Riedl, Peter: Porovnání verzí
m (Aktualizace InterWiki odkazů) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Celým jménem Peter Jan Christof Riedl. Narodil se jako druhé ze čtyř dětí majitele domu v Karlíně Davida Johanna Riedla a jeho ženy Theresie roz. Modré, byl vnukem známého výrobce dřevěných dechových nástrojů v Kraslicích Ignáce Petera Riedla. Vystudoval piaristické gymnázium a obchodní akademii v Praze. Na přání rodiny záhy přijal místo v bance, později se stal pojišťovacím úředníkem. Po smrti rodičů se začal soustavně věnovat žurnalistické činnosti. Od 1891 přispíval do týdeníku Montags-Revue aus Böhmen, kde v pravidelné rubrice Prager Theaterwoche referoval o dění v pražských německých divadlech, a aktivně se účastnil spolkového života. Byl členem a 1896–98 místopředsedou spolku německých spisovatelů Concordia a členem recesistického spolku Schlaraffia. Patřil mezi pořadatele pravidelných slavností německých spolků Frühlingsfest v Praze. Souběžně se uplatňoval jako dramatik, jeho hry byly uváděny v Novém německém divadle (Neues Deutsches Theater), později v Divadle ochotnického spolku (Vereinstheater), jehož byl '''R. '''členem. | Celým jménem Peter Jan Christof Riedl. Narodil se jako druhé ze čtyř dětí majitele domu v Karlíně Davida Johanna Riedla a jeho ženy Theresie roz. Modré, byl vnukem známého výrobce dřevěných dechových nástrojů v Kraslicích Ignáce Petera Riedla. Vystudoval piaristické gymnázium a obchodní akademii v Praze. Na přání rodiny záhy přijal místo v bance, později se stal pojišťovacím úředníkem. Po smrti rodičů se začal soustavně věnovat žurnalistické činnosti. Od 1891 přispíval do týdeníku Montags-Revue aus Böhmen, kde v pravidelné rubrice Prager Theaterwoche referoval o dění v pražských německých divadlech, a aktivně se účastnil spolkového života. Byl členem a 1896–98 místopředsedou spolku německých spisovatelů Concordia a členem recesistického spolku Schlaraffia. Patřil mezi pořadatele pravidelných slavností německých spolků Frühlingsfest v Praze. Souběžně se uplatňoval jako dramatik, jeho hry byly uváděny v Novém německém divadle (Neues Deutsches Theater), později v Divadle ochotnického spolku (Vereinstheater), jehož byl '''R. '''členem. | ||
| − | Pětiaktová hra ''Scipio Africanus minor ''zůstala neprovedena, jevištní debut zaznamenal 1890 s pětiaktovkou ''Narrenrecht'', inspirovanou skutečnou postavou požitkáře Bienvenuta Celliniho, pobývajícího v 16. století na dvoře francouzského krále Františka I. Po pětileté odmlce následovala premiéra parodie o životě divadelní rodiny ''König Lear ''v rámci večera k 15. výročí vzniku Německého ochotnického spolku (Deutscher Dilettantenverein) a tentýž večer byla uvedena i příležitostná hra ''Lebendes Bild. ''Následně uvedl '''R. '''dvě své frašky ''Feuer in der Mädchenschule ''a ''Mein erstes Debut ''během večera ve prospěch fondu absolventů pražské obchodní akademie''. ''Hra ''Glück? ''s naturalistickými motivy líčí poklidný život ušlechtilé hraběnky v rezidenčním městečku, která netuší, že její muž svedl mladou dívku. Kritik A. Klaar vyzdvihl psychologickou stavbu díla a výstižné společenské typy, hra však provokovala cenzuru a na repertoáru se dlouho neudržela. Fraška ''Der Unwiderstehliche'' se setkala s tvrdou kritikou z pera autorova redakčního kolegy píšícího pod šifrou Dr. A. G. Dle jeho soudu se jednalo o promarněnou šanci, kdy '''R.''' vykreslil slibné komické charaktery a použil kvalitní osnovu, tu ale rozrušil řadou samoúčelně drsných a do omrzení se opakujících vtipů. Ke 40. výročí Německého tělovýchovného spolku (Deutscher Turnverein) upravil '''R.''' hru C. Biberfelda s živými obrazy ''Pallas und Germania''. '''R. '''je autorem libret k baletu ''Karlsbad, ein Tanzmärchen ''(1902) a lidové hry se zpěvy ''Der Graf von Gleichen ''(1896) na hudbu F. Mohaupta. Poslední prokazatelně uvedenou hrou byla dramatická báseň pro 31 | + | Pětiaktová hra ''Scipio Africanus minor ''zůstala neprovedena, jevištní debut zaznamenal 1890 s pětiaktovkou ''Narrenrecht'', inspirovanou skutečnou postavou požitkáře Bienvenuta Celliniho, pobývajícího v 16. století na dvoře francouzského krále Františka I. Po pětileté odmlce následovala premiéra parodie o životě divadelní rodiny ''König Lear ''v rámci večera k 15. výročí vzniku Německého ochotnického spolku (Deutscher Dilettantenverein) a tentýž večer byla uvedena i příležitostná hra ''Lebendes Bild. ''Následně uvedl '''R. '''dvě své frašky ''Feuer in der Mädchenschule ''a ''Mein erstes Debut ''během večera ve prospěch fondu absolventů pražské obchodní akademie''. ''Hra ''Glück? ''s naturalistickými motivy líčí poklidný život ušlechtilé hraběnky v rezidenčním městečku, která netuší, že její muž svedl mladou dívku. Kritik A. Klaar vyzdvihl psychologickou stavbu díla a výstižné společenské typy, hra však provokovala cenzuru a na repertoáru se dlouho neudržela. Fraška ''Der Unwiderstehliche'' se setkala s tvrdou kritikou z pera autorova redakčního kolegy píšícího pod šifrou Dr. A. G. Dle jeho soudu se jednalo o promarněnou šanci, kdy '''R.''' vykreslil slibné komické charaktery a použil kvalitní osnovu, tu ale rozrušil řadou samoúčelně drsných a do omrzení se opakujících vtipů. Ke 40. výročí Německého tělovýchovného spolku (Deutscher Turnverein) upravil '''R.''' hru C. Biberfelda s živými obrazy ''Pallas und Germania''. '''R. '''je autorem libret k baletu ''Karlsbad, ein Tanzmärchen ''(1902) a lidové hry se zpěvy ''Der Graf von Gleichen ''(1896) na hudbu F. Mohaupta. Poslední prokazatelně uvedenou hrou byla dramatická báseň pro 31 postav ''Wieland der Schmied'', v níž autor spektakulárním způsobem zpracoval starogermánskou pověst o kováři Wielandovi. Poté se jako divadelní autor odmlčel. |
| − | Jako básník a prozaik se '''R.''' uplatňoval v novinách a časopisech, např. mezi 1899–1902 v obtýdeníku Romanleser, v Bukowinaer Post a Deutsches Volksblatt, kde uveřejňoval žertovné básně, příležitostné ódy k výročím spolkovým i státním, fejetony s postřehy z divadelního prostředí a satirické prózy namířené převážně na výjevy z měšťanského života. Podílel se na několika almanaších autorů pražské německé literatury. Samostatně vydal dva romány ''Echte Post Office mauritius zu verkaufen. Wo?'' (1895) a ''Peter Schlemihls zweite wundersame geschichte'' (1925). V prvním z nich je patrná tematická blízkost k oboru filatelie; '''R. '''byl majitelem a vydavatelem časopisu Austria-Philatelist. | + | Jako básník a prozaik se '''R.''' uplatňoval v novinách a časopisech, např. mezi 1899–1902 v obtýdeníku Romanleser, v Bukowinaer Post a Deutsches Volksblatt, kde uveřejňoval žertovné básně, příležitostné ódy k výročím spolkovým i státním, fejetony s postřehy z divadelního prostředí a satirické prózy namířené převážně na výjevy z měšťanského života. Podílel se na několika almanaších autorů pražské německé literatury. Samostatně vydal dva romány ''Echte Post Office mauritius zu verkaufen. Wo?'' (1895) a ''Peter Schlemihls zweite wundersame geschichte'' (1925). V prvním z nich je patrná tematická blízkost k oboru filatelie; '''R. '''byl majitelem a vydavatelem časopisu Austria-Philatelist. |
| + | |||
| + | Ačkoliv '''R. '''jako divadelní autor nepřekročil hranice německojazyčné Prahy, je třeba jeho divadelní činnost vnímat v kontextu spolkových aktivit, které dotvářely pražské kulturní milieu přelomu 19. a 20. století. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| Řádka 33: | Řádka 35: | ||
<ee:bibliography_content>P. R., Pirol.</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>P. R., Pirol.</ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Hry</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Hry</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>''Scipio Africanus minor'', t. 1889 (neprovedeno); ''Narrenrecht'', t. 1889, Neues deutsches Theater 1890; ''Glück?'', t. 1895, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896; ''Feuer in der Mädchenschule'', Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896;''Mein erstes Debut'', Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896; '' König Lear'', t. 1895, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1895; ''Pallas und Germania'', NDT 1902 (hra s živými obrazy u příležitosti 40. výročí spolku Deutscher Turnverein, spoluautor Carl Biberfeld); ''Frühlingsschauer'', t. 1906; ''Wieland der Schmied'', t. 1906, NDT 1908; ''Frühlingsschauer'', t. 1906; ''Herz-Dame Sticht! Lustspiel in drei Akten'', t. 1911).</ee:bibliography_content> | + | <ee:bibliography_content>''Scipio Africanus minor'', t. 1889 (neprovedeno); ''Narrenrecht'', t. 1889, Neues deutsches Theater 1890; ''Glück?'', t. 1895, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896; ''Feuer in der Mädchenschule'', Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896; ''Mein erstes Debut'', Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896; '' König Lear'', t. 1895, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1895; ''Pallas und Germania'', NDT 1902 (hra s živými obrazy u příležitosti 40. výročí spolku Deutscher Turnverein, spoluautor Carl Biberfeld); ''Frühlingsschauer'', t. 1906; ''Wieland der Schmied'', t. 1906, NDT 1908; ''Frühlingsschauer'', t. 1906; ''Herz-Dame Sticht! Lustspiel in drei Akten'', t. 1911).</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | ||
<ee:bibliography_content>NA Praha: Policejní ředitelství I, konskripce, karton 510, obr. 560, 592, 718 [manželka Franziska roz. Jelen]. | <ee:bibliography_content>NA Praha: Policejní ředitelství I, konskripce, karton 510, obr. 560, 592, 718 [manželka Franziska roz. Jelen]. | ||
| Řádka 71: | Řádka 73: | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | <noinclude><languages></languages></noinclude> | + | <noinclude><languages>[[de:Riedl, Peter]]</languages></noinclude> |
Aktuální verze z 17. 9. 2020, 17:20
Německy píšící dramatik, novinář a divadelní kritik aktivní na přelomu 19. a 20. století. Autor divadelních her a aktovek převážně satirické povahy. Účastník a organizátor německého spolkového života v Praze.
Celým jménem Peter Jan Christof Riedl. Narodil se jako druhé ze čtyř dětí majitele domu v Karlíně Davida Johanna Riedla a jeho ženy Theresie roz. Modré, byl vnukem známého výrobce dřevěných dechových nástrojů v Kraslicích Ignáce Petera Riedla. Vystudoval piaristické gymnázium a obchodní akademii v Praze. Na přání rodiny záhy přijal místo v bance, později se stal pojišťovacím úředníkem. Po smrti rodičů se začal soustavně věnovat žurnalistické činnosti. Od 1891 přispíval do týdeníku Montags-Revue aus Böhmen, kde v pravidelné rubrice Prager Theaterwoche referoval o dění v pražských německých divadlech, a aktivně se účastnil spolkového života. Byl členem a 1896–98 místopředsedou spolku německých spisovatelů Concordia a členem recesistického spolku Schlaraffia. Patřil mezi pořadatele pravidelných slavností německých spolků Frühlingsfest v Praze. Souběžně se uplatňoval jako dramatik, jeho hry byly uváděny v Novém německém divadle (Neues Deutsches Theater), později v Divadle ochotnického spolku (Vereinstheater), jehož byl R. členem.
Pětiaktová hra Scipio Africanus minor zůstala neprovedena, jevištní debut zaznamenal 1890 s pětiaktovkou Narrenrecht, inspirovanou skutečnou postavou požitkáře Bienvenuta Celliniho, pobývajícího v 16. století na dvoře francouzského krále Františka I. Po pětileté odmlce následovala premiéra parodie o životě divadelní rodiny König Lear v rámci večera k 15. výročí vzniku Německého ochotnického spolku (Deutscher Dilettantenverein) a tentýž večer byla uvedena i příležitostná hra Lebendes Bild. Následně uvedl R. dvě své frašky Feuer in der Mädchenschule a Mein erstes Debut během večera ve prospěch fondu absolventů pražské obchodní akademie. Hra Glück? s naturalistickými motivy líčí poklidný život ušlechtilé hraběnky v rezidenčním městečku, která netuší, že její muž svedl mladou dívku. Kritik A. Klaar vyzdvihl psychologickou stavbu díla a výstižné společenské typy, hra však provokovala cenzuru a na repertoáru se dlouho neudržela. Fraška Der Unwiderstehliche se setkala s tvrdou kritikou z pera autorova redakčního kolegy píšícího pod šifrou Dr. A. G. Dle jeho soudu se jednalo o promarněnou šanci, kdy R. vykreslil slibné komické charaktery a použil kvalitní osnovu, tu ale rozrušil řadou samoúčelně drsných a do omrzení se opakujících vtipů. Ke 40. výročí Německého tělovýchovného spolku (Deutscher Turnverein) upravil R. hru C. Biberfelda s živými obrazy Pallas und Germania. R. je autorem libret k baletu Karlsbad, ein Tanzmärchen (1902) a lidové hry se zpěvy Der Graf von Gleichen (1896) na hudbu F. Mohaupta. Poslední prokazatelně uvedenou hrou byla dramatická báseň pro 31 postav Wieland der Schmied, v níž autor spektakulárním způsobem zpracoval starogermánskou pověst o kováři Wielandovi. Poté se jako divadelní autor odmlčel.
Jako básník a prozaik se R. uplatňoval v novinách a časopisech, např. mezi 1899–1902 v obtýdeníku Romanleser, v Bukowinaer Post a Deutsches Volksblatt, kde uveřejňoval žertovné básně, příležitostné ódy k výročím spolkovým i státním, fejetony s postřehy z divadelního prostředí a satirické prózy namířené převážně na výjevy z měšťanského života. Podílel se na několika almanaších autorů pražské německé literatury. Samostatně vydal dva romány Echte Post Office mauritius zu verkaufen. Wo? (1895) a Peter Schlemihls zweite wundersame geschichte (1925). V prvním z nich je patrná tematická blízkost k oboru filatelie; R. byl majitelem a vydavatelem časopisu Austria-Philatelist.
Ačkoliv R. jako divadelní autor nepřekročil hranice německojazyčné Prahy, je třeba jeho divadelní činnost vnímat v kontextu spolkových aktivit, které dotvářely pražské kulturní milieu přelomu 19. a 20. století.
Pseudonymy a šifry
P. R., Pirol.
Hry
Scipio Africanus minor, t. 1889 (neprovedeno); Narrenrecht, t. 1889, Neues deutsches Theater 1890; Glück?, t. 1895, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896; Feuer in der Mädchenschule, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896; Mein erstes Debut, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896; König Lear, t. 1895, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1895; Pallas und Germania, NDT 1902 (hra s živými obrazy u příležitosti 40. výročí spolku Deutscher Turnverein, spoluautor Carl Biberfeld); Frühlingsschauer, t. 1906; Wieland der Schmied, t. 1906, NDT 1908; Frühlingsschauer, t. 1906; Herz-Dame Sticht! Lustspiel in drei Akten, t. 1911).
Prameny
NA Praha: Policejní ředitelství I, konskripce, karton 510, obr. 560, 592, 718 [manželka Franziska roz. Jelen].
AHMP: Matrika narozených, Karlín, kostel sv. Cyrila a Metoděje, sig. KAR N2, 1852–1855, s. 2. [online, cit. 24. 8. 2020] URL: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=B2F713F541CF4131ACE85F93740D4DA9&scan=7
Literatura
Deutsche Musik-Zeitung (Wien) 15, 1888, č. 42 (příloha s partiturou hymny ke 40. výročí vlády Františka Josefa I.); Prager Tagblatt 16. 5., 18. 5., 19. 5. 1890 (ohlasy na uvedení hry Narrenrecht), 7. 4. 1893 (P. R. ohlášen jako zapisovatel výboru pro slavnosti Frühlingsfest), 24. 11. 1895 (oznámení o uvedení her König Lear a Lebendes Bild), 19. 1. 1896 (ohlášení premiéry frašek Mein erstes Debut a Feuer in der Mädchenschule), 10. 3. 1896 (místopředsednictví ve spolku Concordia), 9. 4. 1896 (oznámení o premiéře hry Glück?), 5. 8. 1897 (oznámení o premiéře tříaktové frašky Der Unwiderstehliche), [Dr. A. G.] 9. 4., 10. 4. 1896, 7. 8. 1897 (kritika hry Der Unwiderstehliche), 21. 2. 1898 (místopředsednictví ve spolku Concordia), 24. 4. 1900 (členství ve spolku Deutscher Dilettantenverein), 23. 3. 1902 (zpráva o 40. výročí spolku Deutscher Turnverein), 11. 6. 1908 (ohlášení premiéry hrdinské dramatické básně Wieland der Schmied), 22. 12. 1912 (k 60. narozeninám P. R.); Prager Abendblatt 9. 4., 10. 4. 1896; Wiener Bilder 2. 4. 1902 (ohlas na uvedení Pallas und Germania); Deutsche Zeitung Bohemia (Prag) 29. 5. 1925 (nekrolog P. R.); H. Schmuck, W. Gorzny (eds.): Gesamtverzeichnis des deutschsprachigen Schrifttums (GV) 1700–1910, New York – London – Paris 1984, P. Becher a kol.: Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder, Stuttgart 2017; R. N. Bloch: Peter Riedl Bibliographie [online, cit. 27. 7. 2020], URL: https://robert-n-bloch.jimdofree.com/bio-bibliographien/riedl-peter/.
ČHS [in Riedl, Peter Ignaz, online, cit. 24. 8. 2020], URL: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=1000157, Heinrichsen, Kosel
Životní události
- 19. 12. 1852: narození, Karlín (Praha, CZ)
- 26. 5. 1925: úmrtí, Kostrčany u Valče (CZ)
Vznik: 2020
Autor: Aleš Misař
