Grosser, Henriette: Porovnání verzí
nahoru...
(založení hesla) |
m |
||
| (Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">3</span> | <span id="PageFillProgress">3</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Henriette</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Henriette </ee:firstname> <ee:lastname>Grosser </ee:lastname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Grosser</ee:lastname> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
1817 | 1817 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
| − | Berlín, Německo | + | Berlín, Německo |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
po 1. 4. 1899 | po 1. 4. 1899 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
| − | Berlín, Německo | + | Berlín, Německo |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>zpěvačka, </ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| + | | povolání=<ee:profession>zpěvačka,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | + | ||
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | ||
| − | <ee:content> | + | |
<div> | <div> | ||
Od 1832 byla sboristkou berlínské scény Königliches Opernhaus. Zde se školila a od 1834 hrála malé role. 1836 nastoupila jako první sopranistka v operním souboru v Königsbergu [Královec, Kaliningrad] v tehdejším Východním Prusku. 1837 úspěšně hostovala v berlínském Königstädtisches Theater a v pražském StD (mj. jako Julie, Bellini: ''Die Montecchi und die Capuletti'', Donna Anna, Mozart: ''Don Juan'', Rezia, Weber: ''Oberon''). Pak přijala angažmá, které jí nabídl ředitel pražského StD J. A. Stöger, a setrvala jako přední síla opery i za ředitele J. Hoffmanna (od 1846) až do 1849, tedy po celou dobu své umělecké zralosti. | Od 1832 byla sboristkou berlínské scény Königliches Opernhaus. Zde se školila a od 1834 hrála malé role. 1836 nastoupila jako první sopranistka v operním souboru v Königsbergu [Královec, Kaliningrad] v tehdejším Východním Prusku. 1837 úspěšně hostovala v berlínském Königstädtisches Theater a v pražském StD (mj. jako Julie, Bellini: ''Die Montecchi und die Capuletti'', Donna Anna, Mozart: ''Don Juan'', Rezia, Weber: ''Oberon''). Pak přijala angažmá, které jí nabídl ředitel pražského StD J. A. Stöger, a setrvala jako přední síla opery i za ředitele J. Hoffmanna (od 1846) až do 1849, tedy po celou dobu své umělecké zralosti. | ||
| Řádka 29: | Řádka 28: | ||
Ve StD, kde nahradila vynikající J. Lutzerovou, od počátku vážně konkurovala o deset let starší K. Podhorské, která až dosud ovládala všechny sopránové obory. Její hlas měl neobyčejnou sílu, rozsah od g po d<sup>3 </sup>a lahodnou barvu zejména v nesené kantiléně, zpívané s využitím portamenta a efektních crescend a decrescend. Byla předurčena k velkým dramatickým sopránovým úlohám romantických oper, ale byla schopna i jímavého a procítěného přednesu. Měla atraktivní zjev a mimořádný herecký, zejména mimický talent. | Ve StD, kde nahradila vynikající J. Lutzerovou, od počátku vážně konkurovala o deset let starší K. Podhorské, která až dosud ovládala všechny sopránové obory. Její hlas měl neobyčejnou sílu, rozsah od g po d<sup>3 </sup>a lahodnou barvu zejména v nesené kantiléně, zpívané s využitím portamenta a efektních crescend a decrescend. Byla předurčena k velkým dramatickým sopránovým úlohám romantických oper, ale byla schopna i jímavého a procítěného přednesu. Měla atraktivní zjev a mimořádný herecký, zejména mimický talent. | ||
| − | Do StD přišla s obsáhlým repertoárem, do kterého byla ihned obsazována. Jako pražskou premiéru studovala roli Rechy (Halévy: ''Die Jüdin'', 1838) a Beatrice ([Valentiny], Meyerbeer: ''Ghibellinen in Pisa ''[''Hugenotten''], 1840). V době své tvůrčí zralosti zvládala i koloraturní role, pro něž se její poměrně těžký hlas zdánlivě nehodil (titulní postava Donizettiho oper ''Marie'', ''die Tochter des Regiments'', 1842, ''Linda von Chamounix'', 1844). Zasloužila se i o vzácné premiéry starších klasických oper, jejichž hlavní hrdinky ztělesnila (Cherubini: ''Medea'', 1840; Gluck: ''Alceste'', 1846). Získala přízeň českého publika, když čtyřikrát zpívala v českých představeních: Juliettu (Bellini: ''Montekové a Kapuletové'', 1838), Adalgisu z Belliniho ''Normy ''(1839), Jessondu (Spohr: ''Jessonda'', 1840) a Donnu Elvíru (Mozart: ''Don Juan'', 1840). 1839 a 1841 si dokonce jako své benefice zvolila české quodlibety. Mezinárodní proslulost jí přinesly zájezdy do Drážďan (1838), kde odmítla nabízený kontrakt, do vídeňské dvorní opery (1844), do Pešti a Budína ([Budapešti] 1844 a 1845). 1845, před nástupem ředitele J. Hoffmanna do StD, se objevily zprávy o jejím odchodu do vídeňského Theater in der Josefstadt, protože pozice první zpěvačky má být vyhrazena ředitelově manželce. Ač se o to Hoffmann pokusil, k výměně pozic nedošlo, protože '''G. '''jeho manželku pěvecky zřetelně | + | Do StD přišla s obsáhlým repertoárem, do kterého byla ihned obsazována. Jako pražskou premiéru studovala roli Rechy (Halévy: ''Die Jüdin'', 1838) a Beatrice ([Valentiny], Meyerbeer: ''Ghibellinen in Pisa ''[''Hugenotten''], 1840). V době své tvůrčí zralosti zvládala i koloraturní role, pro něž se její poměrně těžký hlas zdánlivě nehodil (titulní postava Donizettiho oper ''Marie'', ''die Tochter des Regiments'', 1842, ''Linda von Chamounix'', 1844). Zasloužila se i o vzácné premiéry starších klasických oper, jejichž hlavní hrdinky ztělesnila (Cherubini: ''Medea'', 1840; Gluck: ''Alceste'', 1846). Získala přízeň českého publika, když čtyřikrát zpívala v českých představeních: Juliettu (Bellini: ''Montekové a Kapuletové'', 1838), Adalgisu z Belliniho ''Normy ''(1839), Jessondu (Spohr: ''Jessonda'', 1840) a Donnu Elvíru (Mozart: ''Don Juan'', 1840). 1839 a 1841 si dokonce jako své benefice zvolila české quodlibety. Mezinárodní proslulost jí přinesly zájezdy do Drážďan (1838), kde odmítla nabízený kontrakt, do vídeňské dvorní opery (1844), do Pešti a Budína ([Budapešti] 1844 a 1845). 1845, před nástupem ředitele J. Hoffmanna do StD, se objevily zprávy o jejím odchodu do vídeňského Theater in der Josefstadt, protože pozice první zpěvačky má být vyhrazena ředitelově manželce. Ač se o to Hoffmann pokusil, k výměně pozic nedošlo, protože '''G. '''jeho manželku pěvecky zřetelně zastiňovala. 1849 onemocněla tuberkulózou, a ředitel, obtížně se vyrovnávající s finanční tísní po deficitním revolučním roce 1848, ji v souboru postrádal; na divadelní ceduli 5. 12. 1849 ji obvinil z předstírání nemoci a odmítl její obhajobu doloženou lékařským vysvědčením. Uražená '''G. '''se poté 16. 4. 1850 rozloučila v tisku s pražským obecenstvem. 1851 uspořádala v Praze koncert a 1851/52 přijala nakrátko angažmá v drážďanské dvorní opeře, ale pro pokračující chorobu se musela umělecké dráhy vzdát. Od 15. 9. 1854 jí byl penzijním ústavem StD přiznán důchod, který pobírala až do své smrti. |
</div> | </div> | ||
Patřila k největším osobnostem pražské scény v době jejího rozkvětu a svým uměním přispěla ke zdejším úspěchům velkých děl romantické opery. Pro pražskou předbřeznovou mladou generaci romantického směru se stala idolem. Malíř J. Navrátil ji několikrát vyobrazil jako oslňující divadelní postavu. | Patřila k největším osobnostem pražské scény v době jejího rozkvětu a svým uměním přispěla ke zdejším úspěchům velkých děl romantické opery. Pro pražskou předbřeznovou mladou generaci romantického směru se stala idolem. Malíř J. Navrátil ji několikrát vyobrazil jako oslňující divadelní postavu. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| − | == <ee:bibliography_label>Role </ee:bibliography_label> == | + | == <ee:bibliography_label>Role (ve StD)</ee:bibliography_label> == |
| − | <ee:bibliography_content> | + | <ee:bibliography_content>'''1837: '''Julia (Bellini: ''Die Montecchi und die Capuletti'', j. h.), Donna Anna (Mozart: ''Don Juan''), Páže (Auber: ''Die Ballnacht''), Rezia (Weber: ''Oberon''), Jessonda (Spohr: ''Jessonda''), Alice (Meyerbeer: ''Robert der Teufel''), Agathe (Weber: ''Der Freischütz''), Zerlina (Mozart: ''Don Juan''), Elvira (Bellini: ''Die Puritaner''), Konstanze (Mozart: ''Die Entführung aus dem Serail''), Norma (Bellini: ''Norma''); '''1838: '''Recha (Halévy: ''Die Jüdin''), Julietta (''Montekové a Kapuletové''), '''1839: '''role ? (Dessauer: ''Ein Besuch in Saint-Cyr'')'', ''Caroline (Adam: ''Zum treuen Schäfer'')'', ''Adalgisa (čes., Bellini: ''Norma''); '''1840: '''Beatrice [Valentine] (Meyerbeer: ''Die Ghibellinen in Pisa'')'', ''Medea (Cherubini: ''Medea''), Jessonda (čes., Spohr: ''Jessonda''), Donna Elvíra (čes., Mozart: ''Don Juan''); '''1842: '''Marie (Donizetti: ''Marie, Tochter des Regiments''), Clorinde (Isouard: ''Das Aschenbrödel''); '''1844: '''Linda (Donizetti: ''Linda di Chamounix''); '''1845: '''Leonore (Flotow: ''Alessandro Stradella''); '''1846: '''Sara (Halévy: ''Die Jüdin''); Alceste (Gluck: ''Alceste''), Antonina (Donizetti: ''Belisar''); '''1847: '''Rebecca (Marschner: ''Der Templer und die Jüdin''), Henriette (Halévy: ''Der Blitz''), Constanze (Cherubini: ''Der Wasserträger''), Catarina Cornaro (Halévy: ''Die Königin von Cypern''), Blanda (J. W. Kalliwoda: ''Blanda oder Die silberne Birke''); '''1848: '''Bianca (Kittl: ''Bianca und Giuseppe, ''prem.), Valentine (Meyerbeer: ''Die Hugenotten ''[orig. znění]).</ee:bibliography_content> |
| − | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura </ee:bibliography_label> == | + | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == |
| − | <ee:bibliography_content>Cedule StD 1837–50, NMd. – ''Aufnahmsbogen vom Jahre 1840'', ''Ausländer ''[rok nar.], Archiv hl. m. Prahy. – Penzijní fond sólistů zemského divadla Praha, Národní archiv (dříve SÚA), fond ND. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1839, s. 6 [členka souboru] až 1851, s. 19 [odchod]; ''Allgemeine musikalische Zeitung ''[Leipzig] 39, 1837, s. 363, 641, 671, 690; 45, 1843, sl. 886; 46, 1844, sl. 458; ''Allgemeine Theater-Zeitung ''[Wien] 30, 1837, 595–596; 31, 1838, s. 748, 794; 37, 1844, s. 784; M. č. d.: | + | <ee:bibliography_content>Cedule StD 1837–50, NMd. – ''Aufnahmsbogen vom Jahre 1840'', ''Ausländer ''[rok nar.], Archiv hl. m. Prahy. – Penzijní fond sólistů zemského divadla Praha, Národní archiv (dříve SÚA), fond ND. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1839, s. 6 [členka souboru] až 1851, s. 19 [odchod]; ''Allgemeine musikalische Zeitung ''[Leipzig] 39, 1837, s. 363, 641, 671, 690; 45, 1843, sl. 886; 46, 1844, sl. 458; ''Allgemeine Theater-Zeitung ''[Wien] 30, 1837, 595–596; 31, 1838, s. 748, 794; 37, 1844, s. 784; M. č. d.: České divadlo v Praze, ''Květy ''5, 1838, příl., s. 19–20; ''Allgemeine Wiener Musik-Zeitung ''4, 1844, s. 120, 454; ''Illustrierte Theater-Zeitung ''[Wien] 38, 1845, s. 560; anon.: ''Das Prager Theater bei Fackelbeleuchtung'', Leipzig 1845, s. 44–45; ''Bohemia ''6. 12. 1849; H. Grosser: Das Wohlwollen […], ''Bohemia ''11. 12. 1849; N.: Biographisches über Frl. H. G., ''Bohemia ''27. 12. 1849; H. Grosser: So sehr es auch […], ''Bohemia ''16. 4. 1850; –ý: Slečna Grosserova […], ''Lumír ''1, 1851, s. 262; R. Prölss: ''Geschichte des Hoftheaters zu Dresden'', Dresden 1878; Teuber III, s. 252, 259, 260, 268, 269, 277, 279, 280–285, 299, 308, 329, 341, 353, 353–355, 361, 364, 367, 378, 380, 388, 389, 400–404, 436, 452; J. Kádár: ''A budai és pesti német szinészet törtenette 1812-ig'', Budapest 1914, s. 234; A. Zbořilová: ''Pražské pěvecké školy 19. století'', dis. FF UK Praha 1931; Vondráček II; DČD II; Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850, [1995]. • Allgemeines Theater-Lexikon; NDp; Ulrich 1997 [datum nar. 1818].</ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
| − | * <ee:chronology_date_from>1817</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Berlín, Německo </ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>1817</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Berlín, Německo</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
| − | * <ee:chronology_date_from>po 1. 4. 1899</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Berlín, Německo </ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>po 1. 4. 1899</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Berlín, Německo</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
<div class="names"><ee:names/></div> | <div class="names"><ee:names/></div> | ||
| Řádka 54: | Řádka 53: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 173–174{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | < | + | |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | <ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 67: | Řádka 60: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Aktuální verze z 8. 2. 2017, 15:06
Od 1832 byla sboristkou berlínské scény Königliches Opernhaus. Zde se školila a od 1834 hrála malé role. 1836 nastoupila jako první sopranistka v operním souboru v Königsbergu [Královec, Kaliningrad] v tehdejším Východním Prusku. 1837 úspěšně hostovala v berlínském Königstädtisches Theater a v pražském StD (mj. jako Julie, Bellini: Die Montecchi und die Capuletti, Donna Anna, Mozart: Don Juan, Rezia, Weber: Oberon). Pak přijala angažmá, které jí nabídl ředitel pražského StD J. A. Stöger, a setrvala jako přední síla opery i za ředitele J. Hoffmanna (od 1846) až do 1849, tedy po celou dobu své umělecké zralosti.
Ve StD, kde nahradila vynikající J. Lutzerovou, od počátku vážně konkurovala o deset let starší K. Podhorské, která až dosud ovládala všechny sopránové obory. Její hlas měl neobyčejnou sílu, rozsah od g po d3 a lahodnou barvu zejména v nesené kantiléně, zpívané s využitím portamenta a efektních crescend a decrescend. Byla předurčena k velkým dramatickým sopránovým úlohám romantických oper, ale byla schopna i jímavého a procítěného přednesu. Měla atraktivní zjev a mimořádný herecký, zejména mimický talent.
Do StD přišla s obsáhlým repertoárem, do kterého byla ihned obsazována. Jako pražskou premiéru studovala roli Rechy (Halévy: Die Jüdin, 1838) a Beatrice ([Valentiny], Meyerbeer: Ghibellinen in Pisa [Hugenotten], 1840). V době své tvůrčí zralosti zvládala i koloraturní role, pro něž se její poměrně těžký hlas zdánlivě nehodil (titulní postava Donizettiho oper Marie, die Tochter des Regiments, 1842, Linda von Chamounix, 1844). Zasloužila se i o vzácné premiéry starších klasických oper, jejichž hlavní hrdinky ztělesnila (Cherubini: Medea, 1840; Gluck: Alceste, 1846). Získala přízeň českého publika, když čtyřikrát zpívala v českých představeních: Juliettu (Bellini: Montekové a Kapuletové, 1838), Adalgisu z Belliniho Normy (1839), Jessondu (Spohr: Jessonda, 1840) a Donnu Elvíru (Mozart: Don Juan, 1840). 1839 a 1841 si dokonce jako své benefice zvolila české quodlibety. Mezinárodní proslulost jí přinesly zájezdy do Drážďan (1838), kde odmítla nabízený kontrakt, do vídeňské dvorní opery (1844), do Pešti a Budína ([Budapešti] 1844 a 1845). 1845, před nástupem ředitele J. Hoffmanna do StD, se objevily zprávy o jejím odchodu do vídeňského Theater in der Josefstadt, protože pozice první zpěvačky má být vyhrazena ředitelově manželce. Ač se o to Hoffmann pokusil, k výměně pozic nedošlo, protože G. jeho manželku pěvecky zřetelně zastiňovala. 1849 onemocněla tuberkulózou, a ředitel, obtížně se vyrovnávající s finanční tísní po deficitním revolučním roce 1848, ji v souboru postrádal; na divadelní ceduli 5. 12. 1849 ji obvinil z předstírání nemoci a odmítl její obhajobu doloženou lékařským vysvědčením. Uražená G. se poté 16. 4. 1850 rozloučila v tisku s pražským obecenstvem. 1851 uspořádala v Praze koncert a 1851/52 přijala nakrátko angažmá v drážďanské dvorní opeře, ale pro pokračující chorobu se musela umělecké dráhy vzdát. Od 15. 9. 1854 jí byl penzijním ústavem StD přiznán důchod, který pobírala až do své smrti.
Patřila k největším osobnostem pražské scény v době jejího rozkvětu a svým uměním přispěla ke zdejším úspěchům velkých děl romantické opery. Pro pražskou předbřeznovou mladou generaci romantického směru se stala idolem. Malíř J. Navrátil ji několikrát vyobrazil jako oslňující divadelní postavu.
Role (ve StD)
1837: Julia (Bellini: Die Montecchi und die Capuletti, j. h.), Donna Anna (Mozart: Don Juan), Páže (Auber: Die Ballnacht), Rezia (Weber: Oberon), Jessonda (Spohr: Jessonda), Alice (Meyerbeer: Robert der Teufel), Agathe (Weber: Der Freischütz), Zerlina (Mozart: Don Juan), Elvira (Bellini: Die Puritaner), Konstanze (Mozart: Die Entführung aus dem Serail), Norma (Bellini: Norma); 1838: Recha (Halévy: Die Jüdin), Julietta (Montekové a Kapuletové), 1839: role ? (Dessauer: Ein Besuch in Saint-Cyr), Caroline (Adam: Zum treuen Schäfer), Adalgisa (čes., Bellini: Norma); 1840: Beatrice [Valentine] (Meyerbeer: Die Ghibellinen in Pisa), Medea (Cherubini: Medea), Jessonda (čes., Spohr: Jessonda), Donna Elvíra (čes., Mozart: Don Juan); 1842: Marie (Donizetti: Marie, Tochter des Regiments), Clorinde (Isouard: Das Aschenbrödel); 1844: Linda (Donizetti: Linda di Chamounix); 1845: Leonore (Flotow: Alessandro Stradella); 1846: Sara (Halévy: Die Jüdin); Alceste (Gluck: Alceste), Antonina (Donizetti: Belisar); 1847: Rebecca (Marschner: Der Templer und die Jüdin), Henriette (Halévy: Der Blitz), Constanze (Cherubini: Der Wasserträger), Catarina Cornaro (Halévy: Die Königin von Cypern), Blanda (J. W. Kalliwoda: Blanda oder Die silberne Birke); 1848: Bianca (Kittl: Bianca und Giuseppe, prem.), Valentine (Meyerbeer: Die Hugenotten [orig. znění]).
Prameny a literatura
Cedule StD 1837–50, NMd. – Aufnahmsbogen vom Jahre 1840, Ausländer [rok nar.], Archiv hl. m. Prahy. – Penzijní fond sólistů zemského divadla Praha, Národní archiv (dříve SÚA), fond ND. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1839, s. 6 [členka souboru] až 1851, s. 19 [odchod]; Allgemeine musikalische Zeitung [Leipzig] 39, 1837, s. 363, 641, 671, 690; 45, 1843, sl. 886; 46, 1844, sl. 458; Allgemeine Theater-Zeitung [Wien] 30, 1837, 595–596; 31, 1838, s. 748, 794; 37, 1844, s. 784; M. č. d.: České divadlo v Praze, Květy 5, 1838, příl., s. 19–20; Allgemeine Wiener Musik-Zeitung 4, 1844, s. 120, 454; Illustrierte Theater-Zeitung [Wien] 38, 1845, s. 560; anon.: Das Prager Theater bei Fackelbeleuchtung, Leipzig 1845, s. 44–45; Bohemia 6. 12. 1849; H. Grosser: Das Wohlwollen […], Bohemia 11. 12. 1849; N.: Biographisches über Frl. H. G., Bohemia 27. 12. 1849; H. Grosser: So sehr es auch […], Bohemia 16. 4. 1850; –ý: Slečna Grosserova […], Lumír 1, 1851, s. 262; R. Prölss: Geschichte des Hoftheaters zu Dresden, Dresden 1878; Teuber III, s. 252, 259, 260, 268, 269, 277, 279, 280–285, 299, 308, 329, 341, 353, 353–355, 361, 364, 367, 378, 380, 388, 389, 400–404, 436, 452; J. Kádár: A budai és pesti német szinészet törtenette 1812-ig, Budapest 1914, s. 234; A. Zbořilová: Pražské pěvecké školy 19. století, dis. FF UK Praha 1931; Vondráček II; DČD II; Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850, [1995]. • Allgemeines Theater-Lexikon; NDp; Ulrich 1997 [datum nar. 1818].
Životní události
- 1817: narození, Berlín, Německo
- po 1. 4. 1899: úmrtí, Berlín, Německo
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 173–174
Autor: Adolf Scherl
