Browne, Robert: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:58

Uváděn též jako Braun, Broen, Bron, Brony, Broun, Bruyn, křest. jménem Rupert apod. – Byl jednou z nejdůležitějších osobností tzv. „anglických komediantů“ na evropském kontinentu. V Anglii působil v renomované divadelní společnosti Lord Admiral’s Men. Byl jedním z vůbec prvních anglických herců, kteří s divadelní společností putovali po pevnině. Na kontinentu se poprvé objevil 1590 v Leydenu. 1592 jej společně s → T. Sackvillem nacházíme ve Wolfenbüttelu na dvoře vévody Heinricha Julia von Braunschweig, pak ve Frankfurtu nad Mohanem a v dalších říšských městech. 1594 působil znovu v Anglii, je možno předpokládat předchozí pobyt u dvora markraběte Moritze von Hessen v Kasselu, potvrzen je však teprve od srpna 1596. Společnost, kterou markrabě zaměstnával od 1594, byla zřejmě vedena Ph. Kingsmanem. V březnu 1596 sděloval Moritz svému pražskému agentovi J. Lucanovi, že hercům povolil cestovat a hrát také na dalších místech. Pokud by při této příležitosti zamířili do Prahy, měl jim být Lucanus nápomocen, aby se mohli prosadit a uplatnit. Zda se herci tehdy do Prahy skutečně dostali, není dosud potvrzeno. Zcela jistě se však neuskutečnilo jejich údajné pozdější pražské hostování 1610 (pod vedením → R. Reeveho), o němž na základě omylu uvažovalo starší bádání. B. po příchodu do Kasselu Hesenské komedianty (Hessische Komödianten) zřejmě vedl, následně s nimi hrál především ve Frankfurtu nad Mohanem a v jiných městech, také v Řezně na říšském sněmu 1603, který v zastoupení císaře Rudolfa II. zahajoval jeho bratr Matyáš. Téhož roku se B. objevil v tehdy ještě habsburském Lille, jeho pouť pak pokračovala do Gentu a až na francouzský dvůr do Paříže a Fontainebleau. Tehdy už byl členem B. společnosti → J. Green, který se později stal jedním z nejvýznamnějších principálů anglických herců. 1607 se B. na jedno desetiletí stáhl z pevniny zpět do Anglie a věnoval se v Londýně dětskému divadlu. Stal se vedoucím společnosti Children of the ­Queen’s Revels. 1618 znovu Anglii opustil a táhl přes Kolín nad Rýnem a Frankfurt nad Mohanem do jihoněmeckých oblastí. Spolu se svým zetěm a společníkem → R. Reynoldsem hrál v Norimberku, Štrasburku a ve Frankfurtu nad Mohanem na podzimním veletrhu, 1619 snad také v Rostocku a Gdaňsku. Poté jej pravděpodobně korunovace kurfiřta Friedricha Falc­kého českým králem (25. 10.–4. 11. 1619) přilákala do Prahy. Nebylo však dosud zjištěno, kdy přesně B. v Praze pobýval, ani zda uskutečnil nějaké představení. Nebyly objeveny konkrétní doklady o divadelních produkcích, ačkoli jinak jsme dobře informováni o průběhu korunovačních slavností a křtu korunního prince Ruperta. O pražském pobytu B. společnosti však svědčí pozdější žádost B. frankfurtské hospodyně a ubytovatelky, podle níž společnost na velikonoční trh dorazila před nedávnem z Prahy. Přítomnost herců v Praze nepřímo potvrzuje také dopis krále Friedricha Falckého manželce Alžbětě Stuartovně, v němž vyjádřil uspokojení nad tím, že jim v Praze nebylo povoleno hrát během půstu. Zda tam B. společnost hrála už před postním obdobím, zůstává otevřenou otázkou. Po odjezdu z Prahy žádal B. nejprve o povolení hrát v Norimberku (28. 2. 1620), byl ale odmítnut a vydal se do Frankfurtu nad Mohanem. Tamní pobyt 1620 je posledním dosud zjištěným B. působením na pevnině. Brzy poté odešel zpět do Anglie, kde asi za rok zemřel.

B. herecká společnost je považována za ­prvotní seskupení anglických komediantů, ­kteří střední, východní a severní Evropu seznámili s profesionálním hereckým uměním a mo­derní zahraniční dramatikou. Po ní ná­sle­do­valy další trupy (→ J. Green, → R. Reynolds, → W. Roe, → J. Waite), které pronikly také do českých zemí. Protože angličtí komedianti od počátku 17. stol. hráli německy, jsou považováni také za předchůdce německých divadelních společností, které od poloviny 17. stol. až do počátku národního obrození ovládaly činoherní divadelnictví v českých zemích.

Prameny a literatura

Dopis krále Friedricha manželce Alžbětě (Nisa, 11./21. 2. 1620) ⇒ Sammlung noch ungedruckter Briefe des Churfürsten Fridrich V. von der Pfalz, ed. J. Ch. v. Aretin,Bey­träge zur Geschichte und Literatur (München) 7, 1806, s. 156; Stadtarchiv Frankfurt a. M., Ratssup­plikationen 1620, fol. 324r–327v: žádost A. K. Gneis­sové o povolení produkcí B. společnosti ve Frankfurtu n. M. (30. 3. 1620) ⇒ Brand 1978. •• E. Mentzel: Geschichte der Schauspielkunst in Frankfurt am ­Main, Frankfurt a. M. 1882, s. 60–62; J. Meissner: Die englischen Comoedianten zur Zeit Shakespeares in Oesterreich, Wien 1884, s. 65n.; Die Schauspiele der Englischen Komödianten, ed. W. Creizenach, Berlin 1888, reprint Darmstadt 1967, s. IV, VII, XI; T. Hampe: Die Entwicklung des Theaterwesens in Nürnberg von der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts bis 1806, Nürnberg 1900, s. 266n.; A. Konečný: Shakespeare v repertoiru anglických komediantů na půdě české, Zlatá Praha 41, 1924, s. 431–435, 458–460; E. Nungezer: A Dictionary of Actors in England before 1642, Yale 1929, s. 80; H. Hartleb: Deutschlands erster Theaterbau: Eine Geschichte des Theaterlebens und der Englischen Komödianten unter Landgraf Moritz dem Gelehrten von Hessen-Kassel, Berlin 1936, s. 13n.; J. G. Riewald: New Light on the English Actors in the Netherlands, 1590–1660, English Studies (Amsterdam) 41, 1960, s. 65–92, 70n.; J. Polišenský: Anglie a Čechy v době Shakespearově, Philologica Pragensia 7, 1964, s. 365–374 + England and Bohemia in Shakespeare’s Day, Charles University on Shakespeare, ed. Z. Stříbrný, Praha 1966, s. 70; D. Ludvik: Zur Chronologie und Topographie der „alten“ und „späten“ englischen Komödianten in Deutschland, Acta neo­philologica (Ljubljana) 8, 1975, s. 47–65; P. Brand: Der englische Komödiant R. B., mag. práce, Universität Heidelberg 1978; W. Schrickx: English Actors at the Courts of Wolfenbüttel, Brussels and Graz ­During the Lifetime of Shakespeare, Shakespeare Survey (Cambridge) 33, 1980, s. 153–168; J. Limon: Gentlemen of a Company: English Players in Central and Eastern Europe 1590–1660, Cambridge 1985 + Foreign Envoys and Travelling Players in the Age of Shakespeare and Jonson, Wetteren 1986; ­O. G. Schindler: „Englischer Pickelhering – gen Prag jubilierend“: Englische Komödianten als Wegbereiter des deutschen Theaters in Prag, Deutschsprachiges Theater in Prag, ed. A. Jakubcová–J. Ludvová–V. Maidl, Prag 2001, s. 75–85. •• DČD I

Rupert

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 79–80
Autor: Otto G. Schindler