Rüffer, Eduard: Porovnání verzí
nahoru...
m (založení hesla) |
m |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">3</span> | <span id="PageFillProgress">3</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Eduard</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Eduard</ee:firstname> <ee:lastname>Rüffer</ee:lastname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Rüffer</ee:lastname> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
27. 12. 1835 | 27. 12. 1835 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
Liebenwerda u Merseburgu, Německo | Liebenwerda u Merseburgu, Německo | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
16. 11. 1878 | 16. 11. 1878 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
Praha | Praha | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>libretista, dramatik, spisovatel</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| + | | povolání=<ee:profession>libretista, dramatik, spisovatel</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | ||
| − | <ee:content> | + | |
V protestantské rodině se tradovalo, že se jeho členové v době hugenotských válek z náboženských důvodů přestěhovali z Francie do Čech, odkud po bitvě na Bílé hoře odešli do Lužice. '''R. '''absolvoval gymnázium (Berlín a Gotha), poté se samostatně věnoval studiu moderních jazyků a historie. 1859 přišel do Prahy a začal působit jako publicista. 1860 se účastnil válečné výpravy Garibaldiho proti Neapoli a po válce se stal spolupracovníkem italského časopisu ''Popolo d’Italia''. 1861 odjel za rodinou do Gothy, kde se věnoval studiu vojenské historie, krásné literatury a literární tvorbě. Posílal fejetony, politické úvahy, zprávy, povídky a romány do pražských novin ''Politik'', ''Korrespondenz ''a ''Národní listy''. 1864 se usadil natrvalo v Praze jako člen redakce ''Politik''. 1868 se podílel na založení francouzského časopisu ''Correspondance slave'', 1872 se stal jeho redaktorem. Založil a redigoval vojenské časopisy ''Žižka ''(1870–71) a ''Vlast ''(1871–73), českou ''Vojenskou bibliotéku ''a na sklonku života působil v časopise ''Epoche''. Pod jménem Michael byl dlouholetým policejním konfidentem. Zemřel na tuberkulózu; pohřben je na evangelickém hřbitově v Praze–Karlíně. | V protestantské rodině se tradovalo, že se jeho členové v době hugenotských válek z náboženských důvodů přestěhovali z Francie do Čech, odkud po bitvě na Bílé hoře odešli do Lužice. '''R. '''absolvoval gymnázium (Berlín a Gotha), poté se samostatně věnoval studiu moderních jazyků a historie. 1859 přišel do Prahy a začal působit jako publicista. 1860 se účastnil válečné výpravy Garibaldiho proti Neapoli a po válce se stal spolupracovníkem italského časopisu ''Popolo d’Italia''. 1861 odjel za rodinou do Gothy, kde se věnoval studiu vojenské historie, krásné literatury a literární tvorbě. Posílal fejetony, politické úvahy, zprávy, povídky a romány do pražských novin ''Politik'', ''Korrespondenz ''a ''Národní listy''. 1864 se usadil natrvalo v Praze jako člen redakce ''Politik''. 1868 se podílel na založení francouzského časopisu ''Correspondance slave'', 1872 se stal jeho redaktorem. Založil a redigoval vojenské časopisy ''Žižka ''(1870–71) a ''Vlast ''(1871–73), českou ''Vojenskou bibliotéku ''a na sklonku života působil v časopise ''Epoche''. Pod jménem Michael byl dlouholetým policejním konfidentem. Zemřel na tuberkulózu; pohřben je na evangelickém hřbitově v Praze–Karlíně. | ||
Jeho literární dílo je psáno německy, po 1865 vycházelo též česky (někteří překladatelé zůstávají anonymní). Rozsáhlé politické a vojensko-politické studie se zabývají poměry na Balkáně, východní Evropou a historií evropského válečnictví. Už za pobytu v Německu napsal několik dramat (''Sophonisbe'', 1857, ''Fata Morgana'', 1860, ''Lorelei'', 1862, ''Hermannschlacht'', 1862, veselohra ''Walpurgisnacht'', zůstala v rkp.) a sbírku básní (''Gedichte'', 1864). V Praze pokračoval v práci pro divadlo hrami ''Der letzte Römer ''(1865) a ''Na Balkáně ''(1868, nepovolena cenzurou). Publikoval řadu umělecky průměrných románů ze společenského života, v nichž uplatnil svůj zájem o historii a politiku (''Aspromonte'', 1865, ''Die Jakobiner in Österreich'', 1865, ''Aus den Papieren eines Todten'', 1865, ''Papež a revoluce'', 1865, ''Spiknutí Židů v Praze'', 1873, ''Zrádce národa'', 1872–74, 3 sv., ''Děti soumraku'', 1875 aj.). | Jeho literární dílo je psáno německy, po 1865 vycházelo též česky (někteří překladatelé zůstávají anonymní). Rozsáhlé politické a vojensko-politické studie se zabývají poměry na Balkáně, východní Evropou a historií evropského válečnictví. Už za pobytu v Německu napsal několik dramat (''Sophonisbe'', 1857, ''Fata Morgana'', 1860, ''Lorelei'', 1862, ''Hermannschlacht'', 1862, veselohra ''Walpurgisnacht'', zůstala v rkp.) a sbírku básní (''Gedichte'', 1864). V Praze pokračoval v práci pro divadlo hrami ''Der letzte Römer ''(1865) a ''Na Balkáně ''(1868, nepovolena cenzurou). Publikoval řadu umělecky průměrných románů ze společenského života, v nichž uplatnil svůj zájem o historii a politiku (''Aspromonte'', 1865, ''Die Jakobiner in Österreich'', 1865, ''Aus den Papieren eines Todten'', 1865, ''Papež a revoluce'', 1865, ''Spiknutí Židů v Praze'', 1873, ''Zrádce národa'', 1872–74, 3 sv., ''Děti soumraku'', 1875 aj.). | ||
| − | Napsal několik libret, jež se stala základem úspěšných oper. Pro K. Šebora napsal libreta ''Nevěsta husitská ''a ''Blanka'', pro J. R. Rozkošného ''Svatojanské proudy''. Texty byly původně německé, metricky ekvivalentní české verze byly pořízeny dodatečně. ''Nevěstu husitskou '''''R.''' dramaturgicky koncipoval po vzoru velké historické opery G. Meyerbeera, což kritika vytýkala libretistovi i skladateli jako neaktuální a nenárodní (při revizi textu 1884 byla oslabena patriotická tendence). Navzdory kritice textu se však ''Nevěsta husitská ''jako jediná z Šeborových děl uplatnila i v ND (1884–86, 1891–94). Libreto „komické kouzelné opery“ ''Die | + | Napsal několik libret, jež se stala základem úspěšných oper. Pro K. Šebora napsal libreta ''Nevěsta husitská ''a ''Blanka'', pro J. R. Rozkošného ''Svatojanské proudy''. Texty byly původně německé, metricky ekvivalentní české verze byly pořízeny dodatečně. ''Nevěstu husitskou '''''R.''' dramaturgicky koncipoval po vzoru velké historické opery G. Meyerbeera, což kritika vytýkala libretistovi i skladateli jako neaktuální a nenárodní (při revizi textu 1884 byla oslabena patriotická tendence). Navzdory kritice textu se však ''Nevěsta husitská ''jako jediná z Šeborových děl uplatnila i v ND (1884–86, 1891–94). Libreto „komické kouzelné opery“ ''Die Wunderblume ''bylo původně určeno pro A. Dvořáka (dopisem z 3. 7. 1876 žádal Dvořák ředitele PD Wirsinga o zálohu na překlad do češtiny). Po Dvořákových odkladech je však komponoval K. Bendl. Romantická opera ''Svatojanské proudy'', jejíž libreto přeložil do češtiny F. A. Šubert, patřila k nejčastěji hraným českým dílům v PD i v prvním období ND (na repertoáru 1871–95). |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Libreta</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Libreta</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>''Nevěsta husitská ''[též ''Husitská nevěsta''], pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 27. 9. 1868 Novoměst. divadlo, čes. libreto vyd. 1868, revize opery 1884, libr. revidoval v němčině Fallerau, 30. 4. 1884 ND, něm. libr. vyd. 1884, něm. synopse ''Die Hussitenbraut ''vyd. 1892; ''Blanka'', pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 8. 3. 1870 PD, čes. libr. vyd. 1870; ''Svatojanské proudy'', z něm. přeložil Šubert, h: Rozkošný, 3. 10. 1871 PD, libr. vyd. 1871; ''Die | + | <ee:bibliography_content>''Nevěsta husitská ''[též ''Husitská nevěsta''], pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 27. 9. 1868 Novoměst. divadlo, čes. libreto vyd. 1868, revize opery 1884, libr. revidoval v němčině Fallerau, 30. 4. 1884 ND, něm. libr. vyd. 1884, něm. synopse ''Die Hussitenbraut ''vyd. 1892; ''Blanka'', pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 8. 3. 1870 PD, čes. libr. vyd. 1870; ''Svatojanské proudy'', z něm. přeložil Šubert, h: Rozkošný, 3. 10. 1871 PD, libr. vyd. 1871; ''Die Wunderblume'', před 1876, h: Bendl, ukázky Čs. rozhlas 30. 8. 1940 jako ''Čarovný květ''.</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
<ee:bibliography_content>''Národní listy ''5. 10. 1871 [Svatojan. proudy], 17. 11. 1878 [nekrolog]; ''Světozor ''13, 1878, s. 587 [nekrolog]; ''Osvěta ''9, 1879, s. 87 [nekrolog]; J. Malý, ''Naše znovuzrození'', 1880, s. 89, 202; Anon. [J. Neruda]: E. R., ''Humoristické listy ''1885, s. 142, přetištěno in: J. Neruda: ''Podobizny ''3, 1954, s. 34–35; Bartoš: PD opera; Tyrrell: Czech Opera; Dvořák: Korespondence I; M. Pospíšil: Meyerbeer a česká opera 19. stol., ''Hudební věda ''34, 1997, s. 375–403. • Obsahy oper: Hornové; České umění dramatické II; Hostomská 1959. • Rieger; Otto; ČHS [s chybným datem nar.]; ÖBL, 1988 [s datem úmrtí 18. 11.]; Piper [u Šebora, Husitská nevěsta]; LČL.</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>''Národní listy ''5. 10. 1871 [Svatojan. proudy], 17. 11. 1878 [nekrolog]; ''Světozor ''13, 1878, s. 587 [nekrolog]; ''Osvěta ''9, 1879, s. 87 [nekrolog]; J. Malý, ''Naše znovuzrození'', 1880, s. 89, 202; Anon. [J. Neruda]: E. R., ''Humoristické listy ''1885, s. 142, přetištěno in: J. Neruda: ''Podobizny ''3, 1954, s. 34–35; Bartoš: PD opera; Tyrrell: Czech Opera; Dvořák: Korespondence I; M. Pospíšil: Meyerbeer a česká opera 19. stol., ''Hudební věda ''34, 1997, s. 375–403. • Obsahy oper: Hornové; České umění dramatické II; Hostomská 1959. • Rieger; Otto; ČHS [s chybným datem nar.]; ÖBL, 1988 [s datem úmrtí 18. 11.]; Piper [u Šebora, Husitská nevěsta]; LČL.</ee:bibliography_content> | ||
| Řádka 51: | Řádka 50: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 455–456{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Lenka Kusáková]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | < | + | |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | <ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 67: | Řádka 60: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Aktuální verze z 10. 2. 2017, 14:12
V protestantské rodině se tradovalo, že se jeho členové v době hugenotských válek z náboženských důvodů přestěhovali z Francie do Čech, odkud po bitvě na Bílé hoře odešli do Lužice. R. absolvoval gymnázium (Berlín a Gotha), poté se samostatně věnoval studiu moderních jazyků a historie. 1859 přišel do Prahy a začal působit jako publicista. 1860 se účastnil válečné výpravy Garibaldiho proti Neapoli a po válce se stal spolupracovníkem italského časopisu Popolo d’Italia. 1861 odjel za rodinou do Gothy, kde se věnoval studiu vojenské historie, krásné literatury a literární tvorbě. Posílal fejetony, politické úvahy, zprávy, povídky a romány do pražských novin Politik, Korrespondenz a Národní listy. 1864 se usadil natrvalo v Praze jako člen redakce Politik. 1868 se podílel na založení francouzského časopisu Correspondance slave, 1872 se stal jeho redaktorem. Založil a redigoval vojenské časopisy Žižka (1870–71) a Vlast (1871–73), českou Vojenskou bibliotéku a na sklonku života působil v časopise Epoche. Pod jménem Michael byl dlouholetým policejním konfidentem. Zemřel na tuberkulózu; pohřben je na evangelickém hřbitově v Praze–Karlíně.
Jeho literární dílo je psáno německy, po 1865 vycházelo též česky (někteří překladatelé zůstávají anonymní). Rozsáhlé politické a vojensko-politické studie se zabývají poměry na Balkáně, východní Evropou a historií evropského válečnictví. Už za pobytu v Německu napsal několik dramat (Sophonisbe, 1857, Fata Morgana, 1860, Lorelei, 1862, Hermannschlacht, 1862, veselohra Walpurgisnacht, zůstala v rkp.) a sbírku básní (Gedichte, 1864). V Praze pokračoval v práci pro divadlo hrami Der letzte Römer (1865) a Na Balkáně (1868, nepovolena cenzurou). Publikoval řadu umělecky průměrných románů ze společenského života, v nichž uplatnil svůj zájem o historii a politiku (Aspromonte, 1865, Die Jakobiner in Österreich, 1865, Aus den Papieren eines Todten, 1865, Papež a revoluce, 1865, Spiknutí Židů v Praze, 1873, Zrádce národa, 1872–74, 3 sv., Děti soumraku, 1875 aj.).
Napsal několik libret, jež se stala základem úspěšných oper. Pro K. Šebora napsal libreta Nevěsta husitská a Blanka, pro J. R. Rozkošného Svatojanské proudy. Texty byly původně německé, metricky ekvivalentní české verze byly pořízeny dodatečně. Nevěstu husitskou R. dramaturgicky koncipoval po vzoru velké historické opery G. Meyerbeera, což kritika vytýkala libretistovi i skladateli jako neaktuální a nenárodní (při revizi textu 1884 byla oslabena patriotická tendence). Navzdory kritice textu se však Nevěsta husitská jako jediná z Šeborových děl uplatnila i v ND (1884–86, 1891–94). Libreto „komické kouzelné opery“ Die Wunderblume bylo původně určeno pro A. Dvořáka (dopisem z 3. 7. 1876 žádal Dvořák ředitele PD Wirsinga o zálohu na překlad do češtiny). Po Dvořákových odkladech je však komponoval K. Bendl. Romantická opera Svatojanské proudy, jejíž libreto přeložil do češtiny F. A. Šubert, patřila k nejčastěji hraným českým dílům v PD i v prvním období ND (na repertoáru 1871–95).
Libreta
Nevěsta husitská [též Husitská nevěsta], pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 27. 9. 1868 Novoměst. divadlo, čes. libreto vyd. 1868, revize opery 1884, libr. revidoval v němčině Fallerau, 30. 4. 1884 ND, něm. libr. vyd. 1884, něm. synopse Die Hussitenbraut vyd. 1892; Blanka, pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 8. 3. 1870 PD, čes. libr. vyd. 1870; Svatojanské proudy, z něm. přeložil Šubert, h: Rozkošný, 3. 10. 1871 PD, libr. vyd. 1871; Die Wunderblume, před 1876, h: Bendl, ukázky Čs. rozhlas 30. 8. 1940 jako Čarovný květ.
Prameny a literatura
Národní listy 5. 10. 1871 [Svatojan. proudy], 17. 11. 1878 [nekrolog]; Světozor 13, 1878, s. 587 [nekrolog]; Osvěta 9, 1879, s. 87 [nekrolog]; J. Malý, Naše znovuzrození, 1880, s. 89, 202; Anon. [J. Neruda]: E. R., Humoristické listy 1885, s. 142, přetištěno in: J. Neruda: Podobizny 3, 1954, s. 34–35; Bartoš: PD opera; Tyrrell: Czech Opera; Dvořák: Korespondence I; M. Pospíšil: Meyerbeer a česká opera 19. stol., Hudební věda 34, 1997, s. 375–403. • Obsahy oper: Hornové; České umění dramatické II; Hostomská 1959. • Rieger; Otto; ČHS [s chybným datem nar.]; ÖBL, 1988 [s datem úmrtí 18. 11.]; Piper [u Šebora, Husitská nevěsta]; LČL.
Životní události
- 27. 12. 1835: narození, Liebenwerda u Merseburgu, Německo
- 16. 11. 1878: úmrtí, Praha
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 455–456
Autor: Lenka Kusáková
