Hrůza, Luboš: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 11:15

Luboš Hrůza

* 28. 3. 1933 Jihlava (CZ)

† 2. 12. 2008 Praha (CZ)

scénograf

Narodil se v rodině celního úředníka a soudní zapisovatelky. Rodina žila do 1938 v Břeclavi, po mnichovských událostech v září t. r. a odtržení pohraničních území byla nucena přesídlit do Jihlavy, kde měla matka rodinné zázemí. Válečné události se pro H. staly silným traumatem a vzpomínkou, jež ho později inspirovaly k mnoha kresbám.

Navštěvoval gymnázium v Jihlavě (maturoval 1952), 1952–53 pracoval jako herec, malíř kulis a jevištní výtvarník v jihlavském Horáckém divadle. 1953–55 studoval na Pedagogické fakultě v Brně výtvarnou výchovu u prof. E. Miléna, 1956 působil v Horáckém divadle jako asistent šéfa výpravy, 1956–60 studoval na scénografické katedře DAMU u prof. F. Tröstra. 1959–65 byl šéfem výpravy v Divadle P. Bezruče v Ostravě. Zde také spoluzaložil skupinu Kabaret Štafle, ve kterém působil jako výtvarník i jako herec a zpěvák. 1965 v Praze s J. Kačerem, J. Vostrým a L. Smočkem založil Činoherní klub, ve kterém byl do 1969 šéfem výpravy. Po sovětské okupaci 1968 odcestoval do Norska, kam byl krátce předtím spolu s režisérem J. Kačerem pozván na hostování. Tlak normalizačního režimu v Československu jej počátkem 70. let přivedl k definitivnímu rozhodnutí zůstat v zahraničí. Zpočátku usiloval o trvalý pobyt ve Velké Británii, kde působil jako pedagog, nakonec zakotvil v Norsku. 1968–97 byl šéfem výpravy Nationaltheatret v Oslo, v němž vytvořil 123 výprav (88 scénických a 35 kostýmních). Od 1990 opět působil též v českém divadle, 1997 se stal umělcem ve svobodném povolání.

1967 získal Zlatou trigu Pražského Quadriennale, 1979 cenu norské kritiky za výtvarné ztvárnění Ibsenova díla (zejména s přihlédnutím ke scénografii inscenace John Gabriel Borkman). 

Od dob svého ostravského působení pracoval i pro film a televizi, zabýval se též volnou tvorbou, jeho hlavní přínos tkvěl v tvorbě pro divadlo.

H. první manželkou byla herečka Jiřina Třebická (1930–2005), druhou výtvarnice Marie (Madla), rozená Papoušková (* 1946), s níž měl dceru Margaretu (* 1969), filmovou režisérku. Zemřel náhle, na masivní embolii plic.

H. raná tvorba (do 1965 v Ostravě a Brně) se vyznačovala hravým, akčním způsobem práce s výtvarnou složkou inscenace, která opouštěla dosud převládající iluzivní princip budování scény a která počítala s komunikací mezi hereckou akcí a scénografickými segmenty a s fantazií diváka. Tyto aspekty budování scénického prostoru se projevily např. v inscenacích, na nichž spolupracoval s J. Kačerem (např. J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena, 1959; T. Williams: Tramvaj do stanice touha, 1960; B. Brecht: Matka Kuráž a její děti, 1961), E. Němcem (J. Otčenášek: Romeo, Julie a tma, 1959; B. Brecht: Svatá Johanka z jatek, 1960; S. Mrożek: Policajti, 1963) či S. Lichým (J. Drda: Hrátky s čertem, 1961; C. Hubalek: Lázeňská sezóna, 1962; F. Marceau: Vajíčko, 1964).

Ostravská tvorba svou poetikou a přístupem také předznamenala scénografii, typickou pro H. následné působení v Činoherním klubu, ve kterém byl až do svého odchodu do emigrace tvůrcem všech výprav. H. styl se v Činoherním klubu tříbil a dozrál. V symbióze s dramaturgií (klasická literatura, současná světová tvorba i původní české drama A. Vostré, L. Smočka a dalších), režií (J. Kačer, L. Smoček, E. Schorm, J. Menzel) i sehraným a herecky disponovaným souborem se aktivně účastnil příprav každé z inscenací a jeho tvorba se stala samozřejmým základem svébytného výtvarného charakteru scény. Dispozici atypicky širokého a mělkého jeviště Činoherního klubu vyřešil ve prospěch výtvarné složky i herecké akce: nesnažil se o prohloubení jeviště, o iluzivnost, scény nezatěžkával proměnami. Zadní stěnu jevištního prostoru vykryl a tvaroval reliéfem, jenž sice nebránil hercům v pohybu, jejich hru však více posunul k rampě a nutil je tak ještě markantněji přiblížit se očím diváků. Dbal i na malířské pojetí scénografie;  povrch reliéfních zadních prospektů v některých scénografiích patinoval pastózní hmotou barvy, dával jim charakteristickou strukturu (tento prvek přenesl i do scénografických prací, které později vytvořil v emigraci) jako např. v Machiavelliho Mandragoře (1965). Pro inscenaci Dostojevského Zločinu a trestu (1966) vytvořil scénu, sestávající ze segmentů z hrubě opracovaných dřevěných latí, jejichž soustava připomínala několik dramatických prostředí – sklepní prostory, chudý příbytek a vězení.

H. klíčovou inscenací v Činoherním klubu byl Gogolův Revizor (1967). Návrhu dominovala, tak jako v pozdějších řešeních téhož titulu (Riksteatret Oslo, 1977; Oslo Nye Teater, 1985; Klicperovo divadlo Hradec Králové, 2007), obrovská válcovitá kachlová kamna nad reliéfním pásem rekvizit a mobiliáře, evokujících nevkusem přeplněný příbytek hejtmanovy rodiny. 

H. kostýmní návrhy 60. let se vyznačovaly snahou o charakterizační zkratku, postižení vnější i vnitřní podstaty ztvárňované postavy, byly vytvářeny přímo pro konkrétní herecké představitele (např. v Revizorovi razantně, přesnými tahy črtané postavy už v kresbě plasticky vyjadřovaly jejich charakterovou podstatu ‒ robustní, tupý hejtman, odpovídající živelnému herectví P. Landovského v záměrně naddimenzované uniformě či ve vytahaném prádle; ve Zločinu a trestu se nesly v tragičtějším tónu, zpřítomňovaly kontrast mezi zupáctvím, bezohledností odosobněného světa státní moci na jedné straně a jímavostí, něhou a soucítěním Soničky Marmeladovové v podání J. Třebické na straně druhé).

Po 1968 H. v emigraci u svých výtvarných postupů setrval, reliéfní plán scénografií parafrázoval, prohloubil jej do několika rovin a členil do šířky i do hloubky. V některých inscenacích zachoval princip strukturované barevné hmoty, respektive prospektové stěny (W. Shakespeare: Král Lear, Nationaltheatret Oslo 1971), postupně však tento sofistikovaně syrový tvar spěl přes oprošťování se od detailů a problematizování barevné plochy k hladkým, čistým, jasným tónům a tvarům. Ve scénických rešeních též hojně uplatňoval točnu, považovanou za relikt minulosti (F. M. Dostojevskij: Běsi, Nationaltheatret Oslo 1975). V Norsku dosáhl výrazného úspěchu i scénografickými řešeními inscenací her domácího klasika H. Ibsena v Nationaltheatret Oslo. Významnou se stala scénografie k Paní z námoří (1977) – celá v chladné škále modrobílých ploch, připomínajících krajinu s obrovskými ledovými krami, plujícími mezi skalnatými útesy – a k Johnu Gabrielu Borkmanovi (1979), jež byla zahalená do hnědočerných tónů a tvořila obraz velké lidské osamělosti, jež živoří v obrovském prostoru nehostinné zasedací síně a která se v závěrečném výstupu proměnila v cestu mezi stromy, bělostně ozářenou jakoby zimním měsíčním světlem a prudce končící v černé tmě. Výrazný klíč H. našel také k dalším Ibsenovým dílům (Stavitel Solness, Hedda Gablerová, Brand, Peer Gynt, Divoká kachna), pro jejichž výtvarné zpracování pokaždé nalezl svébytnou metaforu: např. v Brandovi (1978) se stal hlavním poznávacím znakem inscenace průnik světelných „slunečních“ proudů skrze „oblaka“; v Peeru Gyntovi (1975) byla scénografie postavena na hře měkké lehké textilie, upravené do podoby horských štítů. Významnou prací v Nationaltheatret Oslo byla i scénografie k Shakespearovu Snu noci svatojanské (1973), v níž zvolil neotřelé řešení – použil skutečné rybářské sítě, pověšené v prostoru jeviště tak, že vytvářely oblý, nepevný tvar, v němž se herci pohybovali a jejich akce připomínala tanec či akrobacii ‒ v souladu s typem režie, který na scénu přinesla častá H. spolupracovnice, režisérka a bývalá tanečnice E. Roger.

Častým materiálem, s jehož pomocí zobrazoval na scéně několik dějišť (a zároveň dramatických situací) najednou, byly průhledné plochy (bobinety), v souladu s potřebami scénické architektury případně různě prořezávané, vrstvené a nakláněné do různých úhlů ‒ např. v inscenaci Ibsenova Když my mrtví procitáme (1981) či Dorfmanovy Dívka a smrt (1992).

Po listopadové revoluci 1989, opět ve spolupráci s českými divadly, se H. opakovaně inspiroval barokním divadlem a barokem obecně, čerpal z klasických kořenů, jež předtím nezatracoval, ale na malých scénách, kde v počátcích své tvorby působil, je v této podobě až na malé výjimky neuplatňoval. Monumentalitou takřka barokní se vyznačovala např. scénografie, kterou vytvořil pro Kačerovu inscenaci Peroutkova Oblaku a valčíku (Národní divadlo 1993), kde pracoval s působivou projekcí, zcela v intencích syžetové kompozice hry jako velké společenské fresky. Záměrně naddimenzovaná projekce – obrazy znaků dějinných katastrof a ikon na pozadí scény ‒ vytvářela silný kontrapunkt vůči mravenčímu lidskému konání a hemžení. Doslovný návrat ke starým historickým výtvarným slohům představovala H. scénografie ke Kačerově inscenaci Rostandova Cyrana z Bergeracu v Divadle Na Fidlovačce (1999), kdy inspirován úvodními výstupy dramatu, odehrávajícími se v divadle, stal se mu hlavním motivem scény bohatě zdobený portál barokní scény. Podobný ráz měla scénografie k Mozartově Kouzelné flétně (Národní divadlo Brno 1999) se scénickými segmenty, kulisami i rekvizitami, jejichž tvary a zdobení odkazovaly na barokní styl. V inscenacích Shakespearových her (Jak se vám líbí v Divadle pod Palmovkou, 1996 či Komedie masopustu v Moravském divadle Olomouc, 2001) pracoval s jemnou barevností a vytvořil prořezávané kulisy, evokující líbivou uhlazenou malbu některých renesančních umělců.

H. byl ve svém scénografickém díle i volné tvorbě bytostný malíř. Nejsilněji se inspiroval tvorbou svého pedagoga F. Tröstra, jehož nadsazené vnímání reality, smysl pro tvar a potřeby toho kterého prostoru byly jeho cítění velmi blízké, a novými progresivními proudy přelomu 50. a 60. let 20. století (pop-art, arte-povera, happening), byl jedním z průkopníků estetiky ošklivosti v české scénografii. Zatímco za významnější část jeho tvorby z hlediska české scénografie je považováno H. dílo před rokem 1969, kdy napomohl k neortodoxnímu, na svébytné filozofii a na metafoře postavenému pojímání scénografie, v zahraničí je oceňován pro své zásluhy zakladatele moderního skandinávského jevištního výtvarnictví, které do jeho příchodu spočívalo v opakování stereotypů, charakteristických pro divadlo 19. století, a pro něž aktivní účast výtvarníka, který měl co říci k budování inscenačního tvaru jako celku představovala novum. Podobně nezvyklé bylo, co si H. přenesl z malých studiových scén, v nichž působil v 60. letech ve své vlasti: potřebu přirozeně úzkého, neformálního sepětí jak s osobností režiséra, tak s jevištní technikou a s herci.

H. dílo, ač odchodem do emigrace jakoby rozlomeno na dva tvaroslovně odlišné celky, kontinuálně a ústrojně propojovalo historické styly a tím také z podstaty nesourodé scénografické postupy – iluzivní a antiiluzivní – do osobitého tvaru, který byl podle potřeb daného jevištního prostoru variován.

Scénografie

A. N. Ostrovskij: Pozdní láska, Krajské oblastní divadlo Jihlava – Horácké divadlo 1956
A. Arbuzov: Domek na předměstí, DISK 1957
F. A. Boildieu: Bílá paní, AMU – Operní studio HAMU 1958
G. B. Shaw: Candida, DISK 1958
V. Majakovskij: Ledová sprcha, DISK 1958
W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, Divadlo J. Průchy Kladno ‒ Mladá Boleslav 1958 (Městské divadlo Kladno)
E. M. Remarque: Poslední dějství, Vesnické divadlo 1959
J. Otčenášek: Romeo, Julie a tma, DISK 1959
J. Suchý – I. Vyskočil: Faust, Markétka, služka a já, Divadlo Na zábradlí 1959
Lope de Vega: Fuente Ovejuna, DISK 1959
J. Otčenášek: Romeo, Julie a tma, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1959
J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1959 
A. Jirásek: Psohlavci, Jihočeské divadlo České Budějovice 1959 
M. Gyarfás: Napravený čert, Státní zájezdové divadlo 1959
V. S. Rozov: Člověk hledá radost, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1959 
L. Stroupežnický: Mikuláš Dačický z Heslova, Státní zájezdové divadlo 1959
F. Husák – P. Mandel – P. Veselý – R. Wolf: Štafle, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1960
N. Hikmet: Damoklův meč, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1960
Ch. Dickens, G. Almar: Oliver Twist, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1960 
F. Schiller: Úklady a láska, Těšínské divadlo Český Těšín 1960
J. Topol: Jejich den, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1960 
K. Corrinth: Trójané, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1960 
V. Blažek: Příliš štědrý večer, Divadlo J. K. Tyla Plzeň 1960
A. Jirásek, F. Horák – D. Rybínová: Filosofská historie, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1960 
A. Casona: Stromy umírají vstoje, Těšínské divadlo Český Těšín 1960 
V. Tomšovský: Kocour v botách, Divadlo Jiřího Wolkera 1960
T. Williams: Tramvaj do stanice Touha, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1960 
J. M. Simmel: Kolega, Těšínské divadlo Český Těšín 1960
J. Bedřich: Stalo se v Granadě, Východočeské divadlo Pardubice 1960
A. Chmelík: Můj přítel Kolja, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1960 
F. Kuhn: Až se ozve Barcelona, Státní divadlo Ostrava 1960 (scéna)
C. Goldoni: Poprask na laguně, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1961
B. Brecht: Svatá Johanka z jatek, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1961
L. Aškenazy: Host, Slovácké divadlo Uherské Hradiště 1961
C. Goldoni: Poprask na laguně, Divadlo J. K. Tyla Plzeň 1961 (scéna)
V. Blažek: Příliš štědrý večer, Slezské divadlo Z. Nejedlého Opava 1961
L. Kundera: Totální kuropění, Státní divadlo Brno 1961
M. Skála – V. Pantůček: Charleston v šest ráno, Večerní Brno 1961
J. Drda: Hrátky s čertem, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1961
A. S. Makarenko, M. Stehlík: Začínáme žít, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1961
P. Mandel – P. Veselý – R. Wolf: Čert na štaflích, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1961
V. Majakovskij: Horká lázeň, Státní divadlo Brno 1961
B. Brecht: Matka Kuráž a její děti, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1961
L. Feuchtwanger, B. Brecht: Vidění Simony Machardové, Divadlo J. Fučíka Brno 1962
L. Aškenazy: C. K. státní ženich, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1962
R. N. Nash: Hrst ohně, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1962 (scéna)
W. Shakespeare: Romeo a Julie, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1962 
S. Lichý: Laťka, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1962 
C. Hubalek: Lázeňská sezóna, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1962 
C. Goldoni: Hrubiáni, Divadlo J. Myrona Ostrava 1962
L. Leonov: Metelice, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1962 
M. Macourek, J. Henke: Člověk by nevěřil svým očím, Divadlo bratří Mrštíků Brno 1962
C. Goetz: Nebožka teta, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1963
K. Čapek – J. Čapek: Lásky hra osudná, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1963
K. Čapek, P. Kohout: Válka s mloky, Státní divadlo Ostrava 1963
J. Švarc: Lancelot a drak, Městská divadla pražská 1963
V. Vančura: Josefina, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1963 (scéna)
C. Goldoni, A. Hoffmeister: Zpívající Benátky, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1963
Molière: Scapinova šibalství, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1963 (scéna)
S. Mrożek: Policajti, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1963
V. Dyk, E. F. Burian: Krysař, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1963
F. Dürrenmatt: Herkules a Augiášův chlév, Státní divadlo Brno 1964 
F. Garcia Lorca: Pláňka, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1964
W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, Východočeské divadlo Pardubice 1964 (scéna)
C. Gozzi: Princezna Turandot, Státní divadlo Brno 1964
K. Waterhouse – W. Hall: Billy lhář, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1964
F. Marceau: Vajíčko, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1964
A. Fauquez, L. Eliáš: Souboj s časem, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1964
I. Rusnák: Lišky, dobrou noc, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1964
E. Labiche, J. Werich: Slaměný klobouk, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1964
A-R. Lesage: Turcaret, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1964
S. O´Casey, J. Krejčík: Pension pro svobodné pány, Činoherní klub 1965
K. Čapek: Loupežník, Krajské divadlo Mladá Boleslav 1965
W. Hall: Hlídka v džungli, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1965
E. Albee: Stalo se v zoo, Činoherní klub 1965 
A. Camus: Spravedliví, Činoherní klub 1965 
J.-P. Sartre: Trojanky, Divadlo E. F. Buriana 1965 (scéna)
N. Machiavelli: Mandragora, Činoherní klub 1965 
L. Smoček: Bludiště + Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Činoherní klub 1966 
F. M. Dostojevskij, A. Vostrá – J. Vostrý: Zločin a trest, Činoherní klub 1966 
M. Horníček: Pokušitel, Semafor + Divadlo V. Nezvala Karlovy Vary 1966 (kostýmy)
M. Schisgal: A co láska?, Státní divadlo Brno 1966
M. Ch. Feiler: Šestá žena Modrovousova, Divadlo na Vinohradech 1966 (scéna)
F. Dürrenmatt: Návštěva staré dámy, Státní divadlo Brno 1966
A. Vostrá: Na koho to slovo padne, Činoherní klub 1966 
N. V. Gogol: Revizor, Činoherní klub 1967 
B. Březovský: Všechny zvony světa, Divadlo na Vinohradech 1967
J. Cocteau: Dvojhlavý orel, Divadlo na Vinohradech 1967
J. Zamjatin: Blecha, Divadlo S. K. Neumanna 1967 (scéna)
H. Pinter: Narozeniny, Činoherní klub 1967 
Z. Marat – J. Sup: Kat a jeho Mydlář, Divadlo Rokoko 1968
B. Brecht: Žebrácká opera, Divadlo J. Průchy Kladno-Mladá Boleslav 1968 (Městské divadlo Kladno; scéna)
J. Topol: Kočka na kolejích, Severomoravské divadlo Šumperk 1968
G. Chevalier, J. Flíček: Zvonokosy, Realistické divadlo Z. Nejedlého 1968
J. Drda: Hrátky s čertem, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1968
E. Bond: Spaseni, Činoherní klub 1968 
J. K. Tyl: Jan Hus, Realistické divadlo Z. Nejedlého 1968 (scéna)
A. Vostrá: Na ostří nože, Činoherní klub 1968 
F. M. Dostojevskij, A. Vostrá – J. Vostrý: Zločin a trest (Raskolnikov), Nationaltheatret Oslo 1968
V. Havel: Vyrozumění, Nationaltheatret Oslo 1969
H. Ibsen: Stavitel Solness, Nationaltheatret Oslo 1969
K. Andersson: Bedna s pískem, Nationaltheatret Oslo 1970
F. Carling: Had, Nationaltheatret Oslo 1970 
H. Pinter: Návrat domů, Nationaltheatret Oslo 1970
W. Shakespeare: Král Lear, Nationaltheatret Oslo 1971
A. P. Čechov: Višňový sad, Nationaltheatret Oslo 1971 
A. P. Čechov: Racek, Theater Basel Basilej 1971
H. Ibsen: Hedda Gablerová, Nationaltheatret Oslo 1971 
G. Büchner: Leonce a Lena, Nationaltheatret Oslo 1972 
O. Wilde: Jak je důležité míti Filipa, Nationaltheatret Oslo 1972
A. Strindberg: Sonáta duchů, Nationaltheatret Oslo 1972
G. Puccini: Plášť + Gianni Schicchi, Den Norske Opera Oslo 1973
W. Shakespeare: Sen noci svatojánské, Nationaltheatret Oslo 1973 
Euripides: Bakchantky, Nationaltheatret Oslo 1973 
K. Weill – B. Brecht: Žebrácká opera, Nationaltheater Mannheim 1973
E. O´Neill: Vznešenější sídla, Nationaltheatret Oslo 1974 
H. Ibsen: Divoká kachna, Den Nationale Bergen 1974
J. Genet: Balkón, Nationaltheater Mannheim 1974
E. Bond: Moře, Nationaltheatret Oslo 1975 
H. Ibsen: Peer Gynt, Nationaltheatret Oslo 1975
Z. Kodály – W. Felsenstein: Hary Janos, Den Norske Opera Oslo 1975
F. M. Dostojevskij, A. Camus: Běsi, Nationaltheatret Oslo 1975 
H. Ibsen: Catilina, Nationaltheatret Oslo 1976 
W. Shakespeare: Večer tříkrálový, Nationaltheatret Oslo 1976 
G. Donizetti: Don Pasquale, Den Norske Opera Oslo 1976
G. Puccini: Tosca, Den Norske Opera Oslo 1976 + 1982
H. Lautensack: Komedie na faře, De Noorder Compagnie – De Lawei Drachten 1976 (scéna)
A. A. Milne, M. Koroljov: Medvídek Pú, Trøndelag Teater Trondheim 1977
A. P. Čechov: Strýček Váňa, Nationaltheatret Oslo 1977 
W. Shakespeare: Macbeth, Nottingham Playhouse 1977
N. V. Gogol: Revizor, Riksteatret Oslo 1977
H. Ibsen: Paní z námoří, Nationaltheatret Oslo 1977
L. Holberg: Jeppe z vršku, Rogaland Teater Stavangar 1978
H. Ibsen: Brand, Nationaltheatret Oslo 1978
A. Arbuzov: Staromódní komedie, Nationaltheatret Oslo 1978 
B. Clark: Je to můj život, že ano, Nationaltheatret Oslo 1978 
A. Arbuzov: Staromódní komedie, Riksteatret Oslo 1979
H. Ibsen: John Gabriel Borkman, Nationaltheatret Oslo 1979 
B. Morris: Létání naslepo, Nationaltheatret Oslo 1979 
H. Ibsen: Nepřítel lidu, Nationaltheatret Oslo 1979 
K. Millöcker: Žebravý student, Den Jyske Opera Aarhus 1979
M. Gorkij: Děti slunce, Nationaltheatret Oslo 1979 
J. Stein – Š. Alejchem: Šumař na střeše, Helsinborgs Stadtsteater Helsinborg 1979
H. Ibsen: John Gabriel Borkman, Den Nationale Bergen 1980
F. Schiller: Don Carlos, Nationaltheatret Oslo 1980
H. Ibsen: Komedie lásky, Nationaltheatret Oslo 1980
V. Havel: Protest, Nationaltheatret Oslo 1980
P. Kohout: Attest, Nationaltheatret Oslo 1980
P. Shaffer: Amadeus, Nationaltheatret Oslo 1980
D. W. Rintels: Clarence Darrow, Nationaltheatret Oslo 1981
H. Ibsen: Když my mrtví procitneme, Nationaltheatret Oslo 1981
R. Strauss: Arabella, Den Norske Opera Oslo 1981
P. O. Enquist: Ze života žížal, Nationaltheatret Oslo 1982 
A. P. Čechov: Tři sestry, Den Nationale Bergen 1982
K. Wittlinger: Znáte mléčnou dráhu?, Nationaltheatret Oslo 1982 (scéna)
P. Kohout: Marie zápasí s anděly, Den Nationale Bergen 1982 (scéna)
T. Kempinski: Duet pro jednoho, Nationaltheatret Oslo 1982
W. Shakespeare: Macbeth, Nationaltheatret Oslo 1982
A. Skouen: To nejlepší, Nationaltheatret Oslo 1983
J. Pielmeier: Anežka boží, Rogaland Teater Stavangar 1983
C. P. Taylor: Zboží, Nationaltheatret Oslo 1983 (scéna)
H. Pinter: Jiná místa, Trøndelag Teater Trondheim 1983 
L. Holberg: Jeppe z vršku Trøndelag Teater Trondheim 1983
P. Osborn: Ráno je v sedm, Nationaltheatret Oslo 1983
A. de Saint-Exupéry, T. Stokke: Malý princ, Nationaltheatret Oslo 1984
A. Fugard: Pan Harold, Oslo Nye Centralteatret Oslo 1984
M. Gorkij: Děti slunce, Kungliga Dramatiska Teatern 1984
H. Ibsen: Peer Gynt, Malmö Stadtsteater – Storan 1984
A. P. Čechov: Tři sestry, Agder Teater A. S. Kristiansand 1984
H. D. Richardson – W. Barney: Černý měsíc, Nationaltheatret Oslo 1985
T. S. Elliot: Koktejlový večírek, Trøndelag Teater Trondheim 1985
N. V. Gogol: Revizor, Oslo Nye Teater Oslo 1985
T. Stoppard: To pravé, Nationaltheatret Oslo 1985 (scéna)
A. Strindberg: Královna Kristina, Kungliga Dramatiska Teatern 1985
A. Miller: Smrt obchodního cestujícího, Nationaltheatret Oslo 1985 (scéna)
S. Beckett: Čekání na Godota, Nationaltheatret Oslo 1986
H. Ibsen: Rosmersholm, Nationaltheatret Oslo 1986
S. Mrożek: Kontrakt, Det Norske Teatret Oslo 1986
A. Ayckbourn: Aby bylo jasno, Nationaltheatret Oslo 1987
B. Clark: Petice, Nationaltheatret Oslo 1987
A. Miller: Všichni moji synové, Nationaltheatret Oslo 1987
A. Franková, F. Goodrich – A. Hackett: Deník Anny Frankové, Riksteatret Oslo 1987
K. Hamsun: Slova v běhu času + Hlasy + Hamsun Maraton, Nationaltheatret Oslo 1987
P.-A. Choderlos de Laclos, Ch. Hampton: Nebezpečné vztahy, Nationaltheatret Oslo 1986
A. P. Čechov: Višňový sad, Nationaltheatret Oslo 1988
L. Holberg: Čarodějnice aneb Zbytečný poplach, Den Nationale Bergen 1988
P. O. Enquist: V hodině rysa, Nationaltheatret Oslo 1988
T. Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše, Nationaltheatret Oslo 1988 (scéna)
R. Rodgers – O. Hammerstein: Za zvuků hudby, Chateau Neuf Oslo 1988
R. Stevenson – S.-P. Harris: Ostrov pokladů, Chateau Neuf Oslo 1989
A. Miller: Všichni moji synové, Riksteatret Oslo 1989
A. Ayckbourn: Rodinný podnik, Nationaltheatret Oslo 1989
E. O´Neill: Cesta dlouhého dne do noci, Nationaltheatret Oslo 1989
M. M. Renard – Ch. Lange: Gumový Tarzan, Chateau Neuf Oslo 1989
G. Puccini: Tosca, Islenska Operaen Reykjavík 1989
P. Shaffer: Andělika a laskavec, Nationaltheatret Oslo 1990 (scéna)
M. Karge: Dobytí jižního pólu, Nationaltheatret Oslo 1990 
H. Ibsen: Domeček pro panenky, Nationaltheatret Oslo 1990 (scéna)
K. Hagerup: Kvaringen, Nationaltheatret Oslo 1991
H. Ibsen: Válečníci na Helgolandu, Nationaltheatret Oslo 1991 
L. Birinskij: Mumraj, Činoherní klub 1991 
L. Norén: Bobby Fischer žije Pasadeně, Nationaltheatret Oslo 1991 
V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, Činoherní klub 1992 
A. Dorfman: Dívka a smrt, Nationaltheatret Oslo 1992 
Molière: Lakomec, Činoherní klub 1992 
G. Donizetti: Lucia di Lammermoor, Islenska Operaen Reykjavík 1992
R. Harwood: Garderobiér, Nationaltheatret Oslo 1993 
A. Miller: Smrt obchodního cestujícího, Národní divadlo 1993
A. Miller: Cena, Nationaltheatret Oslo 1993 
S. Beckett: Čekání na Godota + Konec hry + Hra, Nationaltheatret Oslo 1993 
F. Peroutka: Oblak a valčík, Národní divadlo 1993
P. O. Enquist: Naučit se poznávat strach, Nationaltheatret Oslo 1994 
H. Ibsen: Peer Gynt, Národní divadlo 1994
A. Johansen: Rozkvetlá třešeň, Nationaltheatret Oslo 1995 
S. Snajder: Hadí kůže, Nationaltheatret Oslo 1995 
L. Smoček: Kosmické jaro, Činoherní klub 1995 
A. Christie: Past na myši, Městská divadla pražská 1996 (Divadlo ABC)
N. Simon: Dámská jízda, Městská divadla pražská 1996 (Divadlo ABC) 
J. M. Synge: Hrdina západu, Národní divadlo 1996
J. Strauss ml.: Cikánský baron, Městská divadla pražská 1996 (Divadlo ABC; scéna) 
S. Beckett: Šťastné dny, Nationaltheatret Oslo 1996
W. Shakespeare: Jak se vám líbí, Divadlo pod Palmovkou 1996
T. Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše, Horácké divadlo Jihlava 1997
V. Štech: Třetí zvonění, Činoherní klub 1997 
N. Machiavelli: Mandragora, Jihočeské divadlo České Budějovice 1997 (scéna)
A. Miller: Pohled z mostu, Městské divadlo Mladá Boleslav 1998 (scéna)
H. von Kleist: Rozbitý džbán, Činoherní klub 1998
J. Mišima: Markýza de Sade, Divadlo na Vinohradech 1998 (scéna)
A. P. Čechov: Racek, Jihočeské divadlo České Budějovice 1999 (scéna)
W. Shakespeare: Večer tříkrálový, Městská divadla pražská 1999 (Divadlo ABC)
C. Goldoni, G. Strehler: Letní byt, Činoherní klub 1999 
E. Labiche – E. Gondinet, V. Strnisko: Nejšťastnější ze tří, Činoherní klub 1999 
W. A. Mozart: Kouzelná flétna, Národní divadlo Brno 1999 + 2005
Molière: Zdravý nemocný, Divadlo pod Palmovkou 1999 (scéna)
E. Rostand: Cyrano z Bergeraku, Divadlo Na Fidlovačce 1999 (scéna)
A. Franková, F. Goodrich – A. Hackett: Deník Anny Frankové, Agder Teater A. S. Kristiansand 2000
L. Smoček: Jednou k ránu, Činoherní klub 2000 
K. Kesey, D. Wassermann: Kukaččí hnízdo, Divadlo Na Fidlovačce 2000 (scéna)
G. Verdi: Luisa Miller, Jihočeské divadlo České Budějovice 2000 (scéna)
E. Kishon: Ježíšmarjájosef aneb Zaplaťpánbůh, Divadlo Na Fidlovačce 2000 (scéna)
F. Hervé: Mamzelle Nitouche, Divadlo Na Fidlovačce 2001 (scéna)
V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, Národní divadlo 2001
J. Offenbach: Hoffmannovy povídky, Národní divadlo Brno 2001
W. Shakespeare: Komedie masopustu, Moravské divadlo Olomouc 2001 (scéna)
J. Orton: Jak se bavil pan Sloane, Činoherní klub 2001 
L. Chiarelli: Maska a tvář, Činoherní klub 2002  
F. M. Dostojevskij, A. Vostrá – J. Vostrý: Zločin a trest, Jihočeské divadlo České Budějovice 2002
Y. Jamiaque: Pan Hamilkar, Městské divadlo Mladá Boleslav 2003 (scéna)
E. Humperdinck, J. Grimm – W. Grimm: Perníková chaloupka, Národní divadlo Brno 2004 (scéna)
C. Goldoni: Impresário ze Smyrny, Činoherní klub 2004 (scéna)  
P.-A. Choderlos de Laclos, Ch. Hampton: Nebezpečné vztahy, Činoherní klub 2006  
J. Kačer: Však nechte světla plát…, Národní divadlo 2006
N. V. Gogol: Revizor, Klicperovo divadlo Hradec Králové 2007
N. V. Gogol, M. Uhde: Nos, Divadlo Alfa Plzeň 2008
M. Kundera: Ptákovina, Činoherní klub 2008  

Role

Žura Aruťuňac – A. Fadějev, N. P. Ochlopkov: Mladá garda, Krajské oblastní divadlo Jihlava – Horácké divadlo 1951
Vojáci US armády (člen) – B. A. Lavreněv: Hlas Ameriky, Krajské oblastní divadlo Jihlava – Horácké divadlo 1951
Ta-So – Ťing-č Cho – I Ting, V. Nováková: Dívka s bílými vlasy, Krajské oblastní divadlo Jihlava – Horácké divadlo 1952  
Voloďa Studěncov – V. M. Gusjev: Sláva, Krajské oblastní divadlo Jihlava – Horácké divadlo 1952
Jirka – J. Klíma: Štěstí nepadá s nebe, Krajské oblastní divadlo Jihlava – Horácké divadlo 1953
První rekrut – A. Mrštík – V. Mrštík: Maryša, Krajské oblastní divadlo Jihlava – Horácké divadlo 1953
Zpěvní čísla – P. Mandel – P. Veselý – R. Wolf: Čert na štaflích, Divadlo P. Bezruče Ostrava 1961  

Teatralia

S Ibsenem v Norsku, Svět a divadlo 4, 1993, č. 3, s. 96–103
Dokud škuner může plout I–III, Divadelní noviny 14, 2005, č. 14–16, s. 16
Moji Ibseni v norském Národním divadle, in K. Stehlíková (ed.): Ipse ipsa Ibsen: sborník ibsenovských studií, Soběslav 2006
Plachty a sníh, Literární noviny 17, 2006, č. 13, s. 13

Literatura (výběr)

ad Spravedliví:
S. Machonin: Prvních pět v Činoherním klubu, Literární noviny 15, 1966, č. 5, s. 4 

ad Zločin a trest:
J. Císař: Odvaha k důslednosti, Plamen 8, 1966, č. 7, s. 165–167
J. Opavský: Zločin a trest na scéně, Venkov 7. 5. 1966

ad Revizor:
J. Černý: Kačerův Revizor, Divadlo 18, 1967, listopad, s. 28–33

ad Raskolnikov:
T. Mølbach-Nielsen: Tsjekkisk dekorasjonkunst [České umění dekorace], Arbeiderbladet 19. 9. 1968

ad Stavitel Solness:
W. R. Kastborg: Stor kunst på Nationaltheatret [Velké umění v Národním divadle], Arbeiderbladet 12. 9. 1969
Kitty: Språkvansker: En fordel [rozhovor: Ve výhodě], Verdens Gang 24. 3. 1971

ad Divoká kachna:
E. Eide: „Vildanden“ i tre etasjer [Divoká kachna ve třech patrech], Dagbladet 6. 3. 1974 

ad Peer Gynt:
B. Calmeyer: Endelig – Peer er slušet fri! [Konečně – Peer je osvobozen!], Arbeiderbladet 21. 3. 1975

ad Běsi:
O.-S. Anderssen: Nationaltheatret: De besatte [Národní divadlo: Běsi], Aftensposten 12. 11. 1975 

ad Strýček Váňa:
O.-S. Andderssen: Inntil stillheten senker seg [Než se rozhostí ticho], Aftensposten 11. 3. 1977

ad Brand:
O.-S. Anderssen: „Brand“ – som ideologenes uttogsmarsj! [„Brand“ – Ideologové, marš ven!], Aftensposten 12. 6. 1978 

ad Děti slunce:
O.-S. Anderssen: Nationaltheatret: Solens barn. Når Iren vil ha oss [Národní divadlo: Děti slunce. Když nás nikdo nechce], Aftensposten 19. 10. 1979 

ad John Gabriel Borkman:
K. O. Arntzen: Elegant Ibsen i DNS [Elegantní Ibsen v DNS], Verdens Gang 7. 3. 1980
B. Vindsetmo: Scenografien skal ikte stille seg til skue! [Scénografie by se neměla stavět na odiv!] (Rozhovor s L. Hrůzou), Morgenbladet 23. 7. 1982
V. Ptáčková: Česká scénografie XX. století, 1982

ad Rosmersholm:
N. de Jongh: What a Northern light reveals [Co odhalila polární záře], Guardian 4. 12. 1986
V. Ptáčková: L. Hrůza aneb Návrat ztraceného syna, Scéna 15, 1990, č. 12, s. 11
V. Ptáčková: L. Hruza aneb Scénografie L. Hrůzy, 1990 (katalog výstavy) → Divadlo na konci světa, 2008, s. 201–205
Z. Sílová: Tam nahoře se cosi třpytí (rozhovor), Divadelní noviny 4, 1995, č. 20, s. 10
J. Vostrý: Hrůzova scénografie, in Činoherní klub 1965–1972. Dramaturgie v praxi, 1996, s. 108–110
A. Myšková: Dám deset Paříží za jedno Oslo, Lidové noviny 5. 9. 1998
R. Císař a kol.: Činoherní klub 1965–2005, 2006
Z. A. Tichý: Hrůza přinesl do Norska kafkovský styl, MF Dnes 1. 9. 2007

nekrology:
Red.: Zemřel L. Hrůza, Severské listy 2. 12. 2008
J. Meszáros: Zemřel scénograf L. Hrůza, Scena.cz 3. 12. 2008
J. Machalická: Rozloučení s L. Hrůzou, Lidové noviny 9. 12. 2008
H. Albertová (ed.): Hrůza v Černé labuti, 2008 (katalog výstavy)
M. Vojtěchovský – J. Vostrý: Obraz a příběh: scéničnost ve výtvarném umění, 2008
J. Cindlerová: Cesta do čarovného světa L. Hrůzy, Disk 2011, č. 35, s. 151–156

slovníky a encyklopedie:
J. Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl. A–J, 1999
Store Norske Leksikon, Oslo 2005–2007

Vznik: 2015
Autor: Věra Velemanová