Deny, Wilhelm: Porovnání verzí

Aktuální verze z 15. 2. 2017, 17:43

Vl. jm. snad Wilhelm Beck, jak je zapsán v policejní konskripční listině v Praze [viz Port, prameny]. Úřední záznam ve Schematismu království českého 1845 až 1851 ho uvádí mezi pražskými malíři krajin, architektur a ornamentů s příjmením Deny (Deni). Podle Porta přišel do Čech z Dessau 1841, cedule Nového divadla v Růžové ulici 1842 ho označují jako malíře dvorního drážďanského divadla. V divadelním almanachu StD na léta 1843, 1844 a 1845 je zapsán jako angažovaný (1845 vrchní) dekoratér a malíř s bydlištěm v Růžové ul. čp. 955. D. nástupcem ve funkci dekoratéra StD se stal P. A. Jaich.

Spolu s Neefem, de Pianem a Mössnerem se D. podílel na výzdobě budovy Nového divadla v Růžové ulici v Praze a na tvorbě dekoračního fundu této scény, kterou provozoval ředitel StD J. A. Stöger jako soukromník současně se StD 1842–44. Svými pracemi přispěl D. do souvislé řady českých inscenací. Přestože se uplatňoval hlavně jako autor činoherních interiérů, „moderních pokojů“ (např. Holbein: Pantofel a kord, Gutzkow: Srdce a svět, aneb Milenka a manželka, obě 1842, apod.), měl možnost vytvořit i dekorace, u nichž využil svou fantazii (Klicpera: Blaník, aneb Zdeněk Zásmucký) a ve spolupráci se strojníkem G. Weberem uplatnil náročnější efekty (Weber: Střelec kouzelník, kde Vlčí sluj byla naplněna „zjevy příšer a pekelných oblud“).

Spolu s Neefem, de Pianem, Mössnerem a Th. Jachimowiczem vypravil D. již 1842 i mimořádně úspěšnou féerii Der Zauberschleier, oder Maler, Fee und Wirthin; scénické efekty obstaral opět G. Weber a kostýmy A. Hutterer. Výprava romantického pohádkového příběhu o lásce vídeňského krajináře Alberta Roseho a rusalky Zélie vycházela z barokní tradice a z jejího oblíbeného žánru ‚maschinenkomödie‘. V Praze byla poprvé využita tzv. Wandeldekoration, prospekt, převíjený po stranách jeviště na otočných válcích a vyzkoušený v tomto představení 1842 ve Vídni v Theater in der Josefstadt. Na prospektu byly vyobrazeny jednotlivé lokality děje, jež na sebe při otáčení plynule navazovaly. Lze předpokládat, že D. maloval především architektury. Česky byl kus uveden v Novém divadle pod názvem Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská v překladu a úpravě J. K. Tyla. (Premiéra byla na svátek sv. Václava 28. září, což dokládá význam, který jí byl přikládán.) Původně měl novou dekoraci Polabí vytvořit malíř J. Navrátil, jeho práce však patrně nebyla včas dokončena a divadlo použilo výpravu z německého představení.

Po odchodu ze StD měl D. 1846 pohostinsky pracovat v Pešti a v blíže neznámé době přesídlil do Brna (byl zde angažován přinejmenším 1850–52). 8. 11. 1851 zmiňuje Brünner Zeitung v referátu o představení lidové hry Da Toni und sei Burgei (Prüller-Prummer) v brněnském městském divadle, že D., „kterému se jinak krajiny daří hůře než architektury, měl tentokrát větší štěstí s alpským jezerem obklopeným horami“. Dekorace krajiny do Elmarovy životopisné hry Ferdinand Raimund (1. 12. 1851) vyprovokovala i živou reakci publika, které vyvolalo výtvarníka na scénu. Dvě nové dekorace vytvořil D. i k Donizettiho opeře Dom Sebastian (prem. 11. 8. 1852) a v Brně měl též benefiční představení; výtěžek hry Ein Filz als Prasser, dávané 13. 11. 1852, byl určen v jeho prospěch. D. osudy po roce 1852 nejsou známy.

Dekorace pro Nové divadlo v Růžové ulici a StD (hry s hudbou)

1842: Weber: Střelec kouzelník (Vlčí sluj); Told–Titl: Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin (česky Tyl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská, též Neefe, de Pian, Mössner a Jachimowicz); 1843: Told–Titl: Wastl oder Die böhmischen Amazonen; Binder: Die Tochter des Räubers; Told–Proch: Die schlimmen Frauen im Serail; Holtei–Gläser: Des Adlers Horst; anon.: Der Weltumsegler wider Willen (dekorace lodi); Rossini: Lazebník sevillský (salon); Saphir: Der verkaufte Schlaf, oder Katharina; Schirnding–Stiasny: Ein Traumleben oder Schuster, Postillon und Lord; 1844: Anon.: Timurl, der Tartar-Chan oder Die Reiterei zu Fuss; anon.: Das öde Schloss oder Liebeszauber und Liebestreue (vánoční pohádka s hudbou kapelníka Zvoníčka); Harlekin als Spinne (balet, ch: Rainoldi); 1845: Balfe: Die vier Haimonskinder (též de Pian, StD).

Prameny a literatura

Cedule pražských divadel 1842–45, NMd. – J. Port: O výtvarných osudech divadla v Čechách se zvláštním zřetelem na Stavovské divadlo, rkp. NMd, sign. c 37. – Divadelní oznámení a referáty v Brünner Zeitung 8. a 9. 11. 1851; 3. 12. 1851; 13. 8. , 13. 11. a 19. 11. 1852.  •  Květy 24. 12. 1842 [Z Prahy], 10. 6. 1843 [Z Prahy], 4. 10. 1843; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1843, s. 13; 1844, s. 51; 1845, s. 11; Schematismus 1845 [kap. Prager bürgerliche Künstler], s. 707; 1846, s. 715; 1847, s. 569; 1851, s. 546; M[ikovec]: České letní divadlo v aréně, Lumír 1, 1851, s. 623; Vondráček II; DČD II; Findbuch der szenischen Graphik, Universität zu Köln, Institut für Theater-, Film- und Fernsehwissenschaft, Theatersammlung, vyd. B. Vogelsang a R. Strauck, München ad. 1993, I, Künstler-Index [zachované návrhy 1835–40 z růz. divadel]; Dějiny českého výtvarného umění 1780/1890, III/1, III/2, 2001; B. Srba: Obraz konkrétních skutečnostních prostředí v jevištních výpravách pražského Stavovského divadla a jeho filiálních scénách v první polovině 19. století, Estetika 39, 2002, s. 97–125, zvl. s 109–113.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 108–110
Autor: Jiří Hilmera, Věra Velemanová