Brát, Jan Jiří: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:57

Uváděn též s křest. jménem Johann Georg a příjmeními Brat, Bratt, Brate, Brata, Bart, Brada, Brath, Prath. – Syn tesaře Antonína Bráta (Brady) ze Studnice na Náchodsku. Paměti duchovní obce studnické, které 1835 začal psát páter M. Ludvík, uvádějí, že si B. vyřezal „podobky či figurky, nastrojil si panáčků či pimprlat“ a začal s nimi hrát po hostincích. Podle gruntovních knih zakoupil 1768 dům v Náchodě, kde si postavil loutkovou scénu. Ve své činnosti se zdokonalil, údajně hrál i na zámku v Ratibořicích, a po krátké době s loutkami odcestoval. Jeho působení je známo jen torzovitě. Úřední záznamy, v nichž se jeho jméno vyskytuje v několika variantách (k identifikaci slouží bližší označení „Nachoder Bürger“), registrují B. žádosti o povolení loutkových představení již 1775 (byly zamítnuty). 1791 vystupoval v Jindřichově Hradci. 1795 osobně žádal v Žatci o povolení k provedení blíže neznámé německé hry s živými herci a také s loutkami, ­žádost byla zamítnuta. V témže roce vystupoval také v Bílině, v Chomutově a v Teplicích, odkud se chystal odejít do Karlových Varů, aby se vyhnul konkurenci herců pražského Vlastenského divadla. 1796 žádal společně s mechanikem Godelnitzem v Brně o povolení hrát divadelní hry s mechanickými figurkami v sále U Draka, dostal však licenci pouze pro pantomimické produkce s loutkami. V následujícím roce žádost opakoval a výslovně požadoval povolení dialogů, bez nichž prý jeho představení nemohla zaujmout. Povolení pro Brno a větší moravská města dostal s podmínkou, že předloží své hry k cenzuře. Posledním dokladem o jeho působení je cedule k představení Fausta v blíže neurčeném místě (1804).

Loutkovému divadlu se věnovali i B. synové Jan a Antonín. O starším Janovi (1758–1804), který pravděpodobně začal hrát s otcem, nejsou téměř žádné zprávy. Samostatně hrál loutkové divadlo patrně na počátku 19. stol., neboť na zmíněné ceduli Fausta je otec uveden jako ­Johann Brat starší. Je také možné, že se ­žádosti o povolení loutkových představení v Brně mohou týkat právě tohoto B. syna. Mladší syn ­Antonín, užívající jména → A. Pratte (1763–1813) se 1803 vydal s di­vadlem „malých figur“ do Německa, od 1806 působil ve Švédsku.

B. je považován za nejstaršího jmenovitě doloženého loutkáře českého původu, i když je pravděpodobné, že takoví loutkáři působili již dříve (např. otec → J. V. Bittera). Řadu důležitých detailů o B. činnosti se dovídáme z jeho sporu s krajským úřadem v Litoměřicích, který 1795 vyšetřoval obvinění, že B. hraje neslušné frašky. B. na svou obranu sdělil, že hraje pouze to, co měl povoleno jeho dřívější principál J. G. Spindler. Jeho vyjádření potvrzuje předpoklad, že čeští loutkáři získávali první zkušenosti jako pomocníci či partneři cizích, zejména německých a rakouských loutkářů a že od nich převzali způsob hry i repertoár. Cedule z roku 1804 uvádí vedle německého představení Fausta také českou dohru Kmotr Mrdílek a kmotr Čuchálek. B. tedy hrál v obou zemských jazycích a působil zřejmě především ve větších městech. Představoval patrně přechodný typ mezi cizojazyčnými loutkáři a loutkáři hrajícími v češtině, kteří se orientovali na publikum městeček a vesnic českého venkova.

B. verze Fausta obsahovala už většinu ­prvků, typických později pro faustiády českých loutkářů (např. komickou figuru a její parodické výstupy). Jeho figura Pimprle, předchůdce Kašpárka, byla tehdy oblíbena právě v českých zemích. I když z B. repertoáru známe jen dva tituly, lze předpokládat, že mnohé z her, které 1803 uváděl v Hamburku jeho syn, pocházely z B. repertoáru, a že i jejich inscenační styl, zdůrazňující trikové výstupy a tzv. mechanické kumšty, byl podobný (oba např. uváděli na závěr svých představení kozáček, tančený Pimprlem).

Prameny a literatura

SOA Zámrsk: matrika narozených Česká Skalice, sign. 21–4, fol. 17v/8v; matrika zemřelých Náchod, sign. 106/73, fol. 9r/pag.16; SOkA Náchod, fond Farní úřad Studnice, kniha č. 1, fol. 60a: Paměti duchovní obce studnické; fond AM Náchod, kniha č. 1149, fol. 163n.: gruntovní knihy; kniha č. 35: radní manuál, fol. 131; fond Děkanský úřad Náchod 1675–1956: Stav duší z náchodského záduší k roku 1776; SOA Litoměřice, fond Krajský úřad Žatec (1736–1850), inv. č. 14, ­Podací protokol z roku 1795; NMd, přír. č. 17/98: cedule k B. vystoupení 7. 3. 1804 (Faust). •• AEJ 1798, sv. 2, s. 196; J. Kolísko: Z České Skalice nad Úpou, Pražské noviny 20. 6. 1847; R. Hrdlička: Kočující ­divadelní společnosti v kraji táborském v letech 1785–1830, Staré a nové letopisy táborské 1931, č. 23, nestr.; J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 51n.; A. Dubská: Nad divadelní cedulí loutkáře Johanna Brata, DR 10, 1999, č. 2, s. 67 + Náchodský měšťan J. B. a jeho loutkářská rodina, Stopami dějin Náchodska, Náchod 2000, s. 79n. •• DČD I

Johann Georg

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 72–74
Autor: Alice Dubská