Jandit, Václav: Porovnání verzí
nahoru...
(založení hesla) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">3</span> | <span id="PageFillProgress">3</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Václav</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Václav</ee:firstname> | + | | příjmení=<ee:lastname>JANDIT</ee:lastname> |
| − | | příjmení = <ee:lastname>JANDIT</ee:lastname> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | |
17. stol. | 17. stol. | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
17. stol. | 17. stol. | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>teoretik českého jazyka a dramatu, </ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| + | | povolání=<ee:profession>teoretik českého jazyka a dramatu,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | ||
| − | <ee:content> | + | |
Psán též jako Jandyt, Jandyta, Jandýt. Podle údajného rodiště (Horšovský Týn) byl označován také jako Tynhorsjoviensis. – S jeho osobou jsou spojovány některé konkrétní životopisné údaje (*1607 v Horšovském Týně, dlouholetá misionářská činnost, † 4. 7. 1669 v Itálii), které mu však byly přiřazeny patrně omylem. Starší literární věda chybně považovala '''J'''. za člena jezuitského řádu, později však bylo prokázáno, že působil jako světský učenec. O jeho činnosti není téměř nic známo. Doložen je pouze jeho pobyt na dvoře toskánského velkovévody Jana Gastona z Etrurie, kterého vyučoval českému jazyku a jemuž věnoval své jediné známé dílo, českou mluvnici ''Grammatica linguae Boëmicae…'' (vydáno celkem šestkrát, naposledy 1753, dedikaci obsahují pouze první dvě vydání, 1704 a 1705). | Psán též jako Jandyt, Jandyta, Jandýt. Podle údajného rodiště (Horšovský Týn) byl označován také jako Tynhorsjoviensis. – S jeho osobou jsou spojovány některé konkrétní životopisné údaje (*1607 v Horšovském Týně, dlouholetá misionářská činnost, † 4. 7. 1669 v Itálii), které mu však byly přiřazeny patrně omylem. Starší literární věda chybně považovala '''J'''. za člena jezuitského řádu, později však bylo prokázáno, že působil jako světský učenec. O jeho činnosti není téměř nic známo. Doložen je pouze jeho pobyt na dvoře toskánského velkovévody Jana Gastona z Etrurie, kterého vyučoval českému jazyku a jemuž věnoval své jediné známé dílo, českou mluvnici ''Grammatica linguae Boëmicae…'' (vydáno celkem šestkrát, naposledy 1753, dedikaci obsahují pouze první dvě vydání, 1704 a 1705). | ||
| − | Spis se řadí k mluvnickým a jazykově apologetickým dílům, která vznikala v českých zemích ve druhé polovině 17. stol. (např. mluvnice jezuitských autorů J. Konstance, M. V. Šteyera, '' | + | Spis se řadí k mluvnickým a jazykově apologetickým dílům, která vznikala v českých zemích ve druhé polovině 17. stol. (např. mluvnice jezuitských autorů J. Konstance, M. V. Šteyera, ''Čechořečnost… ''V. J. Rosy nebo jazykové apologie → B. Balbína). '''J'''. tato díla znal, vycházel z nich (zejm. z Rosy) a sám na ně ve své mluvnici odkazuje. Její předmluvu tvoří historické a vlastenecké pojednání o jedinečnosti a významu českého jazyka, zjevně inspirované Balbínem. Obsah spisu se v jednotlivých vydáních proměňuje a tematicky rozšiřuje (přibylo např. pojednání o překladu, frazeologie, konverzace, texty oslavující český jazyk apod.). Není tedy jisté, zda všechny tyto přídavky jsou '''J'''. dílem. |
| − | Pro historii českého divadla je '''J'''. mluvnice významná stručným teoretickým | + | Pro historii českého divadla je '''J'''. mluvnice významná stručným teoretickým pojednáním ''Krátká zpráva, kterak a dle jakých pravidel Čechové v jazyku českém v tyto časy komedije skládají a k spatření vydávají'', jež je součástí spisu od 2. vydání 1705. '''J'''. se v něm nezabývá českým dramatem systematicky, vychází pouze z poznání dobového dramatu a divadla vzdělaneckého, školského a náboženského směru. Národnostní hledisko, naznačené v názvu pojednání, je patrně neseno pouze emancipační snahou, obdobnou té, s níž autor obhajuje národní jazyk v úvodu spisu, a text má spíše propagační charakter. Teoreticky se '''J'''. výslovně opírá o Balbína a jeho pojednání ''De comica et tragica poesi deque declamationibus'', je však ve výkladu mnohem povrchnější a nerozlišuje normu klasického dramatu od tehdy již obvyklé volnější dramatické struktury tak jako Balbín, nýbrž si všímá pouze soudobé praxe. Za základní poslání dramatu a divadla považuje zábavnost, spočívající v rozmanitosti výrazových prostředků, a mravní apelativnost. Vedle žánrového rozdělení dramatu (užíván termín „komedije“) na „smutnohru“ a „veselohru“ charakterizuje ještě jako zvláštní dramatický typ deklamaci (drama declamatorium), která je podle jeho sdělení v Čechách velmi rozšířena. Deklamace je zde charakterizována jako krátká alegorická slavnostní hra na jednoduché, fiktivní a atraktivní téma. '''J'''. pravděpodobně považoval tento typ dramatu za typický pro dobové české prostředí, neboť v závěru pojednání uvádí jako příklady dvě synopse českých her, složených „nedávno“ a koncipovaných právě jako deklamace k slavnostní příležitosti (''Žalostné vale aneb Vlastislav, rodu a vlasti své v cizích zemích rek slavný'' a ''Bellum religionis aneb Pobožná hádka mezi dvěma hlavními městy Prahou a Hnězdnem o tělo a ostatky sv. Vojtěcha, biskupa pražského''), původ těchto her není znám. V obou hrách je ústřední téma prezentováno výrazně alegoricky a poměrně volnou dramatickou formou ve sledu krátkých scén statického rázu. |
Ve výkladu o nárocích na jevištní projev autor zdůrazňuje věrohodné herecké obsazení, vyváženost jednotlivých rolí, rozmanitost výrazových prostředků (tance, kostýmy, jevištní mašinerie) a předváděných dějů. V krátkém výkladu o verši se kloní k užívání časomíry. Vzhledem k tomu, že toto pojednání je zahrnuto až ve druhém vydání '''J'''. mluvnice (1705), nelze zcela vyloučit, že autorem mohla být i jiná osoba. | Ve výkladu o nárocích na jevištní projev autor zdůrazňuje věrohodné herecké obsazení, vyváženost jednotlivých rolí, rozmanitost výrazových prostředků (tance, kostýmy, jevištní mašinerie) a předváděných dějů. V krátkém výkladu o verši se kloní k užívání časomíry. Vzhledem k tomu, že toto pojednání je zahrnuto až ve druhém vydání '''J'''. mluvnice (1705), nelze zcela vyloučit, že autorem mohla být i jiná osoba. | ||
| Řádka 46: | Řádka 44: | ||
<div class="names"><ee:names> | <div class="names"><ee:names> | ||
== Další jména == | == Další jména == | ||
| − | <ee:names_lastname>Jandyt</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/> | + | <ee:names_lastname>Jandyt</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/> |
| + | <ee:names_lastname>Jandyta</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/> | ||
| + | <ee:names_lastname>Jandýt</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/> | ||
| + | <ee:names_lastname>Tynhorsjoviensis</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/> | ||
</ee:names></div> | </ee:names></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| Řádka 57: | Řádka 58: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 274–275{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Ondřej Hučín]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | <ee: | + | |
| − | + | ||
| − | <ee:author>'''Autor:''' [[Ondřej Hučín]]</ee:author> | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]] | <ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 74: | Řádka 68: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:59
Psán též jako Jandyt, Jandyta, Jandýt. Podle údajného rodiště (Horšovský Týn) byl označován také jako Tynhorsjoviensis. – S jeho osobou jsou spojovány některé konkrétní životopisné údaje (*1607 v Horšovském Týně, dlouholetá misionářská činnost, † 4. 7. 1669 v Itálii), které mu však byly přiřazeny patrně omylem. Starší literární věda chybně považovala J. za člena jezuitského řádu, později však bylo prokázáno, že působil jako světský učenec. O jeho činnosti není téměř nic známo. Doložen je pouze jeho pobyt na dvoře toskánského velkovévody Jana Gastona z Etrurie, kterého vyučoval českému jazyku a jemuž věnoval své jediné známé dílo, českou mluvnici Grammatica linguae Boëmicae… (vydáno celkem šestkrát, naposledy 1753, dedikaci obsahují pouze první dvě vydání, 1704 a 1705).
Spis se řadí k mluvnickým a jazykově apologetickým dílům, která vznikala v českých zemích ve druhé polovině 17. stol. (např. mluvnice jezuitských autorů J. Konstance, M. V. Šteyera, Čechořečnost… V. J. Rosy nebo jazykové apologie → B. Balbína). J. tato díla znal, vycházel z nich (zejm. z Rosy) a sám na ně ve své mluvnici odkazuje. Její předmluvu tvoří historické a vlastenecké pojednání o jedinečnosti a významu českého jazyka, zjevně inspirované Balbínem. Obsah spisu se v jednotlivých vydáních proměňuje a tematicky rozšiřuje (přibylo např. pojednání o překladu, frazeologie, konverzace, texty oslavující český jazyk apod.). Není tedy jisté, zda všechny tyto přídavky jsou J. dílem.
Pro historii českého divadla je J. mluvnice významná stručným teoretickým pojednáním Krátká zpráva, kterak a dle jakých pravidel Čechové v jazyku českém v tyto časy komedije skládají a k spatření vydávají, jež je součástí spisu od 2. vydání 1705. J. se v něm nezabývá českým dramatem systematicky, vychází pouze z poznání dobového dramatu a divadla vzdělaneckého, školského a náboženského směru. Národnostní hledisko, naznačené v názvu pojednání, je patrně neseno pouze emancipační snahou, obdobnou té, s níž autor obhajuje národní jazyk v úvodu spisu, a text má spíše propagační charakter. Teoreticky se J. výslovně opírá o Balbína a jeho pojednání De comica et tragica poesi deque declamationibus, je však ve výkladu mnohem povrchnější a nerozlišuje normu klasického dramatu od tehdy již obvyklé volnější dramatické struktury tak jako Balbín, nýbrž si všímá pouze soudobé praxe. Za základní poslání dramatu a divadla považuje zábavnost, spočívající v rozmanitosti výrazových prostředků, a mravní apelativnost. Vedle žánrového rozdělení dramatu (užíván termín „komedije“) na „smutnohru“ a „veselohru“ charakterizuje ještě jako zvláštní dramatický typ deklamaci (drama declamatorium), která je podle jeho sdělení v Čechách velmi rozšířena. Deklamace je zde charakterizována jako krátká alegorická slavnostní hra na jednoduché, fiktivní a atraktivní téma. J. pravděpodobně považoval tento typ dramatu za typický pro dobové české prostředí, neboť v závěru pojednání uvádí jako příklady dvě synopse českých her, složených „nedávno“ a koncipovaných právě jako deklamace k slavnostní příležitosti (Žalostné vale aneb Vlastislav, rodu a vlasti své v cizích zemích rek slavný a Bellum religionis aneb Pobožná hádka mezi dvěma hlavními městy Prahou a Hnězdnem o tělo a ostatky sv. Vojtěcha, biskupa pražského), původ těchto her není znám. V obou hrách je ústřední téma prezentováno výrazně alegoricky a poměrně volnou dramatickou formou ve sledu krátkých scén statického rázu.
Ve výkladu o nárocích na jevištní projev autor zdůrazňuje věrohodné herecké obsazení, vyváženost jednotlivých rolí, rozmanitost výrazových prostředků (tance, kostýmy, jevištní mašinerie) a předváděných dějů. V krátkém výkladu o verši se kloní k užívání časomíry. Vzhledem k tomu, že toto pojednání je zahrnuto až ve druhém vydání J. mluvnice (1705), nelze zcela vyloučit, že autorem mohla být i jiná osoba.
Edice
Krátká zpráva, kterak a dle jakých pravidel Čechové v jazyku českém v tyto časy komedije skládají a k spatření vydávají, České baroko, ed. Z. Kalista, Praha 1941, s. 233–236 (298n., 334).
Prameny a literatura
Grammatica linguae Boëmicae… in Orthographiam, Etymologiam, Syntaxim et Prosodiam divisa…, 2. vyd. Pragae 1705. • B. Ryba: Literární činnost Karla Kolčavy, Časopis Matice moravské (Brno) 50, 1926, s. 442; J. Vašica: České literární baroko, Praha 1938; viz Edice. • DČD I, LČL
Životní události
- 17. stol.: narození
- 17. stol.: úmrtí
Další jména
Jandyt Jandyta Jandýt Tynhorsjoviensis
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 274–275
Autor: Ondřej Hučín
