Polívka, Boleslav: Porovnání verzí
nahoru...
m (založení hesla) |
m |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">2</span> | <span id="PageFillProgress">2</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Boleslav</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Boleslav</ee:firstname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Polívka</ee:lastname> |
| − | | příjmení = <ee:lastname>Polívka</ee:lastname> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | |
31. 7. 1949 | 31. 7. 1949 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
Vizovice, okr. Vsetín | Vizovice, okr. Vsetín | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"/> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"/> |
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"/> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"/> |
| − | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>mim, herec, režisér,</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| + | | povolání=<ee:profession>mim, herec, režisér,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | ||
| − | <ee:content> | + | |
Absolvoval herectví na JAMU 1971 tit. postavou hry L. Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (dlouho ji poté udržoval na repertoáru, od 1981 ve verzi Poslední leč) a současně (jako žák J. Ryšánkové) ukončil studie autorskou pantomimou ''Vize a metamorfózy strýca Macalíka''. Tyto dvě polohy kreativity B. Polívky nadlouho určily jeho umělecký profil. Účinkoval j.h. v inscenaci ''Harakiri ''Pantomimy A. Jarryho 1971–72 a v zahraničí v Cirkuse Alfred 1978–79; byl v angažmá brněnského divadla Husa na provázku 1972–75, kde hrál např. tit. postavu v Příbězích Dona Quijota J. Johna a M. Pospíšila (1972), Harlekýna v Commedii dell’arte (1974), Mageriho v Baladě pro banditu I. Olbrachta a M. Uhdeho (1975). Otevřený program divadla mu umožnil autorskou pantomimickou tvorbu klauniád: ''Am a Ea ''(1973), ''Pépe ''(1975), ''Pezza versus Čorba ''(1975), ''Trosečník ''(1977). V 80. letech směřoval k osobitému básnivému i grotesknímu vidění světa, vyjadřovanému nadsazenou hereckou akcí, ať už ryze fyzickou anebo spojenou se slovem: ''Šašek a královna ''(1983, 1987 jako film režisérky V. Chytilové), ''Terapie ''(1985), ''Seance ''(1987), kde uplatnil i herectví své manželky Ch. Poullain. Jako interpret používal virtuózně cirkusové a artistické triky a gagy, měl dar spontánního kontaktu s divákem. Na přelomu 80. a 90. let byl vyhledávaným televizním aktérem (cyklus pořadů Manéž aj.). Jako herec se výrazně uplatnil i ve filmu Balada pro banditu, Kalamita, Jak zabít Sekala, Něžný barbar, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Zapomenuté světlo, Pelíšky, Pasti, pasti, pastičky aj. V Brně 1992 otevřel vlastní scénu Divadlo Bolka Polívky a obnovil zde inscenaci ''Šašek a královna'', ''Don Quijote a ti druzí'', ''Mickey Mouse'', ''Trosečník'', ''Poslední leč'', recitál pro J. Pechu ''Nejsem svůj pes ''a mj. uvedl psychoanalyticko-divadelně-autobiografický kabaret ''Pro dámu na balkoně ''(1998). Získal české filmové ocenění Mr. Film 1990 a Řád umění a písemnictví francouzské vlády 1991. Manžel 1. Evelyny Steimarové, 2. Chantal Poullain. | Absolvoval herectví na JAMU 1971 tit. postavou hry L. Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (dlouho ji poté udržoval na repertoáru, od 1981 ve verzi Poslední leč) a současně (jako žák J. Ryšánkové) ukončil studie autorskou pantomimou ''Vize a metamorfózy strýca Macalíka''. Tyto dvě polohy kreativity B. Polívky nadlouho určily jeho umělecký profil. Účinkoval j.h. v inscenaci ''Harakiri ''Pantomimy A. Jarryho 1971–72 a v zahraničí v Cirkuse Alfred 1978–79; byl v angažmá brněnského divadla Husa na provázku 1972–75, kde hrál např. tit. postavu v Příbězích Dona Quijota J. Johna a M. Pospíšila (1972), Harlekýna v Commedii dell’arte (1974), Mageriho v Baladě pro banditu I. Olbrachta a M. Uhdeho (1975). Otevřený program divadla mu umožnil autorskou pantomimickou tvorbu klauniád: ''Am a Ea ''(1973), ''Pépe ''(1975), ''Pezza versus Čorba ''(1975), ''Trosečník ''(1977). V 80. letech směřoval k osobitému básnivému i grotesknímu vidění světa, vyjadřovanému nadsazenou hereckou akcí, ať už ryze fyzickou anebo spojenou se slovem: ''Šašek a královna ''(1983, 1987 jako film režisérky V. Chytilové), ''Terapie ''(1985), ''Seance ''(1987), kde uplatnil i herectví své manželky Ch. Poullain. Jako interpret používal virtuózně cirkusové a artistické triky a gagy, měl dar spontánního kontaktu s divákem. Na přelomu 80. a 90. let byl vyhledávaným televizním aktérem (cyklus pořadů Manéž aj.). Jako herec se výrazně uplatnil i ve filmu Balada pro banditu, Kalamita, Jak zabít Sekala, Něžný barbar, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Zapomenuté světlo, Pelíšky, Pasti, pasti, pastičky aj. V Brně 1992 otevřel vlastní scénu Divadlo Bolka Polívky a obnovil zde inscenaci ''Šašek a královna'', ''Don Quijote a ti druzí'', ''Mickey Mouse'', ''Trosečník'', ''Poslední leč'', recitál pro J. Pechu ''Nejsem svůj pes ''a mj. uvedl psychoanalyticko-divadelně-autobiografický kabaret ''Pro dámu na balkoně ''(1998). Získal české filmové ocenění Mr. Film 1990 a Řád umění a písemnictví francouzské vlády 1991. Manžel 1. Evelyny Steimarové, 2. Chantal Poullain. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| Řádka 41: | Řádka 39: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima,'' ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 261–262{{break}}</ee:source><ee:author></ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | < | + | |
| − | + | ||
| − | '''Zdroj:''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]] | <ee:category>[[Category:Český taneční slovník]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 57: | Řádka 49: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Aktuální verze z 14. 2. 2017, 12:39
Absolvoval herectví na JAMU 1971 tit. postavou hry L. Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (dlouho ji poté udržoval na repertoáru, od 1981 ve verzi Poslední leč) a současně (jako žák J. Ryšánkové) ukončil studie autorskou pantomimou Vize a metamorfózy strýca Macalíka. Tyto dvě polohy kreativity B. Polívky nadlouho určily jeho umělecký profil. Účinkoval j.h. v inscenaci Harakiri Pantomimy A. Jarryho 1971–72 a v zahraničí v Cirkuse Alfred 1978–79; byl v angažmá brněnského divadla Husa na provázku 1972–75, kde hrál např. tit. postavu v Příbězích Dona Quijota J. Johna a M. Pospíšila (1972), Harlekýna v Commedii dell’arte (1974), Mageriho v Baladě pro banditu I. Olbrachta a M. Uhdeho (1975). Otevřený program divadla mu umožnil autorskou pantomimickou tvorbu klauniád: Am a Ea (1973), Pépe (1975), Pezza versus Čorba (1975), Trosečník (1977). V 80. letech směřoval k osobitému básnivému i grotesknímu vidění světa, vyjadřovanému nadsazenou hereckou akcí, ať už ryze fyzickou anebo spojenou se slovem: Šašek a královna (1983, 1987 jako film režisérky V. Chytilové), Terapie (1985), Seance (1987), kde uplatnil i herectví své manželky Ch. Poullain. Jako interpret používal virtuózně cirkusové a artistické triky a gagy, měl dar spontánního kontaktu s divákem. Na přelomu 80. a 90. let byl vyhledávaným televizním aktérem (cyklus pořadů Manéž aj.). Jako herec se výrazně uplatnil i ve filmu Balada pro banditu, Kalamita, Jak zabít Sekala, Něžný barbar, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Zapomenuté světlo, Pelíšky, Pasti, pasti, pastičky aj. V Brně 1992 otevřel vlastní scénu Divadlo Bolka Polívky a obnovil zde inscenaci Šašek a královna, Don Quijote a ti druzí, Mickey Mouse, Trosečník, Poslední leč, recitál pro J. Pechu Nejsem svůj pes a mj. uvedl psychoanalyticko-divadelně-autobiografický kabaret Pro dámu na balkoně (1998). Získal české filmové ocenění Mr. Film 1990 a Řád umění a písemnictví francouzské vlády 1991. Manžel 1. Evelyny Steimarové, 2. Chantal Poullain.
Literatura
Dvořák, J.: Divadlo v akci, Praha, Panorama 1988 • Hájek, P.–Šťastný A.: Předběžný portrét, Praha, Čs. spisovatel 1989 • Kolář, J.: 39 otázek B. Polívkovi a C. Turbovi, Dramatické umění 1990, sv. 1 • LP: Polívka Boleslav in Postavy brněnského jeviště II., Státní divadlo v Brně 1989 • Polívka, B.–Sarvaš, R.–Zapletal, M.: Bolek Polívka v manéži i mimo, Praha, Humor a kvalita 1995 • Štědroň, M. a přátelé: Bolek Polívka v hlavní roli, Brno, Jota 1999 • Tichý, Z. A.: Clowni se chvějí ve všech větrech světa, Divadelní noviny 1999, č. 16
Životní události
- 31. 7. 1949: narození, Vizovice, okr. Vsetín
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 261–262
