Hlavatý, František: Porovnání verzí
nahoru...
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 28: | Řádka 28: | ||
Jako herec začal '''H.''' u cestujících společností, kde hrál vesměs komické úlohy mladíků a naivů; milovnický obor neodpovídal jeho typu. V pozdějších angažmá v brněnském divadle i v Plzni vynikal hlavně ve fraškách a veselohrách, kde upoutával především schopností vystavět postavu na drsnější komice a vtipné nadsázce (nejvýrazněji jako Kalafuna v Tylově ''Strakonickém dudákovi'', 1902). V holešovické Uranii, kam byl angažován v první řadě na režisérský post, ztvárnil žánrově i stylově rozmanité role: od salonních bonvivánů v konverzačních hrách po komické postavičky v operetách, hrál tu i Shylocka v Shakespearově ''Kupci benátském''. Jeho hlavním hereckým oborem se staly charakterní a komické role, u nichž zůstal i ve vinohradském divadle. Jedinečnou příležitostí se mu zde stalo setkání s K. H. Hilarem; ve spolupráci s ním vyvrcholil '''H.''' smysl pro grotesku (Pán ze Sottenvilu, Molière: ''Jiří Dandin''; Crabtre, R. B. Sheridan: ''Škola pomluv''). Po Hilarově odchodu do Národního divadla tuto polohu dále nerozvíjel. Na scéně vinohradského divadla se za šestadvacet let působení profiloval především jako herec umírněného civilistního stylu, schopný propracovaného realistického zobrazení charakteru, výstižného pojetí vážných starších figur, ale i postav salonních a komediálních. Do 1919, kdy došlo ke zrušení vinohradské zpěvohry, hrál díky svým hlasovým kvalitám též v operetách. Ve svém hereckém zrání směřoval k propracovanému realismu; z detailů skládal nevzrušivou všednost svých postav, klidným hlasem a dobráckým úsměvem čitelně modeloval charakter. Robustnější fyzické vzezření, jemnost v gestech a střídmá mimika zakládaly celkovou mírnost zobrazovaných postav. Na Vinohradech hrál zástupce měšťanstva, otce, úředníky, představené církve a bodré muže z venkovského prostředí. Z více než tří set úloh byl nejoceňovanější Petr Lebduška ze Šubertových ''Žní ''jako poutavý obraz mravní čistoty zklamaného a zoufalého otce. Přesvědčivě zapůsobil rovněž jako protřelý doktor Kolenatý v Čapkově ''Věci Makropulos ''(1922) či dobrosrdečná titulní postava Dickensova ''Pana Pickwicka ''(1930). | Jako herec začal '''H.''' u cestujících společností, kde hrál vesměs komické úlohy mladíků a naivů; milovnický obor neodpovídal jeho typu. V pozdějších angažmá v brněnském divadle i v Plzni vynikal hlavně ve fraškách a veselohrách, kde upoutával především schopností vystavět postavu na drsnější komice a vtipné nadsázce (nejvýrazněji jako Kalafuna v Tylově ''Strakonickém dudákovi'', 1902). V holešovické Uranii, kam byl angažován v první řadě na režisérský post, ztvárnil žánrově i stylově rozmanité role: od salonních bonvivánů v konverzačních hrách po komické postavičky v operetách, hrál tu i Shylocka v Shakespearově ''Kupci benátském''. Jeho hlavním hereckým oborem se staly charakterní a komické role, u nichž zůstal i ve vinohradském divadle. Jedinečnou příležitostí se mu zde stalo setkání s K. H. Hilarem; ve spolupráci s ním vyvrcholil '''H.''' smysl pro grotesku (Pán ze Sottenvilu, Molière: ''Jiří Dandin''; Crabtre, R. B. Sheridan: ''Škola pomluv''). Po Hilarově odchodu do Národního divadla tuto polohu dále nerozvíjel. Na scéně vinohradského divadla se za šestadvacet let působení profiloval především jako herec umírněného civilistního stylu, schopný propracovaného realistického zobrazení charakteru, výstižného pojetí vážných starších figur, ale i postav salonních a komediálních. Do 1919, kdy došlo ke zrušení vinohradské zpěvohry, hrál díky svým hlasovým kvalitám též v operetách. Ve svém hereckém zrání směřoval k propracovanému realismu; z detailů skládal nevzrušivou všednost svých postav, klidným hlasem a dobráckým úsměvem čitelně modeloval charakter. Robustnější fyzické vzezření, jemnost v gestech a střídmá mimika zakládaly celkovou mírnost zobrazovaných postav. Na Vinohradech hrál zástupce měšťanstva, otce, úředníky, představené církve a bodré muže z venkovského prostředí. Z více než tří set úloh byl nejoceňovanější Petr Lebduška ze Šubertových ''Žní ''jako poutavý obraz mravní čistoty zklamaného a zoufalého otce. Přesvědčivě zapůsobil rovněž jako protřelý doktor Kolenatý v Čapkově ''Věci Makropulos ''(1922) či dobrosrdečná titulní postava Dickensova ''Pana Pickwicka ''(1930). | ||
| − | + | <p style="text-align: center;">[[File:Hlavatyjedna.jpg|x450px|František Hlavatý jako Samuel Pickwick (Ch. Dickens, dram. F. Langer: Pan Pickwick, Divadlo na Vinohradech, 1930), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-12/2011, sign. 12 F 190.]] [[File:Hlavatydva.jpg|x450px|František Hlavatý jako Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák, Divadlo na Vinohradech, 1924), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, sign. 12 F 194.]]</p> | |
S režijní prací začal v plzeňském divadle (1902) a věnoval se jí v každém svém dalším působišti. Do Uranie byl angažován s úkolem zajistit především dobrou souhru herců pro činohry i zpěvohry. Ve vinohradském divadle režíroval více než 170 inscenací – převážně činoher a několik operet a oper. Byla mu svěřována především současná a klasická česká dramatika (J. K. Tyl, J. Štolba, F. X. Svoboda), méně často světová klasická dramata (O. Wilde: ''Vějíř lady Windermerové'', P. Calderón de la Barca: ''Dáma skřítek ''či E. Rostand: ''Orlík''). Žánrově převažovaly veselohry: soudobé společenské a bulvární komedie a frašky. | S režijní prací začal v plzeňském divadle (1902) a věnoval se jí v každém svém dalším působišti. Do Uranie byl angažován s úkolem zajistit především dobrou souhru herců pro činohry i zpěvohry. Ve vinohradském divadle režíroval více než 170 inscenací – převážně činoher a několik operet a oper. Byla mu svěřována především současná a klasická česká dramatika (J. K. Tyl, J. Štolba, F. X. Svoboda), méně často světová klasická dramata (O. Wilde: ''Vějíř lady Windermerové'', P. Calderón de la Barca: ''Dáma skřítek ''či E. Rostand: ''Orlík''). Žánrově převažovaly veselohry: soudobé společenské a bulvární komedie a frašky. | ||
Je autorem tří desítek divadelních her: psal zejména veselohry a frašky, jeho tvorba souvisela s vlastní hereckou i režisérskou praxí (první hru napsal 1903 v angažmá v Uranii, kde pak některé své hry také režíroval). Kusy s rodinnou či sociální tematikou a s tradičními zápletkami a frašky z lidového prostředí byly uváděny na pražských předměstských scénách (Pištěkovo lidové divadlo, Uranie) a coby stylově nenáročné též cestujícími společnostmi a ochotníky (nejčastěji fraška ''Mlsní kocouři''). ''Španělský balet'' a ''Bílou myšku'' uvedlo Městské divadlo na Královských Vinohradech (1916 a 1924). V pamětech ''Herecké vzpomínky ''a ''Z jevišťátek a z velkých scén ''shrnul svou kariéru a popsal drobné příhody a zážitky ze svého čtyřicetiletého působení u divadla. Líčení doplňují medailonky divadelních osobností, s nimiž spolupracoval. Několika svými texty, jež rovněž vycházely z jeho divadelní práce, přispěl do ''Almanachu českého divadla'', ''Švejdova divadelního věstníku'' a do brožury ''Ročenka Kruhu sólistů MD Vinohrady''. Dle jeho scénářů vznikly tři filmové snímky, které sám režíroval a v nichž i hrál: ''Neznámé matky'', ''Na vysoké stráni'' (1921; t. r. režíroval i ''Mnichovo srdce'' podle námětu T. Pištěka) a ''Román hloupého Honzy'' (1926). Celkem se 1921–40 objevil ve 23 filmech. | Je autorem tří desítek divadelních her: psal zejména veselohry a frašky, jeho tvorba souvisela s vlastní hereckou i režisérskou praxí (první hru napsal 1903 v angažmá v Uranii, kde pak některé své hry také režíroval). Kusy s rodinnou či sociální tematikou a s tradičními zápletkami a frašky z lidového prostředí byly uváděny na pražských předměstských scénách (Pištěkovo lidové divadlo, Uranie) a coby stylově nenáročné též cestujícími společnostmi a ochotníky (nejčastěji fraška ''Mlsní kocouři''). ''Španělský balet'' a ''Bílou myšku'' uvedlo Městské divadlo na Královských Vinohradech (1916 a 1924). V pamětech ''Herecké vzpomínky ''a ''Z jevišťátek a z velkých scén ''shrnul svou kariéru a popsal drobné příhody a zážitky ze svého čtyřicetiletého působení u divadla. Líčení doplňují medailonky divadelních osobností, s nimiž spolupracoval. Několika svými texty, jež rovněž vycházely z jeho divadelní práce, přispěl do ''Almanachu českého divadla'', ''Švejdova divadelního věstníku'' a do brožury ''Ročenka Kruhu sólistů MD Vinohrady''. Dle jeho scénářů vznikly tři filmové snímky, které sám režíroval a v nichž i hrál: ''Neznámé matky'', ''Na vysoké stráni'' (1921; t. r. režíroval i ''Mnichovo srdce'' podle námětu T. Pištěka) a ''Román hloupého Honzy'' (1926). Celkem se 1921–40 objevil ve 23 filmech. | ||
| + | <p style="text-align: center;">[[File:Hlavatytri.jpg|x450px|František Hlavatý jako Lékař (L. N. Tolstoj, dram. J. Bor: Anna Karenina, Divadlo na Vinohradech, 1929), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-12/2011, sign. 12 F 191.]] [[File:Hlavatyctyri.jpg|x450px|František Hlavatý jako Hrobník (W. Shakespeare: Hamlet, Divadlo na Vinohradech, 1927, s L. Veverkou jako Hrobníkem), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-32/2011, sign. 32 F 325.]]</p> | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| Řádka 95: | Řádka 96: | ||
<ee:bibliography_content>Nesign.: Rozmanitosti. Pan F. H. …, ''Plzeňské listy ''7. 11. 1904 [sňatek F. H. s P. Fürstovou]; V. T. [V. Tille], ''Den ''1, 1907, č. 56, s. 6 [ref. Stoupenky nihilismu]; nesign., ''Národní listy ''29. 8. 1907 [F. H. členem činohry Městského divadla na Král. Vinohradech]; K. H. Hilar: Vinohradské divadlo zahajuje, ''Divadlo ''6, 1907/08, č. 4, s. [18] [Lord Major, Godiva] + Vinohradské divadlo, tamtéž 7, 1908/09, č. 3, s. 65 [Pantruche, Tři neděle v chládku]; T. [V. Tille]: Viktor Leon a Leon Feld, Slavné jméno, ''Národní listy ''4. 6. 1910 [režie] + R. de Flers a G.-A. Caillavet, Posvátný háj, tamtéž 9. 12. 1910 [režie] + F. V. Krejčí, Půlnoc, tamtéž 30. 4. 1911 [Žalman] + Gerhart Hauptmann, Červený kohout, tamtéž 13. 3. 1912 [režie]; nesign.: Česká původninka a Tylův cyklus, ''Lidové noviny ''18. 8. 1916 [ref. Španělský balet]; J. K-ček [Kodíček], ''Přehled ''10, 1911/12, č. 10, 1, s. 179 [tit., Menaechmové]; jv.: Pod čarou, „Lehká strava“, ''Venkov ''11. 11. 1919 [režie, O Adrienu]; T. [V. Tille], ''Den ''7. 11. 1920, [Otec, Svítání]; EV, ''Právo lidu ''13. 2. 1921 [režie, Nerozhodná]; Kazetka – M. Čtrnáctý – Ot. F. – St. Lom – J. H. – K-ček. – E. V. – R. J.: Zrcadlo kritiků a kritik, ''Jeviště ''2, 1921, č. 11, s. 171–172 [režie, Čapka a šišák]; jv – J. H. – Ot. F. – Kček – H. Jelínek – Z. Hásková – M. M.: Velká událost: ''Jeviště'' 2, 1921, č. 18, s. 282–283 [režie, Velká událost]; Ot. F. [Fischer], ''Národní listy ''4. 4. 1922 [režie, Jiný vzduch]; M. M. [Majerová], ''Rudé právo ''10. 2. 1923 [Baxter, Zdravá nemocná]; J. F., ''Socialista'' 25. 7. 1923 [režie, Uzel] + tamtéž 8. 9. 1923 [režie, Nová firma]; J. Pachmayer, ''Venkov ''21. 8. 1924 [režie, Batoh]; E. Konrád, ''Cesta'' 6, 1924, č. 37–38, s. 24 [režie, Žně]; E. Konrád, ''Cesta'' 7, 1925, č. 41, s. 652 [režie, Bejvávalo aneb Loupežníci na Chlumu] ● ref. Španělský balet: -t., ''Právo lidu ''16. 8. 1916; nesign. [J. Vodák], ''Lidové noviny ''18. 8. 1916; O. Fischer, ''Česká revue ''10, 1916/17, č. 1, s. 63 ● K. Čapek: Hercovo jubileum, ''Lidové noviny'' 13. 5. 1925; E. Konrád: Nepostradatelný, ''Cesta'' 7, 1925, č. 38, s. 16; J. Götzová: F. H., in ''Profily českých herců'', Praha 1931, s. 39; J. Fučík: Sezóna, ''Divadelní kritiky'', Praha 1984, s. 217–218 [režie, Štědrý večer]; J. Vodák, ''České slovo'' 27. 11. 1926 [Farář, Lásky lichá lest]; J. Zelenka: ''Vzpomínám…'', Praha 1929, s. 170–173; ach.: Sezona se probouzí, ''Jas'' 1, 1927, č. 39, s. 8 [režie, Nezbeda]; '''-'''ax: K čtyřicetileté divadelní činnosti kolegy F. H., ''Divadlo'' 16, 1929/30, č. 9, s. 6 ● ref. Herecké vzpomínky: mn., ''Národní listy ''4. 1. 1931; A. M. Píša, ''Právo lidu ''28. 2. 1931; VKM, ''Národní listy ''27. 11. 1931 ● k šedesátinám: Ot. F. [Fischer], ''Lidové noviny ''1. 3. 1933; J. Vodák, ''České slovo ''1. 3. 1933; nesign., ''Divadlo'' 20, 1933/34, č. 1, s. 3; Š. [A. M. Píša], ''Právo lidu ''1. 3. 1933; -II-, ''Národní listy ''1. 3. 1933 ● V. Hlavatý: F. H., ''Divadlo ''29, 1943, č. 1, s. 10–11 ● nekrology: rep, ''Lidové noviny'' 10. 1. 1952; an., ''Svobodné slovo ''11. 1. 1952; nesign., ''Divadlo ''3, 1952, č. 1, s. 93; V. Vydra, ''Divadlo ''3, 1952, č. 2, s. 174 ● V. Vydra: ''Z hercova pera'', Praha 1955, s. 43, 193 [režie, Fidlovačka] + ''Má pouť divadlem a uměním'', Praha 1958, s. 187, 265, 278, 287; J. Votja: ''Cesta k Národnímu divadlu'', Praha 1958, s. 25, 117, 126; S. Langer: ''Divadlo Uranie'', Praha 1960; F. Černý: ''Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci'', Praha 1978, s. 111; DČD IV; V. Hlavatý: ''Monolog herce z Vinohrad'', Praha 1984, s. 9, 10, 33, 35, 36, 40, 73, 95–97, 121, 187; Wikipedie, URL: [https://cs.wikipedia.org/wiki/František_Hlavatý_(herec) https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Hlavat%C3%BD_(herec)]. | <ee:bibliography_content>Nesign.: Rozmanitosti. Pan F. H. …, ''Plzeňské listy ''7. 11. 1904 [sňatek F. H. s P. Fürstovou]; V. T. [V. Tille], ''Den ''1, 1907, č. 56, s. 6 [ref. Stoupenky nihilismu]; nesign., ''Národní listy ''29. 8. 1907 [F. H. členem činohry Městského divadla na Král. Vinohradech]; K. H. Hilar: Vinohradské divadlo zahajuje, ''Divadlo ''6, 1907/08, č. 4, s. [18] [Lord Major, Godiva] + Vinohradské divadlo, tamtéž 7, 1908/09, č. 3, s. 65 [Pantruche, Tři neděle v chládku]; T. [V. Tille]: Viktor Leon a Leon Feld, Slavné jméno, ''Národní listy ''4. 6. 1910 [režie] + R. de Flers a G.-A. Caillavet, Posvátný háj, tamtéž 9. 12. 1910 [režie] + F. V. Krejčí, Půlnoc, tamtéž 30. 4. 1911 [Žalman] + Gerhart Hauptmann, Červený kohout, tamtéž 13. 3. 1912 [režie]; nesign.: Česká původninka a Tylův cyklus, ''Lidové noviny ''18. 8. 1916 [ref. Španělský balet]; J. K-ček [Kodíček], ''Přehled ''10, 1911/12, č. 10, 1, s. 179 [tit., Menaechmové]; jv.: Pod čarou, „Lehká strava“, ''Venkov ''11. 11. 1919 [režie, O Adrienu]; T. [V. Tille], ''Den ''7. 11. 1920, [Otec, Svítání]; EV, ''Právo lidu ''13. 2. 1921 [režie, Nerozhodná]; Kazetka – M. Čtrnáctý – Ot. F. – St. Lom – J. H. – K-ček. – E. V. – R. J.: Zrcadlo kritiků a kritik, ''Jeviště ''2, 1921, č. 11, s. 171–172 [režie, Čapka a šišák]; jv – J. H. – Ot. F. – Kček – H. Jelínek – Z. Hásková – M. M.: Velká událost: ''Jeviště'' 2, 1921, č. 18, s. 282–283 [režie, Velká událost]; Ot. F. [Fischer], ''Národní listy ''4. 4. 1922 [režie, Jiný vzduch]; M. M. [Majerová], ''Rudé právo ''10. 2. 1923 [Baxter, Zdravá nemocná]; J. F., ''Socialista'' 25. 7. 1923 [režie, Uzel] + tamtéž 8. 9. 1923 [režie, Nová firma]; J. Pachmayer, ''Venkov ''21. 8. 1924 [režie, Batoh]; E. Konrád, ''Cesta'' 6, 1924, č. 37–38, s. 24 [režie, Žně]; E. Konrád, ''Cesta'' 7, 1925, č. 41, s. 652 [režie, Bejvávalo aneb Loupežníci na Chlumu] ● ref. Španělský balet: -t., ''Právo lidu ''16. 8. 1916; nesign. [J. Vodák], ''Lidové noviny ''18. 8. 1916; O. Fischer, ''Česká revue ''10, 1916/17, č. 1, s. 63 ● K. Čapek: Hercovo jubileum, ''Lidové noviny'' 13. 5. 1925; E. Konrád: Nepostradatelný, ''Cesta'' 7, 1925, č. 38, s. 16; J. Götzová: F. H., in ''Profily českých herců'', Praha 1931, s. 39; J. Fučík: Sezóna, ''Divadelní kritiky'', Praha 1984, s. 217–218 [režie, Štědrý večer]; J. Vodák, ''České slovo'' 27. 11. 1926 [Farář, Lásky lichá lest]; J. Zelenka: ''Vzpomínám…'', Praha 1929, s. 170–173; ach.: Sezona se probouzí, ''Jas'' 1, 1927, č. 39, s. 8 [režie, Nezbeda]; '''-'''ax: K čtyřicetileté divadelní činnosti kolegy F. H., ''Divadlo'' 16, 1929/30, č. 9, s. 6 ● ref. Herecké vzpomínky: mn., ''Národní listy ''4. 1. 1931; A. M. Píša, ''Právo lidu ''28. 2. 1931; VKM, ''Národní listy ''27. 11. 1931 ● k šedesátinám: Ot. F. [Fischer], ''Lidové noviny ''1. 3. 1933; J. Vodák, ''České slovo ''1. 3. 1933; nesign., ''Divadlo'' 20, 1933/34, č. 1, s. 3; Š. [A. M. Píša], ''Právo lidu ''1. 3. 1933; -II-, ''Národní listy ''1. 3. 1933 ● V. Hlavatý: F. H., ''Divadlo ''29, 1943, č. 1, s. 10–11 ● nekrology: rep, ''Lidové noviny'' 10. 1. 1952; an., ''Svobodné slovo ''11. 1. 1952; nesign., ''Divadlo ''3, 1952, č. 1, s. 93; V. Vydra, ''Divadlo ''3, 1952, č. 2, s. 174 ● V. Vydra: ''Z hercova pera'', Praha 1955, s. 43, 193 [režie, Fidlovačka] + ''Má pouť divadlem a uměním'', Praha 1958, s. 187, 265, 278, 287; J. Votja: ''Cesta k Národnímu divadlu'', Praha 1958, s. 25, 117, 126; S. Langer: ''Divadlo Uranie'', Praha 1960; F. Černý: ''Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci'', Praha 1978, s. 111; DČD IV; V. Hlavatý: ''Monolog herce z Vinohrad'', Praha 1984, s. 9, 10, 33, 35, 36, 40, 73, 95–97, 121, 187; Wikipedie, URL: [https://cs.wikipedia.org/wiki/František_Hlavatý_(herec) https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Hlavat%C3%BD_(herec)]. | ||
| − | ČBS, Fikejz Film I, EDS, LČL, MDP 50, PBJ I; VD 90; VD 1907–1997; České divadlo, Sv. I</ee:bibliography_content> | + | ČBS, Fikejz Film I, EDS, LČL, MDP 50, PBJ I; VD 90; VD 1907–1997; České divadlo, Sv. I |
| + | <p style="text-align: center;">[[File:Hlavatypet.jpg|x450px|František Hlavatý na civilním fotografii, cca 1901–1904, fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-18/2011sign. 18 F 239.]] [[File:Hlavatysest.jpg|x450px|František Hlavatý na civilní fotografii, b. d., podpis 1927, foto: Václav Vlasák. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-50/2011, sign. 57 F 341.]] [[File:Hlavatysedm.jpg|x400px|František Hlavatý jako Farář (B. Brecht: Žebrácká opera, Divadlo na Vinohradech, 1930), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-12/2011, sign. 12 F 192.]]</p></ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
Aktuální verze z 13. 3. 2019, 11:20
Spolehlivý představitel menších rolí, schopný realistické kresby a výstižné charakteristiky komických postav. Většinu kariéry strávil ve vinohradském divadle. Všestranně se uplatnil i jako režisér. Psal též veselohry a filmové scénáře, svoji hereckou kariéru shrnul v pamětech Herecké vzpomínky.
Narodil se do rodiny hostinského v Žíželovsi u Hradce Králové. Od 1883 studoval na hradeckém gymnáziu, studia ale nedokončil – 1890 odešel k cestující divadelní společnosti M. Kozlanské. Odtud pokračoval k dalším společnostem: T. Kratochvíla, B. Sodomy, J. Štekra, K. Kaňkovského, R. Příbramského a A. Frýdy. 1898 byl přijat do souboru F. Laciny, který v té době působil se svou společností v Národním divadle v Brně. 1902–1904 byl angažován v nově otevřeném Městském divadle v Plzni (pod vedením V. Budila), kde se seznámil se svou budoucí manželkou, herečkou Pavlou Fürstovou (sňatek 1904). Poté přešel do pražské Uranie, v jejímž čele stál J. Seifert. 1907 byl F. A. Šubertem angažován do prvního souboru Městského divadla na Královských Vinohradech, kde zůstal až do odchodu do důchodu (1933). Zemřel ve svém vinohradském bytě, pochován je v rodinné hrobce své ženy v Praze-Bubenči.
Manželka Pavla Fürstová (26. 9. 1877 – 17. 12. 1951) před 1904 krátce působila jako herečka ve společnosti V. Budila v Plzni (Kačenka, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění). Po sňatku s H. se dál herectví nevěnovala, zůstala v domácnosti. Syn Vladimír (29. 10. 1905 – 27. 10. 1992) se stal populárním hercem vinohradského divadla, dcera Věra, provdaná Nechanská-Hlavatá (17. 9. 1907 – 6. 5. 1997), se též část života věnovala herectví.
Jako herec začal H. u cestujících společností, kde hrál vesměs komické úlohy mladíků a naivů; milovnický obor neodpovídal jeho typu. V pozdějších angažmá v brněnském divadle i v Plzni vynikal hlavně ve fraškách a veselohrách, kde upoutával především schopností vystavět postavu na drsnější komice a vtipné nadsázce (nejvýrazněji jako Kalafuna v Tylově Strakonickém dudákovi, 1902). V holešovické Uranii, kam byl angažován v první řadě na režisérský post, ztvárnil žánrově i stylově rozmanité role: od salonních bonvivánů v konverzačních hrách po komické postavičky v operetách, hrál tu i Shylocka v Shakespearově Kupci benátském. Jeho hlavním hereckým oborem se staly charakterní a komické role, u nichž zůstal i ve vinohradském divadle. Jedinečnou příležitostí se mu zde stalo setkání s K. H. Hilarem; ve spolupráci s ním vyvrcholil H. smysl pro grotesku (Pán ze Sottenvilu, Molière: Jiří Dandin; Crabtre, R. B. Sheridan: Škola pomluv). Po Hilarově odchodu do Národního divadla tuto polohu dále nerozvíjel. Na scéně vinohradského divadla se za šestadvacet let působení profiloval především jako herec umírněného civilistního stylu, schopný propracovaného realistického zobrazení charakteru, výstižného pojetí vážných starších figur, ale i postav salonních a komediálních. Do 1919, kdy došlo ke zrušení vinohradské zpěvohry, hrál díky svým hlasovým kvalitám též v operetách. Ve svém hereckém zrání směřoval k propracovanému realismu; z detailů skládal nevzrušivou všednost svých postav, klidným hlasem a dobráckým úsměvem čitelně modeloval charakter. Robustnější fyzické vzezření, jemnost v gestech a střídmá mimika zakládaly celkovou mírnost zobrazovaných postav. Na Vinohradech hrál zástupce měšťanstva, otce, úředníky, představené církve a bodré muže z venkovského prostředí. Z více než tří set úloh byl nejoceňovanější Petr Lebduška ze Šubertových Žní jako poutavý obraz mravní čistoty zklamaného a zoufalého otce. Přesvědčivě zapůsobil rovněž jako protřelý doktor Kolenatý v Čapkově Věci Makropulos (1922) či dobrosrdečná titulní postava Dickensova Pana Pickwicka (1930).
S režijní prací začal v plzeňském divadle (1902) a věnoval se jí v každém svém dalším působišti. Do Uranie byl angažován s úkolem zajistit především dobrou souhru herců pro činohry i zpěvohry. Ve vinohradském divadle režíroval více než 170 inscenací – převážně činoher a několik operet a oper. Byla mu svěřována především současná a klasická česká dramatika (J. K. Tyl, J. Štolba, F. X. Svoboda), méně často světová klasická dramata (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové, P. Calderón de la Barca: Dáma skřítek či E. Rostand: Orlík). Žánrově převažovaly veselohry: soudobé společenské a bulvární komedie a frašky.
Je autorem tří desítek divadelních her: psal zejména veselohry a frašky, jeho tvorba souvisela s vlastní hereckou i režisérskou praxí (první hru napsal 1903 v angažmá v Uranii, kde pak některé své hry také režíroval). Kusy s rodinnou či sociální tematikou a s tradičními zápletkami a frašky z lidového prostředí byly uváděny na pražských předměstských scénách (Pištěkovo lidové divadlo, Uranie) a coby stylově nenáročné též cestujícími společnostmi a ochotníky (nejčastěji fraška Mlsní kocouři). Španělský balet a Bílou myšku uvedlo Městské divadlo na Královských Vinohradech (1916 a 1924). V pamětech Herecké vzpomínky a Z jevišťátek a z velkých scén shrnul svou kariéru a popsal drobné příhody a zážitky ze svého čtyřicetiletého působení u divadla. Líčení doplňují medailonky divadelních osobností, s nimiž spolupracoval. Několika svými texty, jež rovněž vycházely z jeho divadelní práce, přispěl do Almanachu českého divadla, Švejdova divadelního věstníku a do brožury Ročenka Kruhu sólistů MD Vinohrady. Dle jeho scénářů vznikly tři filmové snímky, které sám režíroval a v nichž i hrál: Neznámé matky, Na vysoké stráni (1921; t. r. režíroval i Mnichovo srdce podle námětu T. Pištěka) a Román hloupého Honzy (1926). Celkem se 1921–40 objevil ve 23 filmech.
Role
Společnost Marie Kozlanské
Bořek (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský) – 1890.
Národní divadlo v Brně
Noháč (J. Ladecký: Dva světy), Baláček (Carlweis: Hrubá košile) – 1898; Charley (J. B. Thomas: Charleyova teta), Vratko (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Fabigo (G. Hauptmann: Forman Henčl) – 1899; Martínek (F. A. Šubert: Jan Výrava), Městský rada (B. Štechovský: Nespokojenci) – 1900; Kajlík (B. Viková-Kunětická: Přítěž), Cestovatel (J. Štolba: Mořská panna) – 1901.
Městské divadlo v Plzni
Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Kuchař (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Florián Králíček (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Kamila (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Sadílek (V. Štech: Třetí zvonění), Honza (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Komediant, Principál (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Wun-Hsi (J. Sidney: Gejša), Pulka (J. Strauss: Netopýr), Baron Loremois (M. Ordonneau: Loutka) – 1902; Piskálek (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Srpoš (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Desprèaux (V. Sardou: Madame Sans-Gêne), Petráš (V. Šimáček: Svět malých lidí), Hrdý (J. Štolba: Mořská panna), Pilnáček (F. X. Svoboda: Čekanky), Kantor (G. Hauptmann: Potopený zvon), Josef Haberšperk (L. Stroupežnický: Naši furianti), Jan Hruška (A. Jirásek: Vojnarka), Vrátný (W. Shakespeare: Macbeth), Michal Kostylev (M. Gorkij: Na dně), Jonatan (K. Millöcker: Ubohý Jonatan), Ředitel divadla (F. Hervé: Mamzelle Nitouche) – 1903; Vilibald (A. Rada: Rozpustilí kluci ve škole), Kuba (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Petr Ivanovič Bobčinskij (N. V. Gogol: Revizor), Harpagon (Molière: Lakomec) – 1904; Argan (Molière: Zdravý nemocný) – b. d.
Uranie
Čtyřočko (K. Lindau: Chudá holka), Shylock (W. Shakespeare: Kupec benátský), Lebduška (F. A. Šubert: Žně) – 1905; Václav Pazourek (F. Hlavatý: Městská rada na námluvách), Theodor Kleofáš (F. Hlavatý: Sestřeničky), Antonín (F. Hlavatý: Stoupenky nihilismu), Raphael de Valentin (L.-É.Vanderburch – Laurencin – Clairville: Oslí kůže) – 1906; Václav Souček (F. Hlavatý: Za starou Prahu) – 1907; Véna Pružina (K. Fořt: Rusům na pomoc), Falu-Eliab (J. J. Kolár: Pražský Žid), C. Costa – M. von Weinzierl: Bratr Martin) – b. d.
Městské divadlo na Královských Vinohradech
Lord Major (J. Vrchlický: Godiva), Doktor Savières (H. Lavedan: Markýz Priola), Pan Cecil Graham (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové) – 1907; Kolinský (J. K. Tyl: Paličova dcera), Breteuil (V. Dyk: Ranní ropucha), Krüger (G. Hauptmann: Bobří kožich), Du Mesnil (H. Becque: Pařížanka), Alfréd (F. Molnár: Ďábel), Jan Zeman (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Kanovník (O. Wilde: Na čem záleží [Jak je důležité míti Filipa]), Vikomt (O. Mirbeau: Obchod je obchod) – 1908; Kapitán Montgomerie (W. S. Maugham: Lady Frederick), Pastor Kittelhans (G. Hauptmann: Tkalci), Podkolesin (N. V. Gogol: Ženitba), Markýz de Tallemont (P. Berton: Krásná Marsejanka), Shylock (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1909; Kapička, Vostrý (J. Štolba: Na letním bytě, též 1926), Joachim XIII. (O. Strauss: Kouzlo valčíku) – 1910; Jordán (V. Štech: Habada a Jordán), Anders Lundestad (H. Ibsen: Spolek mladých), Dimpfl (H. Bahr: Pavouk), Kritik (F. Molnár: Gardový poručík), Maneachmus II. (Plautus: Maneachmové) – 1911; Machač (J. Štolba: Mořská panna, též 1918), August Philibert (T. Bernard: Kavárnička), Lapistolle (P. Gavault: Čokoládová princezna), Quintus Cecilius (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti, též 1918) – 1912; Kníže z Klausthal-Agorda (K. Rössler: Pět frankfurtských), Kučera (J. Štolba: Staré hříchy), Baron Canniveau (O. Blumenthal: Souboj), Bonifác (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kníže Petrovič (O. Wilde: Nihilisté), Pán ze Sottenvillu (Molière: Jiří Dandin čili Ošálený manžel), Světislav (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů) – 1913; Děkan Daubeny (O. Wilde: Bezvýznamná žena), Kobelev (A. N. Tolstoj: Lenoch), Kněz Hugo (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské), Šimon Moreles (J. K. Tyl: Lesní panna) – 1914; Lékař (V. Dyk: Veliký Mág), Čapek (J. Mahen: Píseň života), Kazimír (J. Offenbach: Trebizondská princezna) – 1915; Seifert (G. Hauptmann: Kolega Crampton), Monsieur Ballon (H. Ibsen: Peer Gynt), Josef Bradský (F. Hlavatý: Španělský balet), Crabtre (R. B. Sheridan: Škola pomluv), Správce (J. N. Štěpánek: Čech a Němec) – 1916; Pan Neděle (Molière: Don Juan), Stupendjev (I. S. Turgeněv: Venkovanka), Hubínek (J. K. Tyl: Fidlovačka), Marcus Vipsanius Agrippa (W. Shakespeare: Antonius a Kleopatra) – 1917; Anton Antonovič Zagorjeckij (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu), Jakub (S. Lom: Faustina), Drtina, Brožek (A. Jirásek: Vojnarka), Kořínek (F. A. Šubert: Probuzenci) – 1918; Semjon Semjonovič (M. P. Arcybašev: Žárlivost), Farář (Ch. van Lerberghe: Pan), Dorn (A. P. Čechov: Čejka), Markýz ze Sérignanu (A. de Lorde – J. Marséle: Napoleonka), Pan Burgess (G. B. Shaw: Candida) – 1919; Farář (R. de Flers – G. A. de Caillavet: Láska bdí), Rubricius (J. Bartoš: Krkavci), Baron z Obenausů, Dvorní kaplan, Hrabě ze Sedlínských, Starý venkovan (E. Rostand: Orlík, též 1928), Otec (E. Verhaeren: Svítání), Bannowitz (F. Šrámek: Hagenbeck) – 1920; Tolstoj (D. S. Merežkovskij: Carevič Alexej), Lord Alcar (A. Bennett: Velká událost), Herman (G. Büchner: Smrt Dantonova), Ščebněv (A. V. Suchovo-Kobylin: Svatba Krečinského), Notář (J. Zeyer: Stará historie), Nestor (W. Shakespeare: Troilus a Cressida) – 1921; Geronimo (Molière: Vynucený sňatek), Vilebrequin (Molière: Sganarelle čili Domělý paroháč), Robert (Molière: Lékařem proti své vůli), Vrchní (A. Jirásek: Lucerna), Brabantio (W. Shakespeare: Othello), Don Pedro (T. de Molina: Don Gil), Varlaam (A. S. Puškin: Boris Godunov), Argon (Molière: Tartuffe), Dr. Kolenatý (K. Čapek: Věc Makropulos) – 1922; Cornelius (W. Shakespeare: Cymbelin), Primátor, Občan (J. Čapek: Země mnoha jmen), Egeus (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Baron Taube (E. Bozděch: Baron Goertz), Králíček (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – 1923; Bauer (J. Štolba: Její systém, též 1926 a 1930), Petr Lebduška (F. A. Šubert: Žně), Trnka, Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Čichna (K. Horký: Batoh), Ondřej z Říčan (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Zemljanika (N. V. Gogol: Revisor) – 1924; Therlant (R. de Flers – F. de Croisset: Nové panstvo), Farář (G. Hauptmann: Potopený zvon), Farář (Z. Grygar – B. Vrbský: Lesní ženka), Lékař (W. Shakespeare: Macbeth) – 1925; Strydomoros (Aristofanés: Lysistrata), Horyna (J. K. Tyl: Paličova dcera), Nathaniel (W. Shakespeare: Lásky lichá lest), Vostrý (J. Štolba: Na letním bytě), Kornfeld (F. Langer: Miliony), Hubínek (J. K. Tyl: Fidlovačka), Páter Blažej (J. K. Tyl: Jan Hus), Mangam (G. B. Shaw: Dům u zlomených srdcí) – 1926; 1. hrobník (W. Shakespeare: Hamlet), Corvino (B. Jonson: Lišák), Mušek (J. Neruda: Prodaná láska), Bacciochi (E. Bozděch: Světa pán v županu), Flavius (W. Shakespeare: Julius Caesar) – 1927; Tlustý pán (H. Ibsen: Divoká kachna), Lékař (L. N. Tolstoj: Živá mrtvola), Šafář kunratický (A. Dvořák: Kalich) – 1928; Glagolěv (A. P. Čechov: Člověk Platonov), Dr. Nariškin (L. N. Tolstoj, dram. J. Bor: Anna Karenina) – 1929; 1. kupec (W. Shakespeare: Komedie omylů), Farář Kimball (B. Brecht – J. B. Gay: Žebrácká opera), Samuel Pickwick (Ch. Dickens, dram. F. Langer: Pan Pickwick) – 1930; Hostinský (F. M. Dostojevskij, dram. J. Bor: Bratři Karamazovi) – 1931; Baptista (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Farář (V. Werner: Komediant Hermelín) – 1932; Roland (B. W. Levy: Sladké bláto) – 1933; Lord Mayor (W. Shakespeare: Richard III.), II. konšel a hostinský (V. Nezval: Tři mušketýři) – j. h. 1934.
Komorní divadlo (scéna Městského divadla na Královských Vinohradech)
Salzmann (F. Wedekind: Zámek Wetterstein) – 1929; Lékař (L. Blatný: Smrt na prodej) – 1930; Soudce (B. Frank: Bouře ve sklenici), Filis (L. Marchand: Baltazar) – 1931; Farář (G. Forzano: Jitřní dar), Kühldorf (R. Eger: Opičí kůže) – 1932; Adolf (R. de Flers – F. Croisset: Romance), Poewils (R. Presber – L. W. Stein: Tanečnice Barberina) – 1933.
Národní divadlo
Semjen Semjenovič (M. Arcybašev: Žárlivost, j. h.) – 1919; Orgon (Molière: Tartuffe, j. h.) – 1923.
Režie
Městské divadlo v Plzni
J. Štolba: Mořská panna – 1901; J. A. Kisielewski: Karikatury, J. Borotínský: Potlouklo – 1902; V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, F. X. Svoboda: Čekanky, T. Kepková-Novotná: Achillova pata – 1903.
Uranie
F. F. Šamberk: Svatojánská slavnost, E. Scribe: Ďáblův podíl, E. Gaudillot: Podprefekt, Z. Janke-Dvorský: Lidé a lidičky, J. K. Tyl: Paličova dcera, M. Dreyer – V. Rakous: Dědeček a babička, F. Novotný: Loď v přístavu, F. von Suppé: Žádný muž a tolik děvčat – 1904; G. Davis: Katakomby, G. Schafranek: Velká nula, F. A. Šubert: Žně, J. Mailhac – L. Halévy: Babí léto, B. Nušić: Podezřelá osoba, G. von Moser: Bibliotekář, F. Hlavatý: Mlsní kocouři, O. Blumenthal – G. Kadelburg: Mravokárci, F. Baumbergová: Sňatek z lásky, G. von Moser: Válka v míru, F. L. Menhard: Vlastenecké povinnosti, E. F. Züngel: Krásná kajícnice, A. Baumann: Slib za pecí, K. Lindau: Bláznivá noc, K. Lindau: Mokré dobrodružství – 1905; F. Hlavatý: Městská rada na námluvách, K. Laufs – V. Jacoby: Velká kometa, T. Barrière: Srdce kamenná, E. Scribe: Milostné psaníčko, K. Costa: Strýček podivín, F. von Schönthan: Komtesa Kukuč, M. Dreyer: Zkušební kandidát, Molière: Lakomec, F. Hlavatý: Sestřeničky, A. Dumas ml.: Princezna Georgesová, F. de Schönthan – F. Koppel-Ellfeld: Svatba v Kaani Galilejské, R. Miseti: Vdova po živém, F. Hlavatý: Stoupenky nihilismu, Č. Klier: Ďábli – 1906; K. Kraalz: Manžel dvou žen, F. Hlavatý – L. Kaška: Za starou Prahu, O. Mirbeau: Špatní pastýři, J. Verne: Cesta kolem světa za 80 dní, A. Dumas ml.: Polosvět – 1907.
Městské divadlo na Královských Vinohradech
T. Bernard: Majorův sluha, G. Esmann: Starý domov – 1908; N. V. Gogol: Hráči, N. V. Gogol: Ženitba, P. Berton: Krásná Marsejanka, R. Auernheimer: Nejkrásnější chvíle – 1909; J. Štolba: Na letním bytě (též 1926), H. von Kleist: Rozbitý džbán, N.-P. Armont: Theodor a spol., R. de Flers – G. A. de Caillavet: Posvátný háj, O. Strauss: Kouzlo valčíku – 1910; T. Bernard: Neznámý tanečník – 1911; G. B. Shaw: Muž osudu, R. de Flers – G. A. de Caillavet: Papá, G. Hauptmann: Červený kohout, H. Scharling: Mistr Jan Hus, P. C. V. Hansen: Jak padají ministři, T. Bernard: Kavárnička, K. Leger: Z jiného světa, J. Vrchlický: Pomsta Catullova, K. M. Čapek-Chod: Slunovrat, A. Messager: Veronika – 1912; K. Rössler: Pět frankfurtských, J. Wassermann: Obrácení lorda Hamiltona, O. Blumenthal: Souboj, I. Zajc: Mikuláš Zrinský, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, S. Krzywoszewski: Čert a krčmářka, S. Guitry: Dobytí pevnosti, F. Salten: Silnější pouto, J. Magnussen: Jeho jediná žena, S. Lom: Honza, A. Provazník: Bonbonový král – 1913; E. Nagy: Pan ministerský president, A. N. Tolstoj: Lenoch, H. Müller: Středa, A. Testoni: Miláček žen, F. Molnár: Liliom, M. Neal – M. Ferner: Ospalý Theodor, J. K. Tyl: Lesní panna, H. Sturm: Čtverák Ekehardt, A. Bennett – E. Knoblock: Milníky, A. Engel – J. Horst: Modrá myška – 1914; O. Wilde: Vějíř lady Windermerové, K. M. Čapek-Chod: Výhry a prohry, J. Freund: Cesta kolem světa za 40 dní, H. Kéroul – A. Barré: Chopinův valčík, H. Sturm: Lehmannovy dětičky, A. Wenig: K Betlému, L. Fall: Sufražetky, J. Helmesberger: 20.000 mil pod mořem – 1915; J. W. Goethe: Spoluvinníci, J. Štolba: Staré hříchy (též 1926), G. Hauptmann: Kolega Crampton, R. de Flers – G. A. de Caillavet: Zelený frak, J. J. Kolár: Mravenci, A. Mars – H. Lyon: Paní admirálová, F. Hlavatý: Španělský balet, K. Kolman: Šlechtici, J. Štolba: Maloměští diplomati – 1916; I. S. Turgeněv: Venkovanka, J. K. Tyl: Fidlovačka (též 1926), A. H. Horáková: Na pevné půdě, A. France: Tatík Crainquebille, J. Vrchlický: Godiva, J. Štolba: Zlatá rybka - 1917; A. Bennet – E. Knoblock: Milníky, J. J. Kolár: Žižkova smrt, F. Vanderém: Mistr, L. Stroupežnický: Naši furianti, F. A. Šubert: Probuzenci, J. Štolba: Mořská panna (též 1925 a 1926), A. F. Pisemskij: Baal, C. Terasse: Mírový kongres – 1918; A. Jirásek: M. D. Rettigová, H. Ibsen: Komedie lásky, F. X. Svoboda: Poslední muž (též 1929), A. Daudet: Sapho, A. de Lorde – J. Marséle: Napoleonka, L. Verneuil: O Adrienu (též 1924), F. de Curel: Nová modla, S. Guitry: Dobytí pevnosti, A. Messaget: Dvě myšky – 1919; H. Becque: Pařížanka, O. Wilde: Na čem záleží [Jak je důležité míti Filipa], G. E. Lessing: Mína z Barnhelmu, R. de Flers – G. A. de Caillavet: Láska bdí, E. Rostand: Orlík (též 1928), P. Calderón de la Barca: Dáma skřítek, G. de Porto-Riche: Zamilovaná – 1920; F. Porché: Čapka a šišák, A. Bennett: Velká událost, J. Štolba: Zločin v horské boudě, H. Lautensack: Komedie na faře, V. Mixa: Kdo vydělá, B. Viková-Kunětická: Cop – 1921; E. Labiche: Mrzout a hrubián, M. A. Šimáček: Jiný vzduch, L. Chiarelli: Maska a tvář, P. Frondaie: Montmartre, E. Labiche: Tajemný zloděj – 1922; A. de Musset: Andrea del Sarto, H. H. Davies: Zdravá nemocná, F. X. Svoboda: Ořechy, P. Petrovič: Uzel, M. Glass – R. C. Megrue: Nová firma, F. Gandéra: Srdce trumfem, F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání – 1923; J. Štolba: Její systém (též 1926 a 1930), F. Hlavatý: Bílá myška, F. A. Šubert: Žně (též 1935 j. h.), K. Horký: Batoh, E. Pailleron: Myška, R. de Flers – G. A. de Caillavet – E. Arène: Král, F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl – 1924; R. de Flers – F. de Croisset: Nové panstvo, F. X. Svoboda: Směry života - 1925; J. Durych: Štědrý večer, J. Štolba: Vodní družstvo, V. Sardou: Na cizích luskách – 1926; H. L. G. Bernstein: Félix, J. Neruda: Prodaná láska, R. Coolus: Nezbeda, N. Coward: Anglická sobota – 1927; J. M. Barrie: Maminka – 1928; S. Michaëlis: Revoluční svatba, F. X. Svoboda: Jeho nevinné oči – 1929; W. G. Mackay – R. Ordre: Paddy poklad, P. Géraldy: Její manžel, V. Štech: Třetí zvonění – 1930.
Zemské národní divadlo zakarpatské (Úžhorod)
A. a V. Mrštíkovi: Maryša, j. h. – 1936.
Komorní divadlo (scéna Městského divadla na Královských Vinohradech)
C. Götz: Hokuspokus – 1930.
Divadelní hry
Pan baron, Uranie 1903; Mlsní kocouři, Uranie 1905, i t.; Z dávných dob, Uranie 1906, t. [1926]; Městská rada na námluvách, Uranie 1905, t. 1906; Sestřeničky též Slečna advokát, Uranie 1906, i t.; Zlatý bůh též Boj s kapitálem (s V. Uxou), Uranie 1906, t. 1908; Za starou Prahu (s. L. Kaškou), Uranie 1907, t. b d; Stoupenky nihilismu, Uranie 1907, i t.; Bílá myška, Pištěkovo divadlo 1908, i t.; Tajemná matka, Pištěkovo divadlo 1908, i t.; Dobráček švec, Pištěkovo divadlo 1908, i t.; V hereckém azylu, t. 1909; Osudné jmeniny aneb Nevinný dědeček, t. 1909; Maskovaná žena, Pištěkovo divadlo 1909, t. 1910; Kouzlo červánků, Pištěkovo divadlo 1911, i t.; Španělský balet, VD 1916, i t.; Na vysoké stráni, t. 1917; Když jsme filmovaly, t. 1919; Mumraj, [t. 1920]; Plachý pták, t. 1920; Převraty (s. F. Hrdličkou), t. 1921; Komedie beze zkoušky (s. B. Vrbským), Uranie 1932, t. 1923; Rabiát a stydlavka, t. 1923; Moderní Abrahám, t. 1926; „Votrok“, Uranie 1928, t. 1929; Člověk bez duše [t. 1930]
Svatba pod pokličkou, t. 1934; Divadelní ředitel a obchodník na cestě kolem světa, t. 1934
Z dávných dob, t. 1926; Každému co patří též Špehoun ve službách, b. d.
Překlad
O. Blumenthal: Dva erby, t. [1910]; F. von Schönthan – F. Koppel-Elfeld: Komtesa Kukuč, t. 1927.
Teatralia
K ochotnickému repertoiru, Švejdův divadelní věstník 1, 1928, č. 1, s. 5; Jaroslav Kamper a Eduard Pražský, Ročenka Kruhu sólistů MD Vinohrady 1928, s. 38; Jak jsem získával „Cestu kolem světa za 40 dní“, Ročenka Kruhu sólistů MD na Král. Vinohradech, 1930, č. 1, s. 53–57; Herecké vzpomínky, Praha 1930; Z jevišťátek a z velkých scén, Praha 1931.
Literatura
Nesign.: Rozmanitosti. Pan F. H. …, Plzeňské listy 7. 11. 1904 [sňatek F. H. s P. Fürstovou]; V. T. [V. Tille], Den 1, 1907, č. 56, s. 6 [ref. Stoupenky nihilismu]; nesign., Národní listy 29. 8. 1907 [F. H. členem činohry Městského divadla na Král. Vinohradech]; K. H. Hilar: Vinohradské divadlo zahajuje, Divadlo 6, 1907/08, č. 4, s. [18] [Lord Major, Godiva] + Vinohradské divadlo, tamtéž 7, 1908/09, č. 3, s. 65 [Pantruche, Tři neděle v chládku]; T. [V. Tille]: Viktor Leon a Leon Feld, Slavné jméno, Národní listy 4. 6. 1910 [režie] + R. de Flers a G.-A. Caillavet, Posvátný háj, tamtéž 9. 12. 1910 [režie] + F. V. Krejčí, Půlnoc, tamtéž 30. 4. 1911 [Žalman] + Gerhart Hauptmann, Červený kohout, tamtéž 13. 3. 1912 [režie]; nesign.: Česká původninka a Tylův cyklus, Lidové noviny 18. 8. 1916 [ref. Španělský balet]; J. K-ček [Kodíček], Přehled 10, 1911/12, č. 10, 1, s. 179 [tit., Menaechmové]; jv.: Pod čarou, „Lehká strava“, Venkov 11. 11. 1919 [režie, O Adrienu]; T. [V. Tille], Den 7. 11. 1920, [Otec, Svítání]; EV, Právo lidu 13. 2. 1921 [režie, Nerozhodná]; Kazetka – M. Čtrnáctý – Ot. F. – St. Lom – J. H. – K-ček. – E. V. – R. J.: Zrcadlo kritiků a kritik, Jeviště 2, 1921, č. 11, s. 171–172 [režie, Čapka a šišák]; jv – J. H. – Ot. F. – Kček – H. Jelínek – Z. Hásková – M. M.: Velká událost: Jeviště 2, 1921, č. 18, s. 282–283 [režie, Velká událost]; Ot. F. [Fischer], Národní listy 4. 4. 1922 [režie, Jiný vzduch]; M. M. [Majerová], Rudé právo 10. 2. 1923 [Baxter, Zdravá nemocná]; J. F., Socialista 25. 7. 1923 [režie, Uzel] + tamtéž 8. 9. 1923 [režie, Nová firma]; J. Pachmayer, Venkov 21. 8. 1924 [režie, Batoh]; E. Konrád, Cesta 6, 1924, č. 37–38, s. 24 [režie, Žně]; E. Konrád, Cesta 7, 1925, č. 41, s. 652 [režie, Bejvávalo aneb Loupežníci na Chlumu] ● ref. Španělský balet: -t., Právo lidu 16. 8. 1916; nesign. [J. Vodák], Lidové noviny 18. 8. 1916; O. Fischer, Česká revue 10, 1916/17, č. 1, s. 63 ● K. Čapek: Hercovo jubileum, Lidové noviny 13. 5. 1925; E. Konrád: Nepostradatelný, Cesta 7, 1925, č. 38, s. 16; J. Götzová: F. H., in Profily českých herců, Praha 1931, s. 39; J. Fučík: Sezóna, Divadelní kritiky, Praha 1984, s. 217–218 [režie, Štědrý večer]; J. Vodák, České slovo 27. 11. 1926 [Farář, Lásky lichá lest]; J. Zelenka: Vzpomínám…, Praha 1929, s. 170–173; ach.: Sezona se probouzí, Jas 1, 1927, č. 39, s. 8 [režie, Nezbeda]; -ax: K čtyřicetileté divadelní činnosti kolegy F. H., Divadlo 16, 1929/30, č. 9, s. 6 ● ref. Herecké vzpomínky: mn., Národní listy 4. 1. 1931; A. M. Píša, Právo lidu 28. 2. 1931; VKM, Národní listy 27. 11. 1931 ● k šedesátinám: Ot. F. [Fischer], Lidové noviny 1. 3. 1933; J. Vodák, České slovo 1. 3. 1933; nesign., Divadlo 20, 1933/34, č. 1, s. 3; Š. [A. M. Píša], Právo lidu 1. 3. 1933; -II-, Národní listy 1. 3. 1933 ● V. Hlavatý: F. H., Divadlo 29, 1943, č. 1, s. 10–11 ● nekrology: rep, Lidové noviny 10. 1. 1952; an., Svobodné slovo 11. 1. 1952; nesign., Divadlo 3, 1952, č. 1, s. 93; V. Vydra, Divadlo 3, 1952, č. 2, s. 174 ● V. Vydra: Z hercova pera, Praha 1955, s. 43, 193 [režie, Fidlovačka] + Má pouť divadlem a uměním, Praha 1958, s. 187, 265, 278, 287; J. Votja: Cesta k Národnímu divadlu, Praha 1958, s. 25, 117, 126; S. Langer: Divadlo Uranie, Praha 1960; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Praha 1978, s. 111; DČD IV; V. Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Praha 1984, s. 9, 10, 33, 35, 36, 40, 73, 95–97, 121, 187; Wikipedie, URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Hlavat%C3%BD_(herec).
ČBS, Fikejz Film I, EDS, LČL, MDP 50, PBJ I; VD 90; VD 1907–1997; České divadlo, Sv. I
Životní události
- 1. 3. 1873: narození, Žíželoves (dnes Žíželeves) u Hradce Králové (CZ)
- 5. 1. 1952: úmrtí, Praha (CZ)
Vazby
H
Vznik: 2019
Autor: Kristýna Sýbová
