Tuček, Jan: Porovnání verzí

| jméno=<ee:firstname>Jan </ee:firstname>  

15. 12. 1742  

| povolání=<ee:profession>skladatel, </ee:profession>

Podle vzpomínek J. Jeníka z Bratřic byl „mužem velmi veselé mysli“ a výborným hudebníkem. Skládal zpěvohry v českém i latinském jazyce, prováděné v době masopustu v semináři sv. Václava na Starém Městě 1765–71, měl být autorem hudby i textů. V Jeníkově zápisu se dochoval text ''Verbu''''ň''''k aneb P''''ř''''emlouvání dáti se na vojnu ''''č''''i Verbování'' (1769) a prolog latinské zpěvohry ''Pauper studiosus'' [Chudý student].

'''T'''. je připisována anonymně dochovaná opera-pantomima ''Zamilovaný ponocný'' [Brno 1767], dále zpěvohra o opilém muži a kompozice ''Selské povstání'', známá jen z autobiografie skladatele V. J. Tomáška. Ten podle vlastní vzpomínky z dětství účinkoval v osmdesátých letech 18. stol. ve Skutči v domácí produkci dvou českých zpěvoher ''Opilec'' (uvádí jako ''Der Trunkenbold'') a ''Selské povstání'' ''(Der Bauer­nauf­ruhr)''; jako autora obou her s odstupem sedm­desáti let uvedl skladatele „Tučka“. Na základě této informace bylo '''T'''. připsáno také autorství zpěvů k nedochované hře M. Stuny ''Sedlské zbou''''ř''''ení'' (Vlastenské divadlo v Boudě 23. 9. 1786) a šifra jména skladatele „D–T– “ z referátu Schönfeldských novin byla v této souvislosti interpretována jako „dominus Tuček“ (⇒ ''Volf ''1936, ⇒ ''Ba''''ť''''ha'' 1960). Atribuce byla pro nedostatek spolehlivých pramenů následně zpochybněna ve prospěch → J. Antoše (⇒ ''Someš'' 1963).

První profesionální představení v české řeči, anonymní intermezzo ''Zamilovaný ponocnej'' o lásce Ančičky a ponocného Vaška vítězící nad matkou čarodějnicí a jejím manželem opilým ševcem, bylo provedeno pravděpodobně 1763 v Praze zpěváky → Molinariho operní společnosti. Spřízněný titul, pantomimu se zpěvy v českém jazyce ''Der verliebte Nachtwächter'' [Zamilovaný ponocný], hrála 11. 1. 1767 v Brně společnost bádenských herců principála → J. M. Menningera. Obsah hry, zprostředkovaný pražským libretem a brněnskou cedulí, odpovídá hudebnímu materiálu dochovanému v kroměřížské hudební sbírce a připsanému '''T'''. (⇒ ''Sehnal'' 1961; atribuci potvrzuje V. Thám v dopise J. V. Zlobickému z prosince 1787 ⇒ ''Ba''''ť''''ha'' 1958). Shoda s libretem však není úplná, a tak nelze '''T'''. autorství k pražskému ­provedení vztáhnout s naprostou jistotou (⇒ ''Scherl'' 1992), i když lokální narážky přítomné ve všech pramenech potvrzují, že kus vznikl ve středních Čechách, nejspíše v Praze. Obsahuje osm instrumentálních částí tanečního charakteru označených jako Pantomima, deset árií a vokální duet a kvartet, které hru uzavírají. Hudba je velmi prostá až primitivní, v líbivém lidovém tónu, blízká poloměstské a šumařské hudbě, i když některé árie nepostrádají invenci a určitou hudební charakteristiku postav, podobně jako se v instrumentálních větách objevuje náznak hudební charakteristiky pantomimicky předváděného děje.

Hra o zamilovaném ponocném se v dalších verzích stala součástí repertoáru profesionálních souborů (''Böhmische An''''č''''i''''č''''ka'' → Brunian, Praha 1770; ''Die böhmische Antzcizka'' → A. Fied­ler, Brno 1772; ''Die böhmische An­tschizka'' → K. Wahr, Praha 1782; ''Ponocný neb ''''Č''''eská An''''č''''i''''č''''ka'', ú: M. Štván, soubor Vlastenského divadla v Boudě 1786 ad.). Novodobé scénické provedení uspořádalo Státní divadlo v Brně v budově Reduty 11. 1. 1967 v re­konstrukci J. Sehnala a úpravě J. Trojana (r: I. Osolsobě a M. Slavík, d: V. Daněk). Československý rozhlas zpěvohru uvedl 5. 1. 1966 v hudební revizi J. Trojana a J. Hanouska (Komorní orchestr B. Martinů a sólisté za řízení F. Jílka).

* <ee:chronology_date_from>15. 12. 1742 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Zásmuky u Kolína</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>