Boschetti, Theresia: Porovnání verzí
m |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádka 27: | Řádka 27: | ||
Andreas B. cestoval s divadelními společnostmi po Čechách a cizině. Hrál hrdiny středního věku, otce a intrikány. Na jaře 1862 se vrátil do Prahy. Hovořil částečně česky a byl angažován ve StD pro český i německý soubor. V českém představení poprvé vystoupil 21. 4. 1862, později nastudoval vedle německých asi 25 českých rolí, včetně shakespearovských, v nichž však byla jeho čeština kritizována. Česky hrál naposledy v listopadu 1862, po Velikonocích 1863 ukončil hereckou dráhu. | Andreas B. cestoval s divadelními společnostmi po Čechách a cizině. Hrál hrdiny středního věku, otce a intrikány. Na jaře 1862 se vrátil do Prahy. Hovořil částečně česky a byl angažován ve StD pro český i německý soubor. V českém představení poprvé vystoupil 21. 4. 1862, později nastudoval vedle německých asi 25 českých rolí, včetně shakespearovských, v nichž však byla jeho čeština kritizována. Česky hrál naposledy v listopadu 1862, po Velikonocích 1863 ukončil hereckou dráhu. | ||
− | Theresia žila pouze s otcem, vyrůstala ve společnostech, s nimiž cestoval, a hrála dětské role (prokazatelně v Plzni 1851, 1852 a 1856, kdy bydleli v bývalém Tylově bytě). 1860 začala studovat zpěv v Salcburku. 1862 získala současně s otcem místo v StD; v českém představení poprvé hrála 3. 5. 1862 (fraška se zpěvy a tanci ''Okolo světa''). V německém souboru, kde byly vedle ní další čtyři sopranistky, měla v šestnácti letech nejméně zkušeností a pokračovala v pěveckém školení. 1862/63, během separace samostatného českého PD, byla pro ně angažována. Již v srpnu 1864 však odešla do dvorního divadla ve Wiesbadenu, kde strávila pět let. Od prosince 1869 do konce listopadu 1872 byla členkou dvorní opery ve Vídni, poté městského divadla v Lipsku. V srpnu 1871 se jí ve Frankfurtu n. M. narodil nemanželský | + | Theresia žila pouze s otcem, vyrůstala ve společnostech, s nimiž cestoval, a hrála dětské role (prokazatelně v Plzni 1851, 1852 a 1856, kdy bydleli v bývalém Tylově bytě). 1860 začala studovat zpěv v Salcburku. 1862 získala současně s otcem místo v StD; v českém představení poprvé hrála 3. 5. 1862 (fraška se zpěvy a tanci ''Okolo světa''). V německém souboru, kde byly vedle ní další čtyři sopranistky, měla v šestnácti letech nejméně zkušeností a pokračovala v pěveckém školení. 1862/63, během separace samostatného českého PD, byla pro ně angažována. Již v srpnu 1864 však odešla do dvorního divadla ve Wiesbadenu, kde strávila pět let. Od prosince 1869 do konce listopadu 1872 byla členkou dvorní opery ve Vídni, poté městského divadla v Lipsku. V srpnu 1871 se jí ve Frankfurtu n. M. narodil nemanželský syn Viktor. V létě 1874 se vrátila do Prahy a od listopadu ji ředitel PD Maýr znovu přijal jako operetní subretu a koloraturní sopranistku. V době prvního otevření ND 1881 nebyla její smlouva prodloužena. V červenci 1883 měla být údajně angažována do ND místo odcházející I. Reichové, informace tisku se ale nepotvrdila. Od podzimu 1881 do 1883 vystupovala jako členka Švandovy společnosti v jeho divadle na Smíchově, od ledna 1884 byla Švandovým stálým hostem v plzeňské opeře, kde působila i jako učitelka (její žákyní byla mj. plzeňská zpěvačka M. Chlostíková). V lednu 1885 vystoupila v ND, spolupráce však nepokračovala a '''B. '''se odstěhovala za synem, zřejmě i s otcem. |
− | + | Během svého prvního angažmá ve StD a PD opouštěla '''B. '''dětské činoherní role a přebírala operní; např. v červenci 1862 spoluúčinkovala v roli Anniny v Novoměstském divadle s hostujícím italským souborem v italském představení Verdiho ''Traviaty''. Ač vládla češtinou omezeně, byla do PD přijata i pro mluvené role. Od konce roku 1863 jí byly ukládány úkoly lokální zpěvačky, vystupovala však i v baletech, např. v červnu 1864 v mimované roli s hostující francouzskou společností v baletu ''Život ve snách''. Již v této době se začala profilovat jako operetní subreta (Eurydika v české premiéře Offenbachovy operety ''Orfeus v podsvětí''). Během následujícího devítiletého angažmá v Německu a ve Vídni obsáhla italský a francouzský sopránový operní repertoár s řadou koloraturních rolí v dílech Meyerbeerových a Mozartových. Ač se její čeština nezlepšila, pomohla jí pověst zpěvačky vídeňské dvorní opery 1874 k angažmá v PD a byla přijata i do české vlastenecké společnosti; přátelila se např. s V. Náprstkem. Rolí Ireny v Offenbachově operetě ''Vévodkyně z Gerolsteinu ''se ihned „vrátila do oboru, v němž mezi námi od počátku vyrůstala“ (''Hudební listy ''1874). Vyhraněný operetní profil (vedle špatné češtiny) by vysvětloval, proč vedení ND 1881 neprodloužilo její smlouvu. V koloraturním oboru jí konkurovala E. z Ehrenbergů, které ředitel Maýr dával přednost, a '''B. '''se mohla uplatnit především v českých premiérách populárních zahraničních operet. Omezený počet jejích nových rolí souvisel zřejmě se značným počtem operetních repríz. Pomohla k dobrému přijetí i několika českým dílům (Karolina, Smetana: ''Dvě vdovy, ''Princezna Dželma, Bendl: ''Indická princezna ''ad.). Roli Karoliny si ponechala trvale v repertoáru a zpívala ji i v Plzni. I ve Švandově divadle v Praze zpívala v operetách (Rosalinda, Joh. Strauss: ''Netopýr'', Giroflé-Girofla, Lecocq: ''Giroflé-Girofla''), zatímco při hostování v Plzni uplatnila své operní postavy a publikum ocenilo kvality jejího hlasu, zastiňované v Praze konkurencí (Lucrezie, Donizetti: ''Lukrezie Borgia'', Lucie, Donizetti: ''Lucie z Lammermooru'', Nancy, Flotow: ''Marta'', Leonora, Verdi: ''Troubadour''). Navzdory jazykovým problémům byla výraznou postavou českého hudebního divadla v éře PD a její pěvecké kvality pomáhaly udržovat dobrou úroveň scény. | |
Syn Viktor (23. 8. 1871 Frankfurt n. M. 12. 4. 1933 Vídeň) žil od 1874 s matkou v Praze. Hudebně se vzdělával u V. Libenského, pak vystudoval ve Vídni konzervatoř a od 1888 byl varhaníkem ve vídeňských chrámech. 1900–10 a 1913–32 pracoval jako korepetitor sólistů vídeňské dvorní (státní) opery. Kromě desítek rozsáhlých církevních skladeb napsal tři neprovedené opery a několik singspielů. | Syn Viktor (23. 8. 1871 Frankfurt n. M. 12. 4. 1933 Vídeň) žil od 1874 s matkou v Praze. Hudebně se vzdělával u V. Libenského, pak vystudoval ve Vídni konzervatoř a od 1888 byl varhaníkem ve vídeňských chrámech. 1900–10 a 1913–32 pracoval jako korepetitor sólistů vídeňské dvorní (státní) opery. Kromě desítek rozsáhlých církevních skladeb napsal tři neprovedené opery a několik singspielů. |
Aktuální verze z 6. 2. 2020, 12:14
Česky psána Tereza Boschettiová, Boschettová. Jejím otcem byl herec Andreas B. (22. 12. 1816 Praha–Malá Strana–19. 8. 1905 Vídeň), syn pražského barvíře hedvábí Josefa B. Matkou byla Elisabeth Soukupová [v matrice Sokup], dcera brněnského tkalce. Otec legitimoval dceru sňatkem s matkou v Praze 1865. Je možné, že Andreas B. byl příbuzný s rodinou italského tanečníka Giuseppa/Josefa B. (nar. v Parmě), který se společností G. Molinariho 1763/64 působil v divadle v Kotcích spolu s manželkou Rosou (roz. Růženou Černou), s níž se oženil 1763 v Olomouci. Blíže neznámá slečna B. vystupovala 1824–30 v souboru StD v menších rolích českých a německých operních i činoherních představení.
Andreas B. cestoval s divadelními společnostmi po Čechách a cizině. Hrál hrdiny středního věku, otce a intrikány. Na jaře 1862 se vrátil do Prahy. Hovořil částečně česky a byl angažován ve StD pro český i německý soubor. V českém představení poprvé vystoupil 21. 4. 1862, později nastudoval vedle německých asi 25 českých rolí, včetně shakespearovských, v nichž však byla jeho čeština kritizována. Česky hrál naposledy v listopadu 1862, po Velikonocích 1863 ukončil hereckou dráhu.
Theresia žila pouze s otcem, vyrůstala ve společnostech, s nimiž cestoval, a hrála dětské role (prokazatelně v Plzni 1851, 1852 a 1856, kdy bydleli v bývalém Tylově bytě). 1860 začala studovat zpěv v Salcburku. 1862 získala současně s otcem místo v StD; v českém představení poprvé hrála 3. 5. 1862 (fraška se zpěvy a tanci Okolo světa). V německém souboru, kde byly vedle ní další čtyři sopranistky, měla v šestnácti letech nejméně zkušeností a pokračovala v pěveckém školení. 1862/63, během separace samostatného českého PD, byla pro ně angažována. Již v srpnu 1864 však odešla do dvorního divadla ve Wiesbadenu, kde strávila pět let. Od prosince 1869 do konce listopadu 1872 byla členkou dvorní opery ve Vídni, poté městského divadla v Lipsku. V srpnu 1871 se jí ve Frankfurtu n. M. narodil nemanželský syn Viktor. V létě 1874 se vrátila do Prahy a od listopadu ji ředitel PD Maýr znovu přijal jako operetní subretu a koloraturní sopranistku. V době prvního otevření ND 1881 nebyla její smlouva prodloužena. V červenci 1883 měla být údajně angažována do ND místo odcházející I. Reichové, informace tisku se ale nepotvrdila. Od podzimu 1881 do 1883 vystupovala jako členka Švandovy společnosti v jeho divadle na Smíchově, od ledna 1884 byla Švandovým stálým hostem v plzeňské opeře, kde působila i jako učitelka (její žákyní byla mj. plzeňská zpěvačka M. Chlostíková). V lednu 1885 vystoupila v ND, spolupráce však nepokračovala a B. se odstěhovala za synem, zřejmě i s otcem.
Během svého prvního angažmá ve StD a PD opouštěla B. dětské činoherní role a přebírala operní; např. v červenci 1862 spoluúčinkovala v roli Anniny v Novoměstském divadle s hostujícím italským souborem v italském představení Verdiho Traviaty. Ač vládla češtinou omezeně, byla do PD přijata i pro mluvené role. Od konce roku 1863 jí byly ukládány úkoly lokální zpěvačky, vystupovala však i v baletech, např. v červnu 1864 v mimované roli s hostující francouzskou společností v baletu Život ve snách. Již v této době se začala profilovat jako operetní subreta (Eurydika v české premiéře Offenbachovy operety Orfeus v podsvětí). Během následujícího devítiletého angažmá v Německu a ve Vídni obsáhla italský a francouzský sopránový operní repertoár s řadou koloraturních rolí v dílech Meyerbeerových a Mozartových. Ač se její čeština nezlepšila, pomohla jí pověst zpěvačky vídeňské dvorní opery 1874 k angažmá v PD a byla přijata i do české vlastenecké společnosti; přátelila se např. s V. Náprstkem. Rolí Ireny v Offenbachově operetě Vévodkyně z Gerolsteinu se ihned „vrátila do oboru, v němž mezi námi od počátku vyrůstala“ (Hudební listy 1874). Vyhraněný operetní profil (vedle špatné češtiny) by vysvětloval, proč vedení ND 1881 neprodloužilo její smlouvu. V koloraturním oboru jí konkurovala E. z Ehrenbergů, které ředitel Maýr dával přednost, a B. se mohla uplatnit především v českých premiérách populárních zahraničních operet. Omezený počet jejích nových rolí souvisel zřejmě se značným počtem operetních repríz. Pomohla k dobrému přijetí i několika českým dílům (Karolina, Smetana: Dvě vdovy, Princezna Dželma, Bendl: Indická princezna ad.). Roli Karoliny si ponechala trvale v repertoáru a zpívala ji i v Plzni. I ve Švandově divadle v Praze zpívala v operetách (Rosalinda, Joh. Strauss: Netopýr, Giroflé-Girofla, Lecocq: Giroflé-Girofla), zatímco při hostování v Plzni uplatnila své operní postavy a publikum ocenilo kvality jejího hlasu, zastiňované v Praze konkurencí (Lucrezie, Donizetti: Lukrezie Borgia, Lucie, Donizetti: Lucie z Lammermooru, Nancy, Flotow: Marta, Leonora, Verdi: Troubadour). Navzdory jazykovým problémům byla výraznou postavou českého hudebního divadla v éře PD a její pěvecké kvality pomáhaly udržovat dobrou úroveň scény.
Syn Viktor (23. 8. 1871 Frankfurt n. M. 12. 4. 1933 Vídeň) žil od 1874 s matkou v Praze. Hudebně se vzdělával u V. Libenského, pak vystudoval ve Vídni konzervatoř a od 1888 byl varhaníkem ve vídeňských chrámech. 1900–10 a 1913–32 pracoval jako korepetitor sólistů vídeňské dvorní (státní) opery. Kromě desítek rozsáhlých církevních skladeb napsal tři neprovedené opery a několik singspielů.
Role (PD a Novoměstské divadlo)
1862: Elora (J. Rosen: Okolo světa), Marie (Louis Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka), Pasačka (Meyerbeer: Dinorah); 1863: Marie (Lortzing: Car a tesař), Markýta (Told, úpr. Tyl–Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Eurydika (Offenbach: Orfeus v podsvětí); 1864: Alice (Donizetti: Lucie z Lammermooru), Klotilda (Bellini: Norma), První génius a Papagena (Mozart: Kouzelná flétna), Kačenka (Tyl: Jiříkovo vidění); 1874: Markéta (Gounod: Faust a Markéta, j. h., i v angažmá), Marie (Donizetti: Marie, dcera pluku, j. h.), Irena (Offenbach: Vévodkyně z Gerolsteinu, j. h.), Fiorella (Offenbach: Bandité, j. h.), Fleuretta (Gevaert: Kapitán Henriot); 1875: Jenny (Boieldieu: Bílá paní), Zélide (Adam: Kdybych byl králem), Giroflé-Girofla (Lecocq: Giroflé-Girofla), Helena (Offenbach: Sličná [Krásná] Helena), Dona Elvíra (Mozart: Don Juan), Rosalinda (Joh. Strauss: Netopýr), Zerlina (Auber: Fra Diavolo), Marietta (Offenbach: Paní vévoda); 1876: Růžena (F. Škroup: Dráteník), Kněžna (Suppé: Fatinica); 1877: Isabella (Meyerbeer: Robert ďábel), Háta (Smetana: Prodaná nevěsta), Princezna Dželma (Bendl: Indická princezna, prem.), Angela (Auber: Černé domino), Královna portugalská (Genée: Námořní kadet), Inez (Meyerbeer: Afričanka), Markéta z Valois (Meyerbeer: Hugenoti), Kunhuta (Rozkošný: Záviš z Falkenštejna, prem.), Matilda (Rossini: Vilém Tell), Graciella (Lecocq: Graciella), Mlle Lange (Lecocq: Angot), Olga (Offenbach: Sněhulák); 1878: Kněžna (Dvořák: Šelma sedlák), Karolina (Smetana: Dvě vdovy, prem.), Zuzanka (Mozart: Figarova svatba); 1879: Riccarda (Halévy: Quido a Ginevra), První dáma (Mozart: Kouzelná flétna), Drahomíra (Bradský: Jarmila, prem.), Beatrice (Suppé: Boccaccio); 1885 v ND j. h.: Ortruda (Wagner: Lohengrin), Dona Elvíra (Mozart: Don Juan), Inez (Meyerbeer: Afričanka).
Prameny a literatura
Měst. archiv Olomouc, matrika oddaných II, 30. 1. 1763 [Giuseppe B.]. – Datum narození Theresie B. ověřil Stát. ob. archiv v Litoměřicích v matrice narozených řím.-kat. církve Jablonné v Podještědí, L 52/7, f. 239, byla pokřtěna 9. 3. 1846. – Na Centrálním hřbitově ve Vídni je náhrobek Viktora B. (odd. 46 F, řada 5, č. 1), zde je pohřbena Theresia, Andreas a též Andreasova (patrně druhá) manželka Franziska (zemř. 20. 4. 1893, 66 let). – Cedule StD 1824–30, 1862, NMd. • Theater-Journal der in Pilsen […] unter der Direktion A. Miller im J. 1851 gegebenen Vorstellungen [sez.: září až zač. prosince], Pilsen 1851, nestr.; [sezona: konec prosince 1851 až zač. října 1852], Pilsen 1852, nestr.; Allgemeiner deutscher Bühnenalmanach auf das Jahr 1853, s. 265; Národní listy 24. 11. 1861 [Andreas, angažmá ve StD], 6. 9. 1862, 9. 1. 1863 [Andreas, konec div. činnosti], 23. 12. 1863, 1. 6. 1864, 20. 3. a 16. 8. 1874, 17. 3. 1878; Dalibor 5, 1862, s. 103 [Andreas]; Lumír 13. 1. 1863, s. 69 [Andreas]; Bohemia 22. 6. 1862, 2. 8. 1864; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1863, s. 10, 11, 12, 57, 58; Hudební listy 5, 1874, s. 116; Divadelní listy 1, 1880, s. 29, 2, 1881, s. 213; Teuber III, s. 547, 565; Deutsch-österreichisches Künstler- und Schriftsteller-Lexikon, I, 1902 [Viktor]; J. Herman: Poslední byt Tylův v Plzni, Český deník [Plzeň] 1. 1. 1912; B. Šantrůčková-Náprstková: Upomínky z dětství […], rkp. 1928, archiv A. Scherla; Bartoš: PD opera [Theresia]; Javorin, s. 71 [Andreas], 75, 87; A. Špelda: Plzeňská opera ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ [Theresia]; H. Beetz: Das Wiener Opernhaus, Zürich 1955, s. 75, 100 [Theresia], 113 [Viktor]; Laiske: Dramaturgie; B. Brodská: Balet v Kotcích, Divadlo v Kotcích, sb., 1992 [Giuseppe B.]; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. II, s. 332 [Theresia, koncerty]; Šulc: Opereta; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • Eisenberg [s chybnými daty]; ODS; Pazdírek [s chybným nar.]; ČHS [s chybným nar.]; NDp [lit.]; Kutsch 1997; ND po 1883.
Životní události
- 8. 3. 1846: narození, Jablonné v Podještědí
- 8. 11. 1919: úmrtí, Vídeň, Rakousko
Další jména
Boschettiová Tereza, Boschettová Tereza
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 71–73
Autor: Jitka Ludvová