Gerstenkorn, Franz: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
m |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">3</span> | <span id="PageFillProgress">3</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Franz</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Franz</ee:firstname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Gerstenkorn</ee:lastname> |
| − | | příjmení = <ee:lastname>Gerstenkorn</ee:lastname> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | |
1834 | 1834 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
Praha | Praha | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
28./29. 1. 1910 | 28./29. 1. 1910 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
Praha | Praha | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>hudební kritik, publicista,</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| + | | povolání=<ee:profession>hudební kritik, publicista,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | ||
| − | <ee:content> | + | |
Studoval na piaristickém, později Akademickém gymnáziu v Praze, od 1854 pokračoval ve filozofických ročnících univerzity a na právnické fakultě, kde 1858 složil státní zkoušku. Jeho spolužáky na gymnáziu a pozdějšími přáteli byli mj. Neruda a Čelakovský. Hře na klavír ho učila matka, žačka K. Czerného, později známý pražský pedagog K. E. Hoffmann z Prokschova ústavu. Teorii studoval '''G. '''u ředitele konzervatoře J. Krejčího a J. L. Zvonaře. Pod silným dojmem z četby Goethova ''Fausta ''se od šestnácti let zajímal o literaturu a divadlo, zvl. o Shakespeara. Spřátelil se s ředitelem Cecilské jednoty A. Aptem, který se stýkal s Wagnerem a 1853–55 uváděl v Praze v Cecilské jednotě koncertně Wagnerovu operní tvorbu. Po pražské premiéře opery ''Tannhäuser ''(1854) se '''G. '''stal členem kroužku nejaktivnějších pražských wagneriánů, scházejících se v Café Braithut na staroměstském nábřeží. Patřili k němu A. W. Ambros, F. Ulm, H. Porges ('''G. '''vrstevník a kolega z právnické fakulty, pozdější lékař) a po návratu ze Švédska též B. Smetana. Skupina stála v opozici vůči E. Hanslickovi a po Hanslickově kritice vídeňského provedení ''Tannhäusera ''(1857) poslal '''G. '''redaktorovi ''Wiener Zeitung ''L. A. Zellnerovi protestní dopis. Polemiku s Hanslickem publikoval i v lipském listu ''Neue Zeitschrift für Musik ''(47, 1857, s. 192–193). Podílel se na organizaci Wagnerova pražského koncertu 8. 2. 1863 na Žofíně. | Studoval na piaristickém, později Akademickém gymnáziu v Praze, od 1854 pokračoval ve filozofických ročnících univerzity a na právnické fakultě, kde 1858 složil státní zkoušku. Jeho spolužáky na gymnáziu a pozdějšími přáteli byli mj. Neruda a Čelakovský. Hře na klavír ho učila matka, žačka K. Czerného, později známý pražský pedagog K. E. Hoffmann z Prokschova ústavu. Teorii studoval '''G. '''u ředitele konzervatoře J. Krejčího a J. L. Zvonaře. Pod silným dojmem z četby Goethova ''Fausta ''se od šestnácti let zajímal o literaturu a divadlo, zvl. o Shakespeara. Spřátelil se s ředitelem Cecilské jednoty A. Aptem, který se stýkal s Wagnerem a 1853–55 uváděl v Praze v Cecilské jednotě koncertně Wagnerovu operní tvorbu. Po pražské premiéře opery ''Tannhäuser ''(1854) se '''G. '''stal členem kroužku nejaktivnějších pražských wagneriánů, scházejících se v Café Braithut na staroměstském nábřeží. Patřili k němu A. W. Ambros, F. Ulm, H. Porges ('''G. '''vrstevník a kolega z právnické fakulty, pozdější lékař) a po návratu ze Švédska též B. Smetana. Skupina stála v opozici vůči E. Hanslickovi a po Hanslickově kritice vídeňského provedení ''Tannhäusera ''(1857) poslal '''G. '''redaktorovi ''Wiener Zeitung ''L. A. Zellnerovi protestní dopis. Polemiku s Hanslickem publikoval i v lipském listu ''Neue Zeitschrift für Musik ''(47, 1857, s. 192–193). Podílel se na organizaci Wagnerova pražského koncertu 8. 2. 1863 na Žofíně. | ||
| Řádka 42: | Řádka 40: | ||
* <ee:chronology_date_from>28./29. 1. 1910</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | * <ee:chronology_date_from>28./29. 1. 1910</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | ||
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
| − | <div class="names"><ee:names | + | <div class="names"><ee:names/></div> |
| − | + | ||
| − | + | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
| Řádka 54: | Řádka 50: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 165–166{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Ludvová]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | < | + | |
| − | + | ||
| − | '''Zdroj:''' | + | |
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | <ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 70: | Řádka 60: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Aktuální verze z 8. 2. 2017, 14:55
Studoval na piaristickém, později Akademickém gymnáziu v Praze, od 1854 pokračoval ve filozofických ročnících univerzity a na právnické fakultě, kde 1858 složil státní zkoušku. Jeho spolužáky na gymnáziu a pozdějšími přáteli byli mj. Neruda a Čelakovský. Hře na klavír ho učila matka, žačka K. Czerného, později známý pražský pedagog K. E. Hoffmann z Prokschova ústavu. Teorii studoval G. u ředitele konzervatoře J. Krejčího a J. L. Zvonaře. Pod silným dojmem z četby Goethova Fausta se od šestnácti let zajímal o literaturu a divadlo, zvl. o Shakespeara. Spřátelil se s ředitelem Cecilské jednoty A. Aptem, který se stýkal s Wagnerem a 1853–55 uváděl v Praze v Cecilské jednotě koncertně Wagnerovu operní tvorbu. Po pražské premiéře opery Tannhäuser (1854) se G. stal členem kroužku nejaktivnějších pražských wagneriánů, scházejících se v Café Braithut na staroměstském nábřeží. Patřili k němu A. W. Ambros, F. Ulm, H. Porges (G. vrstevník a kolega z právnické fakulty, pozdější lékař) a po návratu ze Švédska též B. Smetana. Skupina stála v opozici vůči E. Hanslickovi a po Hanslickově kritice vídeňského provedení Tannhäusera (1857) poslal G. redaktorovi Wiener Zeitung L. A. Zellnerovi protestní dopis. Polemiku s Hanslickem publikoval i v lipském listu Neue Zeitschrift für Musik (47, 1857, s. 192–193). Podílel se na organizaci Wagnerova pražského koncertu 8. 2. 1863 na Žofíně.
Od 1857 do poloviny 60. let referoval G. v Neue Zeitschrift für Musik o pražském hudebním a divadelním životě, zhusta anonymně. Pak žurnalistiky zanechal a 1864 odešel studovat hudbu a filozofii na univerzity v Halle (k hegeliánovi J. E. Erdmannovi), v Jeně, Heidelbergu a v Lipsku, kde byl 1870 promován (PhDr.). Cestoval po Německu a psal do literárních a kritických uměleckých listů. 1877 se vrátil do Prahy a od 1879 do konce století byl znovu pražským zpravodajem Neue Zeitschrift für Musik. Ač přispíval i do domácích periodik (např. k Wagnerovu výročí v únoru 1903 do pražské Bohemie textem „Richard Wagner und Prag“, který přetiskl pražský Theateralmanach 1911), mířila jeho činnost především za hranice. V 90. letech se v Praze stal jeho přítelem R. Freiherr Prochazka, který zapsal jeho paměti a zpracoval je 1914 do knihy Das romantische Musik-Prag.
Vedle běžné zpravodajské publicistiky se G. soustředil na obecné otázky hudební a divadelní kritiky a na dílo Wagnerovo. Pokládal Wagnera za osobnost daleko přesahující oblast hudby a divadla, kterou je třeba vidět v kontextu dobového duchovního života. Podobně jako celá pražská skupina vyjadřoval obdiv k Wagnerovi nadšeným, až bojovným literárním stylem. Ve svých zápiscích nazývá období po pražské premiéře Tannhäusera „třetí hudební válkou“. Nebývale ostrý způsob jeho polemiky byl také jako takový vnímán, což dokládají pražské deníky J. Proksche, který stoupence „hudby budoucnosti“ nazýval „novokřtěnci“.
Jako kritik byl G. zastáncem názoru, že nejen umění, ale i kritika mají vychovávat a vést k mravním ideálům. Trval na povinnosti kritika svědomitě analyzovat umělecké dílo a zdržet se povrchních soudů; polemika s Hanslickem (1857) se týkala především způsobu Hanslickovy argumentace, který podle G. vytvářel proti dílu předpojatost. G. stavěl pražskou kritiku nad vídeňskou, která údajně uplatňovala společenské ohledy a úplatky více než vyhraněné umělecké názory. Pražské umělecké prostředí, v němž se podle G. názoru „slovanská vřelost a technická obratnost spojuje s idealistickou substancí německé kultury“, pokládal za specifické. Této dispozici přičítal zásluhu i na vstřícnosti, s níž Praha přijala Mozarta, Beethovena, Berlioze i Wagnera. Vedle Ulma, Ambrose a K.Tobische (referent Tagesbote aus Böhmen) byl G. pokládán za jednu z nejvýraznějších osobností pražské hudební kritiky.
Prameny a literatura
Bohemia 30. 1. 1910, s. 7 [oznamuje úmrtí: „včera v noci“]; Josef Proksch. Biographisches Denkmal aus dessen Nachlasspapieren errichtet, vyd. R. Müller, Reichenberg 1874, s. 183, zvl. 185 ad.; R. F. Prochazka: Das Vermächtnis eines Kritiker–Philosophen, Das romantische Musik-Prag, Saaz 1914, s. 36–40 [koment. vydání G. autobiografie]; Lomnäs–Strauss; D. Strauss: Eduard Hanslick und die Diskussion um die Musik der Zukunft, in: Eduard Hanslick: Sämtliche Schriften. Historisch-kritische Ausgabe, I/4, 1857–58, vyd. D. Strauss, Wien 2002, s. 407–426. • ČHS; Lexikon zur deutschen Musik.
Životní události
- 1834: narození, Praha
- 28./29. 1. 1910: úmrtí, Praha
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 165–166
Autor: Jitka Ludvová
