Bechyňová, Jarmila: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Provdaná Šnejdárková. Otec Rudolf Bechyně (1881–1948), vyučený strojní zámečník, se stal žurnalistou a poslancem za sociální demokracii. V meziválečném Československu patřil ke klíčovým osobnostem politické scény (byl mj. náměstkem předsedy vlády, ministrem školství a národní osvěty, ministrem zásobování a ministrem železnic). Po 1. světové válce, když se stal poslancem Revolučního národního shromáždění, rodina přesídlila z Prostějova do Prahy, kde '''B.''' vystudovala První české městské dívčí reálné gymnázium „Krásnohorská“ (maturita 1925). Během studií začala hrát ochotnicky divadlo. Profesionální hereckou kariéru iniciovalo 1927 pozvání od šéfa činohry Národního divadla K. H. Hilara k hostování v komedii ''Nezralé ovoce'', kde vystoupila v roli Genevievy, hrané dosud A. Sedláčkovou. Následovalo krátké působení v Divadle Vlasty Buriana (březen–květen 1927) a sezona 1927/28 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. V červnu 1928 byla '''B.''' angažována do Národního divadla. 1929 se provdala za grafika a ilustrátora Vladimíra Šnejdárka, s nímž měla dvě dcery. 1940 musela kvůli plicnímu onemocnění dočasně opustit Národní divadlo a odejít do invalidního důchodu. V září 1942 byla spolu s manželem a dalšími třinácti členy rodiny zatčena v rámci tzv. E-akce (Emigration Aktion) namířené proti příbuzným českých emigrantů (otec byl členem exilové vlády v Londýně, bratr Zdeněk B. důstojníkem československé zahraniční armády ve Francii a Velké Británii). Manžel se konce války nedožil, '''B.''' byla až do května 1945 vězněna v internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova. Zde se 1944–45, v období mírnějšího režimu, stala jednou z hlavních iniciátorek divadelních aktivit. Na improvizovaném jevišti v dílně na výrobu pásků do klobouků (tzv. culíkárna) nastudovala s ženskými spoluvězeňkyněmi Breidahlovo ''Vzbouření v ústavu šlechtičen'' a Stuartovu ''Šestnáctiletou''. Obě inscenace patřily zejména herecky ke zdejším nejzdařilejším divadelním událostem. 1945 se '''B.''' vrátila do Národního divadla, avšak 1951 s ní byla rozvázána smlouva, oficiálně z důvodu reorganizace souboru, ve skutečnosti šlo o perzekuci rodiny čelného sociálnědemokratického politika (bratr byl týden předtím odsouzen za údajnou vlastizradu a špionáž ke 14 letům vězení). Zbytek kariéry nuceně strávila ve Vesnickém divadle (1952–61). 1962 odešla do důchodu. 1969 byla rehabilitována a výpověď z Národního divadla byla uznána jako neopodstatněná. | Provdaná Šnejdárková. Otec Rudolf Bechyně (1881–1948), vyučený strojní zámečník, se stal žurnalistou a poslancem za sociální demokracii. V meziválečném Československu patřil ke klíčovým osobnostem politické scény (byl mj. náměstkem předsedy vlády, ministrem školství a národní osvěty, ministrem zásobování a ministrem železnic). Po 1. světové válce, když se stal poslancem Revolučního národního shromáždění, rodina přesídlila z Prostějova do Prahy, kde '''B.''' vystudovala První české městské dívčí reálné gymnázium „Krásnohorská“ (maturita 1925). Během studií začala hrát ochotnicky divadlo. Profesionální hereckou kariéru iniciovalo 1927 pozvání od šéfa činohry Národního divadla K. H. Hilara k hostování v komedii ''Nezralé ovoce'', kde vystoupila v roli Genevievy, hrané dosud A. Sedláčkovou. Následovalo krátké působení v Divadle Vlasty Buriana (březen–květen 1927) a sezona 1927/28 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. V červnu 1928 byla '''B.''' angažována do Národního divadla. 1929 se provdala za grafika a ilustrátora Vladimíra Šnejdárka, s nímž měla dvě dcery. 1940 musela kvůli plicnímu onemocnění dočasně opustit Národní divadlo a odejít do invalidního důchodu. V září 1942 byla spolu s manželem a dalšími třinácti členy rodiny zatčena v rámci tzv. E-akce (Emigration Aktion) namířené proti příbuzným českých emigrantů (otec byl členem exilové vlády v Londýně, bratr Zdeněk B. důstojníkem československé zahraniční armády ve Francii a Velké Británii). Manžel se konce války nedožil, '''B.''' byla až do května 1945 vězněna v internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova. Zde se 1944–45, v období mírnějšího režimu, stala jednou z hlavních iniciátorek divadelních aktivit. Na improvizovaném jevišti v dílně na výrobu pásků do klobouků (tzv. culíkárna) nastudovala s ženskými spoluvězeňkyněmi Breidahlovo ''Vzbouření v ústavu šlechtičen'' a Stuartovu ''Šestnáctiletou''. Obě inscenace patřily zejména herecky ke zdejším nejzdařilejším divadelním událostem. 1945 se '''B.''' vrátila do Národního divadla, avšak 1951 s ní byla rozvázána smlouva, oficiálně z důvodu reorganizace souboru, ve skutečnosti šlo o perzekuci rodiny čelného sociálnědemokratického politika (bratr byl týden předtím odsouzen za údajnou vlastizradu a špionáž ke 14 letům vězení). Zbytek kariéry nuceně strávila ve Vesnickém divadle (1952–61). 1962 odešla do důchodu. 1969 byla rehabilitována a výpověď z Národního divadla byla uznána jako neopodstatněná. | ||
| − | [[File:Bechysest.jpg|left|300px| | + | [[File:Bechysest.jpg|left|300px|Mája (O. J. Kornijčuk: Chirurg Platon Krečet, Národní divadlo, 1936), foto: J. Heinrich. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-251737.]]Starší dcera Jarmila, provdaná Turnovská (1930–2010), byla jednou ze zakladatelek redakce dětského vysílání v Československé televizi, scénáristkou (seriál ''Kamarádi'', pohádka ''Popelka ''– obojí s režisérkou V. Janečkovou; samostatně pohádky ''O princi, který měl o kolečko navíc'', ''O nejchytřejší princezně'', ''O víle Arnoštce'' a dalších třicet) a dramaturgyní. Její manžel Evžen Turnovský (1929–2010) byl teatrolog, divadelní kritik, překladatel a básník, dcera Magdaléna Turnovská (* 1958) je scénáristka a dramaturgyně. |
Již během svého krátkého ostravského angažmá se '''B.''' prosadila ve vedlejších rolích naivek a v tomto oboru pokračovala i po vstupu do Národního divadla (např. Lucinka, Sarment: ''Miláček Leopold'', Růžena Pavlátová, Šrámek: ''Měsíc nad řekou''). Později se začala uplatňovat i jako představitelka citlivých, často ztrápených mladých žen, které charakterizovala umírněnými výrazovými prostředky vycházejícími z vnitřního prožitku (Ethel Barlettová, Maugham: ''Nedoceněné zásluhy'', Jeanine, Antoine–Lery: ''Koníčky na kolotoči'', Gisela, Musatescu: ''Valčík tonoucího Titaniku''). Díky štíhlé postavě a jemnému, mladistvému vzhledu byla obsazována až do pozdnějšího věku také do rolí dětí a dospívajících dívek. K hereckým úspěchům patřila malá Mája v Kornijčukově ''Chirurgu Platonu Krečetovi'', kritika oceňovala „půvabně drzou naivnost“ ztvárněné postavy. Chválu jí přineslo také působivé zobrazení duševní zaostalosti a infantilnosti šestnáctileté Ljudmily v Gorkého ''Vasse Železnovové''. Nejednoznačněji byly hodnoceny její výkony v rolích chlapců a mladičkých mužů (Král Ladislav, Medek: ''Jiří Poděbradský'', Václav II., Hilbert: ''Falkenštejn''). Zdařile si '''B.''' při svém lyričtějším založení vedla v inscenacích pro děti (např. Dolly, Lenotreová–Saint''-''Ogan: ''Cvok a Brok cestují světem'', Mařenka, Milne: ''Žabák ze Žabího hrádku''). Ve třicátých letech, které lze označit za vrchol její kariéry, se pravidelně objevovala ve vedlejších a epizodních rolích různého žánrového rozpětí v inscenacích J. Frejky (komorná Ines, Calderón: ''Schovávaná na schodech'', Phoebe, Shakespeare: ''Jak se vám líbí'', Blandina, Cocteau: ''Očarovaný život''). V poválečném období se stále ještě uplatňovala v dívčích rolích, vedle nichž začínala hrát úlohy starších žen (Teta, Puškin – Pokorný: ''Jevgenij Oněgin'', Horačka, A. a V. Mrštíkové: ''Maryša''). Ve Vesnickém divadle jimi svou dráhu posléze uzavřela. | Již během svého krátkého ostravského angažmá se '''B.''' prosadila ve vedlejších rolích naivek a v tomto oboru pokračovala i po vstupu do Národního divadla (např. Lucinka, Sarment: ''Miláček Leopold'', Růžena Pavlátová, Šrámek: ''Měsíc nad řekou''). Později se začala uplatňovat i jako představitelka citlivých, často ztrápených mladých žen, které charakterizovala umírněnými výrazovými prostředky vycházejícími z vnitřního prožitku (Ethel Barlettová, Maugham: ''Nedoceněné zásluhy'', Jeanine, Antoine–Lery: ''Koníčky na kolotoči'', Gisela, Musatescu: ''Valčík tonoucího Titaniku''). Díky štíhlé postavě a jemnému, mladistvému vzhledu byla obsazována až do pozdnějšího věku také do rolí dětí a dospívajících dívek. K hereckým úspěchům patřila malá Mája v Kornijčukově ''Chirurgu Platonu Krečetovi'', kritika oceňovala „půvabně drzou naivnost“ ztvárněné postavy. Chválu jí přineslo také působivé zobrazení duševní zaostalosti a infantilnosti šestnáctileté Ljudmily v Gorkého ''Vasse Železnovové''. Nejednoznačněji byly hodnoceny její výkony v rolích chlapců a mladičkých mužů (Král Ladislav, Medek: ''Jiří Poděbradský'', Václav II., Hilbert: ''Falkenštejn''). Zdařile si '''B.''' při svém lyričtějším založení vedla v inscenacích pro děti (např. Dolly, Lenotreová–Saint''-''Ogan: ''Cvok a Brok cestují světem'', Mařenka, Milne: ''Žabák ze Žabího hrádku''). Ve třicátých letech, které lze označit za vrchol její kariéry, se pravidelně objevovala ve vedlejších a epizodních rolích různého žánrového rozpětí v inscenacích J. Frejky (komorná Ines, Calderón: ''Schovávaná na schodech'', Phoebe, Shakespeare: ''Jak se vám líbí'', Blandina, Cocteau: ''Očarovaný život''). V poválečném období se stále ještě uplatňovala v dívčích rolích, vedle nichž začínala hrát úlohy starších žen (Teta, Puškin – Pokorný: ''Jevgenij Oněgin'', Horačka, A. a V. Mrštíkové: ''Maryša''). Ve Vesnickém divadle jimi svou dráhu posléze uzavřela. | ||
| Řádka 67: | Řádka 67: | ||
| − | [[File:Bechynovaosm.jpg|x450px| | + | [[File:Bechynovaosm.jpg|x450px|Neť (V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota, Národní divadlo, 1938, s Ladislavem Peškem v roli Prvního pastýře), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-50/2011, sign. 57 F 115.]] [[File:Bechynovadva.jpeg|x450px|Jarmila Bechyňová v nezjištěné roli, fotograf neuveden. Osobní archiv Magdalény Turnovské.]] [[File:Bechynovatreti.jpeg|x450px|Jarmila Bechyňová v nezjištěné roli, fotograf neuveden. Osobní archiv Magdalény Turnovské.]] [[File:Bechynovactyri.jpeg|x450px|Jarmila Bechyňová v nezjištěné roli, fotograf neuveden. Osobní archiv Magdalény Turnovské.]] [[File:Bechynovydevet.jpg|x450px|Jarmila Bechyňová v nezjištěné roli, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-250957.]] [[File:Bechynovadeset.jpg|x450px|Jarmila Bechyňová na civilní fotografii, b. d., fotoateliér Esta Praha. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-19688.]] [[File:Bechynovapet.jpeg|x450px|Jarmila Bechyňová na civilní fotografii z roku 1947, fotograf neuveden. Osobní archiv Magdalény Turnovské.]] [[File:Bechynovasedm.jpeg|x450px|Jarmila Bechyňová na civilní fotografii s dcerami Jarmilou a Miloslavou, fotograf neuveden. Osobní archiv Magdalény Turnovské.]]</ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
| Řádka 94: | Řádka 94: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | <br/> | |
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Aktuální verze z 16. 4. 2018, 20:19
Herečka dívčího vzhledu působila po většinu své kariéry v pražském Národním divadle (1928–40; 1945–51), kde se prosadila ve vedlejších rolích naivek, v dětských úlohách či jako představitelka sklíčených, životem zkoušených žen. Tíhla k výrazově umírněnějšímu, niternému hereckému projevu. Za nacistické okupace byla jako dcera sociálnědemokratického politika Rudolfa Bechyně činného v exilu vězněna v internačním táboře ve Svatobořicích, kde se podílela na divadelních aktivitách.
Provdaná Šnejdárková. Otec Rudolf Bechyně (1881–1948), vyučený strojní zámečník, se stal žurnalistou a poslancem za sociální demokracii. V meziválečném Československu patřil ke klíčovým osobnostem politické scény (byl mj. náměstkem předsedy vlády, ministrem školství a národní osvěty, ministrem zásobování a ministrem železnic). Po 1. světové válce, když se stal poslancem Revolučního národního shromáždění, rodina přesídlila z Prostějova do Prahy, kde B. vystudovala První české městské dívčí reálné gymnázium „Krásnohorská“ (maturita 1925). Během studií začala hrát ochotnicky divadlo. Profesionální hereckou kariéru iniciovalo 1927 pozvání od šéfa činohry Národního divadla K. H. Hilara k hostování v komedii Nezralé ovoce, kde vystoupila v roli Genevievy, hrané dosud A. Sedláčkovou. Následovalo krátké působení v Divadle Vlasty Buriana (březen–květen 1927) a sezona 1927/28 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. V červnu 1928 byla B. angažována do Národního divadla. 1929 se provdala za grafika a ilustrátora Vladimíra Šnejdárka, s nímž měla dvě dcery. 1940 musela kvůli plicnímu onemocnění dočasně opustit Národní divadlo a odejít do invalidního důchodu. V září 1942 byla spolu s manželem a dalšími třinácti členy rodiny zatčena v rámci tzv. E-akce (Emigration Aktion) namířené proti příbuzným českých emigrantů (otec byl členem exilové vlády v Londýně, bratr Zdeněk B. důstojníkem československé zahraniční armády ve Francii a Velké Británii). Manžel se konce války nedožil, B. byla až do května 1945 vězněna v internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova. Zde se 1944–45, v období mírnějšího režimu, stala jednou z hlavních iniciátorek divadelních aktivit. Na improvizovaném jevišti v dílně na výrobu pásků do klobouků (tzv. culíkárna) nastudovala s ženskými spoluvězeňkyněmi Breidahlovo Vzbouření v ústavu šlechtičen a Stuartovu Šestnáctiletou. Obě inscenace patřily zejména herecky ke zdejším nejzdařilejším divadelním událostem. 1945 se B. vrátila do Národního divadla, avšak 1951 s ní byla rozvázána smlouva, oficiálně z důvodu reorganizace souboru, ve skutečnosti šlo o perzekuci rodiny čelného sociálnědemokratického politika (bratr byl týden předtím odsouzen za údajnou vlastizradu a špionáž ke 14 letům vězení). Zbytek kariéry nuceně strávila ve Vesnickém divadle (1952–61). 1962 odešla do důchodu. 1969 byla rehabilitována a výpověď z Národního divadla byla uznána jako neopodstatněná.
Již během svého krátkého ostravského angažmá se B. prosadila ve vedlejších rolích naivek a v tomto oboru pokračovala i po vstupu do Národního divadla (např. Lucinka, Sarment: Miláček Leopold, Růžena Pavlátová, Šrámek: Měsíc nad řekou). Později se začala uplatňovat i jako představitelka citlivých, často ztrápených mladých žen, které charakterizovala umírněnými výrazovými prostředky vycházejícími z vnitřního prožitku (Ethel Barlettová, Maugham: Nedoceněné zásluhy, Jeanine, Antoine–Lery: Koníčky na kolotoči, Gisela, Musatescu: Valčík tonoucího Titaniku). Díky štíhlé postavě a jemnému, mladistvému vzhledu byla obsazována až do pozdnějšího věku také do rolí dětí a dospívajících dívek. K hereckým úspěchům patřila malá Mája v Kornijčukově Chirurgu Platonu Krečetovi, kritika oceňovala „půvabně drzou naivnost“ ztvárněné postavy. Chválu jí přineslo také působivé zobrazení duševní zaostalosti a infantilnosti šestnáctileté Ljudmily v Gorkého Vasse Železnovové. Nejednoznačněji byly hodnoceny její výkony v rolích chlapců a mladičkých mužů (Král Ladislav, Medek: Jiří Poděbradský, Václav II., Hilbert: Falkenštejn). Zdařile si B. při svém lyričtějším založení vedla v inscenacích pro děti (např. Dolly, Lenotreová–Saint-Ogan: Cvok a Brok cestují světem, Mařenka, Milne: Žabák ze Žabího hrádku). Ve třicátých letech, které lze označit za vrchol její kariéry, se pravidelně objevovala ve vedlejších a epizodních rolích různého žánrového rozpětí v inscenacích J. Frejky (komorná Ines, Calderón: Schovávaná na schodech, Phoebe, Shakespeare: Jak se vám líbí, Blandina, Cocteau: Očarovaný život). V poválečném období se stále ještě uplatňovala v dívčích rolích, vedle nichž začínala hrát úlohy starších žen (Teta, Puškin – Pokorný: Jevgenij Oněgin, Horačka, A. a V. Mrštíkové: Maryša). Ve Vesnickém divadle jimi svou dráhu posléze uzavřela.
Příležitostně hrála ve filmu, vytvořila celkem čtrnáct převážně epizodních rolí (sekretářka Lila, Na růžích ustláno, 1934; Tereza, Panenství, 1937; Háčinka, Věra Lukášová, 1939; šenkýřka, Divotvorný klobouk, 1952; Moulisová, Janova teta, Zlatá reneta, 1965; profesorka tělocviku, Zločin v dívčí škole, 1965 ad.).
Role
Divadlo Vlasty Buriana
Eny (E. A. Longen: Osud trůnu habsburského) – 1927.
Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava
Liana (A. Picard, F. Carco: Klarina), Jaroslava Tichá (R. Jesenská: Je velká láska na světě), Freddie (U. Falena: Poslední lord), Julinka (O. Blumenthal – G. Kadelburg: Hostinec U Bílého koníčka) – 1927; Helenka Krulišová (J. Patrný: Muži nestárnou), Paša (A. I. Kuprin, dram. M. Miranová: Jáma (nevěstinec), Lota, Manchester-Girl (R. Bernauer – R. Österreicher: Rajská zahrada) – 1928.
Genevieva (R. Gignoux – M. Maurey – A. Savoir – J. Théry: Nezralé ovoce) j. h. –1927; Líza (G. B. Shaw: Pygmalion) j. h. – 1928; Adelaida Ivanovna (F. M. Dostojevskij, dram. B. Puťata: Idiot), Lucinka (Sarment: Miláček Leopold), Štěpánka (M. Achard: Marcelina), Gvendolina Fairfaxová (O. Wilde: Na čem záleží) – 1929; Ethel Landrethová (G. Kelly: Craigova žena), Božena (F. X. Svoboda: Směry života) – 1930; Prolog (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Ines (P. Calderón: Schovávaná na schodech), Dívka (V. Dyk: Zapomnětlivý) – 1931; Hadačka (G. Neveux: Julie aneb snář) – 1932; Dolly (T. Lenotreová – A. Saint-Ogan: Cvok a Brok cestují světem), Mařenka (A. A. Milne: Žábák ze Žabího hrádku), Tabaki (R. Kipling, dram. V. M. Volkenstejn: Mauglí), Arabela Moulton-Barrettová (R. Bessier: Alžběta Browningová) – 1933; Terezka (V. Werner: Medvědí tanec), Marion (O. Scheinpflugová: Houpačka), Král Ladislav (R. Medek: Jiří Poděbradský), Ethel Barlettová (W. S. Maugham: Nedoceněné zásluhy), Kolportér (Aristofanes, ú. J. Frejka – V. Lacina: Ptáci), Gisela (T. Musatescu: Valčík tonoucího Titaniku) – 1934; Jeanine (A. P. Antoine – M. Lery: Koníčky na kolotoči), Kateřina (B. Dean – M. Kennedyová: Věrná milenka), Julie (W. Shakespeare: Veta za vetu), Slavník (S. Lom: Svatý Václav) – 1935; Mája (O. J. Kornijčuk: Chirurg Platon Krečet) – 1936; Růžena Pavlátová (F. Šrámek: Měsíc nad řekou), Dcera (K. Čapek: Bílá nemoc), Ljudmila (M. Gorkij: Vassa Železnovová), Phoebe (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Blandina (J. Cocteau: Očarovaný život) – 1937; Neť (V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota), Blažena (G. Flaubert, dram. G. Baty: Paní Bovaryová), Druhá Eumenidka (J. Giraudoux: Nová Elektra), Krystýna (L. Stroupežnický: Naši furianti), Lenka (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Václav II. (V. Hilbert: Falkenštejn) – 1938; Duňaška (N. V. Gogol: Ženitba) – 1945; Melanie (R. Ardrey: Skála blesků), Prosperina Garnettová (G. B. Shaw: Candida), Larvička (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu) – 1946; Panopa (J. Racine: Faidra) – 1947; Horačka (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Jenovefa (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsu) – 1948; Sestra Marta (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Mařenka (D. C. Faltis: Chodská nevěsta), Teta (A. S. Puškin, dram. J. Pokorný: Jevgenij Oněgin) – 1949.
Vesnické divadlo
Mariana (Molière: Lakomec) – 1952; Kruglová (A. N. Ostrovskij: Nemá kocour pořád posvícení), Ljuba (F. Gennadij: Návrat domů) – 1953; Strouhalka (A. Mrštík – V. Mrštík: Maryša) – 1954; Kratochvílová (J. Neuberg – F. Smažík – F. Vlček: U nás v Darmochlebech) – 1955; Matrena Afanasjevna (C. S. Solodar: V šeříkovém sadu) – 1956; Konstancie Lvovna (L. Leonov: Obyčejný člověk) – 1956; Mařata (V. K. Klicpera: Ženský boj) – 1957; Paní van Hautenová (K. Stanislav: Omyl profesora Somola) – 1958; Chůva (A. N. Arbuzov: Irkutská historie) – 1960.
Režie
Internační tábor Svatobořice
A. Breidahl: Vzbouření v ústavu šlechtičen, Ph. Stuart – A. Stuartová: Šestnáctiletá – 1944.
Prameny
NA: Fond Národního divadla, osobní spisy: Jarmila Bechyňová, kart. 11; Fond Policejní ředitelství Praha II – evidence obyvatelstva (kopie pobytových přihlášek).
ABS: Fond 302: Hlavní správa Vojenské kontrarozvědky, sign. 302-70-4/, s. 84; fond Z: Mapy zpráv zpracované Studijním ústavem MV, sign. Z-10-34, s. 205–206.
Archiv ND: Osobní složka J. B.; soupis rolí (online, cit. 29. 6. 2016), URL: http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=1105&sz=0&abc=B&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa
Archiv Národního divadla moravskoslezského: Soupis rolí (online, cit. 29. 6. 2016), URL: http://www.ndm.cz/cz/osoba/6047-bechynova-jarmila.html.
Literatura
ax: První vystoupení, Právo lidu 25. 2. 1925 [Genevieva]; ax: Nové Burianovo číslo, tamtéž 19. 3. 1927 [Eny]; J. Götzová: Profily českých herců, Praha 1931, s. 78, 154; K. Engelmüller: Nedoceněné zásluhy, Národní politika 21. 4. 1934 [Ethel Barlettová] ● ref. Jeanine: V. K. Müller: Jedna z cyklu her o mateřském srdci, Národní listy 23. 2. 1935; Ot. F. [Fischer]: Koníčky na kolotoči, Lidové noviny 23. 2. 1935 ● ref. Mája: K. Engelmüller: Chirurg Platon Krečet, Národní politika 5. 4. 1936; M. Rutte: Ruská hra o mužích v bílém, Národní listy 5. 4. 1936 ● týž: Večer na oslavu Šrámkovy šedesátky, Národní listy 22. 1. 1937 [Růžena Pavlátová] ● ref. Ljudmila: týž: Ruští Glembajové, Národní listy 22. 5. 1937; B.: Gorkého Vassa Železnovová, Lidové noviny 22. 5. 1937 ● M. Rutte: Zmoudření romantické ženy, Národní listy 3. 3. 1938 [Blažena] ● ref. Václav II: týž: Tragedie na schodech, Národní listy 30. 10. 1938; kd [E. Konrád]: Království na schodech, Lidové noviny 29. 10. 1938; K. Engelmüller: Falkenštejn, Národní politika 29. 10. 1938 ● J. Bechyňová: Vyznání, in Jaro Národního divadla v Praze 1945, red. J. M. Kvapil, Praha 1946, s. 200; jtg [J. Träger]: Věčný úsměv Shawovy Candidy, Svobodné slovo 28. 9. 1946 [Prosperina Garnettová]; E. Janský: Puškinův román na scéně, Zemědělské noviny 8. 6. 1949 [Teta]; S. Markusová: Divadelní aktivita v internačním táboře ve Svatobořicích, Časopis Matice moravské 92, 1973, č. 1–2, s. 84–95; DČD IV; B. Srba: Divadlo za mřížemi 1939–1945, Program Státního divadla v Brně 57, 1986, s. 262–265.
ČBS, NDp, Teichman
Životní události
- 27. 11. 1906: narození, Prostějov (CZ)
- 18. 7. 1992: úmrtí, Praha (CZ)
Další jména
Šnejdárková
Vazby
H
Vznik: 2016
Autor: Johana Černá
