Prehauser, Gottfried: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:02

Jako herec debutoval již 1716. Na polním tažení v Uhrách se seznámil s vídeňskými herci Ch. Gründlerem a P. Tillym, kteří mu zprostředkovali debut u blíže neznámé jarmareční trupy ve Vídni. Po krátkém působení u loutkáře J. Hirschnacka (1717) nastoupil ve Vídni do angažmá u společnosti Ch. E. Veltenové, s níž údajně hrál ve Vídeňském Novém Městě, v Šoproni a Eisenstadtu. Po rozpadu společnosti Veltenové a po návratu do Vídně ještě téhož roku odešel k → M. Waldtmannovi do Brna. Další angažmá nastoupil někdy mezi 1717–19 (údajně již 1717) ve Vídni u → J. H. Bruniuse. Tato perioda jeho životopisu byla dosud vždy podávána bez dostatečné opory v dokumentech a s nepřesnými daty. P. byl pravděpodobně s Bruniusem v Praze 1718 a v lednu 1719 a téhož roku odešel ke společnosti → J. B. Hilverdinga a P. Tillyho, s níž hrál v Augsburgu, v Ulmu a v Řezně. Tehdy se údajně oženil s herečkou M. A. Schulzovou a převzal poprvé roli Hanswursta. Koncem 1719 figuroval pravděpodobně jako Hanswurst v souboru J. B. Hilverdinga a P. Tillyho ve Vratislavi. 1720 se spojil s trupou → A. J. Geißlera a odjel s ním z Vratislavi (1720/21) do Nisy, Brna a Olomouce (1721). Poté založil vlastní společnost, s níž hrál 1721 v Kremži a v St. Pölten, jako konkurent Geißlerův působil 1722 v Brně. Obě společnosti se však koncem roku spojily a účinkovaly v Linci a v Řezně. P. se pak opět osamostatnil a hrál v zimě 1722/23 v Ulmu, poté delší dobu v Augsburgu. V jeho společnosti byl tehdy mj. G. Judenbart, někdejší herec J. Veltena a C. E. Veltenové. Koncem 1723 zemřela P. žena a společnost, oslabená i dalšími odchody herců, spojila začátkem 1724 svou další dráhu se společností vdovy M. E. Steinmetzové (dcery A. J. Geißlera). Absolvovala s ní mj. štace ve Steyru, Brně a Linci, kde P. v září obdržel samostatnou licenci, již využil zde a snad i v některých okolních provinčních městech (údajně Steyr 1725). O jeho nástupu do souboru → J. A. Stranitzkého ve vídeňském Divadle u Korutanské brány se tradují anekdoty (vzájemně se částečně vylučující), z nichž však lze vysoudit, že k němu došlo ještě za života Stranitzkého 1725. Začátkem tohoto roku se P. ve Vídni oženil s M. Hilverdingovou, vdovou po → J. B. Hilverdingovi (manželství trvalo až do její smrti 1759). 1726 je P. krátce doložen v Salcburku, vyloučeno není ani hostování v Praze u → J. E. Leinhaase počátkem 1726. Poté jej ve Vídni čekala dlouhá a úspěšná karié­ra hlavního komika a vůdčí osobnosti souboru německé komedie v Divadle u Korutanské brány.

Umělecký význam P. spočívá daleko více v herecké tvorbě než v občasné a nepříliš úspěšné principálské činnosti, během níž opakovaně upadal do dluhů. Z Augsburgu je znám jeho repertoár z dubna a května 1723, který obsahuje řadu všeobecně oblíbených hauptakcí (mj. Genoveva, Tamerlan a Don Jean). Jako herec byl nadán mimořádným komickým talentem. Debutoval sice vážnou rolí (Don Pedro [Komtur] v Donu Juanovi), ale u Hilverdinga a Geißlera hrál hanswurstovské role. Od té doby se stal P., označovaný jako „vídeňský Hans-Wurst“, magnetem pro publikum na cedulích všech svých principálů. Jeho pojetí role Hanswursta vycházelo ze Stranitzkého, od něhož věrně přejal kostým i základní charakter typu. I jeho Hanswurst byl sluha, milující nadevše dobré jídlo, pití a pohodlí a postrádající smysl pro cokoliv vznešeného. Při pražských vystoupeních P. pravděpodobně ještě zcela kopíroval svůj vídeňský vzor a hrál tento ustálený hanswurstovský typ. Již zde ovšem jeho častá spoluhra s Leinhaasem (jehož zásluhou v Praze velice brzy pronikaly do repertoáru německého profesionálního divadla vlivy italské improvizované komedie) ukazuje, že mířil k jinému typu divadla, než byla hauptakce, v níž Hanswurst jako jediný vytvářel protipól historickým nebo mytologickým hrdinům hlavního děje. Nicméně ještě 1723 P. hrál zřejmě stále tento tradiční typ Hanswursta a ve vídeňském souboru, který od konce dvacátých let přecházel stále více k improvizované burlesce s početnou skupinou komických typů, si jako Hanswurst za stálé obliby obecenstva udržel vůdčí postavení až do doby prvních osvícenských útoků na improvizované divadlo. V burleskách však již nevytvářel komický protějšek hrdinů, nýbrž byl členem komediálního ansámblu, podávajícího v podstatě obraz měšťanského života, i když v antických, benátských či exotických převlecích. Tím jeho herectví nabývalo mnoha nových rysů. Zápletky těchto komedií vyžadovaly mnoho převleků, takže každá role vlastně zahrnovala rolí několik a P. v nich vytvářel různé, charakterově již částečně odlišené figury. Více než venkovský původ Hanswursta nyní akcentoval jeho světáckou protřelost, postavu modifikoval i svou dobromyslností a výrazně ji odlišoval od pojetí svého rivala Bernardona. P. herectví předznamenávalo přechod od jednoho ustáleného komického typu ke komickému oboru. V závěru své herecké dráhy, kdy osvícenská kritika hanstwurstiád mířila hlavně proti němu, zdařile vytvořil několik charakterních rolí komických starců.

Prameny a literatura

Österreichisches Theatermuseum Wien: Il Buffone di nuova invenzione in Italia o sia Viaggi del Vagabondo Salsiccia Salisburgese, Venezia 1740 (kopie titulní rytiny, Filosi sc.); G. Prehauser: 0 Nulla war der Schluß von meinem vorjährigen Neujahrskalender, der heurige soll mit Nichts und doch Allem anfangen, [Wien] 1760 (nesign. rytina představující P. jako Hanswursta, s podtitulkem „Inter Vienn. Comicos dictus Hans-Wurst“, též v dalších P. novoročenkách); ÖNB, Bildarchiv: mědirytina P. (poprsí) podle olejomalby J. Hickela (J. Hickel px., W. Unger sc.), Wien, b. d.; NMd, sign. P-6-A-265, inv. č. C 11658: cedule k představení v Manhartském domě v Praze 25. 11. 1719 (Das Leben und Todt deß berühmten Ertz-Zauberers Doctor Joannis Fausti); sign. P-6-A-265, inv. č. C 33.597: tamtéž 8. 1. 1720 (Der rasende Capitain, und Kluge Hanß-Wurst); NA, fond Wunschwitzova genealogická sbírka, Sporck, inv. č. 1193 (tisky): tamtéž 1. 11. 1719 (Das Leben, und der triumphirliche Tod deß Israelitischen Richters Samsons). • Genaue Nachrichten von beyden k. k. Schaubühnen… und den vorzüglichsten Theatern der übrigen k. k. Erbländer (Wien) 2, 1773, s. 140–146; Christian Heinrich Schmids Chronologie des deutschen Theaters, Leipzig 1775, ed. P. Legband, Berlin 1902, s. 25, 36, 248; D’Elvert 1852, s. 41; A. v. Weilen: Das Theater 1529–1740, Geschichte der Stadt Wien VI, Wien 1917, s. 438n.; E. Baum: Hanswurstische Neujahrsgaben, Alt-Wiener Kalender 1926, Wien 1926, s. 27–38; O. Rommel: Die Alt-Wiener Volkskomödie, Wien 1952, s. 190n., 212–217, 366–380, 397n., 430–433, 995–997, 999n.; J. H. F. Müller: Theater­erinnerungen eines alten Burgschauspielers [1802], ed. R. Daunicht, Berlin 1958, s. 37–48; M. Baar-de Zwaan: Gottfried Prehauser und seine Zeit, dis., Universität Wien 1967; F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 15n.; G. Zechmei­ster: Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776, Wien 1971, s. 103–131, 140n., 274–280; J. Thamm: Musikalische Chronik der Stadt Neisse, Dülmen 1973, s. 73n., 82n., 205n.; B. Vogelsang: Theaterbau in Schlesien, Funde und Befunde zur schlesischen Theaterge­schichte II, ed. B. Rudin, Dortmund 1984, s. 261; F. Hadamowsky: Wien. Theatergeschichte, Wien–München 1988, s. 190, 235–240; J. Balvín: Měšťanský Hanswurst G. P., Vídeňské lidové divadlo od Hanswursta Stranitzkého k Nestroyovi, ed. J. Balvín–J. Pokorný–A. Scherl, Praha 1990, s. 33–36; A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 66–68, 78–80, 86n., 204, 234; B. Rudin: Heinrich Rademin, Hanswursts Schattenmann, Theater am Hof und für das Volk (Maske und Ko­thurn 48), ed. B. Marschall, Wien–Köln–Weimar 2002, s. 289; M. Havlíčková: Profesionální divadlo v Brně ve dvacátých letech 18. století, Brno v minulosti a dnes XIX, Brno 2006, s. 143-164. • Gallerie, Kosch Th, Pies, Ulrich, Wurzbach

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 472–474
Autor: Adolf Scherl