Morávek-Alberti, Vojtěch: Porovnání verzí
m (založení hesla) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">2</span> | <span id="PageFillProgress">2</span> | ||
− | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
− | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Vojtěch</ee:firstname> |
− | | jméno = <ee:firstname>Vojtěch</ee:firstname> | + | | příjmení=<ee:lastname>MORÁVEK-ALBERTI</ee:lastname> |
− | | příjmení = <ee:lastname>MORÁVEK-ALBERTI</ee:lastname> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
− | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
− | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | |
asi 1745 | asi 1745 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
− | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
Praha | Praha | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
− | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"/> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"/> |
− | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"/> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"/> |
− | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> |
− | | povolání = <ee:profession>tanečník, baletní mistr, choreograf,</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
+ | | povolání=<ee:profession>tanečník, baletní mistr, choreograf,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
− | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
− | + | ||
− | <ee:content> | + | |
Vlastním jménem Vojtěch Morávek, psán též Albert, Adalbert(us), Moraweck, Morawec; uměleckým jménem Alberti. – Syn kočího usedlého na Starém Městě pražském. Oženil se s Marií Dorotheou, dcerou hospodářského úředníka F. Eugena (10. 2. 1772), členkou baletního souboru ⇒ Bustelliho italské opery, vedeného → C. Morellim (např. P. Guglielmi: ''Tito Manlio'', 1772). | Vlastním jménem Vojtěch Morávek, psán též Albert, Adalbert(us), Moraweck, Morawec; uměleckým jménem Alberti. – Syn kočího usedlého na Starém Městě pražském. Oženil se s Marií Dorotheou, dcerou hospodářského úředníka F. Eugena (10. 2. 1772), členkou baletního souboru ⇒ Bustelliho italské opery, vedeného → C. Morellim (např. P. Guglielmi: ''Tito Manlio'', 1772). | ||
'''M'''. si základy tanečního umění pravděpodobně osvojil v Praze, další zkušenosti získával ve Vídni u J.-G. Noverra, v jehož souboru byl jako figurant zaznamenán 1769. Do Prahy se vrátil poučen Noverrovými myšlenkami o vyjádření dramatických dějů tanečními pohyby a pantomimou, publikovanými tehdy částečně už i v německém překladu G. E. Lessinga (''Briefe über die Tanzkunst'', 1769). Na počátku 1770 se stal prvním tanečníkem a baletním mistrem herecké společnosti → J. J. Bruniana v Divadle v Kotcích. V sezoně 1771/72 měl silného soupeře v tanečníkovi vážných rolí → J. P. Linkovi, který uplatňoval i vlastní choreografie. Ten záhy odešel a '''M'''. pozice se upevnila. K prvním pražským choreografiím '''M'''. zřejmě patří blíže neznámý titul ''Masquerade ''(27. 2. 1770) a balet ''Die Jagd oder das Fest der Jäger'' [Honitba aneb Slavnost lovců, 29. 7. 1771, vůbec první provedení]. Sanace divadelních financí, iniciovaná šlechtou a cílená k podpoře osvícensky orientovaných repertoárových změn, personálně posílila na počátku 1772 i '''M'''. balet. Soubor tvořily čtyři páry tanečníků (J. Constantini, dříve figurant vídeňského divadla, M. A. Oettingerová, upoutávající urostlou postavou a výrazovými schopnostmi, M. Formigli zvaná La Mora, nadaná A. Weinertová ad.) a jedenáct figurantů (např. herec → J. A. Christ, který příležitostně tančil i sóla). Novou choreografií ''Das Fest der Gärtner beim Eingange des Lenzes ''[Zahradnická slavnost k příchodu jara, 21. 4. 1772, vůbec první provedení] se '''M'''. prezentoval v den zahájení sezony po Diderotově činohře ''Der Hausvater'' [Otec rodiny] a velkým slavnostním baletem ''Der Oktober'' [Říjen] přispěl k oslavě svátku panovnice Marie Terezie 15. 10. 1772. | '''M'''. si základy tanečního umění pravděpodobně osvojil v Praze, další zkušenosti získával ve Vídni u J.-G. Noverra, v jehož souboru byl jako figurant zaznamenán 1769. Do Prahy se vrátil poučen Noverrovými myšlenkami o vyjádření dramatických dějů tanečními pohyby a pantomimou, publikovanými tehdy částečně už i v německém překladu G. E. Lessinga (''Briefe über die Tanzkunst'', 1769). Na počátku 1770 se stal prvním tanečníkem a baletním mistrem herecké společnosti → J. J. Bruniana v Divadle v Kotcích. V sezoně 1771/72 měl silného soupeře v tanečníkovi vážných rolí → J. P. Linkovi, který uplatňoval i vlastní choreografie. Ten záhy odešel a '''M'''. pozice se upevnila. K prvním pražským choreografiím '''M'''. zřejmě patří blíže neznámý titul ''Masquerade ''(27. 2. 1770) a balet ''Die Jagd oder das Fest der Jäger'' [Honitba aneb Slavnost lovců, 29. 7. 1771, vůbec první provedení]. Sanace divadelních financí, iniciovaná šlechtou a cílená k podpoře osvícensky orientovaných repertoárových změn, personálně posílila na počátku 1772 i '''M'''. balet. Soubor tvořily čtyři páry tanečníků (J. Constantini, dříve figurant vídeňského divadla, M. A. Oettingerová, upoutávající urostlou postavou a výrazovými schopnostmi, M. Formigli zvaná La Mora, nadaná A. Weinertová ad.) a jedenáct figurantů (např. herec → J. A. Christ, který příležitostně tančil i sóla). Novou choreografií ''Das Fest der Gärtner beim Eingange des Lenzes ''[Zahradnická slavnost k příchodu jara, 21. 4. 1772, vůbec první provedení] se '''M'''. prezentoval v den zahájení sezony po Diderotově činohře ''Der Hausvater'' [Otec rodiny] a velkým slavnostním baletem ''Der Oktober'' [Říjen] přispěl k oslavě svátku panovnice Marie Terezie 15. 10. 1772. | ||
− | Balet činohry, který zpravidla uzavíral každý divadelní večer (často se tančily „venkovské“ tance, někdy s náznakem děje) nebo se přímo podílel na některých inscenacích (např. Weidmannův ''Johann Faust'', Divadlo v Kotcích 1775), byl však od počátku sedmdesátých let považován za ústupek konzervativnímu vkusu publika a za prostředek pouhého smyslového zaujetí. I když přinášel určité příjmy, bylo jeho vydržování příliš nákladné. Figurování herců v baletních dohrách bylo pociťováno jako nepatřičné a nedůstojné a kritika volala po úplném uměleckém i podnikatelském oddělení baletu od činohry. Navzdory tomu se '''M'''. u Bruniana udržel do konce 1776 (v jeho souboru tančil mj. → J. Butteau), z jeho choreografií jsou však doloženy pouze dvě: ''Der Baumsteiger'' [Ten, kdo leze na stromy, 3. 1. 1775] a heroický velký balet ''Amor als Korsar oder die Schiffahrt nach der Insul Cythere'' [Amor korzárem aneb Plavba na ostrov Kythéru, 28. 1. 1776, vůbec první provedení, repríza 4. 2. 1776]. Na '''M'''. místo měl nastoupit → A. Rösler, doporučený hrabětem → Prokopem Vojtěchem Černínem, angažmá se však v důsledku Černínovy smrti 1777 neuskutečnilo. Nezaměstnaných tanečníků se ujal nový podnikatel → F. A. Göttersdorf, založil specializovaný soubor baletu a pantomimy, funkci baletního mistra svěřil '''M'''. a A. Röslerovi, kterého záhy nahradil V. Piatolli. Pro tento soubor, působící v Divadle v Kotcích 1777/78, jenž mj. prováděl velké dějové balety využívající zčásti Noverrových syžetů a inspirující se jeho choreografickým řešením, '''M'''. vytvořil choreografie k pantomimám s hudbou → F. Vrby ''Doktor Faust''; ''Harlekin der größte Meister magischer Wissenschaften'' [Harlekýn největším mistrem magických věd] a ''Harlekin in der Fremde'' [Harlekýn v cizině] a pastorální balet ''Die unschuldige Schäferinn'' ''oder'' ''die unschuldige Unterhaltung ''[Cudná pastýřka aneb Nevinná zábava]. Po rozpuštění souboru definitivně odešel z Prahy. I s manželkou přijal 1778–82 angažmá u principála → F. Bernera (Frankfurt nad Mohanem, Würzburg, Ansbach, Norimberk, Erlangen), kde byl ctěn a úspěšný. Nastudoval zde tituly ''Die unschuldige Unterhaltung oder die freigiebige Schäferin''; ''Der gutthätige Zauberer oder Der Bettler'' [Dobrotivý kouzelník aneb Žebrák]; pantomimický polocharakterní balet pro šestnáct tanečníků podle G. | + | Balet činohry, který zpravidla uzavíral každý divadelní večer (často se tančily „venkovské“ tance, někdy s náznakem děje) nebo se přímo podílel na některých inscenacích (např. Weidmannův ''Johann Faust'', Divadlo v Kotcích 1775), byl však od počátku sedmdesátých let považován za ústupek konzervativnímu vkusu publika a za prostředek pouhého smyslového zaujetí. I když přinášel určité příjmy, bylo jeho vydržování příliš nákladné. Figurování herců v baletních dohrách bylo pociťováno jako nepatřičné a nedůstojné a kritika volala po úplném uměleckém i podnikatelském oddělení baletu od činohry. Navzdory tomu se '''M'''. u Bruniana udržel do konce 1776 (v jeho souboru tančil mj. → J. Butteau), z jeho choreografií jsou však doloženy pouze dvě: ''Der Baumsteiger'' [Ten, kdo leze na stromy, 3. 1. 1775] a heroický velký balet ''Amor als Korsar oder die Schiffahrt nach der Insul Cythere'' [Amor korzárem aneb Plavba na ostrov Kythéru, 28. 1. 1776, vůbec první provedení, repríza 4. 2. 1776]. Na '''M'''. místo měl nastoupit → A. Rösler, doporučený hrabětem → Prokopem Vojtěchem Černínem, angažmá se však v důsledku Černínovy smrti 1777 neuskutečnilo. Nezaměstnaných tanečníků se ujal nový podnikatel → F. A. Göttersdorf, založil specializovaný soubor baletu a pantomimy, funkci baletního mistra svěřil '''M'''. a A. Röslerovi, kterého záhy nahradil V. Piatolli. Pro tento soubor, působící v Divadle v Kotcích 1777/78, jenž mj. prováděl velké dějové balety využívající zčásti Noverrových syžetů a inspirující se jeho choreografickým řešením, '''M'''. vytvořil choreografie k pantomimám s hudbou → F. Vrby ''Doktor Faust''; ''Harlekin der größte Meister magischer Wissenschaften'' [Harlekýn největším mistrem magických věd] a ''Harlekin in der Fremde'' [Harlekýn v cizině] a pastorální balet ''Die unschuldige Schäferinn'' ''oder'' ''die unschuldige Unterhaltung ''[Cudná pastýřka aneb Nevinná zábava]. Po rozpuštění souboru definitivně odešel z Prahy. I s manželkou přijal 1778–82 angažmá u principála → F. Bernera (Frankfurt nad Mohanem, Würzburg, Ansbach, Norimberk, Erlangen), kde byl ctěn a úspěšný. Nastudoval zde tituly ''Die unschuldige Unterhaltung oder die freigiebige Schäferin''; ''Der gutthätige Zauberer oder Der Bettler'' [Dobrotivý kouzelník aneb Žebrák]; pantomimický polocharakterní balet pro šestnáct tanečníků podle G. Angioliniho ''Das Opfer des Pans'' [Panova oběť], ''Die glücklich gehobene Verzweiflung oder Der gutthätige Zauberer'' [Šťastně překonané zoufalství aneb Dobrotivý kouzelník]; velký tragický balet ''Johann Faust'', balet ''Themire und Thirsis ''(dle J.-G. Noverra), ''Die arbeitsamen Gärtner oder die geprüfte Treue'' [Pracovití zahradníci aneb Zkouška věrnosti]; ''Der prächtige Sultan'' [Znamenitý sultán]; ''Die Nachtwächter ''[Ponocní]; ''Die Matrosen'' [Námořníci]; ''Das Straßburger Fest'' [Slavnost ve Štrasburku] a ''Der Wochenmarkt'' [Týdenní trh]. '''M'''. aktivity v dalších letech nejsou známy. |
'''M'''. byl obratný, fyzicky zdatný tanečník, vynikal piruetami a mimořádně vysokými lehkými skoky (entrechat). Do svých choreografií, které splňovaly nároky na rozmanitost tanečních seskupení a patřičný sled dějových obrazů, přinášel i řadu vlastních nápadů. Stálá inspirace Noverrovou tvorbou přerůstala v choreografiích '''M'''. až k jejímu napodobování. Zatímco závislost na vzoru velkého mistra soudobá kritika posuzovala spíše příznivě, kritizovala dějovou stavbu baletů a výkony tanečníků, které nedosahovaly úrovně brněnského souboru A. Röslera. Na kritické výhrady reagoval '''M'''. v předmluvě k tisku baletu ''Venus und Adonis'' (3. 12. 1776), jímž končil své angažmá u Bruniana, omluvou za nedostatky, pramenící z nezkušenosti choreografa – začátečníka. | '''M'''. byl obratný, fyzicky zdatný tanečník, vynikal piruetami a mimořádně vysokými lehkými skoky (entrechat). Do svých choreografií, které splňovaly nároky na rozmanitost tanečních seskupení a patřičný sled dějových obrazů, přinášel i řadu vlastních nápadů. Stálá inspirace Noverrovou tvorbou přerůstala v choreografiích '''M'''. až k jejímu napodobování. Zatímco závislost na vzoru velkého mistra soudobá kritika posuzovala spíše příznivě, kritizovala dějovou stavbu baletů a výkony tanečníků, které nedosahovaly úrovně brněnského souboru A. Röslera. Na kritické výhrady reagoval '''M'''. v předmluvě k tisku baletu ''Venus und Adonis'' (3. 12. 1776), jímž končil své angažmá u Bruniana, omluvou za nedostatky, pramenící z nezkušenosti choreografa – začátečníka. | ||
Řádka 39: | Řádka 37: | ||
<div class="names"><ee:names> | <div class="names"><ee:names> | ||
== Další jména == | == Další jména == | ||
− | <ee:names_lastname>Morávek</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Vojtěch</ee:names_firstname> | + | <ee:names_lastname>Morávek</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Vojtěch</ee:names_firstname> |
+ | <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Albert</ee:names_firstname> | ||
+ | <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Adalbert(us)</ee:names_firstname> | ||
+ | <ee:names_lastname>Moraweck</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/> | ||
+ | <ee:names_lastname>Morawec</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/> | ||
+ | <ee:names_lastname>Alberti</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/> | ||
</ee:names></div> | </ee:names></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
Řádka 50: | Řádka 53: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
− | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 406–408{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Božena Brodská]]{{break}}</ee:author> |
− | + | ||
− | ''' | + | |
− | + | ||
− | + | ||
− | <ee: | + | |
− | + | ||
− | <ee:author>'''Autor:''' [[Božena Brodská]]</ee:author> | + | |
− | + | ||
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]] | <ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
Řádka 67: | Řádka 63: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
− | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
− | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> |
Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:01
Vlastním jménem Vojtěch Morávek, psán též Albert, Adalbert(us), Moraweck, Morawec; uměleckým jménem Alberti. – Syn kočího usedlého na Starém Městě pražském. Oženil se s Marií Dorotheou, dcerou hospodářského úředníka F. Eugena (10. 2. 1772), členkou baletního souboru ⇒ Bustelliho italské opery, vedeného → C. Morellim (např. P. Guglielmi: Tito Manlio, 1772).
M. si základy tanečního umění pravděpodobně osvojil v Praze, další zkušenosti získával ve Vídni u J.-G. Noverra, v jehož souboru byl jako figurant zaznamenán 1769. Do Prahy se vrátil poučen Noverrovými myšlenkami o vyjádření dramatických dějů tanečními pohyby a pantomimou, publikovanými tehdy částečně už i v německém překladu G. E. Lessinga (Briefe über die Tanzkunst, 1769). Na počátku 1770 se stal prvním tanečníkem a baletním mistrem herecké společnosti → J. J. Bruniana v Divadle v Kotcích. V sezoně 1771/72 měl silného soupeře v tanečníkovi vážných rolí → J. P. Linkovi, který uplatňoval i vlastní choreografie. Ten záhy odešel a M. pozice se upevnila. K prvním pražským choreografiím M. zřejmě patří blíže neznámý titul Masquerade (27. 2. 1770) a balet Die Jagd oder das Fest der Jäger [Honitba aneb Slavnost lovců, 29. 7. 1771, vůbec první provedení]. Sanace divadelních financí, iniciovaná šlechtou a cílená k podpoře osvícensky orientovaných repertoárových změn, personálně posílila na počátku 1772 i M. balet. Soubor tvořily čtyři páry tanečníků (J. Constantini, dříve figurant vídeňského divadla, M. A. Oettingerová, upoutávající urostlou postavou a výrazovými schopnostmi, M. Formigli zvaná La Mora, nadaná A. Weinertová ad.) a jedenáct figurantů (např. herec → J. A. Christ, který příležitostně tančil i sóla). Novou choreografií Das Fest der Gärtner beim Eingange des Lenzes [Zahradnická slavnost k příchodu jara, 21. 4. 1772, vůbec první provedení] se M. prezentoval v den zahájení sezony po Diderotově činohře Der Hausvater [Otec rodiny] a velkým slavnostním baletem Der Oktober [Říjen] přispěl k oslavě svátku panovnice Marie Terezie 15. 10. 1772.
Balet činohry, který zpravidla uzavíral každý divadelní večer (často se tančily „venkovské“ tance, někdy s náznakem děje) nebo se přímo podílel na některých inscenacích (např. Weidmannův Johann Faust, Divadlo v Kotcích 1775), byl však od počátku sedmdesátých let považován za ústupek konzervativnímu vkusu publika a za prostředek pouhého smyslového zaujetí. I když přinášel určité příjmy, bylo jeho vydržování příliš nákladné. Figurování herců v baletních dohrách bylo pociťováno jako nepatřičné a nedůstojné a kritika volala po úplném uměleckém i podnikatelském oddělení baletu od činohry. Navzdory tomu se M. u Bruniana udržel do konce 1776 (v jeho souboru tančil mj. → J. Butteau), z jeho choreografií jsou však doloženy pouze dvě: Der Baumsteiger [Ten, kdo leze na stromy, 3. 1. 1775] a heroický velký balet Amor als Korsar oder die Schiffahrt nach der Insul Cythere [Amor korzárem aneb Plavba na ostrov Kythéru, 28. 1. 1776, vůbec první provedení, repríza 4. 2. 1776]. Na M. místo měl nastoupit → A. Rösler, doporučený hrabětem → Prokopem Vojtěchem Černínem, angažmá se však v důsledku Černínovy smrti 1777 neuskutečnilo. Nezaměstnaných tanečníků se ujal nový podnikatel → F. A. Göttersdorf, založil specializovaný soubor baletu a pantomimy, funkci baletního mistra svěřil M. a A. Röslerovi, kterého záhy nahradil V. Piatolli. Pro tento soubor, působící v Divadle v Kotcích 1777/78, jenž mj. prováděl velké dějové balety využívající zčásti Noverrových syžetů a inspirující se jeho choreografickým řešením, M. vytvořil choreografie k pantomimám s hudbou → F. Vrby Doktor Faust; Harlekin der größte Meister magischer Wissenschaften [Harlekýn největším mistrem magických věd] a Harlekin in der Fremde [Harlekýn v cizině] a pastorální balet Die unschuldige Schäferinn oder die unschuldige Unterhaltung [Cudná pastýřka aneb Nevinná zábava]. Po rozpuštění souboru definitivně odešel z Prahy. I s manželkou přijal 1778–82 angažmá u principála → F. Bernera (Frankfurt nad Mohanem, Würzburg, Ansbach, Norimberk, Erlangen), kde byl ctěn a úspěšný. Nastudoval zde tituly Die unschuldige Unterhaltung oder die freigiebige Schäferin; Der gutthätige Zauberer oder Der Bettler [Dobrotivý kouzelník aneb Žebrák]; pantomimický polocharakterní balet pro šestnáct tanečníků podle G. Angioliniho Das Opfer des Pans [Panova oběť], Die glücklich gehobene Verzweiflung oder Der gutthätige Zauberer [Šťastně překonané zoufalství aneb Dobrotivý kouzelník]; velký tragický balet Johann Faust, balet Themire und Thirsis (dle J.-G. Noverra), Die arbeitsamen Gärtner oder die geprüfte Treue [Pracovití zahradníci aneb Zkouška věrnosti]; Der prächtige Sultan [Znamenitý sultán]; Die Nachtwächter [Ponocní]; Die Matrosen [Námořníci]; Das Straßburger Fest [Slavnost ve Štrasburku] a Der Wochenmarkt [Týdenní trh]. M. aktivity v dalších letech nejsou známy.
M. byl obratný, fyzicky zdatný tanečník, vynikal piruetami a mimořádně vysokými lehkými skoky (entrechat). Do svých choreografií, které splňovaly nároky na rozmanitost tanečních seskupení a patřičný sled dějových obrazů, přinášel i řadu vlastních nápadů. Stálá inspirace Noverrovou tvorbou přerůstala v choreografiích M. až k jejímu napodobování. Zatímco závislost na vzoru velkého mistra soudobá kritika posuzovala spíše příznivě, kritizovala dějovou stavbu baletů a výkony tanečníků, které nedosahovaly úrovně brněnského souboru A. Röslera. Na kritické výhrady reagoval M. v předmluvě k tisku baletu Venus und Adonis (3. 12. 1776), jímž končil své angažmá u Bruniana, omluvou za nedostatky, pramenící z nezkušenosti choreografa – začátečníka.
Prameny a literatura
AMP, oddací matrika fary u sv. Martina (1772–84), sign. O 5, fol. 2; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínové (nezpracován), dodatky: Approbation Buch beim Prager Theater (1774/75), fol. 40n.; Gantz Jährige Rechnung Der Teutschen Comoedien Geld Cassa (1775/76), fol. 23; Quittungs und Approbations Buch Zu der Theatralen Rechnung gehörig (1775/76), fol. 51–53; Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 1123, přív. 2: Venus und Adonis. Ein seriös Pantomimischer Ballet von Alberti. Aufgeführt den 3ten December 1776, Prag 1776, libreto s obsazením. • Neue Litteratur 1772, s. 26–31, 45, 159n., 383; Ueber das Prager Theater 1773, s. 50–56; Theatral-Neuigkeiten (Wien) 1773, s. 162n., 170, 175–177, 181; GTK 1775, s. 172; 1776, s. 249; 1780, s. 229n.; Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 115–120; Prager Ephemeriden, oder tägliche Nachrichten der kaiser. königl. Hauptstadt Prag 1775, s. 15n.; 1776, s. 101, 129; Elenco de’signori virtuosi di canto e di danza, attualmente addetti alli Teatri, Milano 1776, reprint ⇒ Verti, s. 160, 178 [Moravek Alberto, di Praga]; Teuber I 1883, s. 299, 308, 315n., 329–331, 335, 338–343, 374; E. Šebesta: Příspěvky k dějinám pražského divadla z konce 18. a počátku 19. století, Československé divadlo 1, 1923, s. 181 [chybný údaj o věku M.]; Šebesta 1933, s. 88; G. Dieke: Die Blütezeit des Kindertheaters, Emsdetten 1934, s. 67n., 90–92, 106, 203–206; G. Zechmeister: Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776, Wien 1971, s. 329; M. H. Winter: The Pre-Romantic Ballet, London 1974, s. 145n.; B. Brodská: Balet v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 92–94. • Vondráček I
Životní události
- asi 1745: narození, Praha
Další jména
Morávek Vojtěch
Albert Adalbert(us)
Moraweck Morawec Alberti
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 406–408
Autor: Božena Brodská