Maxantová, Anna: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 2. 2017, 13:49

Psána též Maruška Maksantová, Anuše, Anuš­ka. 1884 zakončila Pivodovu školu v Praze nastudováním role Azuceny (Verdi: Trouba­dour) pro školní představení, v červenci 1885 hostovala ve Švandově divadle na Smíchově (Nancy, Flotow: Marta) a od sezony 1885/86 ji ředitel P. Švanda st. angažoval jako vyspě­lou začátečnici s dobře školeným hlasem do svého souboru působícího v plzeňském diva­dle. Členkou Švandovy společnosti zůstala (s výjimkou krátkého angažmá v Opavě 1889) i po smrti P. Švandy st. (1891) za jeho syna; vystupovala na Švandových zimních i letních scénách, zejména v Brně (1886–91, 1896/97) a v Plzni (1892–96), v létě v Praze na Smí­chově. Ojediněle účinkovala i mimo domov­ské scény. V poslední sezoně v Brně 1896/97 působila ve společnosti J. Pištěka. Poté ukon­čila pěveckou dráhu, údajně z hlasových dů­vodů. Její jméno se ojediněle objevuje 20. 9. 1903 v ND v Praze při představení Sullivano­vy operety Mikádo, kde zpívala dvorní dámu. Její další osudy nejsou známy.

Již při výroční produkci Pivodovy školy 1884 ocenila kritika její nadání k dramatické­mu výrazu a silný, vytrvalý hlas. Měla mezzo­soprán, popř. alt s krásně znějícími hloubka­mi, v každodenním provozu Švandova souboru však musela přebírat i sopránové úlohy (Zerli­na, Mozart: Don Juan), což časem její hlas po­škodilo. V Plzni zpívala mj. Ludmilu (Smeta­na: Prodaná nevěsta), Markýzu de la Bluette (Delibes: Král to řekl) ad. Drobnější roli (Mer­cedes) měla i v Bizetově Carmen, uváděné v Plzni 1885. V jedné z repríz Carmen zde sice zastoupila hlavní představitelku M. Chlostíko­vou, přesvědčivého úspěchu však nedosáhla. Jejím nejvýznamnějším plzeňským úkolem byla Hraběnka z Čajkovského Pikové dámy (1896). Carmen zpívala znovu v Brně (1886/87) a část kritiky ji stavěla výše než první zpěvačku Švan­dova souboru M. Wollnerovou. Svou kariéru zakončila benefičním představením v Brně vroli Andulky ve stejnojmenné operetě R. Ne­jedlého (1897). Svým přirozeným hereckým projevem a půvabným zjevem získávala M. sympatie, ale typově nevyhraněný repertoár, vynucený také provozem cestující společnosti, bránil jejímu významnějšímu prosazení v ně­kterém oboru. 

Role (v Brně)

1886–97: Martinka (Smetana: Hu­bička), Panna Róza (Smetana: Tajemství), Ludmila (Smetana: Prodaná nevěsta), Veruna (Dvořák: Šelma sedlák), Veruna (Blodek: V studni), Carmen (Bizet: Carmen), Zerlina (Mozart: Don Juan), Hedvika (Rossini: Vilém Tell), Maddalena (Verdi: Rigoletto), Chůva Filipjevna (Čajkovskij: Eugen Oněgin), Krá­lovna cikánů (Balfe: Cikánka), Magdalena (Rozkošný: Mikuláš), Panoš Zdeněk (Kovařovic: Ženichové), Hraběnka (Čajkovskij: Piková dáma), Andulka (R. Nejedlý: Andulka) aj. 

Prameny a literatura

Divadelní listy 1883, s. 174; 1884, s. 146 [Pivodova škola]; Pilsner Reform  30. 1. 1886 [Carmen]; A. B. Dostal:  Čtyřicet let di­vadla na Smíchově. Kapitolky z dějin rozvoje české­ho divadla, [1911]; A. Špelda: Počátky Smetanova kultu v Plzni, Život Plzeňska, 1950 a 1951; A. Špel­da: Plzeňská zpěvohra v starém divadle, 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; V. Jílek: Vojanův boj o vede­ní plzeňského divadla, Listy z dějin českého divadla. Sborník studií a dokumentů, II, 1954, s. 291–292, 294; E. Nováková: Opera v Prozatímním divadle v Brně v letech 1884–1894, dipl. práce fil. fak. br­něnské univ. 1956; A. Grulichová: Příspěvek k ději­nám brněnské opery v letech 1894–1904, dipl. práce fil. fak. brněnské univ. 1958; J. Knap: Umělcové na pouti. České divadelní společnosti v 19. století, 1961; Sto let českého divadla v Plzni, 1865–1965, Plzeň–Praha 1965; Buchner: Cedule.  •  Postavy II;  Česká divadla. 

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 325
Autor: Jitka Bajgarová