Sonnleithner, Franz: Porovnání verzí

Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 19: Řádka 19:
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
| povolání=<ee:profession>divadelní ředitel, herec, operní zpěvák, </ee:profession>
+
| povolání=<ee:profession>divadelní ředitel, herec, operní zpěvák,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
 
Začínal jako tenorista u velkých divadelních společností, které nabízely operní produkce. Na konci šedesátých let se osamostatnil a založil vlastní divadelní společnost. Divadelním ředitelem byl pouze šest sezon, podnik nedokázal vést po umělecké ani po finanční stránce.  
 
Začínal jako tenorista u velkých divadelních společností, které nabízely operní produkce. Na konci šedesátých let se osamostatnil a založil vlastní divadelní společnost. Divadelním ředitelem byl pouze šest sezon, podnik nedokázal vést po umělecké ani po finanční stránce.  
 
</ee:perex><ee:content>
 
</ee:perex><ee:content>
Nejstarší zpráva o '''S.''' pochází ze sezony 1843/44, kdy působil v Brně v operním souboru divadelního ředitele J. Glöggla jako zpěvák ve vedlejších rolích a v chóru. V následujících letech účinkoval jako operetní zpěvák – tenor v městských divadlech rakouské monarchie a Německu, např. 1846/47 ve Vídni, 1847/48 v Temešváru, 1853/54 ve Würzburgu, 1856/57 v Celovci a 1858/59 v Salcburku. Vracel se i na Moravu, 1849/50 byl prvním tenorem u divadelního ředitele F. Bluma v Olomouci, 1856/57 účinkoval v Brně a na přelomu 50. a 60. let byl znovu angažován v Olomouci, tentokrát u divadelního ředitele C. Haaga. Když působil jako první tenorista v divadle v Magdeburgu, podal si žádost o pronájem městského divadla v Mariboru. To mu pak bylo na sezonu 1866/67 pronajato.<br/>Divadelním podnikatelem a ředitelem zůstal '''S.''' i v dalších letech. Ve svých společnostech zastával vedle pozice divadelního ředitele také post pokladníka. Na rozdíl od jiných ředitelů se naopak nepodílel na režii a na jeviště se vracel jen v operách. V sezoně 1867/68 měl v pronájmu divadlo ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) v Dolním Rakousku. O Velikonočním pondělí 13. dubna 1868 zahájil letní sezonu v Teplicích a na zimu si pak pronajal zdejší zámecké divadlo. Na další sezonu se ucházel o pronájem chebského divadla, nakonec mu však bylo svěřeno vedení německého divadla v Plzni, kde se otevírala nová divadelní budova. Do Plzně přišel '''S. '''s nově sestaveným souborem. Nová byla i jeho spolupráce s vrchním režisérem společnosti F. Krosseckem a J. Cihlářem, kapelníkem 26. pěšího pluku v Plzni. Výrazný úspěch zaznamenala všechna tři nastudovaná operní představení, v nichž '''S. '''také účinkoval, Rossiniho ''Der Barbier von Sevilla'', Donizettiho ''Regimentstochter'' a ''Martha'' od Flotowa. Repertoár společnosti byl však zaměřen převážně na veselohry a frašky (J. N. Nestroy, F. Raimund, O. F. Berg, F. Hopp, E. Raupach) a krátké operety (J. Offenbach, F. Suppé), uváděly se i klasické tituly, např. Shakespearův ''Othello'' a ''Viel Lärm um nichts'', Schillerovy tragédie ''Kabale und Liebe'' a ''Die Räuber'', Goethovy hry ''Geschwister'', ''Egmont'' a ''Faust''. Po celou sezonu byla '''S.''' společnost pod drobnohledem místních recenzentů. Z jejich zpráv vyplývá jistá nevyváženost, úspěšná představení střídaly propadáky. Kritizovány byly hlavně herecké výkony, nedostatečné nastudování rolí, ale i volba činoherního a operetního repertoáru. Hlavní problém spočíval patrně v tom, že se jednalo o nově sestavený soubor, pro nějž bylo nutné vytvořit přiléhavý repertoár, navíc tehdejší divadelní provoz vyžadoval velké množství novinek.
+
Nejstarší zpráva o '''S.''' pochází ze sezony 1843/44, kdy působil v Brně v operním souboru divadelního ředitele J. Glöggla jako zpěvák ve vedlejších rolích a v chóru. V následujících letech účinkoval jako operetní zpěvák – tenor v městských divadlech rakouské monarchie a Německu, např. 1846/47 ve Vídni, 1847/48 v Temešváru, 1853/54 ve Würzburgu, 1856/57 v Celovci a 1858/59 v Salcburku. Vracel se i na Moravu, 1849/50 byl prvním tenorem u divadelního ředitele F. Bluma v Olomouci, 1856/57 účinkoval v Brně a na přelomu 50. a 60. let byl znovu angažován v Olomouci, tentokrát u divadelního ředitele C. Haaga. Když působil jako první tenorista v divadle v Magdeburgu, podal si žádost o pronájem městského divadla v Mariboru. To mu pak bylo na sezonu 1866/67 pronajato.
 +
 
 +
Divadelním podnikatelem a ředitelem zůstal '''S.''' i v dalších letech. Ve svých společnostech zastával vedle pozice divadelního ředitele také post pokladníka. Na rozdíl od jiných ředitelů se naopak nepodílel na režii a na jeviště se vracel jen v operách. V sezoně 1867/68 měl v pronájmu divadlo ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) v Dolním Rakousku. O Velikonočním pondělí 13. dubna 1868 zahájil letní sezonu v Teplicích a na zimu si pak pronajal zdejší zámecké divadlo. Na další sezonu se ucházel o pronájem chebského divadla, nakonec mu však bylo svěřeno vedení německého divadla v Plzni, kde se otevírala nová divadelní budova. Do Plzně přišel '''S. '''s nově sestaveným souborem. Nová byla i jeho spolupráce s vrchním režisérem společnosti F. Krosseckem a J. Cihlářem, kapelníkem 26. pěšího pluku v Plzni. Výrazný úspěch zaznamenala všechna tři nastudovaná operní představení, v nichž '''S. '''také účinkoval, Rossiniho ''Der Barbier von Sevilla'', Donizettiho ''Regimentstochter'' a ''Martha'' od Flotowa. Repertoár společnosti byl však zaměřen převážně na veselohry a frašky (J. N. Nestroy, F. Raimund, O. F. Berg, F. Hopp, E. Raupach) a krátké operety (J. Offenbach, F. Suppé), uváděly se i klasické tituly, např. Shakespearův ''Othello'' a ''Viel Lärm um nichts'', Schillerovy tragédie ''Kabale und Liebe'' a ''Die Räuber'', Goethovy hry ''Geschwister'', ''Egmont'' a ''Faust''. Po celou sezonu byla '''S.''' společnost pod drobnohledem místních recenzentů. Z jejich zpráv vyplývá jistá nevyváženost, úspěšná představení střídaly propadáky. Kritizovány byly hlavně herecké výkony, nedostatečné nastudování rolí, ale i volba činoherního a operetního repertoáru. Hlavní problém spočíval patrně v tom, že se jednalo o nově sestavený soubor, pro nějž bylo nutné vytvořit přiléhavý repertoár, navíc tehdejší divadelní provoz vyžadoval velké množství novinek.
  
 
Na konci dubna 1870 se '''S.''' vrátil do Teplic, kde však už k 1. srpnu svou společnost rozpustil. V následujících dvou sezonách 1870/71 a 1871/72 měl v pronájmu divadlo ve Znojmě a letní scénu v Rábu, ale ani tyto štace nebyly úspěšné. Tak jako v Plzni '''S.''' zbudoval nový soubor, jehož produkce kvalitativně značně kolísaly. Opět vytvořil velkou společnost s velkými finančními závazky, kterým nebyl schopen na oblastní scéně dostát. Na jaře 1872 společnost opustil a ponechal ji jejímu osudu. Téhož jara se marně pokoušel o pronájem městských divadel v Olomouci, v Jihlavě a Opavě. Pak jeho stopa mizí.<br/>Jako operetní zpěvák byl '''S.''' na začátku kariéry úspěšný, byl angažován u tehdejších významných divadelních společností. Jako divadelní ředitel a podnikatel však neuspěl. Měl dobré vystupování, s nímž uměl zaujmout městské rady a věřitele, chyběly mu však zkušenosti s vedením divadelního souboru. Budoval naddimenzované společnosti s až třicetičlenným hereckým souborem a početným technickým personálem, tak jak byl zvyklý ze své předchozí kariéry operního pěvce, takové kolosy se však nehodily do provozu provinčních scén, které si pronajímal.
 
Na konci dubna 1870 se '''S.''' vrátil do Teplic, kde však už k 1. srpnu svou společnost rozpustil. V následujících dvou sezonách 1870/71 a 1871/72 měl v pronájmu divadlo ve Znojmě a letní scénu v Rábu, ale ani tyto štace nebyly úspěšné. Tak jako v Plzni '''S.''' zbudoval nový soubor, jehož produkce kvalitativně značně kolísaly. Opět vytvořil velkou společnost s velkými finančními závazky, kterým nebyl schopen na oblastní scéně dostát. Na jaře 1872 společnost opustil a ponechal ji jejímu osudu. Téhož jara se marně pokoušel o pronájem městských divadel v Olomouci, v Jihlavě a Opavě. Pak jeho stopa mizí.<br/>Jako operetní zpěvák byl '''S.''' na začátku kariéry úspěšný, byl angažován u tehdejších významných divadelních společností. Jako divadelní ředitel a podnikatel však neuspěl. Měl dobré vystupování, s nímž uměl zaujmout městské rady a věřitele, chyběly mu však zkušenosti s vedením divadelního souboru. Budoval naddimenzované společnosti s až třicetičlenným hereckým souborem a početným technickým personálem, tak jak byl zvyklý ze své předchozí kariéry operního pěvce, takové kolosy se však nehodily do provozu provinčních scén, které si pronajímal.
Řádka 54: Řádka 56:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
<ee:published>'''Vznik:''' 2020{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author></ee:author>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2020{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Miroslav Lukáš]]{{break}}</ee:author>
  
 
<ee:category>[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]
 
<ee:category>[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]

Verze z 27. 11. 2020, 11:51

Franz Sonnleithner
* kolem roku 1825
po roce 1872
divadelní ředitel, herec, operní zpěvák

Začínal jako tenorista u velkých divadelních společností, které nabízely operní produkce. Na konci šedesátých let se osamostatnil a založil vlastní divadelní společnost. Divadelním ředitelem byl pouze šest sezon, podnik nedokázal vést po umělecké ani po finanční stránce.  

Nejstarší zpráva o S. pochází ze sezony 1843/44, kdy působil v Brně v operním souboru divadelního ředitele J. Glöggla jako zpěvák ve vedlejších rolích a v chóru. V následujících letech účinkoval jako operetní zpěvák – tenor v městských divadlech rakouské monarchie a Německu, např. 1846/47 ve Vídni, 1847/48 v Temešváru, 1853/54 ve Würzburgu, 1856/57 v Celovci a 1858/59 v Salcburku. Vracel se i na Moravu, 1849/50 byl prvním tenorem u divadelního ředitele F. Bluma v Olomouci, 1856/57 účinkoval v Brně a na přelomu 50. a 60. let byl znovu angažován v Olomouci, tentokrát u divadelního ředitele C. Haaga. Když působil jako první tenorista v divadle v Magdeburgu, podal si žádost o pronájem městského divadla v Mariboru. To mu pak bylo na sezonu 1866/67 pronajato.

Divadelním podnikatelem a ředitelem zůstal S. i v dalších letech. Ve svých společnostech zastával vedle pozice divadelního ředitele také post pokladníka. Na rozdíl od jiných ředitelů se naopak nepodílel na režii a na jeviště se vracel jen v operách. V sezoně 1867/68 měl v pronájmu divadlo ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) v Dolním Rakousku. O Velikonočním pondělí 13. dubna 1868 zahájil letní sezonu v Teplicích a na zimu si pak pronajal zdejší zámecké divadlo. Na další sezonu se ucházel o pronájem chebského divadla, nakonec mu však bylo svěřeno vedení německého divadla v Plzni, kde se otevírala nová divadelní budova. Do Plzně přišel S. s nově sestaveným souborem. Nová byla i jeho spolupráce s vrchním režisérem společnosti F. Krosseckem a J. Cihlářem, kapelníkem 26. pěšího pluku v Plzni. Výrazný úspěch zaznamenala všechna tři nastudovaná operní představení, v nichž S. také účinkoval, Rossiniho Der Barbier von Sevilla, Donizettiho Regimentstochter a Martha od Flotowa. Repertoár společnosti byl však zaměřen převážně na veselohry a frašky (J. N. Nestroy, F. Raimund, O. F. Berg, F. Hopp, E. Raupach) a krátké operety (J. Offenbach, F. Suppé), uváděly se i klasické tituly, např. Shakespearův Othello a Viel Lärm um nichts, Schillerovy tragédie Kabale und Liebe a Die Räuber, Goethovy hry Geschwister, Egmont a Faust. Po celou sezonu byla S. společnost pod drobnohledem místních recenzentů. Z jejich zpráv vyplývá jistá nevyváženost, úspěšná představení střídaly propadáky. Kritizovány byly hlavně herecké výkony, nedostatečné nastudování rolí, ale i volba činoherního a operetního repertoáru. Hlavní problém spočíval patrně v tom, že se jednalo o nově sestavený soubor, pro nějž bylo nutné vytvořit přiléhavý repertoár, navíc tehdejší divadelní provoz vyžadoval velké množství novinek.

Na konci dubna 1870 se S. vrátil do Teplic, kde však už k 1. srpnu svou společnost rozpustil. V následujících dvou sezonách 1870/71 a 1871/72 měl v pronájmu divadlo ve Znojmě a letní scénu v Rábu, ale ani tyto štace nebyly úspěšné. Tak jako v Plzni S. zbudoval nový soubor, jehož produkce kvalitativně značně kolísaly. Opět vytvořil velkou společnost s velkými finančními závazky, kterým nebyl schopen na oblastní scéně dostát. Na jaře 1872 společnost opustil a ponechal ji jejímu osudu. Téhož jara se marně pokoušel o pronájem městských divadel v Olomouci, v Jihlavě a Opavě. Pak jeho stopa mizí.
Jako operetní zpěvák byl S. na začátku kariéry úspěšný, byl angažován u tehdejších významných divadelních společností. Jako divadelní ředitel a podnikatel však neuspěl. Měl dobré vystupování, s nímž uměl zaujmout městské rady a věřitele, chyběly mu však zkušenosti s vedením divadelního souboru. Budoval naddimenzované společnosti s až třicetičlenným hereckým souborem a početným technickým personálem, tak jak byl zvyklý ze své předchozí kariéry operního pěvce, takové kolosy se však nehodily do provozu provinčních scén, které si pronajímal.


Štace společnosti Franze Sonnleithnera

1866/67 Maribor (Marburg), 1867/68 Vídeňské Nové Město (Wiener Neustadt), 1868/69 Teplice, lázně Teplice (Teplitz), 1869/70 Plzeň (Pilsen), 1870 Teplice, 1870/71 Znojmo (Znaim), 1871/72 Znojmo, Györ.

Role

Albert (J. F. E. Halévy, libr. E. Scribe: Die Jüdin), Ismael (G. Verdi, libr. T. Solera: Nabucco) – 1849; Masaniell (D. F. E. Auber, libr. E. Scribe, G. Delavigne: Die Stumme von Portici) – 1853; Max (C. M. Weber, libr. J. F. Kind: Der Freischütz) – 1859; Manrico (G. Verdi, libr. S. Cammarano, L. E. Bardare: Der Troubadour), Georges (F. A. Boieldieu, libr. E. Scribe: Die weiße Dame) – 1860; Hrabě Almaviva (G. Rossini, libr. C. Sterbini: Der Barbier von Sevilla) – 1870; Lyonel (F. Flotow, libr. F. W. Riese: Martha) – 1870.

Prameny

Universitätsbibliothek Würzburg: Würzburger Theaterzettel, CC BY-NC-SA-4.0 (divadelní cedule z roku 1853). [online, cit. 16. 11. 2020], URL: https://vb2.uni-wuerzburg.de/solr/theaterzettel/browse?fq=persons_facet_ss%3A%22Delavigne%2C+Casimir%22

Literatura

Moravia. Ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes (Brno) 24. 4. 1843;Wiener allgemeine Musik-Zeitung 5. 10. 1847; Brünner Zeitung 29. 4. 1856, 7. 3. 1872; Augsburger Anzeigeblatt 24. 3. 1862; Deutscher Bühnen Almanach, Berlin 1860, s. 313, 1868, s. 336–337, 1869, s. 319–320, 1872, s. 350–351; Teplitz-Schönauer Anzeiger 11. 4. 1868, 14. 4. 1868, 30. 4. 1870, 23. 7. 1870, 15. 4. 1871, 17. 3. 1872; Egerer Zeitung 18. 3. 1869; Pilsner Zeitung 15. 5. 1869, 24. 11. 1869, 9. 4. 1870, 14. 5. 1870; Die Neue Zeit: Olmüzer politische Zeitung 15. 3. 1872; Znaimer Wochenblatt 26. 8. 1871 (zpráva o úmrtí S. osmitýdenní dcery Olgy); E. Meliš: Průvodce hudební, Praha 1869; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3, Olomouc 2013, 165; M. Hrdinová: Deutsches Theater in Pilsen. Geschichte des deutschen Theaters in Pilsen in den Jahren 1869–1875, dizertační práce, FF MU Brno 2016, s. 27–51.

Ulrich

Životní události

  • kolem roku 1825: narození
  • po roce 1872: úmrtí


Vznik: 2020
Autor: Miroslav Lukáš