Wiesner, Daniel: Porovnání verzí

Aktuální verze z 17. 2. 2017, 15:42

Absolvent TKP 1967, TK HAMU 1979 (choreografie), stáž u M. Béjarta v Bruselu 1977. Angažmá v ND Praha 1967–90 (od 1972 sólista, od 1984 choreograf) a souběžně choreograf v Brně 1981–84. Od 1990 se ve svobodném povolání věnoval režiím činoher, oper i muzikálů v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Kladně aj. Jako tvárný demicharakterní tanečník byl obsazen např. jako Merkucio v Romeovi a Julii (1971), Šašek v Labutím jezeře (1971), Myší král v Louskáčkovi (1971), hlavní role v Enšpíglových šibalstvích (1972), sólo ve Svěcení jara (1972), Mladík v Podivuhodném mandarínovi (1972), Pierot vKarnevalu (1973), Bártek v Ondrášovi (1974), Jirka v Pohádce o Honzovi (1975), Harlekýn v Láskách v barvách karnevalu (1975, Laterna magika), Bůh ve Stvoření světa (1975), Brouk Pytlík ve Ferdovi Mravencovi (1976). V choreografické tvorbě se věnoval abstraktním i dějovým baletům, uvedl řadu novinek, ke kterým napsal i libreto (Arkánum/451° Fahrenheita, Jennifer, Macbeth, Mimikry, Poklad z Kytice, Princ Bajaja, nerealizovaný Nero). Na svůj choreografický talent upozornil už během studia, kdy získal 1. cenu na celostátní baletní soutěži v Bratislavě 1977 (Badinerie na hudbu J. S. Bacha). Jako choreograf vyhledával ke svým titulům původně nebaletní hudbu, nastudoval řadu nenarativních kratších baletů: Dialog tvarů/F. A. I. Tůma: Partita in D (absolutorium HAMU a ND Praha 1979, Brno 1981, Olomouc 1981, Ostrava 1990, Liberec 1998; televizní snímek ČST režiséra J. Jireše získal 1. cenu na festivalu v kanadském Banffu 1987), Notturno A. Dvořáka (Brno 1979, snímek ČST 1985, Bern 1988), Dialog stylů/Maličkosti A. Dvořáka (1. cena na celostátní baletní soutěži v Brně 1979, Brno 1981, Olomouc 1981, Balet deseti 1989), Dialog se svědomím minulosti/Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány B. Martinů (Brno 1981, snímek ČST 1987, Olomouc 1990, Ostrava 1994), Toccata e due canzoni B. Martinů (Brno 1983, Olomouc 1990, Ostrava 1994), koláž Synkreze (Bern 1988), Sylfidy (Malta 1994),Čtvero ročních dob A. Vivaldiho (Ostrava 1995) aj. Věnoval se i dějovým a dramatickým baletům: Pták Ohnivák (Brno 1980),Ikaros (Brno 1981), Pierot (Brno 1982, Ostrava 1996), Poklad z Páleníčkovy Kytice (ND Praha 1984), Macbeth (pp. 1984), Zkrocení zlé ženy O. Flosmana (Brno 1985), Jennifer (pp. ND Praha 1987), Princ Bajaja (pp. ND Praha 1988), Coppélia (Ostrava 1990), krátký balet Žárlivost na předehru L. Janáčkem původně psanou k opeře Její pastorkyňa (PKB 1992), Mimikry M. Košutha (Liberec 1998), Arkánum G. Minčeva (Sofia 1998). Jako choreograf spolupracoval např. na operách Tamerlán J. Myslivečka (ND Praha 1977), Silnice V. Kašlíka (ND Praha 1982), Copernicus J. F. Fischera (ND Praha 1984), Ariadna B. Martinů (ND Praha 1988), Čert a Káča (ND Praha 1989); byl i režisérem oper Best of Mozart (Opera Mozart Praha, 1991 i autor výpravy), Ch. W. Gluck: Orfeus a Eurydika (Olomouc 1998). V divadlech v Ostravě, Brně a Olomouci spolupracoval na Traviatě, Carmen, Sedláku kavalírovi, Komediantech, Hubičce aj. Připravil choreografii muzikálů Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrietta J. Daňka/J. F. Fischera (Divadlo na Vinohradech 1987), Starci na chmelu (Olomouc 1990, také režie), Vest pocket revue V+W (Divadlo na Starém Městě 1991), Zpívání v dešti (Ostrava 1999). V 90. letech se věnoval režii činoher: Strašidelný dům D. Fischerové (Divadlo na Starém Městě 1991), Macbeth W. Shakespeara (Olomouc 1992). Jako choreograf spolupracoval na řadě činoher (Sofokles: Oidipus, Divadlo na Vinohradech 1988; Nejkrásnější válka, Kladno 1988; M. Bulgakov: Mistr a Markétka, Divadlo na Vinohradech 1989; P. Kohout: Král Colas, Divadlo na Vinohradech 1995 aj.). Byl choreografem televizních adaptací a filmů: Dora, baletní film skladatele a režiséra V. Kašlíka (1974), s režisérem J. Jirešem: Obrazy z dějin české hudby (1984), Věčný Faust (1985, cena na festivalu v Salcburku 1986), Lev s bílou hřívou (1986), se skladatelem J. Filasem spolupracoval na opeře Memento mori (Velká cena na festivalu v Salcburku 1989), byl choreografem filmu režiséra Z. Zelenky Nesmrtelná teta (1994), kde hrál i roli kapelníka. ČST zaznamenala několik jeho divadelních baletů a choreografií (Pierot, Poklad, Zkrocení zlé ženy, Dialog tvarů, Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány B. Martinů), pro televizi choreografoval balet La Boutique fantasque G. Rossiniho/O. Respighiho (1984). Založil ambulantní soubor Balet deseti. Byl pedagogem choreografie na TK HAMU 1986–88. Pro řadu svých inscenací navrhoval i scénu a kostýmy. Získal Cenu ČLF 1978 za roli Brouka Pytlíka ve Ferdovi Mravencovi. Syn malíře národního umělce Richarda Wiesnera.

Literatura

ED: Daniel Wiesner, Program, Státní divadlo v Brně 1981, č. 8 • V. V.: Wiesner Daniel in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988

Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 368–369