Loutka (Damu): Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka s textem „<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> {{Infobox Instituce | název = <ee:label>Loutka</ee:label> | letopočet = <ee:era>Praha 1956–1962</ee:…“)
 
m
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>
+
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Instituce
{{Infobox Instituce
+
 
| název = <ee:label>Loutka</ee:label>
 
| název = <ee:label>Loutka</ee:label>
 
| letopočet = <ee:era>Praha 1956–1962</ee:era>
 
| letopočet = <ee:era>Praha 1956–1962</ee:era>
Řádka 7: Řádka 6:
 
</ee:alias>
 
</ee:alias>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 +
| fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| type = <ee:type>divadlo</ee:type>
 
| type = <ee:type>divadlo</ee:type>
 
| adresa = <ee:address>
 
| adresa = <ee:address>
Řádka 14: Řádka 14:
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
 
Loutka, studijní scéna loutkářské katedry DAMU, byla otevřena 1956 v divadelním sále v pasáži Alfa na Václavském nám. č. 28. Inscenace připravovali posluchači za dohledu pedagogů, kteří program scény podřizovali zřetelům výuky. Z toho plynula jak různorodost užívaných loutkářských technik a žánrová pestrost, tak zaměření na různé věkové skupiny návštěvníků. Nechyběl prostor pro iniciativu studentů. Především v absolventských inscenacích mohli uskutečňovat vlastní představy a záměry. Nejvýraznějším rysem L byla objevná dramaturgie. Uvedla řadu dosud nezveřejněných novinek, z nichž některé se staly trvalou součástí živé loutkové dramatiky (Tomasová: ''Lízinka'', 1957; Lamkovi: ''O veselém hrobaři''; Urban: ''Bleděmodrý Petr ''– 1958), adaptace činoher, scénická pásma poezie a lidové tvorby i další tehdy neobvyklé útvary. Dramaturgické hledání bylo nejpodnětnější tehdy, když je vedla snaha o působivější a aktuálnější vyznění děl loutkářskou interpretací. Ne vždy se podařilo tvůrčí představy zdařile realizovat (např. lidová hra ''Komedie o Františce'', 1957). Nastudování hry lidových loutkářů ''Oldřich a Božena ''(r: Z. Raifanda, 1956) vyvolalo diskusi o smyslu inscenování klasických her i o smyslu studijní scény. Někdy se původní záměry prosadily jen částečně, např. směle stylizovanými loutkami J. Švankmajera (Moličre: ''Lékařem snadno a rychle'', 1957; Gozzi: ''Král jelenem'', 1958). Řada inscenací však byla v jevištních prostředcích vyvážena, např. poeticky nadlehčená pohádka V. Sojky ''Brokát, princ z pohádky ''(r: H. Ryšánková, v: A. Kusá, 1956), burleskní maňásková hříčka A. Tomasové ''Lízinka ''(r: L. Koutná, v: M. Balík, 1957), ''Pásmo francouzských písní ''(r: J''. ''Srnec, v: M. Hradská, 1957), stylově čistý loutkový balet B. Martinů ''Kdo je na světě nejmocnější ''(ú+r+v: L. Palečková, 1960).
 
Loutka, studijní scéna loutkářské katedry DAMU, byla otevřena 1956 v divadelním sále v pasáži Alfa na Václavském nám. č. 28. Inscenace připravovali posluchači za dohledu pedagogů, kteří program scény podřizovali zřetelům výuky. Z toho plynula jak různorodost užívaných loutkářských technik a žánrová pestrost, tak zaměření na různé věkové skupiny návštěvníků. Nechyběl prostor pro iniciativu studentů. Především v absolventských inscenacích mohli uskutečňovat vlastní představy a záměry. Nejvýraznějším rysem L byla objevná dramaturgie. Uvedla řadu dosud nezveřejněných novinek, z nichž některé se staly trvalou součástí živé loutkové dramatiky (Tomasová: ''Lízinka'', 1957; Lamkovi: ''O veselém hrobaři''; Urban: ''Bleděmodrý Petr ''– 1958), adaptace činoher, scénická pásma poezie a lidové tvorby i další tehdy neobvyklé útvary. Dramaturgické hledání bylo nejpodnětnější tehdy, když je vedla snaha o působivější a aktuálnější vyznění děl loutkářskou interpretací. Ne vždy se podařilo tvůrčí představy zdařile realizovat (např. lidová hra ''Komedie o Františce'', 1957). Nastudování hry lidových loutkářů ''Oldřich a Božena ''(r: Z. Raifanda, 1956) vyvolalo diskusi o smyslu inscenování klasických her i o smyslu studijní scény. Někdy se původní záměry prosadily jen částečně, např. směle stylizovanými loutkami J. Švankmajera (Moličre: ''Lékařem snadno a rychle'', 1957; Gozzi: ''Král jelenem'', 1958). Řada inscenací však byla v jevištních prostředcích vyvážena, např. poeticky nadlehčená pohádka V. Sojky ''Brokát, princ z pohádky ''(r: H. Ryšánková, v: A. Kusá, 1956), burleskní maňásková hříčka A. Tomasové ''Lízinka ''(r: L. Koutná, v: M. Balík, 1957), ''Pásmo francouzských písní ''(r: J''. ''Srnec, v: M. Hradská, 1957), stylově čistý loutkový balet B. Martinů ''Kdo je na světě nejmocnější ''(ú+r+v: L. Palečková, 1960).
  
Řádka 37: Řádka 37:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů'', ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 239{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Alice Dubská]]{{break}}</ee:author>
<cshow logged="0">
+
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
</cshow>
+
<cshow logged="1">
+
<ee:source></ee:source><br/>
+
'''Publikováno:''' <ee:published>2000</ee:published><br/>
+
'''Autor:''' <ee:author>[[Alice Dubská]]</ee:author>
+
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category>
 
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category>
  
Řádka 53: Řádka 45:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
<cshow logged="1">
 
 
<references></references>
 
<references></references>
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 7. 2. 2017, 16:42

Loutka
Praha 1956–1962
divadlo


Loutka, studijní scéna loutkářské katedry DAMU, byla otevřena 1956 v divadelním sále v pasáži Alfa na Václavském nám. č. 28. Inscenace připravovali posluchači za dohledu pedagogů, kteří program scény podřizovali zřetelům výuky. Z toho plynula jak různorodost užívaných loutkářských technik a žánrová pestrost, tak zaměření na různé věkové skupiny návštěvníků. Nechyběl prostor pro iniciativu studentů. Především v absolventských inscenacích mohli uskutečňovat vlastní představy a záměry. Nejvýraznějším rysem L byla objevná dramaturgie. Uvedla řadu dosud nezveřejněných novinek, z nichž některé se staly trvalou součástí živé loutkové dramatiky (Tomasová: Lízinka, 1957; Lamkovi: O veselém hrobaři; Urban: Bleděmodrý Petr – 1958), adaptace činoher, scénická pásma poezie a lidové tvorby i další tehdy neobvyklé útvary. Dramaturgické hledání bylo nejpodnětnější tehdy, když je vedla snaha o působivější a aktuálnější vyznění děl loutkářskou interpretací. Ne vždy se podařilo tvůrčí představy zdařile realizovat (např. lidová hra Komedie o Františce, 1957). Nastudování hry lidových loutkářů Oldřich a Božena (r: Z. Raifanda, 1956) vyvolalo diskusi o smyslu inscenování klasických her i o smyslu studijní scény. Někdy se původní záměry prosadily jen částečně, např. směle stylizovanými loutkami J. Švankmajera (Moličre: Lékařem snadno a rychle, 1957; Gozzi: Král jelenem, 1958). Řada inscenací však byla v jevištních prostředcích vyvážena, např. poeticky nadlehčená pohádka V. Sojky Brokát, princ z pohádky (r: H. Ryšánková, v: A. Kusá, 1956), burleskní maňásková hříčka A. Tomasové Lízinka (r: L. Koutná, v: M. Balík, 1957), Pásmo francouzských písní (r: J. Srnec, v: M. Hradská, 1957), stylově čistý loutkový balet B. Martinů Kdo je na světě nejmocnější (ú+r+v: L. Palečková, 1960).

Zrod a nejproduktivnější léta činnosti L spadaly do doby prvního politického tání, kdy i loutkáři začali odmítat schematicky chápaný realismus a hledali specificky loutkové inscenační postupy. Mladistvý zápal a odvahu experimentovat si pak mladí loutkáři odnášeli z L do dalších působišť. Když byl 1962 sál přidělen divadlu Semafor, L ho musela opustit. Náhradní prostor vhodný pro veřejný provoz nezískala a téhož roku zanikla.


Literatura

M. Česal: Návrat Sojkova Prince Brokáta, Čs. loutkář 6, 1956, s. 155; J. A. Novotný: Klasika školou, Čs. loutkář 7, 1957, s. 13; F. Černý: Do Hudlic s novýma očima, tamtéž, s. 58; Z. Juřena: Lízinka v Loutce, tamtéž, s. 283; J. Halík: Zralý debut, Čs. loutkář 10, 1960, s. 100; Z. Bezděk: Československá loutková divadla 1949–69, 1973, s. 145.

Významné události

  • 1956: vznik (založení), Praha
  • 1962: zrušení (ukončení činnosti), Praha


Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 239
Autor: Alice Dubská