Adámek, Jindřich: Porovnání verzí

Ze tří '''A.''' sourozenců se Bohumil stal soustružníkem, Ludvík, talentovaný malíř, si v šestadvaceti letech vzal život. '''A. '''se vyučil řezbářství u otce a strýce, specializoval se na sakrální plastiky, loutky a betlémy. 1920 se oženil se služebnou Annou Kouřimovou, mladší z jejich dvou synů byl akademický sochař Josef  A. (1927-2000). <br/>Těžištěm '''A.''' řezbářské práce jsou betlémy; vytvářel jak samostatné figury, tak celé komplety s kulisami, především ve formě skříňových betlémů. Je rovněž autorem mnoha loutek i kompletních loutkových divadel, jež zhotovoval pro potřeby loutkářských aktivit dobrušského Sokola a Orla, i pro místní soukromníky, např. pro lékaře V. Káše. Loutky se vyznačují jednoduchou, ale výraznou řezbou, charakteristické jsou pro ně široké obličeje a „vytřeštěné“ oči. Tento dojem umocňují zvláštním způsobem namalované řasy horního víčka. Obličeje dívčích loutek připomínají něžné porcelánové panenky. Hlavy ženských loutek jsou vyřezány bez vlasů (holohlavé), aby bylo možno používat, resp. vyměňovat tehdy módní vlásenky.  (Této módě padly za oběť mnohé bravurně řezbované zvlněné či kadeřavé vlasy na starších loutkách.)  Některé venkovské typy se blíží karikatuře; mladší řezby jsou realističtější a nadneseně namalované, mají „zarudlé“ obličeje a zvýrazněné tváře. '''A.''' loutky byly profesionálně zvládnuté jak po stránce výrazové, tak technické.  <br/>Ve dvacátých letech kupoval '''A.''' marionety lidový loutkář J. Kopecký. 1929 vystavoval '''A.''' své loutky v Praze. Za 2. světové války byla část loutek odcizena, krátce před smrtí věnoval '''A. '''zbývající loutkáři z rodu Kopeckých.

<ee:bibliography_content>Loutky jsou ve sbírkách NMd, Muzea loutkář. kultur Chrudim, Prácheňském muzeu v Písku, Městském muzeu v Dobrušce. ■ J. Blecha, P. Jirásek: ''Česká loutka'', 2008, s. 83, 85; V. Šplíchal, M. Otavová: ''Zlaté ruce'', Letohrad, 2007, s. 488, 563.<br/>Knížák</ee:bibliography_content>

<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>