Kobler, Franz: Porovnání verzí

Člen rozvětvené rodiny tanečníků, baletních mistrů a choreografů, kterou v 18. stol. založil rodák z Lince, tanečník a loutkář Joseph K., manžel tanečnice a herečky Henrietty (nar. 1796 v Gdaňsku [Danzig]). Bratr tanečnic Johanny ([Jeanetty], 1. 11. 1791 Vídeň–1868 Wrocław [Breslau] a Nanetty ([Anny], asi 1816 provd. za choreografa F. Bernardelliho). Otec tanečníka Franze K. juniora (1826 Gdaňsk–20. 9. 1903 Pešť), s nímž bývá zaměňován, a tanečnic Loui­sy (nar. 1830 Braunschweig) a Niny (nar. 1832 Wrocław).

Od dětství vystupoval se svými sestrami ve Vídni („Koblerischer Kinderballett“, od 28. 5. 1806 v Theater in der Josefstadt). Kolem 1812 na sebe upozornil jako první tanečník Schouw­burg Theater v Amsterdamu. Kočující rodina se v různých časových intervalech vždy na určitou dobu vracela do Vídně (1814 tam pro ně L. van Beethoven aranžoval pro klavír na čtyři ruce dvě části ze svého baletu op. 43 Die Geschöpfe des Prometheus, úpravu vydalo nakl. Hoffmei­ster v Lipsku). Jako hosté nebo v krátkých an­gažmá působili Koblerovi 1813 ve vídeňském dvorním divadle, v Linci, Paříži a v Belgii, 1814–15 v Pešti a Budíně, 1815 v Praze, 1818 ve Varšavě a 1830 v Berlíně, 1831 v Breslau. 1833 je ve Lvově kritika chválila, ale poukazo­vala na to, že se neprávem vydávají za členy ví­deňského dvorního baletu. 1833 se Franz K. bez úspěchu ucházel o místo ředitele divadla v Breslau. 1839–41 byli ve Schwerinu, 1841–42 ve Výmaru. K. je uváděn 1843 jako baletní mistr a tanečník v hamburském Thalia-Theater a 1844 ve stejné funkci v Rize. Od Velikonoc 1846 do Velikonoc 1849 byl K. angažován v Praze ve StD a spolu s ním jeho děti Franz K. junior, Louisa a Nina. Po odchodu rodiny z Prahy nelze vždy bezpečně rozlišit angažmá otce a syna. Pravděpodobně K. junior působil 1850 v Kodani u dánského královského baletu, 1852 byl některý z K. choreografem Theater in der Leopoldstadt ve Vídni, 1852–54 byli otec a syn K. angažováni v maďarském Národním divadle v Pešti, 1. a 11. 6. 1853 hostovala celá rodina znovu v Praze. 1856–58 a 1867–72 se jméno K. objevuje v divadle Hannoveru a 1883–84 byl K. junior učitelem tance na Stát­ní herecké škole v Pešti.

Při prvním hostování ve StD 1815 vystoupili i sourozenci Jeanetta, Nanetta a Franz. Zopako­vali svůj vídeňský repertoár: divertissement Die glückliche Wilde a pantomimu Die nächtli­chen Liebhaber na neznámou hudbu. Spolu s pražským hercem, tanečníkem a mimem W. Gerstlem tančili ještě v anonymním baletu Der Raub der Zemira.

1846 angažoval rodinu do StD jeho nový ředitel J. Hoffmann; rozšířil baletní soubor, který vedle K. tvořilo 5 dalších sólistů (A. Köbischová, M. a P. Wielandovy, pánové Pohl a Schmiller), 9 figurantů, 13 figurantek, škola s 12 dětmi, inspicient a korepetitor. První K. choreografickou prací bylo aranžmá při slavnostním zahájení nového ředitelského ob­dobí 13. 4. 1846, kdy byla dávána Hickelova slavnostní hra Die Weihe der Kunst s hudbou F. Škroupa (14. 4. bylo zahajovací čes. předsta­vení s hrou Tylovou). J. Hoffmann svůj rozšíře­ný balet značně zaměstnával. K. studoval sa­mostatné balety a taneční vložky do oper a činoher, aranžoval drobné choreografie (pas de deux, pas de trois gracieux, pas de quatre, rococo-duo ap.) a vedle lidové podívané (ka­binet s pohyblivými figurami, rybářský tanec, jarmareční „militaristické evoluce“) připra­voval i náročná čísla romantického baletu, kte­rá tančily jeho děti (např. Louisa jako Hele­na–přelud v Meyerbeerově opeře Robert der Teufel). Uvedl hned v první sezoně pět divertis­sementů a hrál je ve 24 reprízách. Jejich náplň tvořily tance nejrůznějších národů: ruské (ko­zácké), španělské (cachuca, bolero, jota arago­naise), uherské, turecké, čínské, arabské a slo­vanské (krakoviaky, mazurky). Pro volný útvar „národního baletu“ Krakauer Hochzeit (1846) nastudoval mazurky a uherské tance. Slovenský Drátenický tanec, českého Strašáka a českou polku připravil pro Tylovu hru Chudý kejklíř, aneb Noční navštívení, hranou 1848 ve pro­spěch baletního sboru s Ninou v hlavní ženské taneční roli. České tance v originálním choreo­grafickém řešení předjímaly v předvečer revo­lučních událostí vlnu národního sebeuvědo­mování. Efektní čísla zařadil K. také do samostatných baletů, např. tanec před zrcadlem nebo stínový tanec v baletu Der Schutzgeist, je­hož repríza 30. 3. 1849, hraná ve prospěch celé rodiny K., byla jejím posledním pražským představením.

Pražská kritika oceňovala především tech­nickou úroveň a eleganci provedení tanců, jíž rodina vynikala. K.-junior a jeho sestry byli po­čítáni mezi „skutečné umělce“. K.-senior si udržoval starší styl, v němž převažovala bohatá mimika a groteskní prvky; jeho podání uher­ských a jihoněmeckých tanců bylo pokládáno za velmi zdařilé. Významným choreografem zřejmě nebyl, jeho rodinný soubor však zvládal i náročné úkoly.