Uhlich, Joseph: Porovnání verzí

Psán také Ullich, Uhlik, Uhlech. Herečka jmé­nem Julie U. působila 1799/1800 u ředitele Bergopzooma v Pešti. Od dubna 1799 byla slečna nebo paní U. groteskní tanečnicí praž­ského StD; její vztah k Josephovi není znám. Baletní mistr Honorius Johann U. pracoval 1873 mj. v Olomouci.

U. se objevuje 3. 1. 1797 jako tanečník sou­boru K. F. Guolfingera von Steinsberg v Nos­titzově divadle a je hodnocen jako lehký a do­brý skákač. S tanečníkem Rollerem provedl „anglické pas de deux“. 16. 2. debutoval jako autor baletu Das Waldpaar oder Das ist ihnen zu rund, zřejmě však neuspokojil kritiku ani di­váky, protože měl jen jednu reprízu; vytýkali mu myšlenkovou chudobu a malou pravděpo­dobnost děje (polodivoši v evropském lese). Z U. tanečních výkonů je známo maurské Pas de deux, které tančil s J. Heissem (17. 2. 1797), role Arlequina v Jungheimově pantomimě Die Zauberrose oder Arlequin überall und nirgens (24. 3. 1797) a Hanse Zengera v baletu Agnes Bernauerin téhož autora (18. 4. 1797). Od srp­na 1798 byl členem Guardasoniho souboru StD a vytvořil hlavní roli v Brunettiho baletu Raul von Crequi (19. 8.). Když se na podzim 1798 stal baletním mistrem StD L. Olivieri, byl U. chválen za roli mouřenína, ve které nejen svý­mi komickými skoky, ale „správnou pantomi­mou dokázal popsat věrnost dobrého otroka, je-li pán v nouzi“ (12. 11. 1798 Die Amazonen nach itzigen Sitte).

Od září 1799 je U. zaznamenán v Augsburgu (s manželkou Katharinou, synem Josephem a dcerou), kam odešel se skupinou Guolfingera von Steinsberg. Zde dostal možnost uvádět vlastní balety, musel se však střídat s baletním mistrem Jungheimem. Jako první dával „karak­ter Ballett“ o 1 jednání Das Waldmädchen (16. a 24. 9., 2. a 5. 12. 1799), dále Die Bauern­hochzeit (20. 9.) a Die Liebe im Kampf und Streit (30. 9. a 18. 10. 1799). V baletu Der fran­zösische Deserteur oder Die Tiroler Hochzeit měl sólo v dřevácích. Uvedl zde kolem deseti jednoaktových baletů, jen poslední práce, Die Mohren in Amerika (28. 12.), byla pětiaktová. Těsně po roce 1800 pobývala „die Prager Fami­lie Uhlich“ ve Frankfurtu n. M., poté až do 1805 v Kasselu, 1807–09 opět v Augsburgu.

Další informace jsou až z května a června 1819, kdy se U. vrátil do Prahy jako „výmarský baletní mistr“ a hostoval tu se syny Josephem a Heinrichem a se dvěma dcerami. Na konci dubna a v repríze 26. 5. uvedl ve StD balet Die geraubte Russin (h: Eberwein, výmarský dvor­ní kapelník), se syny jako groteskními taneční­ky; 31. 5. dávali balet Der Vorposten oder die Luftpromenade, v němž se vyznamenala celá rodina, 11. 6. pak Das Schweizer Hirtenmäd­chen a 23. 6. jako rodinnou benefici alegoric­ký jednoaktový balet Die bekränzte Triumph­säule. Z Prahy odjeli U. do Theater in der Leopoldstadt ve Vídni, kde sehráli sérii zcela neúspěšných představení. V kouzelné pantomi­mě Glockenspiel in China (8. 7., h: G. Vogler) představoval U. majitele ostrova v Číně a publi­kum neslo nelibě, že chtěl pouhými několika skoky přes jeviště znázornit gesto tyranského regenta. Po průměrné komické charakterní pantomimě Kosaken und Engländer oder Die Rekruten-Einquartierung (14. 7., h: Ilgner, ka­pelník divadla v Königsbergu [ Královec, Kali­ningrad]) a po pantomimě Das Abendständ­chen in Tyrol oder Der Quäker (16. 7., h: Bach) tisk doporučil, aby se U. učil u Aumera, Hor­schelta nebo Rainoldiho modernímu umění. Ná­sledovaly pantomimy Das Schweizer Hirten­mädchen oder Der Lautenschläger (21. 7., h: Bach), Die Jagd oder Schattenspieler auf Rei­sen (24. 7., h: ?), Das moderne Schuhmacher­gewölbe oder Die Liebesrendezvous in allen Ecken (h: Grois, kapelník z Regensburgu) a 30. 7. benefice celé rodiny, Die geraubte Rus­sin. Kritika uzavřela, že „Vídeň má právo vidět něco lepšího, než je tento repertoár“.