Společnost Carla Wahra: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(založení hesla)
 
m
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
−
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>
+
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Instituce
−
{{Infobox Instituce
+
| název = <ee:label>Společnost Carla Wahra</ee:label>
−
| název = <ee:label>Společnost Carla Wahra </ee:label>
+
 
| letopočet = <ee:era>1770, 1771 - 1784, 1788 - 1791, 1799 - 1800, 1806 - 1807</ee:era>
 
| letopočet = <ee:era>1770, 1771 - 1784, 1788 - 1791, 1799 - 1800, 1806 - 1807</ee:era>
 
| alias = <ee:alias>
 
| alias = <ee:alias>
−
<br/>
+
 
 
</ee:alias>
 
</ee:alias>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 +
| fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type>
 
| type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type>
 
| adresa = <ee:address>
 
| adresa = <ee:address>
Řádka 13: Řádka 13:
 
| zobrazit_adresu = <ee:address_filled></ee:address_filled>
 
| zobrazit_adresu = <ee:address_filled></ee:address_filled>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
−
<br/>
 
−
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
 
−
Rodák z Čech C. Wahr po hereckých úspěších u společnosti J. Kurtze založil 1770 vlastní společnost. Poté, co byla v Augsburgu vypískána, přijal Wahr 1770 angažmá ve vídeňském Národním divadle. Již 1771 sestavil novou společnost, jež začínala ve Wiener Neustadt a dalších provinčních rakouských městech. Jejími hereckými protagonisty byli Wahr, uplatňující se jako milovník a hrdina, a tragédka S. Körnerová, která spolu s ním opustila vídeňské angažmá. Wahr byl ředitel přísně klasicistické orientace, který si zakládal na tom, že nikdy nehrál burlesku. Soubor vedl k dodržování pravidel ušlechtilé, bohatě nuancované deklamace a uměřené gestikulace. Brzy pronikl do předních divadelních středisek Rakouska a Uher. Od 1772 hrála společnost vždy přes léto (od května do listopadu) v zámeckém divadle v Esterháze a přes zimu na městských scénách: 1773/74 a 1774/75 v Prešpurku, 1775/76 v Salcburku, 1776/77 v Budíně a Pešti, 1777/78 a 1778/79 opět v Prešpurku.
 
  
−
1779 převzal Wahr po Brunianovi německou činohru v Praze v Divadle v Kotcích, kde setrval až do jeho zrušení 1783. Poté působila jeho společnost jednu sezonu v Nosticově divadle.  
+
</ee:perex><ee:content>
 +
Rodák z Čech C. Wahr po hereckých úspěších u společnosti J. Kurtze založil 1770 vlastní společnost. Poté, co byla v Augsburgu vypískána, přijal Wahr 1770 angažmá ve vídeňském Národním divadle. Již 1771 sestavil novou společnost, jež začínala ve Wiener Neustadt a dalších provinčních rakouských městech. Jejími hereckými protagonisty byli Wahr, uplatňující se jako milovník a hrdina, a tragédka S. Körnerová, která spolu s ním opustila vídeňské angažmá. Wahr byl ředitel přísně klasicistické orientace, který si zakládal na tom, že nikdy nehrál burlesku. Soubor vedl k dodržování pravidel ušlechtilé, bohatě nuancované deklamace a uměřené gestikulace. Brzy pronikl do předních divadelních středisek Rakouska a Uher. Od 1772 hrála společnost vždy přes léto (od května do listopadu) v zámeckém divadle v Esterháze a přes zimu na městských scénách: 1773/74 a 1774/75 v Prešpurku, 1775/76 v Salcburku, 1776/77 v Budíně a Pešti, 1777/78 a 1778/79 opět v Prešpurku.
  
−
Společnost si po celou dobu svého trvání udržovala vysoký repertoárový i reprodukční standard. Soubor byl poměrně stabilní; protagonisté s ním rostli od samého počátku. Vedle Wahra a Körnerové, kteří účinkovali i v pražských představeních první sezony (Körnerová jako Medea v Gotterově a Bendově stejnojmenném melodramu, Wahr jako Hamlet), patřili k profilujícím členům souboru představitel milovnických i hrdinských rolí F. Litter, manželé J. a L. Haymovi (rodiče první ženy V. Tháma), on komik, ona představitelka dívčích typů, manželé Zappeovi, z nichž Magdalena, tehdy dvaaadvacetiletá, byla ceněnou subretou, J. Prockhe, milovník a charakterní herec, pozdější ředitel divadla v Linci, s ženou Josephou (dcerou F. A. Defrainea), která rovněž hrála milovnické role. Do Prahy s Wahrem přišel i dramaturg souboru Ch. H. Spiess. Citelnou ztrátou byl odchod Ch. L. Seippa.  
+
1779 převzal Wahr po Brunianovi německou činohru v Praze v Divadle v Kotcích, kde setrval až do jeho zrušení 1783. Poté působila jeho společnost jednu sezonu v Nosticově divadle.
  
−
Pro Prahu Wahr nově angažoval manžele J. a T. Merunkovy, kteří se stejně jako Zappe později uplatnili ve Vlastenském divadle. Wahr, který již dříve věnoval značnou pozornost scénické hudbě (spolupráce s J. Haydnem), v Praze zesílil své zaměření na nové hudebnědramatické žánry, na singspiel a melodram. Ke konci působení v Kotcích proto angažoval tenoristu J. Brandela a singspielovou specialistku F. R. Kochovou. Jeho pražský repertoár obsahoval nejen vrcholná díla činoherní klasiky, nekráceného Shakespearova ''Hamleta ''(1779), Goethova ''Claviga ''(1779), Schillerovy ''Loupežníky ''(''Die Räuber'', 1783), ale i Grétryho operu ''Zemire und Azor ''(1782); v Nosticově divadle pak i Mozartovu operu ''Die Entführung aus dem Serail'', uvedenou 1783 v pražské premiéře. Za svého prvního pražského působení uvedla společnosti i dva české kusy (''Kmotr z Prahy, Šťastný invalida'')''.''
+
Společnost si po celou dobu svého trvání udržovala vysoký repertoárový i reprodukční standard. Soubor byl poměrně stabilní; protagonisté s ním rostli od samého počátku. Vedle Wahra a Körnerové, kteří účinkovali i v pražských představeních první sezony (Körnerová jako Medea v Gotterově a Bendově stejnojmenném melodramu, Wahr jako Hamlet), patřili k profilujícím členům souboru představitel milovnických i hrdinských rolí F. Litter, manželé J. a L. Haymovi (rodiče první ženy V. Tháma), on komik, ona představitelka dívčích typů, manželé Zappeovi, z nichž Magdalena, tehdy dvaaadvacetiletá, byla ceněnou subretou, J. Prockhe, milovník a charakterní herec, pozdější ředitel divadla v Linci, s ženou Josephou (dcerou F. A. Defrainea), která rovněž hrála milovnické role. Do Prahy s Wahrem přišel i dramaturg souboru Ch. H. Spiess. Citelnou ztrátou byl odchod Ch. L. Seippa.
−
Po zrušení Divadla v Kotcích 1783 nabídl společnosti angažmá hrabě Nostitz. Pro přechod do jeho nového divadla byl soubor posílen o J. B. Bergopzoomera ad., nicméně ve srovnání se společností P. Bondiniho Wahrova družina neobstála a koncem sez. 1783/84 byla rozpuštěna.  
+
  
−
Wahr se na tři roky uchýlil do soukromí a v dubnu 1788 se ujal vedení nové společnosti pro Nosticovo divadlo, které zůstalo v předešlé sezoně bez německé činohry. Šlo o společnost A. Schopfa z Řezna, v níž působilo i několik členů Wahrova bývalého souboru: S. Körnerová, J. Merunka a Michaelis. Hvězdou souboru byla pozdější herečka vídeňského divadla Burgtheater T. Leiferová, roz. Perekopová. Převážně činoherně zaměřený soubor se repertoárově orientoval hlavně na novinky (Iffland: ''Die Jäger''; Spiess: ''Maria Stuart'' – 1788). Společnost působila v Nosticově divadle až do smrti Josefa II. (20. 2. 1790), kdy v rámci zemského smutku muselo divadlo přestat hrát a Wahr tudíž požádal hraběte Nostice o zrušení smlouvy.  
+
Pro Prahu Wahr nově angažoval manžele J. a T. Merunkovy, kteří se stejně jako Zappe později uplatnili ve Vlastenském divadle. Wahr, který již dříve věnoval značnou pozornost scénické hudbě (spolupráce s J. Haydnem), v Praze zesílil své zaměření na nové hudebnědramatické žánry, na singspiel a melodram. Ke konci působení v Kotcích proto angažoval tenoristu J. Brandela a singspielovou specialistku F. R. Kochovou. Jeho pražský repertoár obsahoval nejen vrcholná díla činoherní klasiky, nekráceného Shakespearova ''Hamleta ''(1779), Goethova ''Claviga ''(1779), Schillerovy ''Loupežníky ''(''Die Räuber'', 1783), ale i Grétryho operu ''Zemire und Azor ''(1782); v Nosticově divadle pak i Mozartovu operu ''Die Entführung aus dem Serail'', uvedenou 1783 v pražské premiéře. Za svého prvního pražského působení uvedla společnosti i dva české kusy (''Kmotr z Prahy, Šťastný invalida'')''.'' Po zrušení Divadla v Kotcích 1783 nabídl společnosti angažmá hrabě Nostitz. Pro přechod do jeho nového divadla byl soubor posílen o J. B. Bergopzoomera ad., nicméně ve srovnání se společností P. Bondiniho Wahrova družina neobstála a koncem sez. 1783/84 byla rozpuštěna.
 +
 
 +
Wahr se na tři roky uchýlil do soukromí a v dubnu 1788 se ujal vedení nové společnosti pro Nosticovo divadlo, které zůstalo v předešlé sezoně bez německé činohry. Šlo o společnost A. Schopfa z Řezna, v níž působilo i několik členů Wahrova bývalého souboru: S. Körnerová, J. Merunka a Michaelis. Hvězdou souboru byla pozdější herečka vídeňského divadla Burgtheater T. Leiferová, roz. Perekopová. Převážně činoherně zaměřený soubor se repertoárově orientoval hlavně na novinky (Iffland: ''Die Jäger''; Spiess: ''Maria Stuart'' – 1788). Společnost působila v Nosticově divadle až do smrti Josefa II. (20. 2. 1790), kdy v rámci zemského smutku muselo divadlo přestat hrát a Wahr tudíž požádal hraběte Nostice o zrušení smlouvy.
  
 
S vlastní společností se Wahr v Praze objevil ještě 1799, kdy se ujal Vlastenského divadla. V této funkci vytrval neznámo dokdy, nejméně do 1800. Poslední Wahrův pokus o obnovení vlastní divadelní společnosti spadá do let 1806–07. Jeho nová společnost hrála v Kolíně n. R. a v Bonnu, kde se rozpadla.
 
S vlastní společností se Wahr v Praze objevil ještě 1799, kdy se ujal Vlastenského divadla. V této funkci vytrval neznámo dokdy, nejméně do 1800. Poslední Wahrův pokus o obnovení vlastní divadelní společnosti spadá do let 1806–07. Jeho nová společnost hrála v Kolíně n. R. a v Bonnu, kde se rozpadla.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
−
== <ee:bibliography_label>Literatura </ee:bibliography_label> ==
+
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> ==
 
<ee:bibliography_content>Anonym: ''Wahrisches Theater, ''Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 9, 1779, 51; Anonym: ''Karakteristik der Mitglieder der Nazionalschaubühne in Prag'', Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 22, 1784, 34; O. Teuber: ''Geschichte des Prager Theaters I''–''II, ''1883–1885; Ch. H. Schmidt: ''Chronologie des deutschen Theaters, ''Berlin 1902; ''Gallerie von Teutschen Schauspielern und Schauspielerinnen, ''Berlin 1910, s. 158, 378; J. Kádár: ''A budai és pesti német szinészet története 1812-ig'', Budapest 1914, s. 13; H. Reimesch: ''Karl Wahr und Ludwig Christoph Seipp'', Deutsche Arbeit (Dresden) 30, 1930–31, s. 100, 133; M. Horányi: ''Das Esterhazysche Feenreich'', Budapest 1959, s. 95, 103; M. Cesnaková-Michalcová: ''Premeny divadla, ''Bratislava 1981, s. 28 + ''Geschichte des deutschsprachigen Theaters in der Slowakei'', Köln–Weimar–Leipzig 1997, s. 54; M. Živná: ''První pražské provedení Schillerových Loupežníků'', in sb. ''Divadlo v Kotcích, ''1992, s. 260; A. Jakubcová: ''„Jednou probudíš cit kouzlem něžně rozechvělých strun“'', DR 9, 1998, č. 2, s. 33.</ee:bibliography_content>
 
<ee:bibliography_content>Anonym: ''Wahrisches Theater, ''Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 9, 1779, 51; Anonym: ''Karakteristik der Mitglieder der Nazionalschaubühne in Prag'', Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 22, 1784, 34; O. Teuber: ''Geschichte des Prager Theaters I''–''II, ''1883–1885; Ch. H. Schmidt: ''Chronologie des deutschen Theaters, ''Berlin 1902; ''Gallerie von Teutschen Schauspielern und Schauspielerinnen, ''Berlin 1910, s. 158, 378; J. Kádár: ''A budai és pesti német szinészet története 1812-ig'', Budapest 1914, s. 13; H. Reimesch: ''Karl Wahr und Ludwig Christoph Seipp'', Deutsche Arbeit (Dresden) 30, 1930–31, s. 100, 133; M. Horányi: ''Das Esterhazysche Feenreich'', Budapest 1959, s. 95, 103; M. Cesnaková-Michalcová: ''Premeny divadla, ''Bratislava 1981, s. 28 + ''Geschichte des deutschsprachigen Theaters in der Slowakei'', Köln–Weimar–Leipzig 1997, s. 54; M. Živná: ''První pražské provedení Schillerových Loupežníků'', in sb. ''Divadlo v Kotcích, ''1992, s. 260; A. Jakubcová: ''„Jednou probudíš cit kouzlem něžně rozechvělých strun“'', DR 9, 1998, č. 2, s. 33.</ee:bibliography_content>
 
</ee:bibliography>
 
</ee:bibliography>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
== Významné události ==
 
== Významné události ==
−
* <ee:chronology_date_from>1770</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type/> <ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text>založení divadelní společnosti </ee:chronology_event_text><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
+
* <ee:chronology_date_from>1770</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>:<ee:chronology_event_type/><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text>založení divadelní společnosti</ee:chronology_event_text><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
Řádka 45: Řádka 44:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů'', ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 449—450{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]]{{break}}</ee:author>
−
<cshow logged="0">
+
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
−
</cshow>
+
−
<cshow logged="1">
+
−
<ee:source></ee:source><br/>
+
−
'''Publikováno:''' <ee:published>2000</ee:published><br/>
+
−
'''Autor:''' <ee:author>[[Adolf Scherl]]</ee:author>
+
−
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category>
 
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category>
  
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
−
<br/>
+
 
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 15:09

Společnost Carla Wahra
1770, 1771 - 1784, 1788 - 1791, 1799 - 1800, 1806 - 1807
divadelní společnost


Rodák z Čech C. Wahr po hereckých úspěších u společnosti J. Kurtze založil 1770 vlastní společnost. Poté, co byla v Augsburgu vypískána, přijal Wahr 1770 angažmá ve vídeňském Národním divadle. Již 1771 sestavil novou společnost, jež začínala ve Wiener Neustadt a dalších provinčních rakouských městech. Jejími hereckými protagonisty byli Wahr, uplatňující se jako milovník a hrdina, a tragédka S. Körnerová, která spolu s ním opustila vídeňské angažmá. Wahr byl ředitel přísně klasicistické orientace, který si zakládal na tom, že nikdy nehrál burlesku. Soubor vedl k dodržování pravidel ušlechtilé, bohatě nuancované deklamace a uměřené gestikulace. Brzy pronikl do předních divadelních středisek Rakouska a Uher. Od 1772 hrála společnost vždy přes léto (od května do listopadu) v zámeckém divadle v Esterháze a přes zimu na městských scénách: 1773/74 a 1774/75 v Prešpurku, 1775/76 v Salcburku, 1776/77 v Budíně a Pešti, 1777/78 a 1778/79 opět v Prešpurku.

1779 převzal Wahr po Brunianovi německou činohru v Praze v Divadle v Kotcích, kde setrval až do jeho zrušení 1783. Poté působila jeho společnost jednu sezonu v Nosticově divadle.

Společnost si po celou dobu svého trvání udržovala vysoký repertoárový i reprodukční standard. Soubor byl poměrně stabilní; protagonisté s ním rostli od samého počátku. Vedle Wahra a Körnerové, kteří účinkovali i v pražských představeních první sezony (Körnerová jako Medea v Gotterově a Bendově stejnojmenném melodramu, Wahr jako Hamlet), patřili k profilujícím členům souboru představitel milovnických i hrdinských rolí F. Litter, manželé J. a L. Haymovi (rodiče první ženy V. Tháma), on komik, ona představitelka dívčích typů, manželé Zappeovi, z nichž Magdalena, tehdy dvaaadvacetiletá, byla ceněnou subretou, J. Prockhe, milovník a charakterní herec, pozdější ředitel divadla v Linci, s ženou Josephou (dcerou F. A. Defrainea), která rovněž hrála milovnické role. Do Prahy s Wahrem přišel i dramaturg souboru Ch. H. Spiess. Citelnou ztrátou byl odchod Ch. L. Seippa.

Pro Prahu Wahr nově angažoval manžele J. a T. Merunkovy, kteří se stejně jako Zappe později uplatnili ve Vlastenském divadle. Wahr, který již dříve věnoval značnou pozornost scénické hudbě (spolupráce s J. Haydnem), v Praze zesílil své zaměření na nové hudebnědramatické žánry, na singspiel a melodram. Ke konci působení v Kotcích proto angažoval tenoristu J. Brandela a singspielovou specialistku F. R. Kochovou. Jeho pražský repertoár obsahoval nejen vrcholná díla činoherní klasiky, nekráceného Shakespearova Hamleta (1779), Goethova Claviga (1779), Schillerovy Loupežníky (Die Räuber, 1783), ale i Grétryho operu Zemire und Azor (1782); v Nosticově divadle pak i Mozartovu operu Die Entführung aus dem Serail, uvedenou 1783 v pražské premiéře. Za svého prvního pražského působení uvedla společnosti i dva české kusy (Kmotr z Prahy, Šťastný invalida). Po zrušení Divadla v Kotcích 1783 nabídl společnosti angažmá hrabě Nostitz. Pro přechod do jeho nového divadla byl soubor posílen o J. B. Bergopzoomera ad., nicméně ve srovnání se společností P. Bondiniho Wahrova družina neobstála a koncem sez. 1783/84 byla rozpuštěna.

Wahr se na tři roky uchýlil do soukromí a v dubnu 1788 se ujal vedení nové společnosti pro Nosticovo divadlo, které zůstalo v předešlé sezoně bez německé činohry. Šlo o společnost A. Schopfa z Řezna, v níž působilo i několik členů Wahrova bývalého souboru: S. Körnerová, J. Merunka a Michaelis. Hvězdou souboru byla pozdější herečka vídeňského divadla Burgtheater T. Leiferová, roz. Perekopová. Převážně činoherně zaměřený soubor se repertoárově orientoval hlavně na novinky (Iffland: Die Jäger; Spiess: Maria Stuart – 1788). Společnost působila v Nosticově divadle až do smrti Josefa II. (20. 2. 1790), kdy v rámci zemského smutku muselo divadlo přestat hrát a Wahr tudíž požádal hraběte Nostice o zrušení smlouvy.

S vlastní společností se Wahr v Praze objevil ještě 1799, kdy se ujal Vlastenského divadla. V této funkci vytrval neznámo dokdy, nejméně do 1800. Poslední Wahrův pokus o obnovení vlastní divadelní společnosti spadá do let 1806–07. Jeho nová společnost hrála v Kolíně n. R. a v Bonnu, kde se rozpadla.


Literatura

Anonym: Wahrisches Theater, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 9, 1779, 51; Anonym: Karakteristik der Mitglieder der Nazionalschaubühne in Prag, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 22, 1784, 34; O. Teuber: Geschichte des Prager Theaters I–II, 1883–1885; Ch. H. Schmidt: Chronologie des deutschen Theaters, Berlin 1902; Gallerie von Teutschen Schauspielern und Schauspielerinnen, Berlin 1910, s. 158, 378; J. Kádár: A budai és pesti német szinészet története 1812-ig, Budapest 1914, s. 13; H. Reimesch: Karl Wahr und Ludwig Christoph Seipp, Deutsche Arbeit (Dresden) 30, 1930–31, s. 100, 133; M. Horányi: Das Esterhazysche Feenreich, Budapest 1959, s. 95, 103; M. Cesnaková-Michalcová: Premeny divadla, Bratislava 1981, s. 28 + Geschichte des deutschsprachigen Theaters in der Slowakei, Köln–Weimar–Leipzig 1997, s. 54; M. Živná: První pražské provedení Schillerových Loupežníků, in sb. Divadlo v Kotcích, 1992, s. 260; A. Jakubcová: „Jednou probudíš cit kouzlem něžně rozechvělých strun“, DR 9, 1998, č. 2, s. 33.

Významné události

  • 1770:
    založení divadelní společnosti


Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 449—450
Autor: Adolf Scherl



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Společnost_Carla_Wahra&oldid=20961“