Feidler, Ludwig: Porovnání verzí

Verze z 31. 10. 2018, 15:23

Pocházel z divadelní rodiny; otec Johann Anton Feidler (1785–1834) byl herec, matka Josefa herečkou, divadlo hrály i F. sestry Amalie a Sophie. Když bylo F. sedmnáct let, získal otec divadelní koncesi, která mu umožnila do konce 1818 hrát v Litoměřicích s někdejšími členy společnosti J. Tazlara. Poté Feidler sestavil vlastní soubor, ve kterém hrály i jeho děti. Společnost působila převážně v oblastech severozápadních a západních Čech s obvyklým vyloučením lázeňských měst, hrála mj. v Žatci, v Mostě, v Chebu, v Postoloprtech, v Horním Litvínově. Po otcově smrti v prosinci 1834 převzal F. od ledna 1835 rodinný podnik. Navázal na okruh otcových štací a více než třicet let hrál ve městech severních, severozápadních a západních Čech. Mezi častá působiště patřil zejména Cheb, od 2. pol. 50. let hrál především v lukrativních Františkových Lázních, kde získal od magistrátu zvláštní povolení pro provozování divadelních představení. Magistrát byl s úrovní divadelních představení spokojen, protože F. obdržel 1858 od lázeňského fondu subvenci ve výši 400 zlatých. Během letní sezony 1864 v Chebu F. nechal postavit divadelní arénu ovocném sadu u Braniborské brány. K okruhu štací náležel Most, Chomutov nebo Žatec a menší města v okolí, např. Horní Litvínov, Jirkov, Podbořany, Falknov (dnes Sokolov). Společnost hrála přibližně do 2. pol. 60. let. Během léta 1867 se F. objevil mezi členy společnosti G. J. Mussika, hrající v Mariánských Lázních; zimní sezony 1867/68 se už nezúčastnil. Zemřel v prosinci 1867 v Chebu na tuberkulózu.
Starší sestra Amalie (1809–1882) se 1854 se provdala za herce A. Haase (1814–1878), s nímž 1868 založili divadelní společnost. Mladší sestra Sophie hrála v bratrově společnosti, posléze v souboru J. Lutze a M. Römera, 1845 odešla do Vídně. F. měl dvě děti, Barbara Josefa Amalie (Betty) se narodila jako nemanželské dítě v Žatci 1859 Anně Fiekové. Matka druhého F. dítěte, syna Gustava, není známá. Obě F. děti se věnovaly divadlu, dcera Betty byla herečka, syn Gustav působil jako suflér a herec menších rolí. Do čtvrté generace rodiny Feidlerů patří Gustavovy děti, synové Gustav (suflér a herec malých rolí v drážďanském Dvorním divadle) a Heinrich (inspicient a herec) a dcera Adele, která byla herečkou.

Repertoár F. souboru se příliš nelišil od jiných německých kočujících společností; převládala činohra, ale hrála se i hudebně-dramatická představení. Kromě spíše okrajově uváděného Shakespeara (Hamlet) hrál F. klasické německé drama, zvláště Schillera: Die Jungfrau von Orleans, Wilhelm Tell, Maria Stuart, dramatickou trilogii Waldstein (v úpravě K. A. Westa), nebo Kleistovu Käthchen von Heilbronn. Součástí činoherního repertoáru byly rytířské hry, včetně oblíbené Die Räuber auf Maria Kulm H. Cuna, situované do oblasti západních Čech. Společnost uváděla též historická dramata s náměty z českých dějin, např. Ebertovo Bretislaw und Jutta oder Der Bund der Deutschen mit den Böhmen nebo německé překlady V. K. Klicpery Die Glocke zu Elbogen oder Der irrende Geist in den Wäldern von Laucin (Loketský zvon) a Zdenko von Zasmuck oder Die Geister im Berge Blanik (Blaník), ale také populární pohádkové a lokální hry a hry se zpěvy z vídeňského prostředí od F. Raimunda, A. Bäuerleho či J. N. Nestroye. Později F. zařadil do repertoáru realistickou dramatiku R. Benedixe, H. Laubeho či S. H. Mosenthala. Od 60. let uváděl F. i operetu (F. Suppé, J. Strauss ml. aj.). Operu F. společnost neuváděla s výjimkou Weberova Čarostřelce (Der Freischütz), který se hrál už v době ředitelství J. A. Feidlera.
Během letních sezon v lázeňských městech se F. snažil zajistit vystoupení atraktivních hostů. Ve Františkových Lázních se společností vystupovala španělská tanečnice P. de Oliva (1855), v sezonách 1857/58 a 1860/61 populární herec zvířecích rolí, specialista na opice E. Klischnigg, pro nějž napsal Nestroy komedii Affe und Bräutigam. 1865 u F. vystupoval oblíbený komik z pražského Stavovského divadla W. Eichenwald. O představeních F. společnosti referoval lokální tisk (Egerer Anzeiger), který oceňoval úroveň repertoáru, složení souboru a herecké a pěvecké výkony.

F. řídil společnost od 1835 do pol. 60. let 19. stol. (v letní sezoně 1846 v Ústí nad Labem spolu se zpěvákem a divadelním ředitelem R. v. Kochanskym), zpočátku také sám režíroval všechny tituly. Nároky kladené na divadelní repertoár jej však od 60. let přiměly svěřit režii v jednotlivých dramatických či hudebně-dramatických žánrech kolegům, na které dozíral (Oberregie). Společnost měla k 1864 zvláštní režiséry pro činohru (resp. veselohru a pro frašku), vaudeville a operetu, jejíž vzrůstající poptávce byl F. nucen čelit.
F. společností prošla řada německých divadelníků. Ještě v ředitelské éře J. A. Feidlera to byl starší ze synů někdejšího olomouckého ředitele J. Bannholzera, A. J. Bannholzer, který po odchodu od F. nastoupil 1829 angažmá v Záhřebu. Počátkem herecké kariéry se uF. mihli budoucí divadelní ředitel G. J. Mussik (1836), herečka K. Suwarová (1835), nebo herečka a manželka divadelního ředitele J. Suwara, F. Hessenová (1836). V sezoně 1862/63 byl členem společnosti herec a divadelní ředitel K. Ježek. Výraznou osobností souboru byl F. švagr August Haas, přední herec a režisér činohry. Haas se oženil s F. sestrou Amálií a manželé Haasovi se stali jádrem společnosti, kterou později de facto převzali.

F. si od mládí udržoval postavení stěžejního herce, a to jak v souboru svého otce, tak později v rámci vlastní společnosti. Uplatňoval se v rolích hrdinných rytířů, vojenských důstojníků či aristokratů, ale i v šaržírovaných rolích řemeslníků, sedláků a sluhů. Od hrdinů přešel k charakternímu oboru; hrál také komické role. Jeho herecký záběr pojímal postavy kavalírů, intrikánů či bonvivánů, později otců. Role ve hrách se zpěvy svědčí o F. pěveckých schopnostech; sehrál např. i Kiliána z Weberovy opery Der Freischütz či Hieronyma Geiera v Suppého operetě Flotte Bursche. Mezi jeho parádní činoherní role náležel Shakespearův Hamlet, ze schillerovské dramatiky Arnold von Melchthal ve Wilhelmu Tellovi a Robert Dudley z Marie Stuart. V německých verzích Klicperových her ztvárnil Bolemila z Die Glocke von Elbogen a zbrojnoše Veita v dramatu Zdenko von Zasmuck. V pokročilejším věku hrál např. Sira Waltera Raleigha v Laubeho hře Graf Essex. Z vídeňských žánrových mutací pohádkových či lokálních her a her se zpěvy si zahrál mj. sedláka Fortunata Wurzela v Raimundově Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär nebo továrníka Wimpela v Bäuerleho kouzelné hře Wien, Paris, London und Constantinopel oder Es geht überall gut, aber zu Hause ists am Besten. V posledních letech se jako herec zapojoval do činnosti souboru už jen nepravidelně; soustředil se na řízení podniku, sledoval výběr a přípravu repertoáru a režíroval.  
F. byl také příležitostným autorem divadelních her. V zimní sezoně 1834/35 uvedl v Chebu hru s hudebními sekvencemi Der Schneekönig und die schwarze Braut. Jednalo se zřejmě o parafrázi nebo jevištní adaptaci pohádky bratří Grimmů Die weiße und die schwarze Braut. Druhá hra měla premiéru rok po F. smrti. Der kleine Mathias oder Die Schweden in Kaaden (Malý Matyáš aneb Švédové v Kadani) bylo historické drama s antisemitským podtextem, které napsal podle námětu ze sedmého svazku Topographie des Königreichs Böhmens J. Schallera z 1787. Uvedl jí až F. švagr A. Haas, ale pro podněcování k rasové a náboženské nenávisti byla hra krátce po premiéře zakázána úřady místní samosprávy.

F. životní a umělecká dráha je spjata s rodinnou divadelní společností. Třebaže soubor převzal v mladém věku, dokázal jej po více než třicet let udržet. Ačkoliv se jednalo o společnost spíše kočující, našla si své stálé obecenstvo v pronajatých městských divadlech.

Vznik: 2018
Autor: Martin Hanoušek