Svítil, Josef: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
m (založení hesla) |
||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
<span id="PageFillProgress">3</span> | <span id="PageFillProgress">3</span> | ||
</ee:progress>{{Infobox Osoba | </ee:progress>{{Infobox Osoba | ||
| − | | jméno=<ee:firstname>Josef </ee:firstname> | + | | jméno=<ee:firstname>Josef</ee:firstname> |
| příjmení=<ee:lastname>SVÍTIL</ee:lastname> | | příjmení=<ee:lastname>SVÍTIL</ee:lastname> | ||
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> | ||
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | ||
| − | kř. 19. 9. 1749 | + | kř. 19. 9. 1749 |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> | ||
| Řádka 19: | Řádka 19: | ||
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> | ||
| − | | povolání=<ee:profession>malíř, jevištní výtvarník, </ee:profession> | + | | povolání=<ee:profession>malíř, jevištní výtvarník,</ee:profession> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Psán též Switil, Swietil, Swittil, Svietil, Světil, Svitil. V dobovém tisku se objevuje mylně křest. jméno Jakub, Jakob či Johann. V literatuře je uváděno chybné datum úmrtí 1812 (⇒ Nagler). – V Brně se 19. 7. 1779 oženil s Katharinou, roz. Hauptmannovou, z manželství se narodilo šest dětí (pět v Brně, jedno ve Vídni), dvě z nich pravděpodobně záhy zemřely. | Psán též Switil, Swietil, Swittil, Svietil, Světil, Svitil. V dobovém tisku se objevuje mylně křest. jméno Jakub, Jakob či Johann. V literatuře je uváděno chybné datum úmrtí 1812 (⇒ Nagler). – V Brně se 19. 7. 1779 oženil s Katharinou, roz. Hauptmannovou, z manželství se narodilo šest dětí (pět v Brně, jedno ve Vídni), dvě z nich pravděpodobně záhy zemřely. | ||
| − | O '''S'''. vzdělání a profesním školení není nic známo. Nejstarší známá zpráva o jeho práci pro divadlo pochází z Brna, kde 1777 působil jako divadelní malíř herecké společnosti → J. Böhma. Ve městě a jeho okolí zároveň maloval oltářní obrazy, z nichž jsou známy sv. Václav pro metropolitní chrám sv. Petra a Pavla v Brně, hlavní oltářní obraz pro kostel v Čebíně u Tišnova, sv. Petr a Maří Magdaléna (kopie obrazů M. Knollera ⇒ '' | + | O '''S'''. vzdělání a profesním školení není nic známo. Nejstarší známá zpráva o jeho práci pro divadlo pochází z Brna, kde 1777 působil jako divadelní malíř herecké společnosti → J. Böhma. Ve městě a jeho okolí zároveň maloval oltářní obrazy, z nichž jsou známy sv. Václav pro metropolitní chrám sv. Petra a Pavla v Brně, hlavní oltářní obraz pro kostel v Čebíně u Tišnova, sv. Petr a Maří Magdaléna (kopie obrazů M. Knollera ⇒ ''Slavíček'' 1993–95) pro kostely v Králově Poli (1781/82), obrazy v Žebětíně a sv. Petr a sv. Pavel v kostele sv. Petra a Pavla v Lysicích u Kunštátu. Brněnská divadelní aktivita '''S'''. (divadelní malíř a v sezoně 1782/83 i strojník ⇒ GTK 1783) byla dále spjata s obdobím ředitelství → R. Waitzhofera (1778–84), → J. B. Bergobzooma (1784–88) a → K. L. Wotheho (1789/90). Patrně proto, aby početné rodině zabezpečil uplatnění, a ve zřejmé návaznosti na odchod několika svých kolegů do vídeňského Divadla v Leopoldstadtu po divadelním požáru v Brně v lednu 1786 (W. Müller, A. a F. Baumannové), odstěhoval se i '''S'''. 1790 do Vídně (od 25. 6. byl angažován v Divadle v Leopoldstadtu jako divadelní mistr), kde žil a pracoval do své smrti (Wien-Alservorstadt). '''S'''. děti se na jevišti uplatňovaly už v Brně, podobně jako později ve Vídni. Nejstarší dcera Franziska (22. 5. 1781–3. 2. 1830) byla od 1796 v Divadle v Leopoldstadtu zpěvačkou a herečkou (např. žebračka Knöflová ve frašce ''Die Prellerey in der Narrengasse'' [Podvod v uličce bláznů], t: K. Schikaneder, h: W. Müller, 14. 12. 1816), 1826 přešla do sboru a skončila jako pomocná garderobiérka. Mladší Marianna (* 2. 2. 1787) sestru následovala od 1817 charakterními rolemi v pantomimách a figurovala (poslední registrované angažmá 1828). Syn Josef (* 5. 3. 1784) se ve Vídni živil jako portrétista. |
Během svého poměrně dlouhého pobytu v Brně pracoval '''S'''. pro principály s různým uměleckým zaměřením a prioritami. Waitzhofer kladl důraz na hudební divadlo širokého spektra hudebnědramatických druhů, čerpajících silně z podnětů doznívajícího baroka, Bergobzoom prosazoval literárně fixovanou činohru s osvícenským výchovným posláním a Wothe soudobou dramatiku a zpěvohru, která kladla na scénografii nové požadavky ve smyslu výraznější dekorativnosti a proměnlivosti. Už za Waitzhofera vytvořil '''S'''. pro brněnské divadlo početný soubor nových dekorací, jež oznamovalo např. libreto tříaktové pantomimy ''Harlekin auf dem Parade Beth, oder Nach dem Schlimmen folgt das Gute'' [Harlekýn na katafalku aneb Po nesnázích přichází štěstí; scénář A. Baumann, h: W. Müller, 1784]. Množství proměn, které vyžadoval děj, vypovídá o péči, jakou divadlo výtvarné složce inscenací věnovalo (pokoj, město, lesní krajina se starou budovou, krajina s vodním mlýnem, zahrada se sochou a ovocným stromem, pokoj s knihovnou, ale také dekorace z exotických prostředí s pyramidami, mauzoleem apod.). Další nové dekorace, zahrnující také efektní přímořskou krajinu se skalami, byly vytvořeny pro „pantomimicko-heroický“ balet týchž autorů ''Gandalin und Roxane, oder Durch standhafte Liebe wird oft ein Herz besiegt'' [Gandalin a Roxana aneb Stálá láska si srdce často získá, 1784]. Scénograficky pozoruhodné bylo zřejmě i uvedení opery → Ch. W. Glucka ''Orpheus und Euridice'' (1779), obsahující např. podsvětní scénu s tancem Fúrií. Byla vybavena dekorací temné jeskyně zahalené hustým kouřem s probleskujícími plameny a převoznickou bárkou. '''S'''. dekorace i zcela nové kostýmy ohlašovalo také libreto historické opery → I. Holzbauera ''Günther von Schwarzburg'' (1783) s bitevními scénami před branami Frankfurtu a přechodem vojska přes řeku Mohan. Za Bergobzoomovy éry dřevěná budova na Zelném trhu vyhořela poprvé 1785, na jejím místě bylo však ještě téhož roku postaveno nové, velké a komfortní divadlo, které '''S'''. znovu opatřil obsáhlým dekoračním fundem. Podpora zemských stavů dovolila pořídit honosnou garderobu, objednanou z Vídně, a osvítit hlediště patnácti lustry. Po dalším požáru v lednu 1786 vznikla nová stavba s 1200 diváckými místy, otevřená na podzim téhož roku. '''S'''. se stal opět tvůrcem scénických návrhů a nejspíše i samotného souboru dekorací. Pravděpodobně z této kolekce pochází osm zachovaných návrhů v podobě detailně propracovaných a autorem signovaných kreseb (rozměry přibližně 300×500). Podle číslování v záhlaví každého z návrhů lze usuzovat, že soubor musel být opět poměrně rozsáhlý, neboť posledním číslem zlomku je 19, které řadu původně zřejmě neuzavíralo. | Během svého poměrně dlouhého pobytu v Brně pracoval '''S'''. pro principály s různým uměleckým zaměřením a prioritami. Waitzhofer kladl důraz na hudební divadlo širokého spektra hudebnědramatických druhů, čerpajících silně z podnětů doznívajícího baroka, Bergobzoom prosazoval literárně fixovanou činohru s osvícenským výchovným posláním a Wothe soudobou dramatiku a zpěvohru, která kladla na scénografii nové požadavky ve smyslu výraznější dekorativnosti a proměnlivosti. Už za Waitzhofera vytvořil '''S'''. pro brněnské divadlo početný soubor nových dekorací, jež oznamovalo např. libreto tříaktové pantomimy ''Harlekin auf dem Parade Beth, oder Nach dem Schlimmen folgt das Gute'' [Harlekýn na katafalku aneb Po nesnázích přichází štěstí; scénář A. Baumann, h: W. Müller, 1784]. Množství proměn, které vyžadoval děj, vypovídá o péči, jakou divadlo výtvarné složce inscenací věnovalo (pokoj, město, lesní krajina se starou budovou, krajina s vodním mlýnem, zahrada se sochou a ovocným stromem, pokoj s knihovnou, ale také dekorace z exotických prostředí s pyramidami, mauzoleem apod.). Další nové dekorace, zahrnující také efektní přímořskou krajinu se skalami, byly vytvořeny pro „pantomimicko-heroický“ balet týchž autorů ''Gandalin und Roxane, oder Durch standhafte Liebe wird oft ein Herz besiegt'' [Gandalin a Roxana aneb Stálá láska si srdce často získá, 1784]. Scénograficky pozoruhodné bylo zřejmě i uvedení opery → Ch. W. Glucka ''Orpheus und Euridice'' (1779), obsahující např. podsvětní scénu s tancem Fúrií. Byla vybavena dekorací temné jeskyně zahalené hustým kouřem s probleskujícími plameny a převoznickou bárkou. '''S'''. dekorace i zcela nové kostýmy ohlašovalo také libreto historické opery → I. Holzbauera ''Günther von Schwarzburg'' (1783) s bitevními scénami před branami Frankfurtu a přechodem vojska přes řeku Mohan. Za Bergobzoomovy éry dřevěná budova na Zelném trhu vyhořela poprvé 1785, na jejím místě bylo však ještě téhož roku postaveno nové, velké a komfortní divadlo, které '''S'''. znovu opatřil obsáhlým dekoračním fundem. Podpora zemských stavů dovolila pořídit honosnou garderobu, objednanou z Vídně, a osvítit hlediště patnácti lustry. Po dalším požáru v lednu 1786 vznikla nová stavba s 1200 diváckými místy, otevřená na podzim téhož roku. '''S'''. se stal opět tvůrcem scénických návrhů a nejspíše i samotného souboru dekorací. Pravděpodobně z této kolekce pochází osm zachovaných návrhů v podobě detailně propracovaných a autorem signovaných kreseb (rozměry přibližně 300×500). Podle číslování v záhlaví každého z návrhů lze usuzovat, že soubor musel být opět poměrně rozsáhlý, neboť posledním číslem zlomku je 19, které řadu původně zřejmě neuzavíralo. | ||
| Řádka 31: | Řádka 31: | ||
Z hlediska zobrazených scénických prostředí představuje soubor reprezentativní vzorek prospektových dekorací (někde s bočními kulisami), čítající selskou světnici, dva různé žaláře, ulici, měšťanský a palácový pokoj, zámeckou zahradu, palácový sál. Lavírované perokresby se nijak nevymykají dobovému klasicistnímu stylu. Vycházejí z kánonů, nastolených italskou renesanční scénografií, na niž navázal barokní dekorační systém. Základem je přísně lineární, centrální úběžníková perspektiva, jejíž věcnosti a názornosti '''S'''. podřídil svůj styl. Pojetí honosné zámecké zahrady je sice oproti jiným návrhům vzletnější a zdobnější a prozrazuje vliv → G. Galli-Bibieny, obecně ale zaznamenáváme zřejmou snahu potlačit malířské postupy, soustředit se cele na architektonickou stránku a ctít tak antické a renesanční vzory. '''S'''. propracoval detailně každý segment, jako např. „korintské“ hlavice sloupů v palácovém sále, množství zdobných prvků v palácovém pokoji, pilastry sloupů se skulpturami ženských postav v zámecké zahradě či drobné doplňky selské světnice. Přesto se vždy jedná o sevřený, neroztříštěný, logický a srozumitelný celek, prozrazující '''S'''. smysl pro funkčnost a rytmus (kompozičně vyvážené návrhy žalářů, resp. jejich „exteriérů“ s nezbytným žalářovým obloukem, ale také s různě lomenými dílčími oblouky – gotickým, románským apod.). Z kolekce se vymyká kresba č. 5 s popiskem „Strada“ [Ulice]. Celková dekorace je navržena jako prostorová dispozice scény. Po obou stranách jeviště '''S'''. znázornil čtyři páry bočních kulis měšťanských domů a v centru zadního prospektu, na rastru pomocné čtvercové sítě vyznačující měřítko, architekturu paláce. Barevná škála '''S'''. kreseb je velice střídmá a jemná, podrobená pečlivému výběru a požadavku názornosti. Pohybuje se v rozmezí dvou až tří barevných odstínů, zejména okrové a modré. Co do rozpětí, množství a relativní kompletnosti byl soubor dekorací nepochybně srovnatelný se soudobými pražskými divadly. Stylově lze podobné rysy najít v dekorační tvorbě '''S'''. vrstevníka → J. Platzera, zejména ve vzhledově neokázalém souboru dekorací z litomyšlského zámku (markantně se tyto paralely projevují např. v pojetí selské světnice). Platzer byl však odvážnější v užití vzdušné perspektivy i malířských výrazových prostředků, jeho kresba působí uvolněněji. Podobnosti nalézáme i v díle mladšího T. Mössnera, což svědčí o pevně zažitých kánonech, přežívajících v tomto oboru ještě hluboko do 19. stol. Ne vždy má '''S'''. potřebu překlenout architekturu obloukem, a tak ji výtvarně „uzavřít“, jako to činili malíři druhé poloviny 19. stol. (J. Macourek, E. Herold apod.). | Z hlediska zobrazených scénických prostředí představuje soubor reprezentativní vzorek prospektových dekorací (někde s bočními kulisami), čítající selskou světnici, dva různé žaláře, ulici, měšťanský a palácový pokoj, zámeckou zahradu, palácový sál. Lavírované perokresby se nijak nevymykají dobovému klasicistnímu stylu. Vycházejí z kánonů, nastolených italskou renesanční scénografií, na niž navázal barokní dekorační systém. Základem je přísně lineární, centrální úběžníková perspektiva, jejíž věcnosti a názornosti '''S'''. podřídil svůj styl. Pojetí honosné zámecké zahrady je sice oproti jiným návrhům vzletnější a zdobnější a prozrazuje vliv → G. Galli-Bibieny, obecně ale zaznamenáváme zřejmou snahu potlačit malířské postupy, soustředit se cele na architektonickou stránku a ctít tak antické a renesanční vzory. '''S'''. propracoval detailně každý segment, jako např. „korintské“ hlavice sloupů v palácovém sále, množství zdobných prvků v palácovém pokoji, pilastry sloupů se skulpturami ženských postav v zámecké zahradě či drobné doplňky selské světnice. Přesto se vždy jedná o sevřený, neroztříštěný, logický a srozumitelný celek, prozrazující '''S'''. smysl pro funkčnost a rytmus (kompozičně vyvážené návrhy žalářů, resp. jejich „exteriérů“ s nezbytným žalářovým obloukem, ale také s různě lomenými dílčími oblouky – gotickým, románským apod.). Z kolekce se vymyká kresba č. 5 s popiskem „Strada“ [Ulice]. Celková dekorace je navržena jako prostorová dispozice scény. Po obou stranách jeviště '''S'''. znázornil čtyři páry bočních kulis měšťanských domů a v centru zadního prospektu, na rastru pomocné čtvercové sítě vyznačující měřítko, architekturu paláce. Barevná škála '''S'''. kreseb je velice střídmá a jemná, podrobená pečlivému výběru a požadavku názornosti. Pohybuje se v rozmezí dvou až tří barevných odstínů, zejména okrové a modré. Co do rozpětí, množství a relativní kompletnosti byl soubor dekorací nepochybně srovnatelný se soudobými pražskými divadly. Stylově lze podobné rysy najít v dekorační tvorbě '''S'''. vrstevníka → J. Platzera, zejména ve vzhledově neokázalém souboru dekorací z litomyšlského zámku (markantně se tyto paralely projevují např. v pojetí selské světnice). Platzer byl však odvážnější v užití vzdušné perspektivy i malířských výrazových prostředků, jeho kresba působí uvolněněji. Podobnosti nalézáme i v díle mladšího T. Mössnera, což svědčí o pevně zažitých kánonech, přežívajících v tomto oboru ještě hluboko do 19. stol. Ne vždy má '''S'''. potřebu překlenout architekturu obloukem, a tak ji výtvarně „uzavřít“, jako to činili malíři druhé poloviny 19. stol. (J. Macourek, E. Herold apod.). | ||
| − | Z téhož období jako výše uvedené dekorační návrhy pocházela | + | Z téhož období jako výše uvedené dekorační návrhy pocházela i '''S'''. nedochovaná opona, jejíž podrobný popis, včetně zdůraznění zásluh '''S'''. jako tvůrce této alegorické malby i ostatních dobře navržených a skvěle realizovaných dekorací, byl publikován v Gothajském divadelním kalendáři na rok 1787 (⇒ GTK 1787). Námětově a motivicky šlo o dílo vzletné a oslavné, nesené v duchu klasicistního obdivu k antice. Zároveň to byla typická práce, jejíž obsah a styl se zcela podřídil dobovému úzu. Horní část opony zobrazovala božstva pohanského starověku. Markrabství moravské v podobě ochranitelky Múz '''S'''. nakreslil ve společnosti bohyň Pallas Athény, Vesty a Ceres, podporovaných Martem a Plutonem, a symbolizujících lásku k vlasti, moudrost, pravdu, zdar, sílu a přetrvání. Tento obraz byl holdem obyvatel Brna zemským stavům, díky jejichž podpoře divadlo znovu „povstalo z popela“. Tři géniové vyprazdňovali nad divadlem roh hojnosti, a naznačovali tak šlechetnou štědrost, která nešetřila cennými investicemi. V nejspodnější části opony bylo vidět římský amfiteátr, v němž se odehrával zápas gladiátorů. Saturnus v podobě okřídleného starce jako alegorie Času seděl a popisoval tyto nemravné a pro lidstvo nepřípustné starověké hry. Alegorická postava Básnictví s vavřínem na hlavě, s knihou a citarou v ruce (symboly dramatu a zpěvohry), vybízela Čas, aby pro potomstvo raději vylíčil ušlechtilé divadelní umění „osvícené současnosti“. Ukazovala mu chrám slávy, do něhož strážný duch Moravy uváděl samotné Herectví. V průhledech architektury bylo možno v dálce spatřit Parnas, odkud okřídlený Pegas, pod jehož kopytem vytryskl pramen řeky Hippokréné, směřoval do chrámu slávy. Podél toku Hippokréné bylo zobrazeno sedm druhů umění při práci s nástroji, jež se vztahovaly k divadlu a dramatu. Napravo od této skupiny se nacházela Sfinga. Její vlídná ženská tvář symbolizovala povznášející pocity z umění a její ostré drápy zároveň sílu, s níž umění pronikalo do lidských srdcí. Hlavu Sfingy zdobila květinovým věncem postava Chlapce, připomínající přízeň publika, která bude bezpochyby doprovázet všechny kvalitní výkony umělců zdejšího jeviště. |
'''S'''. malířská tvorba vycházela z tradic barokní malby, která na Moravě prostřednictvím blízké vídeňské Akademie získala příznačné rysy a do značné míry jednotný styl, charakterizovaný prostoupením vlivů italských (Tiepolovy vzdušné malby) a zaalpských (jasná, expresivnější barevnost) s francouzskou rokokovou malbou. '''S'''. malířský rukopis stavěl na měkkých formách a na účinku temnosvitu. Projevovaly se v něm ovšem už klasicistní tendence: malba postrádala barokní extatičnost a afektovanost, ve výrazu byla asketičtější, melancholičtější, spěla více k intimnosti a meditativnosti. '''S'''. práce pro brněnské divadlo představovaly specifickou etapu klasicistní moravské scénografie, která koncem 18. stol. zejména jeho zásluhou dosáhla nebývalého rozmachu a umělecké vytříbenosti. Jako všestranný výtvarník s kultivovaným malířským rukopisem a vzděláním skloubil ve své práci hlubokou znalost antického a renesančního výtvarného umění s barokní tradicí a svým jemným, citlivým i přesným projevem výrazně ovlivnil tvář moravského divadelnictví druhé poloviny 18. stol. Jeho působení se proto v mnohých ohledech jeví jako srovnatelné s působením J. Platzera v Čechách. | '''S'''. malířská tvorba vycházela z tradic barokní malby, která na Moravě prostřednictvím blízké vídeňské Akademie získala příznačné rysy a do značné míry jednotný styl, charakterizovaný prostoupením vlivů italských (Tiepolovy vzdušné malby) a zaalpských (jasná, expresivnější barevnost) s francouzskou rokokovou malbou. '''S'''. malířský rukopis stavěl na měkkých formách a na účinku temnosvitu. Projevovaly se v něm ovšem už klasicistní tendence: malba postrádala barokní extatičnost a afektovanost, ve výrazu byla asketičtější, melancholičtější, spěla více k intimnosti a meditativnosti. '''S'''. práce pro brněnské divadlo představovaly specifickou etapu klasicistní moravské scénografie, která koncem 18. stol. zejména jeho zásluhou dosáhla nebývalého rozmachu a umělecké vytříbenosti. Jako všestranný výtvarník s kultivovaným malířským rukopisem a vzděláním skloubil ve své práci hlubokou znalost antického a renesančního výtvarného umění s barokní tradicí a svým jemným, citlivým i přesným projevem výrazně ovlivnil tvář moravského divadelnictví druhé poloviny 18. stol. Jeho působení se proto v mnohých ohledech jeví jako srovnatelné s působením J. Platzera v Čechách. | ||
| Řádka 41: | Řádka 41: | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
| − | * <ee:chronology_date_from>kř. 19. 9. 1749 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Opočno</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>kř. 19. 9. 1749</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Opočno</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
* <ee:chronology_date_from>4. nebo 6. 9. 1809</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Vídeň (Rakousko)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | * <ee:chronology_date_from>4. nebo 6. 9. 1809</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Vídeň (Rakousko)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | ||
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
Verze z 9. 11. 2016, 13:56
Josef SVÍTIL
* kř. 19. 9. 1749 Opočno
† 4. nebo 6. 9. 1809 Vídeň (Rakousko)
malíř, jevištní výtvarník
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
