Gütlich, Anna: Porovnání verzí

Aktuální verze z 8. 2. 2017, 15:14

Psána též Güttlich, v českém divadle vystupo­vala pod jménem Růžová. Před pražským an­gažmá byla první tanečnicí ve Štýrském Hrad­ci. V PD vystoupila zkušebně 18. 9. 1872 v Meyerbeerově opeře Robert ďábel a působila jako sólistka a choreografka do 8. 4. 1876, kdy naposledy tančila v Meyerbeerových Hugeno­tech. Pak přestoupila do pražského německého souboru hrajícího ve StD (od ledna 1888 též v Novém německém divadle). Zde byla do 1890 sólistkou (choreografkou byla J. Zimmer­mannová), 1890–93 též baletní mistryní.

O její činnosti v PD se ví málo; Vedle Rober­ta ďábla tančila ještě 1873 a 1875 sólovou roli Hidalgy v Suppého operetě Žádný muž a tolik děvčat; vystupovala občas v jednotlivých mezi­aktních tancích, aranžovala vložky do některých oper a vytvořila choreografii féerie Čert na ze­mi, hrané 1873 v Aréně Na hradbách s 19 reprí­zami. Na německé scéně se jevila jako tanečni­ce s dobrou technikou, plastickými výrazovými schopnostmi a s dobrým vkusem. Uplatňovala se ve výpravných hrách (Verne – d’Ennery: Die Kinder des Kapitän Grant, pas de deux s Bergerem, ch: Belke; Verne – d’Ennery: Die Reise um die Welt in 80 Tagen), v operách (1888: H. Zöllner: Faust, prem. opery, selský tanec, 1892: Wagner: Tannhäuser, tance ve Venušině sluji), v tanečních scénách v činohrách (1892: K. Skraup–Sänger: Rübezahl, vánoční pohádka) nebo ve volných, dějově nesouvisejících vsuv­kách, vkládaných do děje pro pobavení publika. Nečetné náročnější úkoly jí poskytovaly sólové nebo ansámblové výstupy ve výpravných baletech rakouských autorů (skladatel Bayer, libr. a ch. Frappart a J. Hassreiter), kteří je v Praze též inscenovali; k nejúspěšnějším patřil 1885 balet Wiener Walzer, historie valčíku v různých vídeňských lokalitách s typickými postavami měšťana, ponocného, měšťanské dcery, pošťáka, polského žida, policisty, drožkáře ad., a 1889 balet Die Puppenfee o obchodu s hračkami, v němž G. zdařile vytvořila postavu Španělky. Jako baletní mistryně aranžovala taneční scény a vsuvky pro téměř každou operní premiéru ně­meckého divadla a zpravidla také vystoupila v menší roli. Aranžovala a prováděla šermířské scény (např. 1889: Wagner: Rienzi).

Na rozdíl od většiny tanečníků své generace, kteří angažmá často střídali, strávila G. v Praze téměř celou svou dvacetiletou uměleckou drá­hu. Ač vystupovala často, neměla příležitost k uměleckému rozvoji, protože balet tvořil pouze doplňující prvek repertoáru. V tomto omezeném rámci působila se vkusem a svědo­mitostí.

Prameny a literatura

Neověřená životní da­ta uvádí K. Tauš v rkp. kartotéce div. umělců. • Thea­teralmanach [Prag] auf das Jahr 1878, s. 14; 1889, s. 16; Teuber III, s. 704, 754, 773, 875; Rosenheim, s. 92; Bartoš: PD opera; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 59, 60; Javorin, s. 132 [Čert na zemi]; J. Arbes: Z divadelního světa, Praha 1958, s. 121; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 72; Gremlicová: Taneční umění NDT.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 179–180
Autor: Dorota Gremlicová