Aleš, Mikoláš: Porovnání verzí

Aktuální verze z 8. 2. 2017, 11:05

Pocházel z rodiny městského písaře, po němž zdědil výtvarné nadání. Navštěvoval gymnázium a reálku v Písku. Od 1869 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, odkud 1876 po neshodách s německým přednášejícím odešel. Více než profesory (J. M. Trenkwald a J. Swerts) byl ovlivněn uměleckým vzorem J. Mánesa a dvou polských malířů J. Matejka a A. Grottgera. 1873 navštívil světovou výstavu ve Vídni, kde se zajímal zvl. o francouzskou expozici malířů barbizonské školy a historickou malbu P. Delaroche. 1878 absolvoval krátkou studijní cestu do Itálie. 1876–79 spolu s dalšími výtvarníky své generace často pobýval u velkostatkáře A. Brandeise, svého dočasného mecenáše, v Suchdole u Prahy, kde se seznámil s krajem bohatým na archeologické nálezy. Zde se rodily jeho první náčrtky výzdoby ND. Náměty pro svou tvorbu čerpal z národní historie a z domácích i širších slovanských a exotických folklorních zdrojů. Patřil k výtvarníkům tzv. první generace ND, vyzvaných k účasti na výzdobě budovy již v době jejího budování. Spolu s F. Ženíškem získal 1879 první cenu v soutěži na výzdobu foyeru za lunetový cyklus Vlast (dokončen 1880–81), malířské provedení mu však bylo odepřeno; komisi nevyhovovala A. temperamentní, robustní malba a dala přednost uhlazenějšímu Ženíškovu stylu. O čtyři nástěnné obrazy ve foyeru (Mýtus, Zpěv bohatýrský, Historie, Život) vedl A. 1884 s Ženíškem autorský spor. Neuspěl ani jeho návrh na malovanou oponu ND. Když se po požáru realizovala Hynaisova opona, podílel se na ní A. pro širší veřejnost prakticky anonymně provedením třinácti znaků českých krajů. Mimo ND je z divadelnědekorační oblasti známa jeho opona s obrazem příchodu Čechů na Říp pro připravované divadlo na Národopisné výstavě českoslovanské 1895, jež byla pak použita na ochotnické scéně v Náchodě, další opona byla údajně instalována v Miroticích a třetí, pro české divadlo v New Yorku, zůstala v návrhu. Zabýval se také výtvarnou prací pro loutkové divadlo.

Na scénické výpravě ND se A. podílel nesoustavně a častěji při činoherních inscenacích (mj. při premiéře Stroupežnického Našich furiantů v ND, 1887). Přesto se však zdá, že tato spolupráce byla bohatší, než je prozatím prokázáno; některé jeho práce zůstávají v anonymitě. Pro operu ND patrně navrhoval kostýmy (hlavně postavy z komparsu), snad i knížecí křeslo ve výpravě Smetanovy Libuše při druhém otevření 1883 (hlavním kostýmním výtvarníkem byl F. Kolár). Některými doplňky přispěl do kostýmování při obnovených nastudováních Libuše 1897 a 1899, 1900 pak vypracoval předlohy pro světelné obrazy ke scéně proroctví. Nejucelenější soubor kostýmů vytvořil pro první uvedení Fibichovy Šárky (1897), navrhoval i kostýmy k Dvořákovu Jakobínovi.

Ač kvantitativně omezený, je jeho přínos významný. Svým razantním rukopisem oproštěným od nadbytečných detailů působil A. na českou kostýmní tvorbu v oblasti národně historické i nepřímo, vytvořením směrodatného výtvarného příkladu, jímž se pozdější výtvarníci opakovaně inspirovali.

Prameny a literatura

J. Port: O výtvarných osudech divadla v Čechách, se zvláštním zřetelem na Stavovské divadlo, rkp. NMd, sign. C 37, soupis ilustrací, č. 151 a 249. • Besedy v obrazech, I–III, 1923; J. Vozka: J. Arbes a umělecký spor M. A. s F. Ženíškem, Rozpravy Aventina 8, 1932, č. 3–4, s. 17–19, 27–29; V. V. Štech, Umění 7, 1934, s. 113–118; A. Matějček: ND a jeho výtvarníci, 1934; Nejedlý: Opera ND I; Československá vlastivěda 8, 1935, s. 249, 251–252, 259; A. Matějček: M. A. (Prameny), 1940; Výtvarná práce na jevišti ND 1881–1941, katalog výstavy, 1941; A. Javorin: Divadla a divadelní sály v českých krajích, 1949, I, s. 212; A. Matějček–M. Míčko: Vlast, 1951, Dílo M. A., sv. 8; Divadlo 3, 1952, obsahuje: J. Port: M. A. a divadlo, s. 1018–1019, V. Hepner: M. A. a Smetanova Libuše, s. 1028–1029, A. Závodský: Alšovo tvůrčí přátelství s dramatikem Jiráskem, s. 1029–1034; J. Port: Národní divadlo – klenotnice českého výtvarného umění, Národní divadlo 1883–1953, 1953; Z. Nejedlý: M. A., 1954; V. Hepner: Scénická výprava na jevišti Národního divadla v letech 1883–1900, 1955; M. Míčko–E. Svoboda: M. A. Nástěnné malby, 1956, Dílo M. A., sv. 3; DČD III; A. Volavková: M. A. Kresby a návrhy, 1975, Dílo M. A., sv. 10; Soupis repertoáru ND; Dějiny českého výtvarného umění 1780–1890, III/2, 2001; J. Hilmera: Česká divadelní architektura, 1999, s. 82; V. Šrámková–J. Valenta: Místopis českého amatérského divadla, II, 2003, s. 33.  •  Otto; NDp; České výtvarné umění.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 17–18
Autor: Jiří Hilmera, Věra Velemanová