Kühns, Volkmar: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(Automatická aktualizace šablony)
(úprava literatury)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 3 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<span id="PageFillProgress">4</span>
 
<span id="PageFillProgress">4</span>
</ee:progress>
+
</ee:progress>{{Infobox Osoba
{{Infobox Osoba
+
| jméno=<ee:firstname>Volkmar</ee:firstname>  
| jméno = <ee:firstname>Volkmar</ee:firstname>  
+
| příjmení=<ee:lastname>Kühns</ee:lastname>
| příjmení = <ee:lastname>Kühns</ee:lastname>
+
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym>
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
+
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
+
 
5.8. 1832
 
5.8. 1832
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place">
+
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place">
 
Berlín
 
Berlín
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
+
| zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
 
23.4. 1905
 
23.4. 1905
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
+
| místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
 
Braunschweig
 
Braunschweig
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
+
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
| povolání = <ee:profession>herec,</ee:profession>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 +
| povolání=<ee:profession>herec,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
 
Začínal jako ochotník v Berlíně. 1856 – 1858 byl v angažmá v Leipziger Stadttheater u Rudolfa Wirsinga, se kterým přešel do Německého zemského divadla v Praze (1864). Zde debutoval jako Mephisto (Goethe: ''Faust'') a získal si popularitu jako herec charakterních (role intrikánů) i komických rolí. Po angažmá ve Weisbadenu (1880 – 1883) a Hamburku se vrátil do pražského angažmá (1883 – 1894). Učil deklamaci na pražské konzervatoři.  
 
Začínal jako ochotník v Berlíně. 1856 – 1858 byl v angažmá v Leipziger Stadttheater u Rudolfa Wirsinga, se kterým přešel do Německého zemského divadla v Praze (1864). Zde debutoval jako Mephisto (Goethe: ''Faust'') a získal si popularitu jako herec charakterních (role intrikánů) i komických rolí. Po angažmá ve Weisbadenu (1880 – 1883) a Hamburku se vrátil do pražského angažmá (1883 – 1894). Učil deklamaci na pražské konzervatoři.  
</ee:perex>
+
</ee:perex><ee:content>
<cshow logged="1">
+
<ee:content>
+
 
Syn úředníka. '''K.''' absolvoval gymnázium a věnoval se následně divadlu. Aniž by se mu dostalo hereckého vzdělání, vystupoval nejprve v berlínském ochotnickém divadle Urania v oboru vesnických hochů a mladých milenců a patrně také působil v Theater in Arnstadt. Svou jevištní kariéru údajně započal v roce 1852 v Görlitz (odpovídající záznam v ''Almanach für Freunde der Schauspielkunst'' však chybí). Poté působil jako představitel charakterních rolí v Hoftheater Dessau (1853–1855), v Lübecku (1855), Kolíně n. R. (1856–1858) a v Leipziger Stadttheater pod vedením Rudolfa Wirsinga (1858–1864). Novinář a divadelní historik Emil Kneschke popsal '''K'''. jako „přesně uvažujícího představitele charakterních rolí s upřímnou snahou, který  je někdy pouze příliš hloubavý, čímž se dostává na špatnou cestu“ (Kneschke, s. 149). Když se Rudolf Wirsing v roce 1864 stal ředitelem v Německém zemském divadle v Praze, přešel '''K. '''na tuto scénu také. Debutoval zde v zahajovacím představení 28. 3. 1864 v roli Mephista (Goethe: ''Faust''), kterou, jak uvedl jeden kritik, vybavil ''„originálními, neočekávanými rysy, které poukazovaly na samostatné pojetí“'' (''Bohemia'', 30. 3. 1864). Jako herec se pohyboval s velkou jistotou a lehkostí, při čemž mu byl ku prospěchu „příznivý zevnějšek a bohatý, modulace schopný hlas“ (tamtéž). Krátce nato ztělesnil mimo jiné Kapitána Silberkalba (H. Laube: ''Die Karlsschüler'') a Vévodu z Alby (Goethe: ''Egmont'') a kritikům z ''Bohemie'' se již po několika málo týdnech zdálo, že patří k oněm nově angažovaným, „kteří si už prorazili cestu“ (20. 4. 1864). '''K.''' byl velmi zaměstnaný a oblíbený herec, účinkoval v prvních intrikánských a charakterních rolích a vypracoval na pozici jednoho z nejváženějších pražských umělců. Občas převzal i režii. Vedle své jevištní činnosti vyučoval '''K. '''od roku 1866 německou deklamaci na pražské konzervatoři, kde v roce 1867 nastudoval jako režisér (společně s profesorem Franzem Vogelem) Mozartovu operu ''Titus'' v italštině. Podle sdělení ''Národních listů'' (1. 2. 1874) se zúčastnil – avšak marně – veřejné soutěže o post ředitele Německého divadla po Rudolfu Wirsingovi (s nástupem od Velikonoc 1876).
 
Syn úředníka. '''K.''' absolvoval gymnázium a věnoval se následně divadlu. Aniž by se mu dostalo hereckého vzdělání, vystupoval nejprve v berlínském ochotnickém divadle Urania v oboru vesnických hochů a mladých milenců a patrně také působil v Theater in Arnstadt. Svou jevištní kariéru údajně započal v roce 1852 v Görlitz (odpovídající záznam v ''Almanach für Freunde der Schauspielkunst'' však chybí). Poté působil jako představitel charakterních rolí v Hoftheater Dessau (1853–1855), v Lübecku (1855), Kolíně n. R. (1856–1858) a v Leipziger Stadttheater pod vedením Rudolfa Wirsinga (1858–1864). Novinář a divadelní historik Emil Kneschke popsal '''K'''. jako „přesně uvažujícího představitele charakterních rolí s upřímnou snahou, který  je někdy pouze příliš hloubavý, čímž se dostává na špatnou cestu“ (Kneschke, s. 149). Když se Rudolf Wirsing v roce 1864 stal ředitelem v Německém zemském divadle v Praze, přešel '''K. '''na tuto scénu také. Debutoval zde v zahajovacím představení 28. 3. 1864 v roli Mephista (Goethe: ''Faust''), kterou, jak uvedl jeden kritik, vybavil ''„originálními, neočekávanými rysy, které poukazovaly na samostatné pojetí“'' (''Bohemia'', 30. 3. 1864). Jako herec se pohyboval s velkou jistotou a lehkostí, při čemž mu byl ku prospěchu „příznivý zevnějšek a bohatý, modulace schopný hlas“ (tamtéž). Krátce nato ztělesnil mimo jiné Kapitána Silberkalba (H. Laube: ''Die Karlsschüler'') a Vévodu z Alby (Goethe: ''Egmont'') a kritikům z ''Bohemie'' se již po několika málo týdnech zdálo, že patří k oněm nově angažovaným, „kteří si už prorazili cestu“ (20. 4. 1864). '''K.''' byl velmi zaměstnaný a oblíbený herec, účinkoval v prvních intrikánských a charakterních rolích a vypracoval na pozici jednoho z nejváženějších pražských umělců. Občas převzal i režii. Vedle své jevištní činnosti vyučoval '''K. '''od roku 1866 německou deklamaci na pražské konzervatoři, kde v roce 1867 nastudoval jako režisér (společně s profesorem Franzem Vogelem) Mozartovu operu ''Titus'' v italštině. Podle sdělení ''Národních listů'' (1. 2. 1874) se zúčastnil – avšak marně – veřejné soutěže o post ředitele Německého divadla po Rudolfu Wirsingovi (s nástupem od Velikonoc 1876).
  
Řádka 36: Řádka 34:
 
== <ee:bibliography_label>Další role (výběr)</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Další role (výběr)</ee:bibliography_label> ==
 
<ee:bibliography_content>Franz Moor (Schiller: ''Die Räuber''), Marinelli (Lessing: ''Emilia Galotti''), Talbot (Schiller: ''Die Jungfrau von Orleans''), Wurm (Schiller: ''Kabale und Liebe''), Nathan (Lessing: ''Nathan der Weise''), Shylock (Shakespeare: ''Der Kaufmann von Venedig''), Astragalus (Raimund: ''Der Alpenkönig und der Menschenfeind''),  Rabbi Ben Akiba (Gutzkow: ''Uriel Acosta''), Claudius (Shakespeare: ''Hamlet'', Mercutio (Shakespeare: ''Romeo und Julia''), Don Carlos (Goethe:''Clavigo''), Wolf (Raimund: ''Der Verschwender''), Don Lope de Figueroa (Wilbrandt: ''Der Richter von Zalamea''), Don Juan (Shakespeare: ''Viel Lärm um Nichts''), General Frontenac (Sardou: ''Odette''), Feodor Iwanowitsch Fürst Udaschkin (Freytag: ''Graf Waldemar''), Traugott Quecke (Benedix: ''Der Mädchen Waffen''),  Senden, Oberst Berg, Korb (Freytag: ''Die Journalisten''), Tranio (Shakespeare: ''Der Widerspenstigen Zähmung''), Lord Burleigh (Laube: Graf Essex), Geheimrath von Dohna (Bauernfeld: ''Ein deutscher Krieger''), Gottfried Prehauser (Mosenthal: ''Die deutschen Komödianten''), Prinz Eugen (M. Greif: ''Prinz Eugen''), Wilhelm Cecil (Schiller: ''Maria Stuart''), Erzbischof von Canterbury (Shakespeare: ''König Heinrich V''.), Philipp II. (Schiller: ''Don Carlos''), Rupert, „der Goldbauer“ (Birch-Pfeiffer: ''Der Goldbauer''), Nicolas Mertelmeier (F. v. Schönthan: ''Roderich Heller''), Herr von Beaucourtois (Förster /nach Sardou: ''Die alten Junggesellen''), Ritter Hotham (Gutzkow: ''Zopf und Schwert''), Oswald Barnau (Benedix: ''Die zärtlichen Verwandten'').</ee:bibliography_content>
 
<ee:bibliography_content>Franz Moor (Schiller: ''Die Räuber''), Marinelli (Lessing: ''Emilia Galotti''), Talbot (Schiller: ''Die Jungfrau von Orleans''), Wurm (Schiller: ''Kabale und Liebe''), Nathan (Lessing: ''Nathan der Weise''), Shylock (Shakespeare: ''Der Kaufmann von Venedig''), Astragalus (Raimund: ''Der Alpenkönig und der Menschenfeind''),  Rabbi Ben Akiba (Gutzkow: ''Uriel Acosta''), Claudius (Shakespeare: ''Hamlet'', Mercutio (Shakespeare: ''Romeo und Julia''), Don Carlos (Goethe:''Clavigo''), Wolf (Raimund: ''Der Verschwender''), Don Lope de Figueroa (Wilbrandt: ''Der Richter von Zalamea''), Don Juan (Shakespeare: ''Viel Lärm um Nichts''), General Frontenac (Sardou: ''Odette''), Feodor Iwanowitsch Fürst Udaschkin (Freytag: ''Graf Waldemar''), Traugott Quecke (Benedix: ''Der Mädchen Waffen''),  Senden, Oberst Berg, Korb (Freytag: ''Die Journalisten''), Tranio (Shakespeare: ''Der Widerspenstigen Zähmung''), Lord Burleigh (Laube: Graf Essex), Geheimrath von Dohna (Bauernfeld: ''Ein deutscher Krieger''), Gottfried Prehauser (Mosenthal: ''Die deutschen Komödianten''), Prinz Eugen (M. Greif: ''Prinz Eugen''), Wilhelm Cecil (Schiller: ''Maria Stuart''), Erzbischof von Canterbury (Shakespeare: ''König Heinrich V''.), Philipp II. (Schiller: ''Don Carlos''), Rupert, „der Goldbauer“ (Birch-Pfeiffer: ''Der Goldbauer''), Nicolas Mertelmeier (F. v. Schönthan: ''Roderich Heller''), Herr von Beaucourtois (Förster /nach Sardou: ''Die alten Junggesellen''), Ritter Hotham (Gutzkow: ''Zopf und Schwert''), Oswald Barnau (Benedix: ''Die zärtlichen Verwandten'').</ee:bibliography_content>
== <ee:bibliography_label>Periodika</ee:bibliography_label> ==
+
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>''Almanach für Freunde der Schauspielkunst'', Berlin 1852, 1854–1891. – ''Deutscher Bühnen-Almanach'', Berlin 1893. – ''Neuer Theater-Almanach'', Berlin 1894 a 1895. – ''Theateralmanach ''[Prag]'' für das Jahr ''1866–1875, 1884–1895''. –'' ''Bohemia'' 29. 3. 1864 (večerní vydání), 30. 3. 1864 (pražský debut), 31. 5. 1894 (poslední představení), 27. 4. 1905 (příloha s. 2, nekrolog).</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>''Almanach für Freunde der Schauspielkunst'', Berlin 1852, 1854–1891; ''Deutscher Bühnen-Almanach'', Berlin 1893; ''Neuer Theater-Almanach'', Berlin 1894 a 1895; ''Theateralmanach ''[Prag]'' für das Jahr ''1866–1875, 1884–1895''; Bohemia'' 29. 3. 1864 (večerní vydání), 30. 3. 1864 (pražský debut), 31. 5. 1894 (poslední představení), 27. 4. 1905 (příloha, s. 2 nekrolog); E. Kneschke, ''Zur Geschichte des Theaters und der Musik in Leipzig'', Leipzig 1864, s. 149; R. Tyrolt: ''Chronik des Wiener Stadttheaters'', Wien 1889, s. 36; ''Teuber'' III, s. 588, 589, 595, 615, 621, 771, 797; ''Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze'', Praha 1936, s. 86.
== <ee:bibliography_label>Lexika</ee:bibliography_label> ==
+
<ee:bibliography_content>''Eisenberg'', 1903, s. 558.
+
  
''Kosch'', sv. 2, 1960, s. 1124.
 
  
''Teuber'' III, s. 588, 589, 595, 615, 621, 771, 797.
 
  
''Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950'', sv. 4, Wien 1969, 324f.</ee:bibliography_content>
+
Eisenberg, Flüggen, Kosch, ÖBL, Oppenheim</ee:bibliography_content>
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> ==
+
<ee:bibliography_content>E. Kneschke, ''Zur Geschichte des Theaters und der Musik in Leipzig'', Leipzig 1864, s. 149.
+
 
+
R. Tyrolt: ''Chronik des Wiener Stadttheaters'', Wien 1889, s. 36.
+
 
+
''Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze'', Praha 1936, s. 86.</ee:bibliography_content>
+
 
</ee:bibliography>
 
</ee:bibliography>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
Řádka 58: Řádka 46:
 
* <ee:chronology_date_from>23.4. 1905</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Braunschweig</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>23.4. 1905</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Braunschweig</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
<div class="names"><ee:names>
+
<div class="names"><ee:names/></div>
 
+
</ee:names></div>
+
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 70: Řádka 56:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 31.07.2013{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Eva Offenthaler]]{{break}}</ee:author>
<cshow logged="0">
+
 
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
</cshow>
+
<cshow logged="1">
+
'''Zdroj:''' <ee:published>31.07.2013</ee:published><br/>
+
'''Autor:''' <ee:author>[[Eva Offenthaler]]</ee:author>
+
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]]
 
<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]]
 
[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]</ee:category>
 
[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]</ee:category>
Řádka 86: Řádka 66:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages>[[de:Kühns Volkmar]]</languages></noinclude>
 
<noinclude><languages>[[de:Kühns Volkmar]]</languages></noinclude>

Aktuální verze z 21. 6. 2017, 16:18

Volkmar Kühns
* 5.8. 1832 Berlín
23.4. 1905 Braunschweig
herec

Začínal jako ochotník v Berlíně. 1856 – 1858 byl v angažmá v Leipziger Stadttheater u Rudolfa Wirsinga, se kterým přešel do Německého zemského divadla v Praze (1864). Zde debutoval jako Mephisto (Goethe: Faust) a získal si popularitu jako herec charakterních (role intrikánů) i komických rolí. Po angažmá ve Weisbadenu (1880 – 1883) a Hamburku se vrátil do pražského angažmá (1883 – 1894). Učil deklamaci na pražské konzervatoři.  

Syn úředníka. K. absolvoval gymnázium a věnoval se následně divadlu. Aniž by se mu dostalo hereckého vzdělání, vystupoval nejprve v berlínském ochotnickém divadle Urania v oboru vesnických hochů a mladých milenců a patrně také působil v Theater in Arnstadt. Svou jevištní kariéru údajně započal v roce 1852 v Görlitz (odpovídající záznam v Almanach für Freunde der Schauspielkunst však chybí). Poté působil jako představitel charakterních rolí v Hoftheater Dessau (1853–1855), v Lübecku (1855), Kolíně n. R. (1856–1858) a v Leipziger Stadttheater pod vedením Rudolfa Wirsinga (1858–1864). Novinář a divadelní historik Emil Kneschke popsal K. jako „přesně uvažujícího představitele charakterních rolí s upřímnou snahou, který  je někdy pouze příliš hloubavý, čímž se dostává na špatnou cestu“ (Kneschke, s. 149). Když se Rudolf Wirsing v roce 1864 stal ředitelem v Německém zemském divadle v Praze, přešel K. na tuto scénu také. Debutoval zde v zahajovacím představení 28. 3. 1864 v roli Mephista (Goethe: Faust), kterou, jak uvedl jeden kritik, vybavil „originálními, neočekávanými rysy, které poukazovaly na samostatné pojetí“ (Bohemia, 30. 3. 1864). Jako herec se pohyboval s velkou jistotou a lehkostí, při čemž mu byl ku prospěchu „příznivý zevnějšek a bohatý, modulace schopný hlas“ (tamtéž). Krátce nato ztělesnil mimo jiné Kapitána Silberkalba (H. Laube: Die Karlsschüler) a Vévodu z Alby (Goethe: Egmont) a kritikům z Bohemie se již po několika málo týdnech zdálo, že patří k oněm nově angažovaným, „kteří si už prorazili cestu“ (20. 4. 1864). K. byl velmi zaměstnaný a oblíbený herec, účinkoval v prvních intrikánských a charakterních rolích a vypracoval na pozici jednoho z nejváženějších pražských umělců. Občas převzal i režii. Vedle své jevištní činnosti vyučoval K. od roku 1866 německou deklamaci na pražské konzervatoři, kde v roce 1867 nastudoval jako režisér (společně s profesorem Franzem Vogelem) Mozartovu operu Titus v italštině. Podle sdělení Národních listů (1. 2. 1874) se zúčastnil – avšak marně – veřejné soutěže o post ředitele Německého divadla po Rudolfu Wirsingovi (s nástupem od Velikonoc 1876).

V letech 1876–1880 měl K. angažmá ve Wiesbadenu a 1880–1883 v Thalia-Theater v Hamburku. Od července 1883 byl opětovně zaměstnán v Německém zemském divadle, kde zahájil rolí Perina (C. A. West: Donna Anna, 3. 7.). Divadelní kritik z Bohemie využil této příležitosti, aby se ohlédl za K. prvním pražským angažmá. Jeho silnou stránku viděl především v žánru veselohry. Jako představitel charakterních rolí byl K. údajně méně přesvědčivý. Dosahoval nejlepších výsledků, když mohl mozaikovitě spojovat detaily. Pro vytvoření postav s ostrým obrysem zaostávaly jeho schopnosti za snažením. Podle kritiky dosahoval nejlepších výsledků v takových charakterních rolích, které vyžadovaly méně temperamentu a více pečlivosti v provedení, „při ztvárnění mazaných, nenápadných darebáků, tichošlápků, intrikánů menšího formátu“ (Bohemia 6. 7. 1883).

O vážnosti, které se K. těšil v okruhu kolegů, vypovídá mimo jiné jeho funkce místopředsedy smírčího soudu v divadle, funkce přísedícího divadelní důchodové komise a předsedy pražského místního výboru svazu divadelníků.

Po 30letém hereckém působení vystoupil na jevišti naposledy 30. 5. 1894 jako Hrabě Thorane v Gutzkowově hře Der Königsleutnant. Ředitel Angelo Neumann, který se s ním loučil, ho označil za „jednoho ze svých nejvýznamnějších zaměstnanců, za umělce staré dobré školy v nejlepším slova smyslu,“  „který své postavy vytvářel s charakteristickou výraznosti, pečlivě [...], s rozumem a rozvahou“ (Bohemia 31. 5. 1894). Po odchodu ze scény se K. usadil v Braunschweigu.


Další role (výběr)

Franz Moor (Schiller: Die Räuber), Marinelli (Lessing: Emilia Galotti), Talbot (Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Wurm (Schiller: Kabale und Liebe), Nathan (Lessing: Nathan der Weise), Shylock (Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Astragalus (Raimund: Der Alpenkönig und der Menschenfeind),  Rabbi Ben Akiba (Gutzkow: Uriel Acosta), Claudius (Shakespeare: Hamlet, Mercutio (Shakespeare: Romeo und Julia), Don Carlos (Goethe:Clavigo), Wolf (Raimund: Der Verschwender), Don Lope de Figueroa (Wilbrandt: Der Richter von Zalamea), Don Juan (Shakespeare: Viel Lärm um Nichts), General Frontenac (Sardou: Odette), Feodor Iwanowitsch Fürst Udaschkin (Freytag: Graf Waldemar), Traugott Quecke (Benedix: Der Mädchen Waffen),  Senden, Oberst Berg, Korb (Freytag: Die Journalisten), Tranio (Shakespeare: Der Widerspenstigen Zähmung), Lord Burleigh (Laube: Graf Essex), Geheimrath von Dohna (Bauernfeld: Ein deutscher Krieger), Gottfried Prehauser (Mosenthal: Die deutschen Komödianten), Prinz Eugen (M. Greif: Prinz Eugen), Wilhelm Cecil (Schiller: Maria Stuart), Erzbischof von Canterbury (Shakespeare: König Heinrich V.), Philipp II. (Schiller: Don Carlos), Rupert, „der Goldbauer“ (Birch-Pfeiffer: Der Goldbauer), Nicolas Mertelmeier (F. v. Schönthan: Roderich Heller), Herr von Beaucourtois (Förster /nach Sardou: Die alten Junggesellen), Ritter Hotham (Gutzkow: Zopf und Schwert), Oswald Barnau (Benedix: Die zärtlichen Verwandten).

Literatura

Almanach für Freunde der Schauspielkunst, Berlin 1852, 1854–1891; Deutscher Bühnen-Almanach, Berlin 1893; Neuer Theater-Almanach, Berlin 1894 a 1895; Theateralmanach [Prag] für das Jahr 1866–1875, 1884–1895; Bohemia 29. 3. 1864 (večerní vydání), 30. 3. 1864 (pražský debut), 31. 5. 1894 (poslední představení), 27. 4. 1905 (příloha, s. 2 nekrolog); E. Kneschke, Zur Geschichte des Theaters und der Musik in Leipzig, Leipzig 1864, s. 149; R. Tyrolt: Chronik des Wiener Stadttheaters, Wien 1889, s. 36; Teuber III, s. 588, 589, 595, 615, 621, 771, 797; Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Praha 1936, s. 86.


Eisenberg, Flüggen, Kosch, ÖBL, Oppenheim

Životní události

  • 5.8. 1832: narození, Berlín
  • 23.4. 1905: úmrtí, Braunschweig


Vznik: 31.07.2013
Autor: Eva Offenthaler