Rusa, Rudolf: Porovnání verzí

Verze z 26. 3. 2020, 17:11

Celým jménem Rudolf Michael Rusa. Otec byl úředníkem u Nejvyššího soudního úřadu ve Vídni. Na jeho přání absolvoval R. akademické gymnázium, zároveň hrál na violu a zpíval ve Vídeňském hudebním spolku. Zlákalo ho však divadlo a jako šestnáctiletý debutoval v květnu 1832 v letním divadle v Meidlingu na vídeňském předměstí. Poté byl členem několika kočujících společností, s nimiž hrál v Čechách, Německu, Rakousku a v Uhrách. Nejprve byl 1833 angažován J. A. Lutzem jako mladý milovník v Karlových Varech, s Lutzovou společností vystupoval i na jaře 1834 v Plzni. Mezi 1835–36 hrál R. jako člen společnosti A. Millera v Plzni, Hradci Králové a v saské Žitavě (Zittau). Pak se vrátil k Lutzově společnosti, se kterou vystupoval opět v Plzni, Českých Budějovicích, Bamberku a Norimberku. V září 1839 se připojil ke společnosti M. Römera v Teplicích, se kterou od podzimu 1840 působil v Liberci. V létě 1841 jej angažoval A. A. Roll, jehož společnost hrála v Uhrách v Rábu (Györ), Pětikostelí (Pécs) a hornorakouském Celovci (Klagenfurt). U Rollovy společnosti R. vystupoval i 1844 v letním divadle v Badenu u Vídně, kde zaujal ředitele F. Pokorného. Od doby, kdy jej Pokorný angažoval jako hlavního komika v Divadle v Josefstadtu, získával dlouhodobější angažmá v městských divadlech. Na jaře 1849 R. po pěti letech opustil Pokorného prodělávající divadlo, od Velikonoc t. r. působil dva roky v Prešpurku. Od dubna 1851 hrál v městském divadle v Brně, kde setrval čtyři roky. 1855 odešel do městského divadla v Temešváru, ale po několika měsících působení ukončil a přijal angažmá ve spojených německých divadlech v Budě a Pešti (dn. Budapešť), kde setrval od podzimu 1855 do léta 1856. Vystupoval v německém městském divadle v Pešti, v městském divadle v Budíně a v budínském letním divadle. Od října 1856 působil u J. Glöggla v hraběcím Skarbkově divadle ve Lvově. Ředitel Glöggl v květnu 1858 zemřel a R. využil nabídky tehdejšího brněnského ředitele G. Denemyho a vrátil se do Brna. Členem městského divadla v Brně byl plných šestadvacet let až do své smrti. Na jevišti se naposledy objevil 2. dubna 1884, zemřel 15. dubna 1884 na rakovinu jater.

První manželka Louise Rusa (1821 – 4. 9. 1848 Olomouc) byla tanečnice a herečka, s manželem byli v angažmá u Rollovy společnosti, hráli spolu např. v Celovci. Druhá manželka Therese Rusa (? – 1874) byla herečka, působila v oboru mladých milovnic, později hrála komické matky a kokety. S R. hrála v Teplicích, Temešváru, Budapešti a v Brně. Kvůli dlouhotrvající nemoci se ke konci života z divadel stáhla.

Hereckou kariéru začalR. v roli chudého rybáře Karla Schilfa v Raimundově pohádkové hře Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär. Od počátku hereckého působení byl obsazován do rolí milovníků a hrdinů. V osmnácti letech hrál Carla Moora (F. Schiller: Die Räuber), Tella (F. Schiller: Wilhelm Tell), Götze (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen) či Jaromira v Grillparzerově Die Ahnfrau. Od 1841, kdy úspěšně zastoupil indisponovaného kolegu v roli Tita Feuerfuchse (J. Nestroy: Talisman), byl obsazován i do rolí charakterních komiků. Zlomem v R. kariéře byla role Sebastiana Tratschmierla v Nestroyově frašce Der Tritschtratsch v letním divadle v Badenu u Vídně, díky které se na podzim 1844 stal hlavním komikem Divadla v Josefstadtu. Po návratu do Brna (1858) slavil úspěch v rolích Millera (F. Schiller: Kabale und Liebe), Lindenwirtha (Ch. Birch-Pfeiffer: Dorf und Stadt), Hillera (G. Freytag: Graf Waldemar), či Raimunda (K. Haffner: Therese Krones). Často hrál v lidových hrách A. L’Arronge (Hasemanns Tochter, Mein Leopold) a L. Anzengrubera (Der Pfarrer von Kirchfeld, Der Meineidbauer, Die Kreuzelschreiber). Nejčastěji účinkoval ve fraškách, veselohrách a komických lidových hrách, jako baryton vystupoval v menších operetních partech, v opeře ztvárňoval mluvené role. Od 60. let působil i jako herec charakterních rolí a otců.

V hereckém projevu byl ovlivněn především poetikou her F. Raimunda i fraškovitou dramatikou J. Nestroye. K jeho nejoblíbenějším patřily role Fortunata Wurzela (Das Mädchen aus der Feenwelt oder das Bauer als Milionär), Rappelkopfa (Der Alpenkönig und der Menschenfeind) či Valentina (Der Verschwender) z Raimundových her. Když 20. května 1882 slavil R. padesátileté výročí působení u divadla, zvolil si právě roli legendárního divadelníka Ferdinanda Raimunda, jehož osudy zpracoval ve stejnojmenné divadelní hře K. Elmar. V listopadu t. r. se zúčastnil slavnostního otevření nové budovy brněnského divadla: vystoupil ve frašce Bei Frau Bruna ředitele A. Franckela i v Schillerově truchlohře Egmont. Jeho poslední rolí byl hostinský Lillas Pastia v Bizetově Carmen. Od 1860 v brněnském divadle také příležitostně režíroval (J. Findeisen: Fanny, die schieche Nuß, A. Langer: Strauß und Lanner, J. Böhm: Der Wirth von Heßendorf, J. Grün dle E. Breiera: Wo steckt der Teufel?).

Největší popularity dosáhl R. v brněnském angažmá. Za téměř třicetiletou kariéru zde proslul schopností celostně uchopit charakter komických postav, ceněna byla jeho oddanost hereckému řemeslu. Veřejnost i kolegové vnímali R. smrt jako velkou ztrátu pro brněnskou kulturu, náklady na pohřeb hradilo divadlo spolu se členy souboru. Přestože R. vystupoval v populárních operetách i tehdejších moderních komediích, zůstal celý život věrný komice vídeňského lidového divadla a stal se strážcem odkazu Raimunda a Nestroye na brněnském jevišti.

Role

Celým jménem Rudolf Michael Rusa. Otec byl úředníkem u Nejvyššího soudního úřadu ve Vídni. Na jeho přání absolvoval R. akademické gymnázium, zároveň hrál na violu a zpíval ve Vídeňském hudebním spolku. Zlákalo ho však divadlo a jako šestnáctiletý debutoval v květnu 1832 v letním divadle v Meidlingu na vídeňském předměstí. Poté byl členem několika kočujících společností, s nimiž hrál v Čechách, Německu, Rakousku a v Uhrách. Nejprve byl 1833 angažován J. A. Lutzem jako mladý milovník v Karlových Varech, s Lutzovou společností vystupoval i na jaře 1834 v Plzni. Mezi 1835–36 hrál R. jako člen společnosti A. Millera v Plzni, Hradci Králové a v saské Žitavě (Zittau). Pak se vrátil k Lutzově společnosti, se kterou vystupoval opět v Plzni, Českých Budějovicích, Bamberku a Norimberku. V září 1839 se připojil ke společnosti M. Römera v Teplicích, se kterou od podzimu 1840 působil v Liberci. V létě 1841 jej angažoval A. A. Roll, jehož společnost hrála v Uhrách v Rábu (Györ), Pětikostelí (Pécs) a hornorakouském Celovci (Klagenfurt). U Rollovy společnosti R. vystupoval i 1844 v letním divadle v Badenu u Vídně, kde zaujal ředitele F. Pokorného. Od doby, kdy jej Pokorný angažoval jako hlavního komika v Divadle v Josefstadtu, získával dlouhodobější angažmá v městských divadlech. Na jaře 1849 R. po pěti letech opustil Pokorného prodělávající divadlo, od Velikonoc t. r. působil dva roky v Prešpurku. Od dubna 1851 hrál v městském divadle v Brně, kde setrval čtyři roky. 1855 odešel do městského divadla v Temešváru, ale po několika měsících působení ukončil a přijal angažmá ve spojených německých divadlech v Budě a Pešti (dn. Budapešť), kde setrval od podzimu 1855 do léta 1856. Vystupoval v německém městském divadle v Pešti, v městském divadle v Budíně a v budínském letním divadle. Od října 1856 působil u J. Glöggla v hraběcím Skarbkově divadle ve Lvově. Ředitel Glöggl v květnu 1858 zemřel a R. využil nabídky tehdejšího brněnského ředitele G. Denemyho a vrátil se do Brna. Členem městského divadla v Brně byl plných šestadvacet let až do své smrti. Na jevišti se naposledy objevil 2. dubna 1884, zemřel 15. dubna 1884 na rakovinu jater.

První manželka Louise Rusa (1821 – 4. 9. 1848 Olomouc) byla tanečnice a herečka, s manželem byli v angažmá u Rollovy společnosti, hráli spolu např. v Celovci. Druhá manželka Therese Rusa (? – 1874) byla herečka, působila v oboru mladých milovnic, později hrála komické matky a kokety. S R. hrála v Teplicích, Temešváru, Budapešti a v Brně. Kvůli dlouhotrvající nemoci se ke konci života z divadel stáhla.

Hereckou kariéru začalR. v roli chudého rybáře Karla Schilfa v Raimundově pohádkové hře Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär. Od počátku hereckého působení byl obsazován do rolí milovníků a hrdinů. V osmnácti letech hrál Carla Moora (F. Schiller: Die Räuber), Tella (F. Schiller: Wilhelm Tell), Götze (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen) či Jaromira v Grillparzerově Die Ahnfrau. Od 1841, kdy úspěšně zastoupil indisponovaného kolegu v roli Tita Feuerfuchse (J. Nestroy: Talisman), byl obsazován i do rolí charakterních komiků. Zlomem v R. kariéře byla role Sebastiana Tratschmierla v Nestroyově frašce Der Tritschtratsch v letním divadle v Badenu u Vídně, díky které se na podzim 1844 stal hlavním komikem Divadla v Josefstadtu. Po návratu do Brna (1858) slavil úspěch v rolích Millera (F. Schiller: Kabale und Liebe), Lindenwirtha (Ch. Birch-Pfeiffer: Dorf und Stadt), Hillera (G. Freytag: Graf Waldemar), či Raimunda (K. Haffner: Therese Krones). Často hrál v lidových hrách A. L’Arronge (Hasemanns Tochter, Mein Leopold) a L. Anzengrubera (Der Pfarrer von Kirchfeld, Der Meineidbauer, Die Kreuzelschreiber). Nejčastěji účinkoval ve fraškách, veselohrách a komických lidových hrách, jako baryton vystupoval v menších operetních partech, v opeře ztvárňoval mluvené role. Od 60. let působil i jako herec charakterních rolí a otců.

V hereckém projevu byl ovlivněn především poetikou her F. Raimunda i fraškovitou dramatikou J. Nestroye. K jeho nejoblíbenějším patřily role Fortunata Wurzela (Das Mädchen aus der Feenwelt oder das Bauer als Milionär), Rappelkopfa (Der Alpenkönig und der Menschenfeind) či Valentina (Der Verschwender) z Raimundových her. Když 20. května 1882 slavil R. padesátileté výročí působení u divadla, zvolil si právě roli legendárního divadelníka Ferdinanda Raimunda, jehož osudy zpracoval ve stejnojmenné divadelní hře K. Elmar. V listopadu t. r. se zúčastnil slavnostního otevření nové budovy brněnského divadla: vystoupil ve frašce Bei Frau Bruna ředitele A. Franckela i v Schillerově truchlohře Egmont. Jeho poslední rolí byl hostinský Lillas Pastia v Bizetově Carmen. Od 1860 v brněnském divadle také příležitostně režíroval (J. Findeisen: Fanny, die schieche Nuß, A. Langer: Strauß und Lanner, J. Böhm: Der Wirth von Heßendorf, J. Grün dle E. Breiera: Wo steckt der Teufel?).

Největší popularity dosáhl R. v brněnském angažmá. Za téměř třicetiletou kariéru zde proslul schopností celostně uchopit charakter komických postav, ceněna byla jeho oddanost hereckému řemeslu. Veřejnost i kolegové vnímali R. smrt jako velkou ztrátu pro brněnskou kulturu, náklady na pohřeb hradilo divadlo spolu se členy souboru. Přestože R. vystupoval v populárních operetách i tehdejších moderních komediích, zůstal celý život věrný komice vídeňského lidového divadla a stal se strážcem odkazu Raimunda a Nestroye na brněnském jevišti.

Prameny

MZA, Sbírka matrik, 16988 Brno – sv. Jan (u minoritů), matrika zemřelých 1853–1921, s. 184.
MZK (Brno): sig. Skř. 10-1156.035; Rusa, Schauspieler. Brno: C. a K. Dvorní Atelier Rafael (fotografie).

Literatura

Allgemeine Theater-Chronik (Leipzig) 1834, s. 341; 1837, s. 600; 1839, s. 438, 460; 1844, s. 136, 376; 1845, s. 78, 262, 421, 507, 536; Bühnenwelt (Nürnberg) 1843, s. 90; Der Humorist (Wien) 18. 7. 1845; 11. 5. 1846; 19. 11. 1852; Wiener Zeitschrift 20. 10. 1846; Fremden-Blatt (Wien) 5. 7., 6. 7., 10. 7., 26. 7., 31. 7., 12. 8., 20. 8., 1. 10., 5. 10. 1847; 10. 2. 1849; 3. 11. 1876; Almanach für Freunde des Schauspielkunst (Berlin) 1849, s. 58 (nekrolog manželky Luisy); Neuigkeiten (Brünn) 18. 4. 1854; Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1854, s. 101; 1855, s. 87–88; 1857, s. 223; 1859, s. 93; 1883, s. 104–106; Pesth-Ofner Localblatt 21. 2., 8. 3., 29. 9., 30. 9., 6. 10., 11. 10., 13. 10., 18. 10., 28. 10., 13. 11., 23. 11., 28. 11., 15. 12., 16. 12., 19. 12. 1855; 17. 1., 31. 1., 15. 2., 2. 3., 9. 3., 15. 3., 23. 3., 26. 4., 3. 5., 18. 6., 26. 6., 28. 6., 12. 7., 17. 7., 19. 7. 1856; Brünner Zeitung 10. 9., 18. 9., 24. 9., 25. 9., 26. 9., 13. 10., 23. 10., 24. 10., 7. 11., 30. 11., 15. 12. 1858; 6. 1., 9. 1., 4. 2., 15. 2., 20. 2. 1859; 14. 1., 24. 2., 3. 6., 1. 10. 1864; 31. 1., 4. 11. 1865; 8. 2., 23. 6. 1866; 21. 3., 2. 7., 7. 9. 1867; 8. 2., 9. 3., 28. 12. 1868; 9. 7., 15. 9. 4. 11., 1869; 24. 5., 26. 6., 21. 11. 1871; 15. 5., 1. 7., 21. 10., 1872; 22. 8., 19. 12., 23. 12. 1873; 6. 3., 27. 5., 3. 12. 1874; 30. 1., 9. 2., 12. 7. 1875; 1. 2., 10. 4., 23. 6. 1876; 2. 5., 12. 6., 26. 6. 1877; 30. 3., 23. 9., 25. 9. 1878; 4. 2., 1. 7., 15. 11. 1879; 14. 12., 23. 12, 29. 12. 1882; 5. 3., 14. 3., 5. 5. 1883; 6. 1., 11. 1., 2. 4. 1884; Der Zwischen-Akt (Wien) 1. 7., 7. 7., 11. 7., 24. 7., 30. 8. 1860; Theater-Journal (Brünn) 1861, s. 4.; Berliner Musikzeitung 25. 3. 1863; Tagesbote aus Mähren (Brünn) 6. 1., 15. 1. 21. 1., 26. 1., 28. 1., 6. 2., 9. 2., 31. 3., 20. 4., 28. 5. 1870; Wiener Theater-Chronik 11. 5. 1877; Almanach des Genossenschaft Deutscher Bühnen Angehöriger (Leipzig) 1883, s. 34 ● úmrtí a nekrology: Brünner Zeitung 16. 4. 1884; Mährisch-schlesischer Correspondent (Brünn) 16. 4. 1884; Neue Freie Presse (Wien) 18. 4. 1884; Wiener Theaterzeitung 1. 5. 1884; Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1885, s. 261–262 ● F. Mayer: Chancen des Nürnberger Theaters: von seiner frühesten Entstehung bis zu seiner Gegenwart, Nürnberg 1843, s. 116; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, s. 25, 139–140.

Biographisches Bühnen-Lexikon, Kosch, Ulrich

Vznik: 2020
Autor: Klára Škrobánková