Lazary, Anna: Porovnání verzí

Verze z 2. 10. 2019, 10:20

Rozená Wanková. Na jevišti se poprvé objevila 1841 v roli Frideriky v představení Braut und Bräutigem in einer Person od A. Kotzebue, místo jejího tehdejšího působení však není známé. Další doložená zmínka pochází z 1851, kdy ještě jako svobodná byla na štaci v Ústí nad Labem herečkou ve společnosti J. Lazaryho. V polovině 50. let se za o dvacet let staršího principála provdala, patrně byla jeho druhou ženou. Na štaci v Moravské Ostravě manžel 1860 zemřel a L. přebrala vedení společnosti. V následujících letech se pohybovala v chrudimském, čáslavském, boleslavském a litoměřickém kraji. Koncem 60. let hrála jižní Moravě (Česká Třebová, Lanškroun, Králíky, Mikulov, Uherský Ostroh, Telč), odtud přejela do jižních Čech (Kaplice, Český Krumlov, Volary) a dále do Horního Rakouska (Braunau, Ried, Freistadt, Enns). V Ennsu v sezoně 1874/75 její představení navštívil arcivévoda František Ferdinand d'Este. Od konce 80. let 19. století soustřeďovala svou činnost pouze do oblasti severních a západních Čech (Chomutov, Jáchymov, Sokolov). Své šedesátileté výročí působení u divadla oslavila v menší obci Dolní Maxov v roce 1901, v následném roce ve věku 83 let zemřela.

Jako ředitelce malé společnosti nebylo L. povolováno hrát ve velkých a lázeňských městech, využívala proto zázemí středních a menších měst či obcí s německy mluvícím publikem. Objevovala se však také v místech, kde bylo české publikum ve většině, což mohlo pramenit i z neznalosti lokálních poměrů, nebo prostě jen z důvodu, že spoléhala na bilingvní české publikum či hojnou účast německé menšiny. Ne vždy však byly tyto štace úspěšné. Jak vyplývá z žádosti zaslalé 1869 zemskému úřadu v Brně, chtěla L. hrát od 9. září do 22. října v Uherském Ostrohu, od 23. října do 28. listopadu v Bzenci, odkud se pak měla vydat do Kyjova, nakonec však musela patrně pro nezájem publika své plány pozměnit a minimálně od 13. listopadu toho roku se nacházela v Mikulově, kde tedy žilo převážně německy mluvící obyvatelstvo. Tehdejší národnostně vyhrocená situace se projevila na štaci v Dačicích v únoru 1871, kde převažovalo české obyvatelstvo. Po představení Nr. 28 od O. F. Berga si dačický dopisovatel deníku Moravská orlice postěžoval, že je drzost dávat v českém městě tento kus, kde je prostřednictvím postavy policajta Cibulky karikován český národ. Zpráva zbudila nelibé reakce u samotného hereckého souboru i zdejší židovské menšiny, kteří si stěžovali pisatelovu neznalost a nepochopení, na což dopisovatel znovu reagoval v Moravské orlici, že je jeho povinností bránit český národ proti posměchu. V závěrečném odstavci pak upozornil na kasičky umístěné ve dvou zdejších hostincích, do kterých je možné přispívat na stavbu Národního divadla v Praze.

Režisérem a uměleckým šéfem v L. společnosti byl minimálně od 60. až 90. let T. Detroit. Stálicí společnosti byl také herecký pár E. a L. Geresteinovi, a později jejich syn, komik L. Gerestein. Občas L. využívala také hostujících herců z kamenných divadel, v Mikulově v roce 1870 to byla například A. Blumenthalová, kterou bylo možné mezi lety 1865–1875 potkat na scénách městských divadel v Šoproni nebo Lublani. Při uvádění zpěvoher L. využívala místních hudebníků, což byla běžná praxe, neboť kočovné společnosti neměly vždy možnost udržet si vlastní hudební soubor. Repertoár společnosti byl poskládán z oblíbených her O. F. Berga, Ch. Birch-Pfeifferové, F. Raimunda, E. Raupach či J. N. Nestroye. Přinejmenším v roce 1870 však měla L. na programu i Schillerovu tragédii Die Räuber.

Manžel Josef von Lazary se v divadelním prostředí pohyboval minimálně od 1840, kdy byl režisérem ve společnosti E. Prevora. V následných letech se snažil získat divadelní koncesi, což se mu podařilo až 1845. V divadelní společnosti působily i děti L. Syn Eduard zde pobýval do poloviny 70. let, v té době zde již zastával roli vedoucího souboru, poté odešel do společnosti, kterou vedl J. Kotzky. V 80. letech působil v městském divadle v Linci jako sekretář a pokladník a od 1890 zastával stejnou pozici v městském divadle Teplicích. Dětskými rolemi prošli v L. společnosti i mladší Eduardovi sourozenci Emil a Marie.

Přesto, že L. byla ředitelkou pouze menší německy hrající kočovné divadelní společnosti, dokázala kvalitou nabízených produkcí vyvolat o svá představení zájem. Dokladem schopnosti L. jako divadelní podnikatelky je ostatně i její 40 let trvající praxe. L. byla v divadelním světě známá a ceněná také pro svou dobročinnost, například při pobytu v Českém Krumlově, kde hrála v zámeckém divadle, uspořádala v březnu 1872 benefici pro nemocného vídeňského herce a dramatika K. Elmara.

Štace společnosti Anny von Lazary

1860/1861 Moravská Ostrava (Mährisches Ostrau); 1862/1863 Česká Třebová (Böhmisch Trübau); 1685 Česká Třebová, Lanškroun (Landskron), Králíky (Grulich); 1867 Mohelnice (
Müglitz); 1868 Uherský Brod (Ungarisch Brod); 1869 Mikulov (Nikolsburg), Uherský Brod, Bzenec (Bisenz); 1870 Mikulov, Hustopeče (Auspitz), Židlochovice (Groß Seelowitz), Třebíč (Trebitsch); 1871 Telč (Teltsch), Dačice (Datschitz); 1871/1872 Kaplice (Kaplitz), Český Krumlov (Krumau); 1872/1873 Český Krumlov; 1873/1874 Český Krumlov, Volary (Wallern); 1874/1875 Český Krumlov, Grein, Freistad, Enns; 1875/1876 Enns, Nové Hrady (Gratzen), Kaplice; 1876/1877 Grieskirchen, Aschbach; 1878 Enns, 1879 Waidhofen an der Ybbs; 1880 Ried, Mattinghofen; 1881/1882 Vöcklabruck; 1882/1883 Ried, Vöklabruck; 1884/1885 Ried, Nové Hrady, Benešov nad Černou (Deutsch Beneschau); 1885/1886 Aigen, Horní Planá (Oberplan), Český Krumlov; 1887 Prachatice (Prachatitz), Nové Hrady, Český Krumlov; 1889 Horšovský Týn (Bischofteinitz); 1889/1890 Postoloprty (Postelberg), Podbořany (Podersam); Bílina (Bilin); Kadaň (Kaaden); 1890/1891 Chomutov (Komotau), Jáchymov (Sankt Joachimstahl), Ostrov (Schlackenwerth), Kovářská (Schmiedeberg); 1891/1892 Chomutov, Jáchymov, Vejprty (Weipert); 1892/1893 Chomutov, Sokolov (Falkenau an der Eger); 1893/1894 Jáchymov, Kraslice (Graslitz), Tachov (Tachau); 1893/1894 Poděbrady; 1894/1895 Jirkov (Görkau), Horní Litvínov (Oberleutensdorf), Osek (Ossegg); 1895 Mikulášovice (Nixdorf), Staré Křečany (Alt Ehrenberg), Císařský u Šluknova (Kaiserswalde bei Schluckenau); 1896/1897 Šluknov (Schluckenau); Benešov nad Ploučnicí (Bensen); 1897/1898 Albrechtice (Ulbersdorf), Kokonín (Kukan); 1898/1899 Hrádek nad Nisou (Grottau), 1900 Chrastava (Kratzau); 1901 Vratislavice (Maffersdorf), Dolní Maxov (Unter Maxdorf).

Role

Friderike von Aarau (A. Kotzebue: Braut und Bräutigem in einer Person) – 1841; Theudelinde (R. Benedix: Doktor Wespe) – 1870; Kammerfrau (Ch. Birch-Pfeiffer:Des Glückes wechsel, patrně se jednalo o hru Eine Familie) – 1870; Sarah Reed (Charlotte Birch-Pfeifferová: Die Waise von Lowood) – 1888.

Vznik: 2019