: Der Fechter von Ravenna, Trauerspiel), Oficír Constantin, syn sochaře (A. Dumas – A. d´Artois: Der Fall Clemenceau, novinka), Syn Bruno (Birch-Pfeiffer: Mutter und Sohn), doktor Steinkirch (G. Moser: Das Stiftungsfest), Fámulus Edmund (Benedix: Die Hochzeitsreise). – Prosinec 1889: Starosta Krakova (Millöcker: Der Bettelstudent, opereta), Kosinsky (Schiller: Die Räuber), Eugen von Felsen, (F. W. Hackländer: Magnetische Kuren), Ženich Theobald (J. v. Forst: Scandal im Olmützer Theater oder Frankl im Publicum, fraška), Friedrich Hahn (Mosenthal: Ein deutsches Dichterleben), Octave (Ohnet: Der Hüttenbesitzer), Mortimer (Schiller: Maria Stuart), Leander (Grillparzer: Des Meeres und der Liebe Wellen), Lucentio (Shakespeare: Die bezähmte Widerspänstige), Kronwild (C. Morrée: s´Nullerl, Volksstück mit Gesang), Král Karel VII. (Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Nicki Flatterschöffel (J. Wimmer – C. Kleiber: Die Gigerln von Wien, Posse mit Gesang). – Leden 1890: Wilhelm von Föhrenthal (Nestroy: Der Affe und der Bräutigam), Kupec Wellstein (Benedix: Doktor Wespe), Ferdinand Kraus (O. F. Berg – E. Stolz: Einer von unsere Leut, Posse), Hrabě Bela Palmay (F. v. Schönthan – Kadelburg: Die berühmte Frau), Syn Miguel (Echegaray: Galeotto, novinka), Berthold Eichmann (R. Kneisel: Der liebe Onkel, Schwank), Jaromir (Grillparzer: Die Ahnfrau), Baron Sperling (J. Stern: Die Hochzeit des Reservisten, Posse), Konrad Bolz (Freytag: Die Journalisten), Doktor Maithal (Cosmar: Die Liebe im Eckhaus). – Únor 1890: Ernst (Benedix: Der Vetter), Templář (Lessing: Nathan der Weise), Champeaux (A. Bisson – A. Mars: O diese Schwiegermutter), Ferdinand (Schiller: Kabale und Liebe), Arthur (L. Goldhann: Ein verkauftes Herz), Hejtman Römhild (O. Stoklaska – M. Freiherr v. Willenfeld: Oberst Lumpus, opereta, novinka), August Sonders (Nestroy:Einen Jux will er sich machen), Don Alfonso (Wolff – C. M. v. Weber: Preciosa), Emil Groß (P. Schönthan: Der Raub der Sabinerinnen). – Březen 1890: Chevalier Dumont (F. Raimund: Der Verschwender), De Siriex (Sardou:Fedora), Bruno Wismar (Benedix: Die zärtlichen Verwandten), Franz (Anzengruber: Der Meineidbauer), Friedrich von Goseck (E. v. Wildenbruch: Das neue Gebot), Gyges (Hebbel: Gyges und sein Ring), Urban (O. Justinus:Griechisches Feuer), Valentin (Goethe: Faust), Valentin (Mosenthal: Der Sonnenwendhof). – Duben 1890: Phaon (Grillparzer: Sappho).
Teatralia
Wiederfinden, ein Schauspiel in 3 Akten, Berlin–Cassierer 1901; Narrenglanz, ein Spielmannsdramma in 4 Akten, Berlin – Oesterfeld 1906.
Prameny
SOkA Jeseník: osobní fondy, fond Rittner Rudolf (NAD 262), Rittnerův deník.
Literatura
Kritiky: Mährisches Tagblatt [Olmütz], 38 záznamů od 16. 9. 1889 do 2. 4. 1890. – Die Neue Zeit. Olmützer politische Blätter, 54 záznamů od 14. 9. 1889 do 2. 4. 1890.
R. Zuber: R. R., in Severní Morava: Vlastivědný sborník, sv. 5. Šumperk: Vlastivědný ústav, 1960, s. 44–51
V. Smolková: Zapomenutý umělec. Z kulturní historie Jesenicka, in: Jesenický kulturní zpravodaj. Jeseník nad Odrou: Obecní úřad, 1960, s. 7–10;
A. Pompe: R. R. – ein Schauspieler des Naturalismus, dis. práce, Wien 1988;
G. Rühle: Theater in Deutschland 1887–1945. Seine Ereignisse – seine Menschen, Fischer 2007, viz rejstřík
J. Tunková: R. R. v Olomouci. Počátky kariéry jednoho z předních německých herců v Královském městském divadle. In Divadelní revue, 2012, v tisku, zde podrobný soupis rolí a bližší lokalizace kritik.
Brümmer, Eisenberg, Encyklopedie Slezska, Flüggen, Kosch Th, ÖBL
Životní události
- 30.6. 1869: narození, Bílý Potok u Javorníka / Weißbach b. Jauering, dříve Rak. Slezsko
- 4.2. 1943: úmrtí, Bílý Potok u Javorníka
Vznik: 30.11.2012
Autor: Jana Tunková
