Škroup, Jan Nepomuk: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(založení hesla)
 
m
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<span id="PageFillProgress">3</span>
 
<span id="PageFillProgress">3</span>
−
</ee:progress>
+
</ee:progress>{{Infobox Osoba
−
{{Infobox Osoba
+
| jméno=<ee:firstname>Jan Nepomuk</ee:firstname>  
−
| jméno = <ee:firstname>Jan Nepomuk</ee:firstname> <ee:lastname>Škroup</ee:lastname>
+
| příjmení=<ee:lastname>Škroup</ee:lastname>
−
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
+
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym>
−
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
+
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
 
15. 9. 1811
 
15. 9. 1811
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place">
+
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place">
 
Osice u Pardubic
 
Osice u Pardubic
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
+
| zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
 
5. 5. 1892
 
5. 5. 1892
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
+
| místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
 
Praha–Král. Vinohrady
 
Praha–Král. Vinohrady
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
+
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
−
| povolání = <ee:profession>skladatel, dirigent</ee:profession>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 +
| povolání=<ee:profession>skladatel, dirigent</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
−
<br/>
+
 
−
</ee:perex>
+
</ee:perex><ee:content>
−
<cshow logged="1">
+
Psán též Skraup. Syn kantora Dominika Š. (1766 Včelákov–1830 Osice), bratr skladatele a diri­genta Františka Š. (1801–1862). Otec herce, režiséra a kritika Karla Skraupa (1851–1909) a chemika Zdenka Skraupa (1850 Praha–1910 Vídeň), od 1896 člena Rakouské akademie věd. Strýc kapelníka Alfreda Skraupa (1843 Praha– 1914 Praha), působícího u německých divadel.
−
<ee:content>
+
 
−
<p style="text-align: justify;">Psán též Skraup. Syn kantora Dominika Š. (1766 Včelákov–1830 Osice), bratr skladatele a diri­genta Františka Š. (1801–1862). Otec herce, režiséra a kritika Karla Skraupa (1851–1909) a chemika Zdenka Skraupa (1850 Praha–1910 Vídeň), od 1896 člena Rakouské akademie věd. Strýc kapelníka Alfreda Skraupa (1843 Praha– 1914 Praha), působícího u německých divadel.</p><p style="text-align: justify;">Základní hudební vzdělání získal od otce a od devíti let byl varhaníkem ve svém rodišti. Během studia na Akademickém gymnáziu v Pra­ze hrál na varhany při bohoslužbách a kompo­noval. Jako preceptor v rodině pražského kupce Siegela napsal na text svého zaměstnavatele pro domácí provedení dětskou operu ''Elfriede''. Po maturitě pomáhal v rodinném hospodářství. 1831–35 byl sekretářem ve šlechtické rodině Trautmannsdorfů v Jemništi u Benešova, kde se konaly soukromé hudební produkce. V pro­sinci 1836 ho jeho bratr František se souhlasem ředitele J. A. Stögera zaměstnal ve StD v Praze, kde pak '''Š. '''působil s přestávkami po několik de­setiletí. Od 1836 byl sbormistrem a zástupcem kapelníka pro česká představení, 1840–46 dru­hým kapelníkem a 1842–43 též samostatným kapelníkem pro české hry v Novém divadle v Růžové ulici, které Stöger provozoval soukro­mě současně se StD (posledním '''Š. '''představe­ním byl český quodlibet v Novém divadle 2. 4. 1846). Poté se téměř 25 let věnoval církevní hudbě. 1870–72 a 1873–82 byl znovu povolán na místo druhého kapelníka StD z iniciativy svého žáka, v té době prvního kapelníka StD L. Slanského. 1882 byl penzionován.</p><p style="text-align: justify;">Vedle úvazku v divadle, který nestačil k obži­vě, zastával '''Š. '''souběžně další místa: od 1838 byl ředitelem kůru u křižovníků, 1844–49 řídil Žofínskou akademii a vyučoval tam hudebně­teoretickým předmětům, 1845–85 byl kapelníkem v kapitulním chrámu sv. Víta (na 20. 9. 1856 pozval F. Liszta, aby dirigoval svou ''Ostřihomskou mši''). Od 1846 vedl hodiny zpěvu v arcibiskupském semináři. Jako skladatel cír­kevní hudby a pedagog získal mezinárodní re­nomé. Napsal řadu velkých chrámových děl, českých sborových kompozic a písní. Z jeho německých hudebněteoretických prací vyšly česky zvl. ''Počátky hudební ''(ČČM 1850) a ''Theo­reticko praktická škola hudební pro učitele a ředitele hudby kostelní ''(1864), přijaté i jako oficiální učebnice, jež přispěly k ustavení a rozšíření české hudební terminologie. 1865 se neúspěšně pokusil o získání místa ředitele pražské konzervatoře.</p><p style="text-align: justify;">V autobiografických podkladech pro kon­zervatoř a metropolitní kapitulu '''Š. '''svou diva­delní činnost vůbec neuvedl; zdá se, že ji považoval za ryze účelový doplněk své dráhy církevního hudebníka. I jako skladatel byl zce­la zaměřen na chrámovou kompozici, a prvky chrámového stylu, včetně přísného estetického myšlení, se promítly do jeho světských prací. Jeho opery mají číslovou strukturu s áriemi a recitativy, melodicky vycházejí z okruhu do­bové společenské písně, nemají virtuózní prv­ky italské opery, ale naznačují polyfonní tema­tickou práci, obvyklou v církevním slohu. Opera ''Švédové v Praze ''z doby třicetileté války, připravovaná už 1845, byla prvním význam­ným pokusem o českou historickou operu. Při provedení s dvacetiletým odstupem od vzniku (1867) vzbudilo rozpaky nevěrohodné libreto, poplatné rytířským hrám první třetiny století, a konzervativní hudební řešení; u kritiky uspě­ly sbory a dobrá kompoziční deklamace české­ho textu. Dobové novoromantické prvky měla německá opera ''Vineta ''(dnes nezvěstná), nazva­ná podle mořské víly a lokalizovaná na severní pobřeží Evropy v době jedné z křižáckých vý­prav. Protože při soukromé premiéře 1864 účin­kovaly v sólových rolích dvě dámy ze společ­nosti a s nimi zpěváci StD Lukes a Strakatý, kladly zpěvní party na interprety patrně jen průměrné nároky. Ve StD byla provedena za šest let. Pro každodenní provoz napsal '''Š. '''úspěšné scénické hudby. Zvláště jeho hudba k Tylovým hrám žila velmi dlouho (''Chudý kejklíř ''[…] ja­ko ''Chudý komediant a jeho dcera ''1877–78 v Poličce, 1883 v Českých Budějovicích, 1885 v Písku, 1901 v Chicagu, 1926 v Plzni, 1931 v Ostravě, 1935 v Olomouci, 1940 v pražském rozhlase).</p>
+
Základní hudební vzdělání získal od otce a od devíti let byl varhaníkem ve svém rodišti. Během studia na Akademickém gymnáziu v Pra­ze hrál na varhany při bohoslužbách a kompo­noval. Jako preceptor v rodině pražského kupce Siegela napsal na text svého zaměstnavatele pro domácí provedení dětskou operu ''Elfriede''. Po maturitě pomáhal v rodinném hospodářství. 1831–35 byl sekretářem ve šlechtické rodině Trautmannsdorfů v Jemništi u Benešova, kde se konaly soukromé hudební produkce. V pro­sinci 1836 ho jeho bratr František se souhlasem ředitele J. A. Stögera zaměstnal ve StD v Praze, kde pak '''Š. '''působil s přestávkami po několik de­setiletí. Od 1836 byl sbormistrem a zástupcem kapelníka pro česká představení, 1840–46 dru­hým kapelníkem a 1842–43 též samostatným kapelníkem pro české hry v Novém divadle v Růžové ulici, které Stöger provozoval soukro­mě současně se StD (posledním '''Š. '''představe­ním byl český quodlibet v Novém divadle 2. 4. 1846). Poté se téměř 25 let věnoval církevní hudbě. 1870–72 a 1873–82 byl znovu povolán na místo druhého kapelníka StD z iniciativy svého žáka, v té době prvního kapelníka StD L. Slanského. 1882 byl penzionován.
 +
 
 +
Vedle úvazku v divadle, který nestačil k obži­vě, zastával '''Š. '''souběžně další místa: od 1838 byl ředitelem kůru u křižovníků, 1844–49 řídil Žofínskou akademii a vyučoval tam hudebně­teoretickým předmětům, 1845–85 byl kapelníkem v kapitulním chrámu sv. Víta (na 20. 9. 1856 pozval F. Liszta, aby dirigoval svou ''Ostřihomskou mši''). Od 1846 vedl hodiny zpěvu v arcibiskupském semináři. Jako skladatel cír­kevní hudby a pedagog získal mezinárodní renomé. Napsal řadu velkých chrámových děl, českých sborových kompozic a písní. Z jeho německých hudebněteoretických prací vyšly česky zvl. ''Počátky hudební ''(ČČM 1850) a ''Theo­reticko praktická škola hudební pro učitele a ředitele hudby kostelní ''(1864), přijaté i jako oficiální učebnice, jež přispěly k ustavení a rozšíření české hudební terminologie. 1865 se neúspěšně pokusil o získání místa ředitele pražské konzervatoře.
 +
 
 +
V autobiografických podkladech pro kon­zervatoř a metropolitní kapitulu '''Š. '''svou diva­delní činnost vůbec neuvedl; zdá se, že ji považoval za ryze účelový doplněk své dráhy církevního hudebníka. I jako skladatel byl zce­la zaměřen na chrámovou kompozici, a prvky chrámového stylu, včetně přísného estetického myšlení, se promítly do jeho světských prací. Jeho opery mají číslovou strukturu s áriemi a recitativy, melodicky vycházejí z okruhu do­bové společenské písně, nemají virtuózní prv­ky italské opery, ale naznačují polyfonní tema­tickou práci, obvyklou v církevním slohu. Opera ''Švédové v Praze ''z doby třicetileté války, připravovaná už 1845, byla prvním význam­ným pokusem o českou historickou operu. Při provedení s dvacetiletým odstupem od vzniku (1867) vzbudilo rozpaky nevěrohodné libreto, poplatné rytířským hrám první třetiny století, a konzervativní hudební řešení; u kritiky uspě­ly sbory a dobrá kompoziční deklamace české­ho textu. Dobové novoromantické prvky měla německá opera ''Vineta ''(dnes nezvěstná), nazva­ná podle mořské víly a lokalizovaná na severní pobřeží Evropy v době jedné z křižáckých vý­prav. Protože při soukromé premiéře 1864 účin­kovaly v sólových rolích dvě dámy ze společ­nosti a s nimi zpěváci StD Lukes a Strakatý, kladly zpěvní party na interprety patrně jen průměrné nároky. Ve StD byla provedena za šest let. Pro každodenní provoz napsal '''Š. '''úspěšné scénické hudby. Zvláště jeho hudba k Tylovým hrám žila velmi dlouho (''Chudý kejklíř ''[…] ja­ko ''Chudý komediant a jeho dcera ''1877–78 v Poličce, 1883 v Českých Budějovicích, 1885 v Písku, 1901 v Chicagu, 1926 v Plzni, 1931 v Ostravě, 1935 v Olomouci, 1940 v pražském rozhlase).
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Dílo</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Dílo</ee:bibliography_label> ==
−
<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">Soupis díla a tematický katalog církevních skladeb uvádí E. Léblová v dipl. práci ''J. N. Š. a jeho opera Švédové v Praze'', FF UK Praha 1953.</p></ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>Soupis díla a tematický katalog církevních skladeb uvádí E. Léblová v dipl. práci ''J. N. Š. a jeho opera Švédové v Praze'', FF UK Praha 1953.</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Práce pro divadlo</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Práce pro divadlo</ee:bibliography_label> ==
−
<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">Opery a balety: ''Elfriede'', opera, něm. t: Siegel, 1828, klav. výtah s textem v ČMH; ''Der Liebesring'', romant. opera, 1 jedn., t: H. Th. Schmidt podle staroněmecké ságy, 18. 12. 1861 StD [týž námět komp. Skuherský]; ''Švédové v Praze'', hist. zpěvohra, 3 jedn., t: Pečírka, komp. před 1845, ukázky v rámci quodlibetu 26. 1. 1845 v Novém divadle v Růžové ulici, celek s libretem v Züngelově revizi 22. 4. 1867 v PD, partitura 1. jedn. ve verzi 1845 v ČMH, klav. výtah 1867 v archivu ND; ''Vineta'', romant. opera, 3 jedn., něm. t: H. Th. Schmidt, sou­kromě u klavíru 6. 3. 1864 „v domě pana Steffka“ v Praze, 11. 6. 1870 StD, libr. vyd. 1863, not. mat. nezvěstný. • Scénické hudby, vsuvky: Vocel: ''Harfa aneb Vina a trest'', 16. 4. 1837 StD; Kotzebue: ''Nájemník Kmínek z Ploškovic'', píseň, 30. 4. 1837 StD; Filípek: ''Seznámení se na Barvířském ostrově'', ''únos z Hvězdy a zasnoubení v Chuchli'', 10. 12. 1837 StD; hudba k plastickým obrazům předvedeným po předst. 1. 10. 1837 ve StD (Herkules „v několika známých postaveních“, Achilles Diskobolos, Ajax vzdoruje bleskům, Gladiátor, Mars, Romulus, Váleč­ník probodává nepřítele, Umírající válečník); Meisl, upr. Tyl: ''1739, 1839, 1939 aneb Dvěstěletý sen staré­ho Pražana'', 26. 12. 1839 StD; Gerle: ''Abenteuer in der Neujahrsnacht oder Die beiden Nachtwächter'',dva čtverozpěvy, ''Ihr Bild ''a ''An den Schlaf'', 31. 12. 1841 StD; Hell dle Mélesvilla a Beauvoira: ''Chevali­er Saint Georges oder Der Mulatte'', 3. 12. 1841 StD; nezn. árie jako vsuvka do Auberovy opery ''Fra Diavolo'', 3. 2. 1842 StD; ''Slavná ouvertura ''na témata pís­ní F. Škroupa ''Kde domov můj ''a ''Píseň společní ''jako hudba k otevření Nového divadla v Růž. ulici 28. 9. 1842, hráno před jednotlivými jednáními činohry V. A. Svobody ''Skreta, český malíř'', kl. úprava vyd. 1842, orch. úprava I. Krejčí, archiv Čes. rozhlasu; Tyl: ''Paní Marjánka, matka pluku'', 9. 3. 1845 Nové divadlo v Růž. ulici; Tyl: ''Chudý kejklíř aneb Noční navštívení'', 2. 2. 1848 StD, klav. výt. DILIA, orch. úprava v archivu Čes. rozhlasu; Tyl: ''Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec'', 18. 3. 1849 StD; Hickel: ''Ein Teufelsweib'', kom. kouzelná pohádka se zpěvy a tanci, 28. 1. 1852 StD; ''Die beiden Waisen'', fragment partit. scén. hudby uvádí katalog Musikali­enbibliothek Zürich [lit.] s. 252, s datem provedení 11. 1. 1876; Tyl: ''Strakonický dudák'', sez. 1877/78, společnost ředitele F. J. Čížka; Kaiser: ''Karbaník'', přel. Kaška-Zbraslavský, 7. 2. 1880 Hořice, společ­nost F. J. Čížka.</p></ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>Opery a balety: ''Elfriede'', opera, něm. t: Siegel, 1828, klav. výtah s textem v ČMH; ''Der Liebesring'', romant. opera, 1 jedn., t: H. Th. Schmidt podle staroněmecké ságy, 18. 12. 1861 StD [týž námět komp. Skuherský]; ''Švédové v Praze'', hist. zpěvohra, 3 jedn., t: Pečírka, komp. před 1845, ukázky v rámci quodlibetu 26. 1. 1845 v Novém divadle v Růžové ulici, celek s libretem v Züngelově revizi 22. 4. 1867 v PD, partitura 1. jedn. ve verzi 1845 v ČMH, klav. výtah 1867 v archivu ND; ''Vineta'', romant. opera, 3 jedn., něm. t: H. Th. Schmidt, sou­kromě u klavíru 6. 3. 1864 „v domě pana Steffka“ v Praze, 11. 6. 1870 StD, libr. vyd. 1863, not. mat. nezvěstný. • Scénické hudby, vsuvky: Vocel: ''Harfa aneb Vina a trest'', 16. 4. 1837 StD; Kotzebue: ''Nájemník Kmínek z Ploškovic'', píseň, 30. 4. 1837 StD; Filípek: ''Seznámení se na Barvířském ostrově'', ''únos z Hvězdy a zasnoubení v Chuchli'', 10. 12. 1837 StD; hudba k plastickým obrazům předvedeným po předst. 1. 10. 1837 ve StD (Herkules „v několika známých postaveních“, Achilles Diskobolos, Ajax vzdoruje bleskům, Gladiátor, Mars, Romulus, Váleč­ník probodává nepřítele, Umírající válečník); Meisl, upr. Tyl: ''1739, 1839, 1939 aneb Dvěstěletý sen staré­ho Pražana'', 26. 12. 1839 StD; Gerle: ''Abenteuer in der Neujahrsnacht oder Die beiden Nachtwächter'',dva čtverozpěvy, ''Ihr Bild ''a ''An den Schlaf'', 31. 12. 1841 StD; Hell dle Mélesvilla a Beauvoira: ''Chevali­er Saint Georges oder Der Mulatte'', 3. 12. 1841 StD; nezn. árie jako vsuvka do Auberovy opery ''Fra Diavolo'', 3. 2. 1842 StD; ''Slavná ouvertura ''na témata pís­ní F. Škroupa ''Kde domov můj ''a ''Píseň společní ''jako hudba k otevření Nového divadla v Růž. ulici 28. 9. 1842, hráno před jednotlivými jednáními činohry V. A. Svobody ''Skreta, český malíř'', kl. úprava vyd. 1842, orch. úprava I. Krejčí, archiv Čes. rozhlasu; Tyl: ''Paní Marjánka, matka pluku'', 9. 3. 1845 Nové divadlo v Růž. ulici; Tyl: ''Chudý kejklíř aneb Noční navštívení'', 2. 2. 1848 StD, klav. výt. DILIA, orch. úprava v archivu Čes. rozhlasu; Tyl: ''Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec'', 18. 3. 1849 StD; Hickel: ''Ein Teufelsweib'', kom. kouzelná pohádka se zpěvy a tanci, 28. 1. 1852 StD; ''Die beiden Waisen'', fragment partit. scén. hudby uvádí katalog Musikali­enbibliothek Zürich [lit.] s. 252, s datem provedení 11. 1. 1876; Tyl: ''Strakonický dudák'', sez. 1877/78, společnost ředitele F. J. Čížka; Kaiser: ''Karbaník'', přel. Kaška-Zbraslavský, 7. 2. 1880 Hořice, společ­nost F. J. Čížka.</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
−
<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838, s. 9 [angažmá StD]; 1839, s. 6; ''Österreichisches Theater- und Musikalbum ''1848, s. 68, 72 [Chudý kejklíř]; ''Slavoj ''4, 1864, s. 96 [soukr. Vineta]; ''Fremdenblatt ''[Wien] 5. 9. 1865 [při­jetí Vinety k provedení ve StD]; l–r: J. N. Š., Švédo­vé v Praze, ''Česká Thalia ''1, 1867, s. 92–93; ''Národní listy ''25. 4. 1867 [Švédové v Praze]; Teuber III, zvl. s. 275–276, 277, 303, 316, 320, 329, 362, 405, 471, 639, 640, 664, 667, 704, 751, 754, 764, 868, 872; ''Dalibor ''14, 1892, s. 207–208 [nekrolog]; B. Singer: Bratří František a Jan Nepomuk Š., ''Českožidovský kalendář ''12, 1892/93; J. Branberger: ''Konservatoř hudby v Praze'', 1911; J. Plavec: ''František Škroup'', 1941; E. Léblová: ''J. N. Š. a jeho opera Švédové v Praze'', dipl. práce FF UK 1953, resumé in: ''Miscel­lanea musicologica ''2, 1957, s. 37–38; K. Tauš: Otáz­ka hudebních spolupracovníků J. K. Tyla, ''Hudební rozhledy ''9, 1956, s. 255–256; Buchner: Cedule; Laiske: Dramaturgie; Tyrrell: Czech Opera; Smacz­ny: PD; M. Pospíšil: Vojenský kolorit v české opeře 19. století, ''Documenta Pragensia ''6, 1986, s. 398–406; Musikalienbibliothek Zürich; M. Eremiášová: ''J. N. Š.'', proseminární práce, kat. hudební vědy FF UK Praha 1998. • Obsah opery: Hornové [Švédové v Praze]. • Wurzbach; Otto [s chybným rokem úmrtí]; ČHS; Grove 1980, 2001.</p></ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838, s. 9 [angažmá StD]; 1839, s. 6; ''Österreichisches Theater- und Musikalbum ''1848, s. 68, 72 [Chudý kejklíř]; ''Slavoj ''4, 1864, s. 96 [soukr. Vineta]; ''Fremdenblatt ''[Wien] 5. 9. 1865 [při­jetí Vinety k provedení ve StD]; l–r: J. N. Š., Švédo­vé v Praze, ''Česká Thalia ''1, 1867, s. 92–93; ''Národní listy ''25. 4. 1867 [Švédové v Praze]; Teuber III, zvl. s. 275–276, 277, 303, 316, 320, 329, 362, 405, 471, 639, 640, 664, 667, 704, 751, 754, 764, 868, 872; ''Dalibor ''14, 1892, s. 207–208 [nekrolog]; B. Singer: Bratří František a Jan Nepomuk Š., ''Českožidovský kalendář ''12, 1892/93; J. Branberger: ''Konservatoř hudby v Praze'', 1911; J. Plavec: ''František Škroup'', 1941; E. Léblová: ''J. N. Š. a jeho opera Švédové v Praze'', dipl. práce FF UK 1953, resumé in: ''Miscel­lanea musicologica ''2, 1957, s. 37–38; K. Tauš: Otáz­ka hudebních spolupracovníků J. K. Tyla, ''Hudební rozhledy ''9, 1956, s. 255–256; Buchner: Cedule; Laiske: Dramaturgie; Tyrrell: Czech Opera; Smacz­ny: PD; M. Pospíšil: Vojenský kolorit v české opeře 19. století, ''Documenta Pragensia ''6, 1986, s. 398–406; Musikalienbibliothek Zürich; M. Eremiášová: ''J. N. Š.'', proseminární práce, kat. hudební vědy FF UK Praha 1998. • Obsah opery: Hornové [Švédové v Praze]. • Wurzbach; Otto [s chybným rokem úmrtí]; ČHS; Grove 1980, 2001.</ee:bibliography_content>
 
</ee:bibliography>
 
</ee:bibliography>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
Řádka 52: Řádka 57:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 542–544{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Ludvová]]{{break}}</ee:author>
−
<cshow logged="0">
+
 
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
−
</cshow>
+
−
<cshow logged="1">
+
−
'''Publikováno:''' <ee:published>2006</ee:published><br/>
+
−
'''Autor:''' <ee:author>[[Jitka Ludvová]]</ee:author>
+
−
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 65: Řádka 64:
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
−
<br/>
+
 
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 13. 2. 2017, 13:29

Jan Nepomuk Škroup
* 15. 9. 1811 Osice u Pardubic
† 5. 5. 1892 Praha–Král. Vinohrady
skladatel, dirigent


Psán též Skraup. Syn kantora Dominika Š. (1766 Včelákov–1830 Osice), bratr skladatele a diri­genta Františka Š. (1801–1862). Otec herce, režiséra a kritika Karla Skraupa (1851–1909) a chemika Zdenka Skraupa (1850 Praha–1910 Vídeň), od 1896 člena Rakouské akademie věd. Strýc kapelníka Alfreda Skraupa (1843 Praha– 1914 Praha), působícího u německých divadel.

Základní hudební vzdělání získal od otce a od devíti let byl varhaníkem ve svém rodišti. Během studia na Akademickém gymnáziu v Pra­ze hrál na varhany při bohoslužbách a kompo­noval. Jako preceptor v rodině pražského kupce Siegela napsal na text svého zaměstnavatele pro domácí provedení dětskou operu Elfriede. Po maturitě pomáhal v rodinném hospodářství. 1831–35 byl sekretářem ve šlechtické rodině Trautmannsdorfů v Jemništi u Benešova, kde se konaly soukromé hudební produkce. V pro­sinci 1836 ho jeho bratr František se souhlasem ředitele J. A. Stögera zaměstnal ve StD v Praze, kde pak Š. působil s přestávkami po několik de­setiletí. Od 1836 byl sbormistrem a zástupcem kapelníka pro česká představení, 1840–46 dru­hým kapelníkem a 1842–43 též samostatným kapelníkem pro české hry v Novém divadle v Růžové ulici, které Stöger provozoval soukro­mě současně se StD (posledním Š. představe­ním byl český quodlibet v Novém divadle 2. 4. 1846). Poté se téměř 25 let věnoval církevní hudbě. 1870–72 a 1873–82 byl znovu povolán na místo druhého kapelníka StD z iniciativy svého žáka, v té době prvního kapelníka StD L. Slanského. 1882 byl penzionován.

Vedle úvazku v divadle, který nestačil k obži­vě, zastával Š. souběžně další místa: od 1838 byl ředitelem kůru u křižovníků, 1844–49 řídil Žofínskou akademii a vyučoval tam hudebně­teoretickým předmětům, 1845–85 byl kapelníkem v kapitulním chrámu sv. Víta (na 20. 9. 1856 pozval F. Liszta, aby dirigoval svou Ostřihomskou mši). Od 1846 vedl hodiny zpěvu v arcibiskupském semináři. Jako skladatel cír­kevní hudby a pedagog získal mezinárodní renomé. Napsal řadu velkých chrámových děl, českých sborových kompozic a písní. Z jeho německých hudebněteoretických prací vyšly česky zvl. Počátky hudební (ČČM 1850) a Theo­reticko praktická škola hudební pro učitele a ředitele hudby kostelní (1864), přijaté i jako oficiální učebnice, jež přispěly k ustavení a rozšíření české hudební terminologie. 1865 se neúspěšně pokusil o získání místa ředitele pražské konzervatoře.

V autobiografických podkladech pro kon­zervatoř a metropolitní kapitulu Š. svou diva­delní činnost vůbec neuvedl; zdá se, že ji považoval za ryze účelový doplněk své dráhy církevního hudebníka. I jako skladatel byl zce­la zaměřen na chrámovou kompozici, a prvky chrámového stylu, včetně přísného estetického myšlení, se promítly do jeho světských prací. Jeho opery mají číslovou strukturu s áriemi a recitativy, melodicky vycházejí z okruhu do­bové společenské písně, nemají virtuózní prv­ky italské opery, ale naznačují polyfonní tema­tickou práci, obvyklou v církevním slohu. Opera Švédové v Praze z doby třicetileté války, připravovaná už 1845, byla prvním význam­ným pokusem o českou historickou operu. Při provedení s dvacetiletým odstupem od vzniku (1867) vzbudilo rozpaky nevěrohodné libreto, poplatné rytířským hrám první třetiny století, a konzervativní hudební řešení; u kritiky uspě­ly sbory a dobrá kompoziční deklamace české­ho textu. Dobové novoromantické prvky měla německá opera Vineta (dnes nezvěstná), nazva­ná podle mořské víly a lokalizovaná na severní pobřeží Evropy v době jedné z křižáckých vý­prav. Protože při soukromé premiéře 1864 účin­kovaly v sólových rolích dvě dámy ze společ­nosti a s nimi zpěváci StD Lukes a Strakatý, kladly zpěvní party na interprety patrně jen průměrné nároky. Ve StD byla provedena za šest let. Pro každodenní provoz napsal Š. úspěšné scénické hudby. Zvláště jeho hudba k Tylovým hrám žila velmi dlouho (Chudý kejklíř […] ja­ko Chudý komediant a jeho dcera 1877–78 v Poličce, 1883 v Českých Budějovicích, 1885 v Písku, 1901 v Chicagu, 1926 v Plzni, 1931 v Ostravě, 1935 v Olomouci, 1940 v pražském rozhlase).


Dílo

Soupis díla a tematický katalog církevních skladeb uvádí E. Léblová v dipl. práci J. N. Š. a jeho opera Švédové v Praze, FF UK Praha 1953.

Práce pro divadlo

Opery a balety: Elfriede, opera, něm. t: Siegel, 1828, klav. výtah s textem v ČMH; Der Liebesring, romant. opera, 1 jedn., t: H. Th. Schmidt podle staroněmecké ságy, 18. 12. 1861 StD [týž námět komp. Skuherský]; Švédové v Praze, hist. zpěvohra, 3 jedn., t: Pečírka, komp. před 1845, ukázky v rámci quodlibetu 26. 1. 1845 v Novém divadle v Růžové ulici, celek s libretem v Züngelově revizi 22. 4. 1867 v PD, partitura 1. jedn. ve verzi 1845 v ČMH, klav. výtah 1867 v archivu ND; Vineta, romant. opera, 3 jedn., něm. t: H. Th. Schmidt, sou­kromě u klavíru 6. 3. 1864 „v domě pana Steffka“ v Praze, 11. 6. 1870 StD, libr. vyd. 1863, not. mat. nezvěstný. • Scénické hudby, vsuvky: Vocel: Harfa aneb Vina a trest, 16. 4. 1837 StD; Kotzebue: Nájemník Kmínek z Ploškovic, píseň, 30. 4. 1837 StD; Filípek: Seznámení se na Barvířském ostrově, únos z Hvězdy a zasnoubení v Chuchli, 10. 12. 1837 StD; hudba k plastickým obrazům předvedeným po předst. 1. 10. 1837 ve StD (Herkules „v několika známých postaveních“, Achilles Diskobolos, Ajax vzdoruje bleskům, Gladiátor, Mars, Romulus, Váleč­ník probodává nepřítele, Umírající válečník); Meisl, upr. Tyl: 1739, 1839, 1939 aneb Dvěstěletý sen staré­ho Pražana, 26. 12. 1839 StD; Gerle: Abenteuer in der Neujahrsnacht oder Die beiden Nachtwächter,dva čtverozpěvy, Ihr Bild a An den Schlaf, 31. 12. 1841 StD; Hell dle Mélesvilla a Beauvoira: Chevali­er Saint Georges oder Der Mulatte, 3. 12. 1841 StD; nezn. árie jako vsuvka do Auberovy opery Fra Diavolo, 3. 2. 1842 StD; Slavná ouvertura na témata pís­ní F. Škroupa Kde domov můj a Píseň společní jako hudba k otevření Nového divadla v Růž. ulici 28. 9. 1842, hráno před jednotlivými jednáními činohry V. A. Svobody Skreta, český malíř, kl. úprava vyd. 1842, orch. úprava I. Krejčí, archiv Čes. rozhlasu; Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, 9. 3. 1845 Nové divadlo v Růž. ulici; Tyl: Chudý kejklíř aneb Noční navštívení, 2. 2. 1848 StD, klav. výt. DILIA, orch. úprava v archivu Čes. rozhlasu; Tyl: Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, 18. 3. 1849 StD; Hickel: Ein Teufelsweib, kom. kouzelná pohádka se zpěvy a tanci, 28. 1. 1852 StD; Die beiden Waisen, fragment partit. scén. hudby uvádí katalog Musikali­enbibliothek Zürich [lit.] s. 252, s datem provedení 11. 1. 1876; Tyl: Strakonický dudák, sez. 1877/78, společnost ředitele F. J. Čížka; Kaiser: Karbaník, přel. Kaška-Zbraslavský, 7. 2. 1880 Hořice, společ­nost F. J. Čížka.

Prameny a literatura

Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838, s. 9 [angažmá StD]; 1839, s. 6; Österreichisches Theater- und Musikalbum 1848, s. 68, 72 [Chudý kejklíř]; Slavoj 4, 1864, s. 96 [soukr. Vineta]; Fremdenblatt [Wien] 5. 9. 1865 [při­jetí Vinety k provedení ve StD]; l–r: J. N. Š., Švédo­vé v Praze, Česká Thalia 1, 1867, s. 92–93; Národní listy 25. 4. 1867 [Švédové v Praze]; Teuber III, zvl. s. 275–276, 277, 303, 316, 320, 329, 362, 405, 471, 639, 640, 664, 667, 704, 751, 754, 764, 868, 872; Dalibor 14, 1892, s. 207–208 [nekrolog]; B. Singer: Bratří František a Jan Nepomuk Š., Českožidovský kalendář 12, 1892/93; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911; J. Plavec: František Škroup, 1941; E. Léblová: J. N. Š. a jeho opera Švédové v Praze, dipl. práce FF UK 1953, resumé in: Miscel­lanea musicologica 2, 1957, s. 37–38; K. Tauš: Otáz­ka hudebních spolupracovníků J. K. Tyla, Hudební rozhledy 9, 1956, s. 255–256; Buchner: Cedule; Laiske: Dramaturgie; Tyrrell: Czech Opera; Smacz­ny: PD; M. Pospíšil: Vojenský kolorit v české opeře 19. století, Documenta Pragensia 6, 1986, s. 398–406; Musikalienbibliothek Zürich; M. Eremiášová: J. N. Š., proseminární práce, kat. hudební vědy FF UK Praha 1998. • Obsah opery: Hornové [Švédové v Praze]. • Wurzbach; Otto [s chybným rokem úmrtí]; ČHS; Grove 1980, 2001.

Životní události

  • 15. 9. 1811: narození, Osice u Pardubic
  • 5. 5. 1892: úmrtí, Praha–Král. Vinohrady

Další jména

Skraup


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 542–544
Autor: Jitka Ludvová



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Škroup,_Jan_Nepomuk&oldid=21262“