Strinasacchi, Teresa: Porovnání verzí

| jméno=<ee:firstname>Teresa </ee:firstname>  

1764  

1838  

| povolání=<ee:profession>zpěvačka, </ee:profession>

Už od počátku pěvecké kariéry se '''S'''. orientovala na interpretaci v komickém oboru. Poprvé se představila v jarní sezoně 1787 v Mantově jako seconda donna. Vystupovala společně se sestrou Annou v buffách G. Paisiella ''Le due contesse'' [Dvě hraběnky] a F. Alessandriho ''La finta principessa'' [Domnělá princezna] a absolvovaly spolu i angažmá v Chioggii a Trevisu, Udine, Padově a Florencii 1791/92 (Zaida, G. Gazzaniga:''Il Serraglio di Orosmano ''[Orosmanův harém]). V karnevalové sezoně 1793 v městě Volterra byla '''S'''. už obsazena jako prima buffa v Guglielmiho ''La bella pescatrice ''[Krásná rybářka] a Paisiellově ''La Scuffiara ''[Zamilovaná]. Následovalo angažmá v operní společnosti → D. Guardasoniho v pražském Nosticově divadle 1793–97, kde byla zpočátku tzv. druhou primadonou alternující s → A. Campi a E. Cannabichovou. Obor prvních komických rolí samostatně ovládla 1797. Po odchodu z Prahy (léto 1797 údajně strávila ve Vídni, kde její vystoupení však nejsou doložena) zahájila kariéru špičkové interpretky italských komických oper jako „prima buffa assoluta“ v benátském divadle Nobile Teatro Giustiniani da S. Moisè, kde 1797–99 zpívala první role v komických operách J. S. Mayra, G. Paisiella, M. Portogalla, G. a F. Gardiho, M. da Capua a G. Gazzanigy. Po hostování ve Veroně, Vicenze, Udine a Padově se vrátila do Benátek a 1799/1800 zpívala v divadle S. Benedetto (Mayr: ''L’avaro'' [Skrblík], ''Lubino e Carlotta'', Portogallo: ''Il matrimonio di Figaro'' [Figarovo manželství]). Při následném pobytu v Paříži (Salle Olympique, Salle Favart, Salle Louvois 1801–05) upoutala pozornost brilantní pohyblivostí hlasu, důrazným přednesem a půvabem zejména v roli Caroliny z Cimarosovy buffy ''Il matrimonio segreto'' [Tajné manželství], s níž se posléze představila i v milánské Scale (1806) a v benátském divadle La Fenice, kde kromě toho 1807 účinkovala v premiérách nových oper J. S. Mayra ''Le due giornate'' [Dva kritické dny] a ''Belle ciarle, e tristi fatti'' [Mnoho řečí, ale skutek utek’], V. Lavigny ''Le Metamorfosi'' a S. Pavesiho ''Sapersi scegliere un degno sposo'' [Pomocí rozumu najde se vhodný ženich]. 1808/09 působila jako prima buffa operní společnosti, provozující italské opery (Mayr, V. Trento, P. C. Guglielmi, G. Farinelli) v Amsterdamu. Vrcholem sezony byla benefice '''S'''. pořádaná v karnevalu 1809 a spojená s prvním zdejším vystoupením jejího manžela G. Ambrogettiho v Mozartově opeře ''Don Giovanni ''('''S'''. pravděpodobně zpívala roli Donny Anny, ⇒ Kutsch). Po návratu do Itálie získala angažmá v Padově (1810, znovu 1830) a Florencii (Teatro alla Pergola 1814/15, G. Rossini: ''Il Turco in Italia'', J. Weigl: ''Rivale di se stesso ''[Sám sobě rivalem]) a i ve zralém věku hostovala ještě v Paříži (květen 1816) a v Londýně (1823). Vedle M.-A. Barilli (dcery → C. Bondini) a E. Gafforini, s níž v Benátkách 1798 působila současně, patřila '''S'''. k předním evropským buffo sopranistkám předrossiniovského období.

Pražské publikum poznalo '''S'''. v době, kdy byl její hlas ještě mladý a svěží, kritika jej hodnotila jako krásný, průrazný a výjimečně působivý a vyzdvihovala zvláště její schopnost spojovat pěveckou virtuozitu s přirozeným nenuceným herectvím (⇒ GTK 1794). Pod vedením kapelníka italské opery → J. K. Kuchaře se stala jednou z nejlepších zdejších pěvkyň (⇒ Dlabač). 1795/96 se podílela na českých provedeních Paisiellových oper ''Služka paní'' (Diwka Pani, v původní verzi ''La serva padrona'') a ''Nanynka a Kubí''''č''''ek'' (Naninka a Kubiczek, Ančička und Kubiček). Původní verzi této dvouaktové komické opery ''Il matrimonio inaspettato'' [Nečekané manželství] hrál v Praze už → P. Bondini pod názvem ''La contadina di spirito'' [Důvtipná venkovanka, 1786]. Na léto 1796, kdy část operního souboru včetně '''S'''. vystupovala v době stavebních úprav Nosticova divadla v domě U Železných dveří s nepříliš navštěvovaným programem komických oper a pantomim, zařadil Guardasoni také italskou verzi pojmenovanou ''Giacomo e Ninetta''. Správné určení původní verze Nanynky a Kubíčka umožnil teprve nález části rukopisného klavírního výtahu s kavatinou Giorgina s českým textem „Ty nevíš Nanynko, jak túze se saužím“ (⇒ ''Jonášová'' 2002). V českých představeních, která ovšem neměla dlouhého trvání, se vedle '''S'''. uplatnil ­také český rodák a bas buffo J. Wieser s manželkou Josephou.

* <ee:chronology_date_from>1764 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Ostiglia (Itálie)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>

* <ee:chronology_date_from>1838 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Londýn (Velká Británie) nebo Itálie</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>