Herold, Eduard: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m (založení hesla)
m
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<span id="PageFillProgress">3</span>
 
<span id="PageFillProgress">3</span>
−
</ee:progress>
+
</ee:progress>{{Infobox Osoba
−
{{Infobox Osoba
+
| jméno=<ee:firstname>Eduard</ee:firstname>  
−
| jméno = <ee:firstname>Eduard</ee:firstname> <ee:lastname>Herold</ee:lastname>
+
| příjmení=<ee:lastname>Herold</ee:lastname>
−
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
+
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym>
−
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
+
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
 
16. 9. 1820
 
16. 9. 1820
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place">
+
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place">
 
Praha
 
Praha
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
+
| zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
 
5. 8. 1895
 
5. 8. 1895
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
+
| místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
 
Praha
 
Praha
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
+
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
−
| povolání = <ee:profession>malíř divadelních dekorací, kreslíř, kritik, spisovatel, </ee:profession>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 +
| povolání=<ee:profession>malíř divadelních dekorací, kreslíř, kritik, spisovatel,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
−
</ee:perex>
+
</ee:perex><ee:content>
−
<cshow logged="1">
+
−
<ee:content>
+
 
Syn herce StD Jana Christiana H., po jehož časné smrti se dostal do učení k rukavičkáři a marionetáři, poté k malíři pokojů. Před nástu­pem do učení vychodil piaristickou školu. 1836–44 studoval na malířské akademii v Pra­ze u F. Tkadlíka, A. Mánesa (v ''Osvětě ''1872 o něm uveřejnil historické pojednání) a Ch. Ru­bena. 1845–47 spolupracoval s listem ''Ost und West''. Brzy se však začal hlásit k české kultuře (byl členem Jednoty umělců výtvarných), ač nevládl dokonale češtinou. Od svých studií působil jako učitel kreslení v rodině hrabat Chotků na zámku Kačina. 1852 podnikl studij­ní cestu do Německa (Düsseldorf aj.). 1861 se stal redaktorem novin ''Prager Fremdenblatt''. Svůj zájem o českou historii a historickou architekturu projektoval do výtvarné činnosti: maloval a kreslil archeologické památky, staré hrady a zříceniny, kostely, chrámy, topografic­ké veduty. Množství akvarelů a kreseb s touto tematikou otiskoval v časopisech ''Světozor'', ''Květy'', ''Zlatá Praha'', ''Český jih'', ''Čechy ''až do konce 80. let. Výtvarné zájmy ovlivnily také je­ho tvorbu literární (historické povídky, cesto­pisné črty) i dramatickou (veselohra ''Petr Vok, poslední z Rožmberkův, a jeho veselý dvůr vTřeboni'', 1866). Na sklonku života učil kresle­ní v ženském výrobním spolku v Praze. Malo­val také dekorace pro české ochotnické soubo­ry (jsou doloženy v Jaroměři, v Praze-Karlíně, Mladé Boleslavi).
 
Syn herce StD Jana Christiana H., po jehož časné smrti se dostal do učení k rukavičkáři a marionetáři, poté k malíři pokojů. Před nástu­pem do učení vychodil piaristickou školu. 1836–44 studoval na malířské akademii v Pra­ze u F. Tkadlíka, A. Mánesa (v ''Osvětě ''1872 o něm uveřejnil historické pojednání) a Ch. Ru­bena. 1845–47 spolupracoval s listem ''Ost und West''. Brzy se však začal hlásit k české kultuře (byl členem Jednoty umělců výtvarných), ač nevládl dokonale češtinou. Od svých studií působil jako učitel kreslení v rodině hrabat Chotků na zámku Kačina. 1852 podnikl studij­ní cestu do Německa (Düsseldorf aj.). 1861 se stal redaktorem novin ''Prager Fremdenblatt''. Svůj zájem o českou historii a historickou architekturu projektoval do výtvarné činnosti: maloval a kreslil archeologické památky, staré hrady a zříceniny, kostely, chrámy, topografic­ké veduty. Množství akvarelů a kreseb s touto tematikou otiskoval v časopisech ''Světozor'', ''Květy'', ''Zlatá Praha'', ''Český jih'', ''Čechy ''až do konce 80. let. Výtvarné zájmy ovlivnily také je­ho tvorbu literární (historické povídky, cesto­pisné črty) i dramatickou (veselohra ''Petr Vok, poslední z Rožmberkův, a jeho veselý dvůr vTřeboni'', 1866). Na sklonku života učil kresle­ní v ženském výrobním spolku v Praze. Malo­val také dekorace pro české ochotnické soubo­ry (jsou doloženy v Jaroměři, v Praze-Karlíně, Mladé Boleslavi).
  
−
Své zkušenosti ze studia historické architek­tury uplatnil i ve výpravách PD (resp. Novo­městského divadla), nejdříve 1864–74 jako externista, poté ve funkci šéfa dekorační dílny (do 1876). Svou činnost zde zahajoval v obdo­bí, kdy B. Smetana ve funkci šéfa opery usilo­val o zvýraznění výtvarné složky v rámci hu­debního díla a o její autentičnost. Vedle činoher a operet se podílel na čtyřech premiérách čes­kých oper. Začal spolupracoval s B. Smetanou jako kapelníkem. Pro premiéru jeho ''Dalibora ''(1868) v Novoměstském divadle navrhl de­koraci dvora úřadovny purkrabího a Pražský hrad. Pro Šeborovu ''Nevěstu husitskou ''(1868), též v Novoměstském divadle, navrhl vozovou hradbu. 1876 vybavil dekoracemi premiéru Dvořákovy ''Vandy ''(PD) a 1877 spolu s Ullikem vypravil Rozkošného operu ''Záviš z Falkenštej­na ''(PD). Jeho operní výpravy charakterizuje snaha o co možná největší historickou věrnost době libreta a zároveň lehkost a vzdušnost mal­by, která koresponduje s romantickým duchem uváděných hudebních děl. Jeho práce předsta­vují mezičlánek mezi typem kulisového deko­račního systému a modernějším pojetím deko­rační tvorby, které scénický prostor chápe jako trojrozměrný.
+
Své zkušenosti ze studia historické architek­tury uplatnil i ve výpravách PD (resp. Novo­městského divadla), nejdříve 1864–74 jako externista, poté ve funkci šéfa dekorační dílny (do 1876). Svou činnost zde zahajoval v obdo­bí, kdy B. Smetana ve funkci šéfa opery usilo­val o zvýraznění výtvarné složky v rámci hu­debního díla a o její autentičnost. Vedle činoher a operet se podílel na čtyřech premiérách čes­kých oper. Začal spolupracoval s B. Smetanou jako kapelníkem. Pro premiéru jeho ''Dalibora ''(1868) v Novoměstském divadle navrhl de­koraci dvora úřadovny purkrabího a Pražský hrad. Pro Šeborovu ''Nevěstu husitskou ''(1868), též v Novoměstském divadle, navrhl vozovou hradbu. 1876 vybavil dekoracemi premiéru Dvořákovy ''Vandy ''(PD) a 1877 spolu s Ullikem vypravil Rozkošného operu ''Záviš z Falkenštej­na ''(PD). Jeho operní výpravy charakterizuje snaha o co možná největší historickou věrnost době libreta a zároveň lehkost a vzdušnost mal­by, která koresponduje s romantickým duchem uváděných hudebních děl. Jeho práce předsta­vují mezičlánek mezi typem kulisového dekoračního systému a modernějším pojetím dekorační tvorby, které scénický prostor chápe jako trojrozměrný.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
Řádka 49: Řádka 48:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 191{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jiří Hilmera]], [[Věra Velemanová]]{{break}}</ee:author>
−
<cshow logged="0">
+
 
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
−
</cshow>
+
−
<cshow logged="1">
+
−
'''Publikováno:''' <ee:published>2006</ee:published><br/>
+
−
'''Autor:''' <ee:author>[[Jiří Hilmera]], [[Věra Velemanová]]</ee:author>
+
−
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 65: Řádka 58:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 8. 2. 2017, 20:02

Eduard Herold
* 16. 9. 1820 Praha
† 5. 8. 1895 Praha
malíř divadelních dekorací, kreslíř, kritik, spisovatel


Syn herce StD Jana Christiana H., po jehož časné smrti se dostal do učení k rukavičkáři a marionetáři, poté k malíři pokojů. Před nástu­pem do učení vychodil piaristickou školu. 1836–44 studoval na malířské akademii v Pra­ze u F. Tkadlíka, A. Mánesa (v Osvětě 1872 o něm uveřejnil historické pojednání) a Ch. Ru­bena. 1845–47 spolupracoval s listem Ost und West. Brzy se však začal hlásit k české kultuře (byl členem Jednoty umělců výtvarných), ač nevládl dokonale češtinou. Od svých studií působil jako učitel kreslení v rodině hrabat Chotků na zámku Kačina. 1852 podnikl studij­ní cestu do Německa (Düsseldorf aj.). 1861 se stal redaktorem novin Prager Fremdenblatt. Svůj zájem o českou historii a historickou architekturu projektoval do výtvarné činnosti: maloval a kreslil archeologické památky, staré hrady a zříceniny, kostely, chrámy, topografic­ké veduty. Množství akvarelů a kreseb s touto tematikou otiskoval v časopisech Světozor, Květy, Zlatá Praha, Český jih, Čechy až do konce 80. let. Výtvarné zájmy ovlivnily také je­ho tvorbu literární (historické povídky, cesto­pisné črty) i dramatickou (veselohra Petr Vok, poslední z Rožmberkův, a jeho veselý dvůr vTřeboni, 1866). Na sklonku života učil kresle­ní v ženském výrobním spolku v Praze. Malo­val také dekorace pro české ochotnické soubo­ry (jsou doloženy v Jaroměři, v Praze-Karlíně, Mladé Boleslavi).

Své zkušenosti ze studia historické architek­tury uplatnil i ve výpravách PD (resp. Novo­městského divadla), nejdříve 1864–74 jako externista, poté ve funkci šéfa dekorační dílny (do 1876). Svou činnost zde zahajoval v obdo­bí, kdy B. Smetana ve funkci šéfa opery usilo­val o zvýraznění výtvarné složky v rámci hu­debního díla a o její autentičnost. Vedle činoher a operet se podílel na čtyřech premiérách čes­kých oper. Začal spolupracoval s B. Smetanou jako kapelníkem. Pro premiéru jeho Dalibora (1868) v Novoměstském divadle navrhl de­koraci dvora úřadovny purkrabího a Pražský hrad. Pro Šeborovu Nevěstu husitskou (1868), též v Novoměstském divadle, navrhl vozovou hradbu. 1876 vybavil dekoracemi premiéru Dvořákovy Vandy (PD) a 1877 spolu s Ullikem vypravil Rozkošného operu Záviš z Falkenštej­na (PD). Jeho operní výpravy charakterizuje snaha o co možná největší historickou věrnost době libreta a zároveň lehkost a vzdušnost mal­by, která koresponduje s romantickým duchem uváděných hudebních děl. Jeho práce předsta­vují mezičlánek mezi typem kulisového dekoračního systému a modernějším pojetím dekorační tvorby, které scénický prostor chápe jako trojrozměrný.


Dekorace (hry s hudbou v PD a Novoměstském divadle)

1868: Moniuszko: Halka (Mořské oko v Tatrách), Smetana: Dalibor (prem., královský dvůr ve slohu gotickém, dvůr úřadovny purkrabího, Praž­ský hrad, též Jos. Macourek), Šebor: Nevěsta husit­ská (prem., Husitský tábor, zámecká zahrada, vozová hradba), Verdi: Nabuchodonosor (mj. Šalomounův chrám v Jerusalémě, též Jos. Macourek); 1875: Le­cocq: Angot, dítě pařížské tržnice (tržnice v Paříži, velký sál u Mlle Lange); 1876: Dvořák: Vanda (nové dekorace), Suppé: Fatinica aneb Rusové v harému (nová výprava); 1877: Rozkošný: Záviš z Falkenštej­na (hodovní síň v paláci královny Kunhuty na Vyše­hradě).

Prameny a literatura

Sdělení o studiu Archiv Akademie výtvarných umění. • Nekrology: Literární listy 1. 9. 1895; Světozor 24, 1895, s. 465; Zlatá Praha 12, 1895, s. 476, 480; J. Turnovský: No­vé rovy české, Osvěta 26, 1896, č. 2, s. 188n. – Z. Wirth: Praha v obraze pěti století, 1934, s. 56; J. Bartoš: PD opera; E. Ročáková: Česká krajina '19. stol., katalog výstavy, 1951, s. 7; L. Klosová: K inscenačním otázkám opery a činohry Prozatím­ního divadla, ČNM 135, 1966, s. 212; DČD III; E. Reitharová, in: Praha národního probuzení, 1980, s. 335, 338; B. Srba: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiálních scénách 1862–1883, Sborník prací fil. fak. brněnské univerzity, Q 3, 2000, s. 9–75; Dějiny čes­kého výtvarného umění 1780–1890, III/2, 2001, s. 235; Trávníčková: PD. • Rieger; Wurzbach [lit.]; Toman; NDp; LČL [zde soupis lit. díla]; české vý­tvarné umění.

Životní události

  • 16. 9. 1820: narození, Praha
  • 5. 8. 1895: úmrtí, Praha


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 191
Autor: Jiří Hilmera, Věra Velemanová



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Herold,_Eduard&oldid=20740“