Šebor, Karel Richard: Porovnání verzí
(Automatická aktualizace šablony) |
m |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">3</span> | <span id="PageFillProgress">3</span> | ||
− | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
− | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Karel Richard</ee:firstname> |
− | | jméno = <ee:firstname>Karel Richard</ee:firstname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Šebor</ee:lastname> |
− | | příjmení = <ee:lastname>Šebor</ee:lastname> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
− | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
− | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | |
13. 8. 1843 | 13. 8. 1843 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
− | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
Brandýs nad Labem | Brandýs nad Labem | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
− | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
17. 5. 1903 | 17. 5. 1903 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
− | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
Praha | Praha | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
− | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> |
− | | povolání = <ee:profession>skladatel, kapelník</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
+ | | povolání=<ee:profession>skladatel, kapelník</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
− | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
− | + | ||
− | <ee:content> | + | |
<div> | <div> | ||
1854–60 studoval na pražské konzervatoři obor housle u M. Mildnera a skladbu u J. F. Kittla, pro srdeční vadu však studium nedokončil. Jeho skladatelská kariéra se rozvíjela slibně; už 1860 byla provedena ''Koncertní ouvertura ''B dur. 1858–67 se '''Š.''' věnoval symfonické tvorbě (3 symfonie, koncertní ouvertury). Po krátkém učitelském působení v domě barona Puget-Puzeta v Samiance (dnes Polsko) se 1863 vrátil do Prahy, ještě v témž roce však nastoupil na jednu sezonu jako kapelník do divadla v Erfurtu. Po návratu pokračoval v pražském PD, kde byl 1865 sbormistrem a druhým kapelníkem, 1866–70 třetím kapelníkem. Pro nevyjasněné neshody s vedením české opery opustil 1870 Prahu. Do 1871 byl kapelníkem opery ve Lvově [Lemberg], poté vojenským kapelníkem 34. pěšího pluku, s nímž odešel do Košic, 1879 do Komárna a 1880 do Vídně. Po krátkém kapelnickém působení ve vídeňském Carltheater byl přeložen do Prahy. Tam ukončil 1894 vojenskou službu a otevřel si hudební ústav. Byl též kapelníkem Sokola, pro který napsal hymnu a hojně používanou hudbu ke cvičením. 1892 se stal sbormistrem pražského pěveckého spolku Vinohradský hlahol a kapelníkem granátnické hudby. 1900 byl členem repertoárového výboru ND. | 1854–60 studoval na pražské konzervatoři obor housle u M. Mildnera a skladbu u J. F. Kittla, pro srdeční vadu však studium nedokončil. Jeho skladatelská kariéra se rozvíjela slibně; už 1860 byla provedena ''Koncertní ouvertura ''B dur. 1858–67 se '''Š.''' věnoval symfonické tvorbě (3 symfonie, koncertní ouvertury). Po krátkém učitelském působení v domě barona Puget-Puzeta v Samiance (dnes Polsko) se 1863 vrátil do Prahy, ještě v témž roce však nastoupil na jednu sezonu jako kapelník do divadla v Erfurtu. Po návratu pokračoval v pražském PD, kde byl 1865 sbormistrem a druhým kapelníkem, 1866–70 třetím kapelníkem. Pro nevyjasněné neshody s vedením české opery opustil 1870 Prahu. Do 1871 byl kapelníkem opery ve Lvově [Lemberg], poté vojenským kapelníkem 34. pěšího pluku, s nímž odešel do Košic, 1879 do Komárna a 1880 do Vídně. Po krátkém kapelnickém působení ve vídeňském Carltheater byl přeložen do Prahy. Tam ukončil 1894 vojenskou službu a otevřel si hudební ústav. Byl též kapelníkem Sokola, pro který napsal hymnu a hojně používanou hudbu ke cvičením. 1892 se stal sbormistrem pražského pěveckého spolku Vinohradský hlahol a kapelníkem granátnické hudby. 1900 byl členem repertoárového výboru ND. | ||
− | Již ve 22 letech napsal historicko-romantickou operu ''Templáři na Moravě'', kterou sám dirigoval 19. 10. 1865 v PD jako první novinku této scény vytvořenou na český text. Opera o dva měsíce předešla Smetanovu prvotinu ''Braniboři v Čechách'' a '''Š.''' byl považován za Smetanova významného konkurenta. Ač úspěšné, mělo dílo kvůli autorovým finančním požadavkům v PD jen osm představení. Novodobé provedení 1982 v Plzni prokázalo, že '''Š.''' s velkým dramatickým citem zužitkoval podněty soudobé operní tvorby na pozadí francouzské grand opéra, jež mu v konstrukci i v některých detailech sloužila jako model. Jeho další velká romantická opera na český historický námět, ''Drahomíra'', odrážela soudobý trend tvorby italské, zvl. v dramatickém soustředění se k hlavní postavě fanatické pohanské kněžny. Uplatňují se zde spektakulární scénická řešení a jednotlivé etapy příběhu jsou alegoricky dopovězeny v živých obrazech nanebevzetí a propadnutí do pekel (hrána 19krát mezi 1867 a 1874). Nejúspěšnějším '''Š.''' dramatickým dílem se stala ''Nevěsta husitská'' (1898, 43krát do 1894), která přešla i do repertoáru ND; bylo plánováno její uvedení při zájezdu ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu do Vídně 1892, nakonec však byla zvolena ''Prodaná nevěsta.'' Opera (psaná na německé libreto přeložené do češtiny) se odehrává v 15. stol. Základní situací, v níž proti sobě stojí katolíci a husité, odkazuje k francouzské grand opéra, čemuž odpovídá i citace chorálu, zde ''Kdož jsú boží bojovníci'',jímž '''Š.''' zahajuje řadu jeho symbolických hudebních využití (po něm Smetana, Dvořák, Bendl, Suk, další autoři 20. stol.). V 70. letech '''Š. '''operu revidoval, přičemž (ve snaze uvést ji ve Vídni) oslabil možnost výkladu ve smyslu česko-německého konfliktu. Ve fantasticko-romantické opeře ''Blanka'', psané též původně na německý text, se střetává svět pohádkových bytostí toužících po lásce se středověkým světem rytířů a mnichů. Pro roztržku s vedením PD bylo dílo staženo po 4 představeních a skladatel odešel z divadla i z Prahy. Operní tvorbu však neztratil ze zřetele. Kromě práce na nové verzi ''Nevěsty husitské'' instrumentoval svému příteli J. R. Rozkošnému jeho opery ''Svatojanské proudy'' a ''Záviš z Falkenštejna.'' Z podnětu svého příznivce F. L. Riegra zhudebnil libreto jeho dcery M. Červinkové-Riegrové v komické opeře ''Zmařená svatba'', kterou se 1879 vrátil na českou scénu. Žánr komické číslové opery s mluveným dialogem z vesnického prostředí mu však nebyl blízký a záměr komponovat jednoduchou hudbu vedl zvl. v sólových písních někdy až k primitivnosti. Úspěšné představení bylo opět předčasně staženo pro '''Š.''' finanční nároky (10krát v sezoně 1879/80). '''Š.''' o operu ztratil zájem a nerealizoval ani původní záměr nahradit mluvený dialog recitativy. 1890 odmítlo ND kvůli velkým inscenačním a technickým nárokům '''Š.''' balet ''Z kouzelné říše.'' | + | Již ve 22 letech napsal historicko-romantickou operu ''Templáři na Moravě'', kterou sám dirigoval 19. 10. 1865 v PD jako první novinku této scény vytvořenou na český text. Opera o dva měsíce předešla Smetanovu prvotinu ''Braniboři v Čechách'' a '''Š.''' byl považován za Smetanova významného konkurenta. Ač úspěšné, mělo dílo kvůli autorovým finančním požadavkům v PD jen osm představení. Novodobé provedení 1982 v Plzni prokázalo, že '''Š.''' s velkým dramatickým citem zužitkoval podněty soudobé operní tvorby na pozadí francouzské grand opéra, jež mu v konstrukci i v některých detailech sloužila jako model. Jeho další velká romantická opera na český historický námět, ''Drahomíra'', odrážela soudobý trend tvorby italské, zvl. v dramatickém soustředění se k hlavní postavě fanatické pohanské kněžny. Uplatňují se zde spektakulární scénická řešení a jednotlivé etapy příběhu jsou alegoricky dopovězeny v živých obrazech nanebevzetí a propadnutí do pekel (hrána 19krát mezi 1867 a 1874). Nejúspěšnějším '''Š.''' dramatickým dílem se stala ''Nevěsta husitská'' (1898, 43krát do 1894), která přešla i do repertoáru ND; bylo plánováno její uvedení při zájezdu ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu do Vídně 1892, nakonec však byla zvolena ''Prodaná nevěsta.'' Opera (psaná na německé libreto přeložené do češtiny) se odehrává v 15. stol. Základní situací, v níž proti sobě stojí katolíci a husité, odkazuje k francouzské grand opéra, čemuž odpovídá i citace chorálu, zde ''Kdož jsú boží bojovníci'', jímž '''Š.''' zahajuje řadu jeho symbolických hudebních využití (po něm Smetana, Dvořák, Bendl, Suk, další autoři 20. stol.). V 70. letech '''Š. '''operu revidoval, přičemž (ve snaze uvést ji ve Vídni) oslabil možnost výkladu ve smyslu česko-německého konfliktu. Ve fantasticko-romantické opeře ''Blanka'', psané též původně na německý text, se střetává svět pohádkových bytostí toužících po lásce se středověkým světem rytířů a mnichů. Pro roztržku s vedením PD bylo dílo staženo po 4 představeních a skladatel odešel z divadla i z Prahy. Operní tvorbu však neztratil ze zřetele. Kromě práce na nové verzi ''Nevěsty husitské'' instrumentoval svému příteli J. R. Rozkošnému jeho opery ''Svatojanské proudy'' a ''Záviš z Falkenštejna.'' Z podnětu svého příznivce F. L. Riegra zhudebnil libreto jeho dcery M. Červinkové-Riegrové v komické opeře ''Zmařená svatba'', kterou se 1879 vrátil na českou scénu. Žánr komické číslové opery s mluveným dialogem z vesnického prostředí mu však nebyl blízký a záměr komponovat jednoduchou hudbu vedl zvl. v sólových písních někdy až k primitivnosti. Úspěšné představení bylo opět předčasně staženo pro '''Š.''' finanční nároky (10krát v sezoně 1879/80). '''Š.''' o operu ztratil zájem a nerealizoval ani původní záměr nahradit mluvený dialog recitativy. 1890 odmítlo ND kvůli velkým inscenačním a technickým nárokům '''Š.''' balet ''Z kouzelné říše.'' |
'''Š. '''práce dokládají vysokou úroveň operní tvorby, jež vznikala vedle díla Smetanova, Fibichova a Dvořákova, a inspirační sílu, kterou pro formující se českou operu měla soudobá tvorba francouzská, italská a německá. | '''Š. '''práce dokládají vysokou úroveň operní tvorby, jež vznikala vedle díla Smetanova, Fibichova a Dvořákova, a inspirační sílu, kterou pro formující se českou operu měla soudobá tvorba francouzská, italská a německá. | ||
Řádka 51: | Řádka 49: | ||
* <ee:chronology_date_from>17. 5. 1903</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | * <ee:chronology_date_from>17. 5. 1903</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | ||
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
− | <div class="names"><ee:names | + | <div class="names"><ee:names/></div> |
− | + | ||
− | + | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
Řádka 63: | Řádka 59: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
− | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 533–536{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Marta Ottlová]]{{break}}</ee:author> |
− | + | ||
− | ''' | + | |
− | < | + | |
− | + | ||
− | '''Zdroj:''' | + | |
− | '''Autor:''' | + | |
− | + | ||
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | <ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
Řádka 79: | Řádka 69: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
− | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
− | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> |
Aktuální verze z 13. 2. 2017, 13:15
1854–60 studoval na pražské konzervatoři obor housle u M. Mildnera a skladbu u J. F. Kittla, pro srdeční vadu však studium nedokončil. Jeho skladatelská kariéra se rozvíjela slibně; už 1860 byla provedena Koncertní ouvertura B dur. 1858–67 se Š. věnoval symfonické tvorbě (3 symfonie, koncertní ouvertury). Po krátkém učitelském působení v domě barona Puget-Puzeta v Samiance (dnes Polsko) se 1863 vrátil do Prahy, ještě v témž roce však nastoupil na jednu sezonu jako kapelník do divadla v Erfurtu. Po návratu pokračoval v pražském PD, kde byl 1865 sbormistrem a druhým kapelníkem, 1866–70 třetím kapelníkem. Pro nevyjasněné neshody s vedením české opery opustil 1870 Prahu. Do 1871 byl kapelníkem opery ve Lvově [Lemberg], poté vojenským kapelníkem 34. pěšího pluku, s nímž odešel do Košic, 1879 do Komárna a 1880 do Vídně. Po krátkém kapelnickém působení ve vídeňském Carltheater byl přeložen do Prahy. Tam ukončil 1894 vojenskou službu a otevřel si hudební ústav. Byl též kapelníkem Sokola, pro který napsal hymnu a hojně používanou hudbu ke cvičením. 1892 se stal sbormistrem pražského pěveckého spolku Vinohradský hlahol a kapelníkem granátnické hudby. 1900 byl členem repertoárového výboru ND.
Již ve 22 letech napsal historicko-romantickou operu Templáři na Moravě, kterou sám dirigoval 19. 10. 1865 v PD jako první novinku této scény vytvořenou na český text. Opera o dva měsíce předešla Smetanovu prvotinu Braniboři v Čechách a Š. byl považován za Smetanova významného konkurenta. Ač úspěšné, mělo dílo kvůli autorovým finančním požadavkům v PD jen osm představení. Novodobé provedení 1982 v Plzni prokázalo, že Š. s velkým dramatickým citem zužitkoval podněty soudobé operní tvorby na pozadí francouzské grand opéra, jež mu v konstrukci i v některých detailech sloužila jako model. Jeho další velká romantická opera na český historický námět, Drahomíra, odrážela soudobý trend tvorby italské, zvl. v dramatickém soustředění se k hlavní postavě fanatické pohanské kněžny. Uplatňují se zde spektakulární scénická řešení a jednotlivé etapy příběhu jsou alegoricky dopovězeny v živých obrazech nanebevzetí a propadnutí do pekel (hrána 19krát mezi 1867 a 1874). Nejúspěšnějším Š. dramatickým dílem se stala Nevěsta husitská (1898, 43krát do 1894), která přešla i do repertoáru ND; bylo plánováno její uvedení při zájezdu ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu do Vídně 1892, nakonec však byla zvolena Prodaná nevěsta. Opera (psaná na německé libreto přeložené do češtiny) se odehrává v 15. stol. Základní situací, v níž proti sobě stojí katolíci a husité, odkazuje k francouzské grand opéra, čemuž odpovídá i citace chorálu, zde Kdož jsú boží bojovníci, jímž Š. zahajuje řadu jeho symbolických hudebních využití (po něm Smetana, Dvořák, Bendl, Suk, další autoři 20. stol.). V 70. letech Š. operu revidoval, přičemž (ve snaze uvést ji ve Vídni) oslabil možnost výkladu ve smyslu česko-německého konfliktu. Ve fantasticko-romantické opeře Blanka, psané též původně na německý text, se střetává svět pohádkových bytostí toužících po lásce se středověkým světem rytířů a mnichů. Pro roztržku s vedením PD bylo dílo staženo po 4 představeních a skladatel odešel z divadla i z Prahy. Operní tvorbu však neztratil ze zřetele. Kromě práce na nové verzi Nevěsty husitské instrumentoval svému příteli J. R. Rozkošnému jeho opery Svatojanské proudy a Záviš z Falkenštejna. Z podnětu svého příznivce F. L. Riegra zhudebnil libreto jeho dcery M. Červinkové-Riegrové v komické opeře Zmařená svatba, kterou se 1879 vrátil na českou scénu. Žánr komické číslové opery s mluveným dialogem z vesnického prostředí mu však nebyl blízký a záměr komponovat jednoduchou hudbu vedl zvl. v sólových písních někdy až k primitivnosti. Úspěšné představení bylo opět předčasně staženo pro Š. finanční nároky (10krát v sezoně 1879/80). Š. o operu ztratil zájem a nerealizoval ani původní záměr nahradit mluvený dialog recitativy. 1890 odmítlo ND kvůli velkým inscenačním a technickým nárokům Š. balet Z kouzelné říše.
Š. práce dokládají vysokou úroveň operní tvorby, jež vznikala vedle díla Smetanova, Fibichova a Dvořákova, a inspirační sílu, kterou pro formující se českou operu měla soudobá tvorba francouzská, italská a německá.
Dílo
Soupis tvorby uvádí ČHS.
Práce pro divadlo
Templáři na Moravě, historicko-romant. opera, 3 jedn., t: Sabina, komp. 1864–65, 19. 10. 1865 PD, směs a výňatky vyd. v klav. výtahu [s. a.], libr. vyd. 1865, not. mat. v Archivu ND, průřez operou nahrál Čs. rozhlas Plzeň 1982; Drahomíra, velká hist. opera, 4 jedn., t: Böhm podle námětu Frant. Šíra, komp. 1867 ?, 20. 9. 1867 PD, smíš. sbor vyd. Pěvecká obec československá [s. a.], libr. vyd. 1867, nahr. předehra Čs. rozhlas Plzeň 1956, baletní hudba tamtéž 1985; Nevěsta husitská [též Husitská nevěsta], velká romant. opera, 5 jedn., něm. text Rüffer, čes. překlad ?, komp. 1868, 27. 9. 1868 Novoměstské divadlo, směs pro klavír vyd. skladatel [s. a.], dvojzpěv z 3. jedn. [s. a.], libr. vyd. 1868, 2. verze, Rüfferův text v němčině revidoval Fallerau, čes. překlad ?, 30. 4. 1884 ND, něm. libreto vyd. 1884, scéna z 1. jedn. in: J. Burghauser: Národnímu divadlu [...], předehra nahrána v Čs. rozhlase Praha 1969, v Plzni 1981, dvojzpěv z 3. jedn. v Brně 1987; Blanka, fantasticko-romant. opera, 4 jedn., něm. text Rüffer, čes. překlad ?, komp. 1869–1870, 8. 3. 1870 PD, not. mat. v Archivu ND, libr. 1870, nahr. předehra v Čs. rozhlase Plzeň 1956; Zmařená svatba, nár. opera, 3 jedn., t: Červinková-Riegrová podle franc. vaudevillu Le petit Pierre, komp. 1876–79, 25. 10. 1879 PD, osm čísel pro zpěv a klavír vyd. asi 1880, směs pro kl. vyd. ve Vídni s. a., předehru v hlasech vyd. Hudební matice Umělecké besedy s. a., instrumentaci předehry pro univ. orchestr od B. Leopolda vyd. Orbis 1951; Z kouzelné říše/Memoiren aus dem Zauberreiche, balet, 3 jedn., libr. ?, komp. před 1890; Verne–Csepreghy, Carův kurýr, scén. hudba, 9. 7. 1892 ND, Tanec Bajadérek pro klavír vyd. Z. Fibich v Hudebním albu II, 1893/94.
Prameny a literatura
Notové prameny: Moravské zem. muzeum v Brně, hudební archiv ND, ČMH. • Dalibor 21, 1903, s. 182 [nekrolog]; E. Chvála: Čtvrtstoletí české hudby (též Ein Vierteljahrhundert böhmischer Musik), 1887; L. Bráfová: Rieger, Smetana, Dvořák, 1913; Bartoš: PD opera; L. K. Žižka: Mistři a mistříčkové, 1948; J. Paclt: Půl století od smrti K. Š., Hudební rozhledy 6, 1953, s. 351–352; V. Svobodová: Opery K. Š. v Prozatímním divadle, Časopis Moravského musea v Brně, vědy společenské 38, 1953, s. 150–162; Němeček: Kovařovic; M. Pospíšil: Balada v české opeře 19. století, Hudební věda 16, 1979, s. 3–25 [Templáři]; M. Ottlová–M. Pospíšil: K problematice české historické opery 19. století, Hudební rozhledy 34, 1981, s. 169–172, přetisk in: Bedřich Smetana a jeho doba. Vybrané studie, Knižnice Dějin a současnosti 4, 1997, s. 46–56; německy jako Zur Problematik der tschechischen historischen Oper, in: The Musical Theatre, Colloquia on the history and theory of music at the International Musical Festival in Brno 15, 1980, Brno 1984, s. 267–281; M. Ottlová–M. Pospíšil: K. Š., in: Mladá Smetanova Litomyšl 1981 [program], s. a., [s. 20–24]; M. Pospíšil: A Contemporary of Smetana, Opera [London] 33, 1982, s. 184–185 [Templáři]; J. Burghauser (vyd.): Národnímu divadlu: vklad zakladatelské generace, 1983; M. Ottlová: Die französische grand opéra in der Entwicklung der tschechischen Nationaloper, 2. Romantikkonferenz, Schriftenreihe der Hochschule für Musik „Carl Maria von Weber", 3. Sonderheft, Dresden s. a. [1983], s. 82–90 [seznam čes. hist. oper], polsky jako Rola wielkiej opery francuzskiej w rozwoju czeskiej opery narodowej, Muzyka 29, 1984, s. 45–50; M. Ottlová–M. Pospíšil: Opera a podívaná, Divadlo v české kultuře. Doba Bedřicha Smetany, sb. z konference v Plzni 1983, Studie a materiály Národní galerie 2, 1985 [Drahomíra], přetisk in: Bedřich Smetana a jeho doba. Vybrané studie, Knižnice Dějin a současnosti 4, 1997, s. 67–69, německy jako Oper und Spektakel im 19. Jahrhundert, Die Musikforschung 38, 1985, s. 1–8; M. Pospíšil: Vojenský kolorit v české opeře 19. století, Documenta pragensia VI/2, 1986, s. 398–405 [Nevěsta husitská]; Tyrrell: Czech Opera; Smaczny: PD; B. Srba: Motivy přírodních světelných úkazů v české hudebnědramatické tvorbě období romantismu, Sborník prací fil. fak. brněnské univerzity, H 29, 1994, s. 99–128 [Drahomíra]; B. Srba: Jevištní výpravy na scénách Královského zemského českého divadla v období jeho „prozatímnosti" 1862–1883, Sborník prací fil. fak. brněnské univerzity, H 30, 1995, s. 51–91 [Templáři, Drahomíra, Husitská nevěsta, Blanka]; M. Pospíšil: Meyerbeer a česká opera 19. století, Hudební věda 34, 1997, s. 375–388 [Nevěsta husitská, Templáři], německy jako Meyerbeer und die tschechische Oper des 19. Jhs, in: Meyerbeer und das europäische Musiktheater, Thurnauer Schriften zum Musiktheater 16, Laaber 1998, s. 407–441; M. Pospíšil: K. Š.–Marie Červinková-Riegrová: Zmařená svatba (Le Mariage manqué) et ses sources françaises, in: Le rayonnement de l'opéra-comique en Europe au XIXe siècle, sb. z konference v Praze 1999, vyd. M. Pospíšil, A. Jacobshagen, F. Claudon, M. Ottlová, 2003, s. 429–452; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • Obsahy oper: Hornové; Tvrdek 1 a 2; České umění dramatické II; Branberger; Hostomská 1959. • Rieger; Wurzbach; Otto; ČHS; MGG 1965; Grove 1980, 2001; Grove-opera; Piper, sv. Register.
Životní události
- 13. 8. 1843: narození, Brandýs nad Labem
- 17. 5. 1903: úmrtí, Praha
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 533–536
Autor: Marta Ottlová