Koželuch, Leopold: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:00

Příjmení psáno také Koželuh, Kozeluck, Kotzeluch, Koziluh, Koscheluch, Goscheloch. Pokřtěn Jan Antonín. Jméno Leopold přijal na počátku sedmdesátých let 18. stol., aby se odlišil od svého staršího bratrance → Jana Antonína K. (1738–1814). K. dcera Katharina, provdaná Cibbini (1785–1858), byla uznávanou vídeňskou klavíristkou a také komponovala, veřejné koncertní činnosti se jako dvorní dáma vzdala 1825.

Základy hudebního vzdělání získal K. ve svém rodišti u A. Kubíka. Nejpozději 1768 už pobýval v Praze, kde na staroměstském gymnáziu studoval filozofii a logiku. Podle Dlabače pak pokračoval ve studiu práv, což však v aktech právnické fakulty 1768–79 nelze doložit. Kompozici se učil zřejmě u svého bratrance Jana Antonína a klavírní hře u F. X. Duška. 1778 odešel do Vídně, kde brzy získal všeobecné uznání. Pronikl do okruhu nejvyšší šlechty, stal se vyhledávaným učitelem, 1785 založil hudební nakladatelství. 28. 8. 1792 byl jmenován do funkce komorního kapelníka a dvorního skladatele, jež byla spojena se závazkem složit ročně jednu operu nebo oratorium a v případě potřeby i další jevištní díla. Těžké onemocnění (pravděpodobně dna) způsobilo 1802 nápadné oslabení K. skladatelské produktivity. Do konce života zůstal uznávanou osobností společenského a uměleckého života, ale po 1800 jeho díla z koncertního repertoáru prakticky vymizela.

Dle Gerbera, jenž 1790 publikoval informace sdělené osobně skladatelem, začal K. pro divadlo komponovat již za studií v Praze, údajně se už 1771 poprvé představil baletem, který ­sklidil velký úspěch. Během následujících sedmi let pražského pobytu složil více než dvacet dalších baletů a tři pantomimy. Pravděpodobně byl angažován jako skladatel u pražské divadelní společnosti → J. J. Bruniana (v účetní knize doložen 1775/76 bez křest. jména jako „Compositeur Kozeluch“, takže není vyloučena záměna s jiným hudebníkem). S touto předpokládanou hojnou skladatelskou činností lze spojovat pouze fragmentárně dochované prameny (blíže neurčené úpravy pro smyčce a pro cembalo). Pro baletní soubor → F. A. Göttersdorfa, působící v Divadle v Kotcích 1777/78, složil dvě pantomimy, jejichž názvy i s dalšími podrobnostmi zaznamenala divadelní ročenka Taschenbuch von der Prager Schaubühne auf das Jahr 1778. U pantomimy Harlekins Abentheuer oder Selten ein Unglück ohne Glück [Harlekýnova dobrodružství aneb Málokdy neštěstí bez prospěchu] se uvádí, že hudba pochází od „pana Leopolda Koželucha, našeho zdejšího slavného skladatele“ a pro tragicko-komickou pantomimu Harlekin der glücklich gewordene Gärtner oder Das Schlachtopfer der Göttin Pallas auf einer Insel der Amazonen [Harlekýn se štěstím zahradníkem aneb Oběť bohyni Palladě na ­ostrově Amazonek] bylo prý vytištěno libreto, sepsané ve vtipném stylu (K. balet příbuzného názvu Arlechino, il finto giardiniere [Harlekýn, předstíraný zahradník] se 22. 1. 1799 hrál ve Vídni). Obě díla byla v Praze uvedena v choreo­grafii Noverrova žáka → A. Röslera a podílel se na nich dětský soubor, vybudovaný podle ­úspěšného vzoru společnosti → Ph. Nicoliniho.

Kompozici baletů se K. věnoval i ve Vídni (např. La tempestà di Telemacco [Telemachova bouře], 1798). Pětiaktová heroická baletní pantomima La ritrovata figlia di Ottone II. [Návrat ztracené dcery Oty II.] na libreto dvorního baletního mistra A. Muzzarelliho z doby bojů císaře Oty II. proti Saracénům byla uvedena v divadle Burgtheater 24. 4. 1794. Provozní materiály jsou dochovány na četných místech (Vídeň, Praha, Londýn, Berlín, New York, Paříž, Modena, Benátky, Řím aj.). V římském exempláři (⇒ Pečman 1980) se nacházejí anonymní francouzsky psané choreografické poznámky přibližující jednu z dobových jevištních realizací. Taneční kreace byla vedena dramaticko-psychologickým vývojem děje, jemuž hudba odpovídá příslušnou charakteristikou, využívající prostředků melodie, harmonie, tempového kontrastu a dynamiky.

Z operní tvorby K. se pouze v Archivu Pražské konzervatoře dochoval dobový opis libreta a partitury opery Gustav Wasa (po 1792?). Velká heroická opera o třech dějstvích byla komponována na německé libreto (dle francouzské předlohy švédského krále Gustava III.) a v její struktuře zřetelně převažují rozsáhlé recitativy accompagnato a sbory. V bohatě obsazeném orchestru (včetně tří trombónů a trubky) se výrazně uplatňují dechové nástroje (např. sólové flétny, lesní rohy a hoboj v doprovázených recitativech). Vážná opera na Metastasiovo libreto Didone abbandonata [Opuštěná Dido, Vídeň 1795] je nezvěstná. Další díla jsou známa pouze z literatury a data jejich inscenací nejsou potvrzena prameny (např. Le Mazet, opera comique na francouzský text, Divadlo u Korutanské brány 1780, ⇒ Bauer 1955). V průběhu korunovace Leopolda II. českým králem zazněla 12. 9. 1791 v Praze K. korunovační kantáta na text → A. G. Meißnera, komponovaná na zakázku českých stavů (Cantate seiner k. k. Majestät Leopold dem II. gewidmet… ⇒ Beránek 1983).

K. hudební mluva čerpá z haydnovsko-mozartovské slohové syntézy s názvuky beethovenovského patosu a harmonií směřující k preromantickému vyjádření. Ojediněle dochované hudební prameny jeho divadelní tvorby nebyly dosud zkoumány.

Prameny a literatura

SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínové (nezpracován), dodatky: Gantz Jährige Rechnung Der Teu­t­schen Comoedien Geld Cassa (1775/76), fol. 39; SB Berlin, Musikabteilung, sign. Mus. ms. autogr. Koželuch L. 1 (opis ÖNB, Musiksammlung, S. m. 10944): Balet C dur, autografní partitura (smyčce); Didone abbandonata (partitura kdysi uložena v sbírce hudebnin na Kačině, sign. 17642, dnes nezvěstná); Archiv Pražské konzervatoře, č. inv. 4960: Gus­tav Wasa, opis partitury a libreta; ČMH, sign. XXVII C 74 (též Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži – hudební archiv, sign. II A 165, ve vlastnictví Arcibiskupství olomouckého; Národopisné odd. Západočeského muzea v Plzni, sign. 8082): Balet F dur, úprava pro cembalo; sign. XLII E 85 (též ­XXXII A 33, pouze č. 4): Pantomima a moll, úprava pro cembalo; sign. XI C 298: Musica del Ballo intitolato La Ritrovata Figlia…, tisk klavírního výtahu (opis Biblioteca del Conservatorio di S. Cecilia, Řím, sign. A. Mss. 3720 ⇒ Pečman 1980); sign. B 768: La Ritrovata Figlia…, Wien 1794, libreto; Gesellschaft der Musikfreunde Wien, sign. XIV 8082: La ritrovata figlia di Ottone II., rkp. partitura; sign. XIV 15809: La tempestà di Telemacco, rkp. partitura; sign. XIV 9510: Arlechino, il finto giardiniere (Die Maskerade, oder Harlekins verschmitzte Streiche), úprava pro klavír. • Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 118n.; Jahr­buch der Tonkunst von Wien und Prag, 1796, reprint ed. O. Biba, München–Salzburg 1976, s. 8, 31–35, 46, 52–54, 60–65, 82, 86; [F. X. Němeček?]: Ueber den Zustand der Musik in Böhmen, Allgemeine musikalische Zeitung (Leipzig) 2, 1800, č. 28–31, cit. dle Mozart auf der Reise nach Prag, Dresden, Leipzig und Berlin, ed. R. Angermüller, Bad Honnef 1995, s. 47; A. Hnilička: L. K., Hudební revue 5, 1912, s. 441–443; J. Bušek: L. K., Hudební výchova 11, 1930, s. 159n.; J. Port: Jihočeská theatralia, Věstník vlastivědné společnosti jihočeské (České Budějovice) 1, 1931 (příl. čsp. Jihočeský přehled 5, 1931/32), s. 19; A. Bauer: Opern und Operetten in Wien, Graz–Köln 1955, s. 20, 22, 52, 67; B. Štědroň: Kdy se narodil L. K., Hudební rozhledy 9, 1956, s. 164; C. Schoenbaum: Die böhmischen Musiker in der Musikgeschichte Wiens, Studien zur Musikwissenschaft (Graz–Wien–Köln) 25, 1962, s. 483–488; M. Poštolka: L. K., Život a dílo, Praha 1964; F. Hadamowsky: Die Wiener Hofthea­ter (Staatstheater) 1776–1966 I, Wien 1966, s. 141; R. Pečman: Ein heroisches Ballett von L. K., SPFFBU 1980, H 15, s. 21–45; J. Beránek: K otázce hudební složky českých korunovačních slavností v roce 1791, na okraj jednoho problému mozartovské historiografie, Miscellanea musicologica 30, 1983, s. 81–110; J. Vyšohlídová: Bohemika ve sbírce autografů Státní knihovny v Berlíně, Miscellanea musicologica 32, 1988, s. 117; J. A. Rice: Muzzarelli, K. e „La ritornata figlia di Ottone II“ (1794): il baletto viennese ordinario nello spirito di Noverre, Nuova rivista musicale italiana (Torino) 24, 1991, s. 1–46; B. Brodská: Balet v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 92–94; A. Scherl: Pantomimické produkce v Divadle v Kotcích, tamtéž, s. 105. • ČHS, Dlabač, Gerber 1, Grove, MGG

Jan Antonín

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 323–325
Autor: Jiří Mikuláš