Sonnleithner, Franz: Porovnání verzí
| Řádka 19: | Řádka 19: | ||
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> | ||
| − | | povolání=<ee:profession>divadelní ředitel, herec, operní zpěvák, </ee:profession> | + | | povolání=<ee:profession>divadelní ředitel, herec, operní zpěvák,</ee:profession> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
Začínal jako tenorista u velkých divadelních společností, které nabízely operní produkce. Na konci šedesátých let se osamostatnil a založil vlastní divadelní společnost. Divadelním ředitelem byl pouze šest sezon, podnik nedokázal vést po umělecké ani po finanční stránce. | Začínal jako tenorista u velkých divadelních společností, které nabízely operní produkce. Na konci šedesátých let se osamostatnil a založil vlastní divadelní společnost. Divadelním ředitelem byl pouze šest sezon, podnik nedokázal vést po umělecké ani po finanční stránce. | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
| − | Nejstarší zpráva o '''S.''' pochází ze sezony 1843/44, kdy působil v Brně v operním souboru divadelního ředitele J. Glöggla jako zpěvák ve vedlejších rolích a v chóru. V následujících letech účinkoval jako operetní zpěvák – tenor v městských divadlech rakouské monarchie a Německu, např. 1846/47 ve Vídni, 1847/48 v Temešváru, 1853/54 ve Würzburgu, 1856/57 v Celovci a 1858/59 v Salcburku. Vracel se i na Moravu, 1849/50 byl prvním tenorem u divadelního ředitele F. Bluma v Olomouci, 1856/57 účinkoval v Brně a na přelomu 50. a 60. let byl znovu angažován v Olomouci, tentokrát u divadelního ředitele C. Haaga. Když působil jako první tenorista v divadle v Magdeburgu, podal si žádost o pronájem městského divadla v Mariboru. To mu pak bylo na sezonu 1866/67 pronajato. | + | Nejstarší zpráva o '''S.''' pochází ze sezony 1843/44, kdy působil v Brně v operním souboru divadelního ředitele J. Glöggla jako zpěvák ve vedlejších rolích a v chóru. V následujících letech účinkoval jako operetní zpěvák – tenor v městských divadlech rakouské monarchie a Německu, např. 1846/47 ve Vídni, 1847/48 v Temešváru, 1853/54 ve Würzburgu, 1856/57 v Celovci a 1858/59 v Salcburku. Vracel se i na Moravu, 1849/50 byl prvním tenorem u divadelního ředitele F. Bluma v Olomouci, 1856/57 účinkoval v Brně a na přelomu 50. a 60. let byl znovu angažován v Olomouci, tentokrát u divadelního ředitele C. Haaga. Když působil jako první tenorista v divadle v Magdeburgu, podal si žádost o pronájem městského divadla v Mariboru. To mu pak bylo na sezonu 1866/67 pronajato. |
| + | |||
| + | Divadelním podnikatelem a ředitelem zůstal '''S.''' i v dalších letech. Ve svých společnostech zastával vedle pozice divadelního ředitele také post pokladníka. Na rozdíl od jiných ředitelů se naopak nepodílel na režii a na jeviště se vracel jen v operách. V sezoně 1867/68 měl v pronájmu divadlo ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) v Dolním Rakousku. O Velikonočním pondělí 13. dubna 1868 zahájil letní sezonu v Teplicích a na zimu si pak pronajal zdejší zámecké divadlo. Na další sezonu se ucházel o pronájem chebského divadla, nakonec mu však bylo svěřeno vedení německého divadla v Plzni, kde se otevírala nová divadelní budova. Do Plzně přišel '''S. '''s nově sestaveným souborem. Nová byla i jeho spolupráce s vrchním režisérem společnosti F. Krosseckem a J. Cihlářem, kapelníkem 26. pěšího pluku v Plzni. Výrazný úspěch zaznamenala všechna tři nastudovaná operní představení, v nichž '''S. '''také účinkoval, Rossiniho ''Der Barbier von Sevilla'', Donizettiho ''Regimentstochter'' a ''Martha'' od Flotowa. Repertoár společnosti byl však zaměřen převážně na veselohry a frašky (J. N. Nestroy, F. Raimund, O. F. Berg, F. Hopp, E. Raupach) a krátké operety (J. Offenbach, F. Suppé), uváděly se i klasické tituly, např. Shakespearův ''Othello'' a ''Viel Lärm um nichts'', Schillerovy tragédie ''Kabale und Liebe'' a ''Die Räuber'', Goethovy hry ''Geschwister'', ''Egmont'' a ''Faust''. Po celou sezonu byla '''S.''' společnost pod drobnohledem místních recenzentů. Z jejich zpráv vyplývá jistá nevyváženost, úspěšná představení střídaly propadáky. Kritizovány byly hlavně herecké výkony, nedostatečné nastudování rolí, ale i volba činoherního a operetního repertoáru. Hlavní problém spočíval patrně v tom, že se jednalo o nově sestavený soubor, pro nějž bylo nutné vytvořit přiléhavý repertoár, navíc tehdejší divadelní provoz vyžadoval velké množství novinek. | ||
Na konci dubna 1870 se '''S.''' vrátil do Teplic, kde však už k 1. srpnu svou společnost rozpustil. V následujících dvou sezonách 1870/71 a 1871/72 měl v pronájmu divadlo ve Znojmě a letní scénu v Rábu, ale ani tyto štace nebyly úspěšné. Tak jako v Plzni '''S.''' zbudoval nový soubor, jehož produkce kvalitativně značně kolísaly. Opět vytvořil velkou společnost s velkými finančními závazky, kterým nebyl schopen na oblastní scéně dostát. Na jaře 1872 společnost opustil a ponechal ji jejímu osudu. Téhož jara se marně pokoušel o pronájem městských divadel v Olomouci, v Jihlavě a Opavě. Pak jeho stopa mizí.<br/>Jako operetní zpěvák byl '''S.''' na začátku kariéry úspěšný, byl angažován u tehdejších významných divadelních společností. Jako divadelní ředitel a podnikatel však neuspěl. Měl dobré vystupování, s nímž uměl zaujmout městské rady a věřitele, chyběly mu však zkušenosti s vedením divadelního souboru. Budoval naddimenzované společnosti s až třicetičlenným hereckým souborem a početným technickým personálem, tak jak byl zvyklý ze své předchozí kariéry operního pěvce, takové kolosy se však nehodily do provozu provinčních scén, které si pronajímal. | Na konci dubna 1870 se '''S.''' vrátil do Teplic, kde však už k 1. srpnu svou společnost rozpustil. V následujících dvou sezonách 1870/71 a 1871/72 měl v pronájmu divadlo ve Znojmě a letní scénu v Rábu, ale ani tyto štace nebyly úspěšné. Tak jako v Plzni '''S.''' zbudoval nový soubor, jehož produkce kvalitativně značně kolísaly. Opět vytvořil velkou společnost s velkými finančními závazky, kterým nebyl schopen na oblastní scéně dostát. Na jaře 1872 společnost opustil a ponechal ji jejímu osudu. Téhož jara se marně pokoušel o pronájem městských divadel v Olomouci, v Jihlavě a Opavě. Pak jeho stopa mizí.<br/>Jako operetní zpěvák byl '''S.''' na začátku kariéry úspěšný, byl angažován u tehdejších významných divadelních společností. Jako divadelní ředitel a podnikatel však neuspěl. Měl dobré vystupování, s nímž uměl zaujmout městské rady a věřitele, chyběly mu však zkušenosti s vedením divadelního souboru. Budoval naddimenzované společnosti s až třicetičlenným hereckým souborem a početným technickým personálem, tak jak byl zvyklý ze své předchozí kariéry operního pěvce, takové kolosy se však nehodily do provozu provinčních scén, které si pronajímal. | ||
| Řádka 54: | Řádka 56: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | <ee:published>'''Vznik:''' 2020{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author></ee:author> | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2020{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Miroslav Lukáš]]{{break}}</ee:author> |
<ee:category>[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]] | <ee:category>[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]] | ||
Verze z 27. 11. 2020, 11:51
Začínal jako tenorista u velkých divadelních společností, které nabízely operní produkce. Na konci šedesátých let se osamostatnil a založil vlastní divadelní společnost. Divadelním ředitelem byl pouze šest sezon, podnik nedokázal vést po umělecké ani po finanční stránce.
Nejstarší zpráva o S. pochází ze sezony 1843/44, kdy působil v Brně v operním souboru divadelního ředitele J. Glöggla jako zpěvák ve vedlejších rolích a v chóru. V následujících letech účinkoval jako operetní zpěvák – tenor v městských divadlech rakouské monarchie a Německu, např. 1846/47 ve Vídni, 1847/48 v Temešváru, 1853/54 ve Würzburgu, 1856/57 v Celovci a 1858/59 v Salcburku. Vracel se i na Moravu, 1849/50 byl prvním tenorem u divadelního ředitele F. Bluma v Olomouci, 1856/57 účinkoval v Brně a na přelomu 50. a 60. let byl znovu angažován v Olomouci, tentokrát u divadelního ředitele C. Haaga. Když působil jako první tenorista v divadle v Magdeburgu, podal si žádost o pronájem městského divadla v Mariboru. To mu pak bylo na sezonu 1866/67 pronajato.
Divadelním podnikatelem a ředitelem zůstal S. i v dalších letech. Ve svých společnostech zastával vedle pozice divadelního ředitele také post pokladníka. Na rozdíl od jiných ředitelů se naopak nepodílel na režii a na jeviště se vracel jen v operách. V sezoně 1867/68 měl v pronájmu divadlo ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) v Dolním Rakousku. O Velikonočním pondělí 13. dubna 1868 zahájil letní sezonu v Teplicích a na zimu si pak pronajal zdejší zámecké divadlo. Na další sezonu se ucházel o pronájem chebského divadla, nakonec mu však bylo svěřeno vedení německého divadla v Plzni, kde se otevírala nová divadelní budova. Do Plzně přišel S. s nově sestaveným souborem. Nová byla i jeho spolupráce s vrchním režisérem společnosti F. Krosseckem a J. Cihlářem, kapelníkem 26. pěšího pluku v Plzni. Výrazný úspěch zaznamenala všechna tři nastudovaná operní představení, v nichž S. také účinkoval, Rossiniho Der Barbier von Sevilla, Donizettiho Regimentstochter a Martha od Flotowa. Repertoár společnosti byl však zaměřen převážně na veselohry a frašky (J. N. Nestroy, F. Raimund, O. F. Berg, F. Hopp, E. Raupach) a krátké operety (J. Offenbach, F. Suppé), uváděly se i klasické tituly, např. Shakespearův Othello a Viel Lärm um nichts, Schillerovy tragédie Kabale und Liebe a Die Räuber, Goethovy hry Geschwister, Egmont a Faust. Po celou sezonu byla S. společnost pod drobnohledem místních recenzentů. Z jejich zpráv vyplývá jistá nevyváženost, úspěšná představení střídaly propadáky. Kritizovány byly hlavně herecké výkony, nedostatečné nastudování rolí, ale i volba činoherního a operetního repertoáru. Hlavní problém spočíval patrně v tom, že se jednalo o nově sestavený soubor, pro nějž bylo nutné vytvořit přiléhavý repertoár, navíc tehdejší divadelní provoz vyžadoval velké množství novinek.
Na konci dubna 1870 se S. vrátil do Teplic, kde však už k 1. srpnu svou společnost rozpustil. V následujících dvou sezonách 1870/71 a 1871/72 měl v pronájmu divadlo ve Znojmě a letní scénu v Rábu, ale ani tyto štace nebyly úspěšné. Tak jako v Plzni S. zbudoval nový soubor, jehož produkce kvalitativně značně kolísaly. Opět vytvořil velkou společnost s velkými finančními závazky, kterým nebyl schopen na oblastní scéně dostát. Na jaře 1872 společnost opustil a ponechal ji jejímu osudu. Téhož jara se marně pokoušel o pronájem městských divadel v Olomouci, v Jihlavě a Opavě. Pak jeho stopa mizí.
Jako operetní zpěvák byl S. na začátku kariéry úspěšný, byl angažován u tehdejších významných divadelních společností. Jako divadelní ředitel a podnikatel však neuspěl. Měl dobré vystupování, s nímž uměl zaujmout městské rady a věřitele, chyběly mu však zkušenosti s vedením divadelního souboru. Budoval naddimenzované společnosti s až třicetičlenným hereckým souborem a početným technickým personálem, tak jak byl zvyklý ze své předchozí kariéry operního pěvce, takové kolosy se však nehodily do provozu provinčních scén, které si pronajímal.
Obsah
[skrýt]Štace společnosti Franze Sonnleithnera
1866/67 Maribor (Marburg), 1867/68 Vídeňské Nové Město (Wiener Neustadt), 1868/69 Teplice, lázně Teplice (Teplitz), 1869/70 Plzeň (Pilsen), 1870 Teplice, 1870/71 Znojmo (Znaim), 1871/72 Znojmo, Györ.
Role
Albert (J. F. E. Halévy, libr. E. Scribe: Die Jüdin), Ismael (G. Verdi, libr. T. Solera: Nabucco) – 1849; Masaniell (D. F. E. Auber, libr. E. Scribe, G. Delavigne: Die Stumme von Portici) – 1853; Max (C. M. Weber, libr. J. F. Kind: Der Freischütz) – 1859; Manrico (G. Verdi, libr. S. Cammarano, L. E. Bardare: Der Troubadour), Georges (F. A. Boieldieu, libr. E. Scribe: Die weiße Dame) – 1860; Hrabě Almaviva (G. Rossini, libr. C. Sterbini: Der Barbier von Sevilla) – 1870; Lyonel (F. Flotow, libr. F. W. Riese: Martha) – 1870.
Prameny
Universitätsbibliothek Würzburg: Würzburger Theaterzettel, CC BY-NC-SA-4.0 (divadelní cedule z roku 1853). [online, cit. 16. 11. 2020], URL: https://vb2.uni-wuerzburg.de/solr/theaterzettel/browse?fq=persons_facet_ss%3A%22Delavigne%2C+Casimir%22
Literatura
Moravia. Ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes (Brno) 24. 4. 1843;Wiener allgemeine Musik-Zeitung 5. 10. 1847; Brünner Zeitung 29. 4. 1856, 7. 3. 1872; Augsburger Anzeigeblatt 24. 3. 1862; Deutscher Bühnen Almanach, Berlin 1860, s. 313, 1868, s. 336–337, 1869, s. 319–320, 1872, s. 350–351; Teplitz-Schönauer Anzeiger 11. 4. 1868, 14. 4. 1868, 30. 4. 1870, 23. 7. 1870, 15. 4. 1871, 17. 3. 1872; Egerer Zeitung 18. 3. 1869; Pilsner Zeitung 15. 5. 1869, 24. 11. 1869, 9. 4. 1870, 14. 5. 1870; Die Neue Zeit: Olmüzer politische Zeitung 15. 3. 1872; Znaimer Wochenblatt 26. 8. 1871 (zpráva o úmrtí S. osmitýdenní dcery Olgy); E. Meliš: Průvodce hudební, Praha 1869; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3, Olomouc 2013, 165; M. Hrdinová: Deutsches Theater in Pilsen. Geschichte des deutschen Theaters in Pilsen in den Jahren 1869–1875, dizertační práce, FF MU Brno 2016, s. 27–51.
Ulrich
Životní události
- kolem roku 1825: narození
- po roce 1872: úmrtí
Vznik: 2020
Autor: Miroslav Lukáš
